inzerce ´Vlašimská kauza´ opět v centru pozornosti
Pracovní neschopnost zpříjemňuje anglický buldok
Foto: Jiří HrnčířPro spor dvou středočeských policistů s
policejními managery na okrese i na kraji se ujal název
"Vlašimská kauza". A právě této záležitosti, která se již ocitla
i na stole policejního prezidenta, věnoval koncem týdne rozsáhlý
prostor Benešovský deník. Obsáhlejší z obou materiálů přinášíme
v plném znění. Oba dva články je možné shlédnout ve
fotopříloze:Policistka boj nevzdává, nechce s vlky výt
Jsou to již čtyři měsíce, co zájem veřejnosti i policejních
kruhů vzbudil případ ve službě napadené a zraněné policistky
Petry Lhotákové. Ta po zásahu proti agresorovi u případu
domácího násilí přišla nejen k pracovnímu úrazu, ale současně
také o ideály a víru ve spravedlnost a pochopení nadřízených.
Dost možná ke všemu ještě přijde i o práci, kterou, jak sama
uvádí, měla ráda.
Od osudného říjnové dne je totiž stále v pracovní neschopnosti a
svůj návrat do služby na místní oddělení PČR ve Vlašimi si po
prodělaných zkušenostech představit nedovede. Zatímco mladá
policistka se již v médiích několikrát ke kauze vyjádřila, její
nadřízení i policejní vyšetřovatelé byli skoupější a až dosud k
problému, který označovali za interní, hovořit nechtěli. Teď je
ale všechno jinak. Okresní policejní ředitelství případ
vyšetřilo a uvolnil informační embargo.
Po prošetření celé události jsme nabyli přesvědčení, že na místě
zásahu došlo u hlídky k pochybení v nesprávně zvolené taktice.
Policista je školen na to, aby vyhodnotil situaci na místě a
rozpoznal, jak by mohl v tomto případě agresivní útočník jednat.
Podle toho měla zasahující hlídka zvolit komunikaci,“
uvádí shodně zástupce ředitele OŘ PČR v Benešově Pavel Havránek
a velitel služby kriminální policie ČR v Benešově Pavel Mareš s
tím, že v případě zásahu u domácího násilí proti ženě není
přinejmenším taktické, aby vůči podnapilému agresorovi, který se
dopustil násilí na manželce a je o několik váhových kategorií
výše, vystupovala opět žena, byť v uniformě.
Útok vedený proti hlídce pracovníci benešovského policejního
ředitelství při tom označují za velmi brutální a v žádném
případě nechtějí omlouvat útočníka.„Někdy je taktičtější
zvolit ústup a vyčkat do příjezdu posily a zákrok uskutečnit
třeba za půl hodiny, je třeba si uvědomit, že pachatel našemu
zákroku neuteče,“ dodává Pavel Havránek.
Petra Lhotáková oproti tomu namítá, že v žádném případě k
pochybení nedošlo. „Taktika zásahu odpovídala vzniklé
situaci, kdy podezřelý na hlídku zaútočil bez možnosti
vyjednávání,“ říká Lhotáková a své tvrzení opírá o prvotní
výslechy oznamovatelky, svědkyně i pachatele násilné činnosti.
„To že všichni své výpovědi později několikrát změnili, je
běžný jev,“ dodává policistka s tím, že obviněný se k
napadení manželky a zasahující hlídky přiznal.
Rozdílné názory mezi vedením OŘ PČR a napadenou hlídkou panují v
případě použití tlačítka nouze na vysílačce. Pavel Havránek
společně s kolegou shodně tvrdí, že situace je dobře
zdokumentovaná vteřinu po vteřině a nikdo z dalších policistů
nepochybil. „Operační důstojník okamžitě ověřoval nouzové
volání. Neúspěšné pokusy dovolat se zpět trvaly zhruba dvě
minuty. Když se operační důstojník dovolal, druhý člen
zasahující hlídky oznamuje podrobnosti útoku a žádá o posily. Z
hovoru nevyplývá, že by byli členové hlídky zraněni, nebo že
použili radiostanici v nouzi vědomě,“ říká benešovský
vyšetřovatel. Poněkud jinak ale popisuje situaci Petra
Lhotáková. Podle ní byli hrubě osočeni z neoprávněného užití
nouzového tlačítka a posily přijely na místo asi po půl hodině.
