1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

....a navíc abych přispěl do diskuze....není mi jasné, jak vědí o rizikových skupinách..na základě toho že jsem si zjišťoval na ekonomickém oddělení správy kraje, kolik činil můj služební příjem za rok 2006, jsem se nezapoměl optat, zda dělají nějaké seznamy lidí co přijdou o nějaké peníze, nebo či z vůle prezidia či ministerstva takový dotaz vzešel. Bylo mi sděleno, že NIKOLI. Je mi tedy záhadou, jak zjišťují cílovou skupinu a jak a komu chtějí ty platy vyrovnat.... :-D

Zdravím všechny kolegy...žádám tímto o malou pomoc...právě sepisuji ODVOLÁNÍ vůči zařazení do služební hodnosti ... jestli to již někdo z vás psal....můžete mi poradit s některými obraty atd. třeba by mohl někdo poslat na mail nějaký vzor - DĚKUJI

občane, riziková skupina v Policii jsou ti, které jediné z celé Policie vidíte, kupříkladu na ulici, či jinde. Od 1.1. jim výrazně poklesly platy, na rozdíl od těch, které nevidíte, ledaže by jste procházel kanceláře ředitelství. No a co od ní hrozí ? Prakticky nic, jen odejdou dělat něco jiného. Někdo je ale jistě nahradí, absolvent SŠ se mohou přerazit aby za pár šupů trávili noci a víkendy ve společnosti ožralů, násilníků a obdobných "klientů". Takže spěte v klidu, jste a budete chráněn.

V časopise Respekt ze dne 8.1.2007, hovoří pan ministr o tom, že vedení PČR je zastaralé a zkonstnatělé a že je třeba,aby staří vedoucí pracovníci odešli třeba i s těmi vysokými výsluhami.Že je třeba vedení omladit . Nebylo by efektivnější vypsat opravdová, řádná výběrová řízení na tato místa? Myslím si, že v řadách policie je mnoho schopných, mladých a vdělaných kolegů, kteří by této možnosti využili, ale za současných nastavených podmínek nemají šanci.

Tady nemá šanci nikdo tady se rozdaly dost falešné karty a management o tom všem ví a mlčí, protože sami mají dost.

Řeči se vedou a voda teče!! Jsem z jednoho okresu na Vysočině (nyní už bývalý policista) Velitel vnější služby mi při studiu házel klacky pod nohy, stejně tak jako před Bc. i můj vedoucí přímý - VySTUDOVAL jsem! a před 2ma roky odešel! Perspektiva pro mladé žádná, protože ty zažraní totalitáci z míst nepůjdou. Řídá píchá personalistku, ta má ješsyna a z něho je rázem vedoucí zbraní se zfalšovaným výběrovým řízením - dotazy na toho syna : "tak jsi se přihlásil na to místo?" No,jo! a kdy tam nastupuješ?? no, nevím jeslti ro vyhraju.... No tak kdy... No podle toho jestli ..... Kurva nekecej, tak kdy tam anstupuješ!!!! No od 1.5.2006..... Tak co si o tom mám myslet!!!!! a takto to bude zase a pořád!!! V policii změny nikdy nebudou!!!!

Policejní prezident i ministr vnitra ujistili ředitele, že hledají způsob, jak rizikové skupině policistů systémově zajistit navýšení služebního příjmu.

Prosím, kdo je ta riziková skupina a co od ní hrozí? To jsou nějací pobudové u policie?

Vždyť na to nebudou peníze, všechno naložili těm našim nadřízeným a vedoucím.

Ivan LANGER, ministr vnitra /ODS/

--------------------

Z mého pohledu jsem jednoznačně garantoval, že roční příjem v roce 2007 ve srovnání s rokem 2006 bude vyšší.

O kolik pane Ministře o stovku nebo o dvě? Taky navíšení že!

Oprava: navýšení (překlep)

jak to můžete garantovat s vášho pohledu?vždyť po volbách které neodkladně příjdou a ozbrojené složky budou volit rudochy tam už třeba nebudete sedět.nastoupí úřednícká vláda a tá nic do voleb neudělá a vy v ní nebudete - alespoň doufám,tak jaké garance?vždycky jsem volil ODS!ale toto?

Nevěřím tomu, že tuto zprávu napsal opravdu pan Doktor, ale jistli ano, tak bych rád věděl jakým způsobem to chce te udělat. Možná že by konkrétní a srozumitelná odpověď stačila a byl by klid.

Jak Vás uvidím na demonstraci tak s Váma pěkně zatočím nesssserrrte mi!!!!!!!!!!!

demonstrace ano-ne na www.demonstrace.blog.cz

V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně. Z úst p. MV Langera co k tomu dodat

Vážení, včera jsem četl Husákovu ,,výzvu" a tam se dočtete vlastně proč tohle všechno je ( ty platový tarify) docela jsem se pobavil. Jak může tak vysoce postavený kolega napsat takový slint, že řadový policista měl vyšší plat při svátkách so a ne než jeho nadřízený. Asi neví ,že ty sv, so, ne si musel dotyčný polda odmakat na rozdíl od nadřízeného ,který si hřál zadek doma. A to není jediná perlička přečtěte si to. Dotaz: chtěl bych vědět kdo vymyslel těch 150 hod. zadarmo státu proč? důvod? Je to normální? Všude se zdražuje atd. ? Kam to povede? No samo že na úplatky. Ještě dotaz: kancelářský pobíraj též rizikový příplatek proč? Odpověď př. vypíchnutí oka tužkou atd. Celý tento zákon je pánové dělaný pro bývalý komunistický policisty a je to vděk za jejich služby a k tomu patří i náležité tučná renta nekteří i přes 25000,-. Nezávidím snad mě to čeká taky jednou jestli se toho dočkáme a jestli na to náš maličký státeček bude míti. Na demonstraci jdeme. Zdar.