Vyšetřovatelé vypovídají, že operační důstojník reagoval řádově
ve vteřinách a dojezd posil závisí na vzdálenosti nejbližšího
oddělení, které je v Čechticích.
Tím se mezi zasahující hlídkou a jejich vedením roztáčí následný
kolotoč rozdílných pohledů, obviňování, nedorozumění a situace
se stává stále nepřehlednější. Tvrzení proti tvrzení. „Po
příjezdu jsme oznámili naše zranění operačnímu důstojníkovi a
vedoucímu oddělení a žádali příjezd kriminálky,“ uvádí
zraněná policistka s tím, že požadovali převezení na ošetření
také na vedoucím SKPV. „Vedoucí ale naše požadavky
zlehčovali a bagatelizovali s tím, že nevypadáme jako zranění a
že si vymýšlíme,“ říká Petra Lhotáková. Ta uvádí, že byla
otřesená, pohmožděná v oblasti krku a břicha, že zvracela jak na
místě útoku, tak na služebně.
Vedení okresního ředitelství toto rezolutně odmítá s tím, že je
to přesně naopak. „To vůbec není pravda,“ ohrazují
se proti nařčení oba pracovníci ředitelství s tím, že kam paní
Lhotáková míří. „Domníváme se, že důvodem proč to Petra
Lhotáková dělá by mohla být určitá nespokojenost, kdy jí byly
vytýkány některé profesní postupy,“ vysvětluje Pavel
Havránek a dodává, že některý z policistů si to vezme k srdci a
jiný se může cítit nepochopený nebo ukřivděný. Každopádně Pavel
Havránek s Pavlem Marešem tvrdí, že oběma napadeným policistům
byl nabídnut odvoz na ošetření. „To však hlídka odmítla a
podrobila se až povinnému formálnímu vyšetření, které ukládají
předpisy.
Ještě z nemocničního pokoje však píše Petra první ze série
článků do novin nezávislého odborového svazu Naše policie a
následuje oslovení dalších periodik, v nichž vlašimská
policistka líčí jak to chodí v policejním zákulisí. Tím si
evidentně své nadřízené nenaklonila, což ani neměla v úmyslu.
Jak sama říká, jde jí o to, aby orgány policie přiznaly chybu.
„Oni moc dobře vědí, o co mi jde. Kdyby přiznali chybu,
přiznali by i porušení etického kodexu policisty, služební
přísahy a policejního zákona,“ usmívá se sebejistě v
domácím azylu Petra Lhotáková, kterou prý pravidelně několikrát
v týdnu dojíždějí vlašimští policisté zkontrolovat, zda dodržuje
léčebný režim a povolené čtyři hodiny vycházek denně. „
Právě pro to, že mám tu práci ráda, chci spravedlnost. Pro
takovouhle policii sloužit nebudu. Nepřijmu pravidla ve stylu
přísloví kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt,“ dodává
Lhotáková, která záhadnou ztrátu kamerového záznamu z policejní
služebny považuje za zásadní pochybení nadřízených.
Vlašimská policistka, jež se postavila svým nadřízeným chce
medializací dosáhnout toho, aby problém nezmizel pod služebním
kobercem, se nediví, že nadřízení i ostatní kolegové jsou ve
výpovědích zajedno. „Protože si uvědomují, že jim jde o
místo,“ říká Lhotáková a dodává, že ohledně nějaké dohody
nebyla po celou dobu nikým kontaktována a dokonce jejímu
právnímu zástupci není umožněno nahlížet do spisu. „Už se
to čtyři měsíce řeší a nic,“ podotýká policistka, která ve
svém boji hodlá vydržet až do konce. Proto prostřednictvím své
advokátky podala stížnost na vedoucího vlašimského oddělení
Milana Macha vedoucího SKPV Benešov, Pavla Mareše a ředitele
Středočeské policie Václava Kučeru Policejnímu prezidiu.
„Nemám pocit, že dělám něco špatně. Vím, že mám podporu
stovek kolegů po celé republice. Mám i pracovní nabídky
vedoucích z jiných krajů, ale nechci utíkat od nevyřešené věci,
ač by si to možná někdo přál. Kromě toho jsem při nástupu k
policii na něco přísahala a na to nezapomínám,“ říká
přesvědčivě vlašimská policistka, kterou její přímí nadřízení
označují za příliš horlivou.
Text a foto: Jiří Hrnčíř, Benešovský deník
Publikováno: 01. 03. 2008
inzerce
Komentáře k článku nevyjadřují názor redakce, jejich obsah
není upravován. Příspěvky však mohou být smazány, pokud budou
vulgární, xenofobní, rasistické či budou v rozporu s právním
řádem ČR.
Odkazy vkládejte bez "http://", jinak se váš příspěvek z důvodu
ochrany proti spamu nezobrazí.
jméno
heslo
Věra: Petro, jsem s Tebou!!!
Všichni, kdož sledujete tuto kauzu, včetně samotné hlavní
aktérky! Chci Vám říci, že Petru osobně znám, přesto moje slova
nebudou nijak zkreslená. Petra je férový člověk, hodná holka a
nemyslete si, že na mě kolikrát "nevyjela", když jsem neměla
pravdu, nebo jsem říkala, co se jí nelíbilo. Nikdy ale nebyla
nespravedlivá, vždycky pro ní byla důležité, aby se došlo k
pravdě, ať už byla jakákoliv. Za celou tu dobu, co jí znám - a
znám jí i jako kolegyni - nikdy nic nevzdala, nikdy od žádného
problému neutekla a nikdy nikoho křivě neobvinila. Je mi moc
líto a skutečně až zůstává rozum stát nad tím, že se k ní
nadřízení mohou otočit zády, zatímco by jí měli být alespoň
rádci. Je cosi prohnilého v našem státě, když naši nadřízení
hledí na svůj čistý stůl, na svůj čistý štít a za jakoukoliv
cenu jsou ochotni si to udržet. V tomto případě za cenu toho, že
nesmyslně hledají důvody pro spáchání přestupku, neřku-li
trestného činu, člověkem - ŽENOU, NAPADENOU A ZBITOU ŽENOU (!!!)
- a obhajují skutečného pachatele - nad tím opravdu jen bezmocně
kroutím hlavou. Moc bych si přála, aby příslušné orgány dokázaly
celou věc zhodnotit a vyšetřit bez veškeré podjatosti, zcela
objektivně a podle platných právních norem. Slečně Petře
Lhotákové bylo mnohokrát za její službu ve Vlašimi ublíženo na
těle, to jistě její nadřízení vědí, ale teď i na duši, což jsou
rány hluboké a nevratné. Pracovala svědomitě, ukázněně, podle
nepsaného zákona "dala ses na vojnu, tak bojuj". Bila se za
pravdu, za čest - svou i svých i svých kolegů, pokud cítila, že
je jim ubližováno, a jí samotné se nikdo nezastane ... Nikdo už
si nevzpomene, že nemlčela, když se nadřízení naváželi do jejích
kolegů - jako by to najednou všichni zapomněli. Smutné. I
kdybych Petru neznala, nikdy bych nemohla být na straně jejich
nadřízených, kteří stojí proti ní - opravdu, pro mě z
nepochopitelných důvodů. Vlastně ano - Vlašim je malé město,
přece si nemůžeme znepřátelit pro nás důležité a vlivné osoby
... Petro, jsem s Tebou a spolu se mnou i spousta, vlastně skoro
většina, našich společných bývalých kolegů. Já ještě pořád věřím
ve spravedlnost a pokud se Ti jí nedostane, přijdu i já sama o
mnoho svých ideálů. Jsem s Tebou, prosím, nevzdávej to.
11:00:45 13. 03. 2008 DALŠÍ POLICEJNÍ HISTERKA...
|