Co se dá čekat od loutky pana Langra ?

- Kolegáčci nějak se mě stále chce zvracet nad tou myšlenkou - tezí, kterou jsem zde již několikrát prezentovanou z horních míst, ale i z míst funkcinářů " spodního " vedení přečetl.
- Ják může někdo postavit do negativního pohledu fakt, že řadový policista tím, že musel jít sloužit o svátcích, sobotách, nočních se tak strašně provinil tím, že měl nakonec " dokonce " ( k vůli příplatkovým hodinám ) větší plat než jeho ńadřízený, který tyto příplatkové hodiny nesloužil.
- A nebo když policista odsloužil přesčasové ( potřebné ) směny a tím mu narostl plat, který mohl a nebo přerostl plat nadřízeného. Pro Krista pána ( Bůh mě promine ), to je jako závist nadřízeného nebo porušení nějaké etiky, když někdo chodí do práce téměř každý den aby si nedopřál volna s vidinou, že si přivydělá peníze na Vánoce pod. a potom někdo řekne : Víš to je hezké, že jsi chodil do práce, bylo to sice potřeba, ale ty sis to nehlídal a teď ti vychází plat větší než nadřízenému - víš a to je amorální a nekoukej, že ten tvůj nadřízený na ty přesčasy nechodil - prostě jeho plat překročit nesmíš - Takže toto je dnešní filozofie těch shora -feudálních pánů, kteří se začínají již pasovat do role pána nad naším životem a smrtí.
Ono nestačilo, že nám sebrali půlený 13 plat, který mě tvořil spokojenost na Vánoce a v létě a využíval jsem těchto peněz převážně do domácnosti na něco finančně obtížnějšího - dneska nás již přinutili se zafixovat do stylu od výplaty k výplatě s mizivou možností si při nějakém rodinném finančním problému pomoci nějakým přesčasem případně brigádou v civilu a co čekají - že budou policisti v pohodě - že je tímto nedostanou do problému při nutnosti zakoupit například městský byt ve kterém byli v pronájmu a město rozhodlo o prodeji bytu. Kde mají tito policisté šanci získat při takového situaci peníze navíc a vyřešit uto situaci - tímto přeci zákonitě tlačí policisty do problémů - nemožnosti - řešit finanční závazky - co z této situace může více vznikat - řekl bych že i ta korupce, že ? Nikdy jsem si nevzal ani korunu a jsem do dnešní doby vnitřně spokojený, že jsem poctivý, neúplatný. Ale při tom nastavení možností finančního přivýdělku na přesčasech a nebo v civilu ( víceméně kulturní činnost - kolik z nás je malířů ) mě vůbec neudiví, že nějaký ten poldík v situaci, kdy bude jeho manželka dlouhodobě na ÚP s povinností splácet hypotéku na byt a nemožnosti si přivydělat - půjde morálně do hajzlu a úplatek si vezme. Není to prostě jen o morálce, ale když člověk vidí rodinu finančně v troskách pak jde morálka do hajzlu a nastupujou finanční možnosti a to je tímto zákonem ještě více posr..né než bylo před tím. Jenže to prostě naši mocipáni neskousnou, že si řadový policista poctivě odslouženými přesčasy vidělal slušné peníze - toto již nesmí být, aby mu nemusel nadřízený závidět.

EsPe tento problém vyhmátl naprosto PŘESNĚ!! Jen doplním o to, že místo vyčítání a předhazování nadřízenými té skutečnosti, by se mohli lehce zamyslet, že takto v y d ě l a n é peníze byly ještě navíc řádně a beze zbytku státem poctivě zdaněny (což ve své podstatě přineslo peníze mj. právě i těmto nadřízeným) a navíc řadě z nás se pro jistotu I Z TĚCHTO PENĚZ!!! počítají např. přídavky na děti za uplynulé období atd.atd.. Tedy si v závěru troufám konstatovat, že nejenom letos beru podstatně míň jak vloni, ale řada z nás to pozná ještě po doručení Rozhodnutím o odejmutí přídavků apod. příslušným MÚ. Na tyto počty nepotřebuji mít vzdělání v oblasti makroekonomiky, na to stačí ty jednoduché, kupecké!

Hrozně by mě zajímalo, jak by Husák vnímal zákon, kdyby zůstal na dopravce jako řadovej.

Zde je článek, jak je vše v pořádku, těch pár co si stěžují si to vedení vyřídí.

Pracovní služební setkání ředitelů Policie ČR

V prostorách Policejní akademie ČR se včera konalo pracovní služební setkání policejního prezidenta s řediteli všech správ krajů, okresních, městských, obvodních a oblastních ředitelství Policie ČR, přítomni byli i ředitelé útvarů s působností na celém území ČR. Celodenního jednání se zúčastnili také ministr vnitra, jeho první náměstek a předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR. Důvodem setkání byla účinnost nového zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vše, co souvisí s prvními dny jeho aplikace.

Policejní prezident i ministr vnitra si chtěli přímým způsobem ověřit, jak ředitelé zajistili informovanost svých podřízených o podmínkách nového zákona, zejména o změně jejich služebního zařazení a souvisejících platových náležitostí, zjistit, s jakými obtížemi se při aplikaci zákona na svých útvarech setkali a jaké reakce policistů jednotlivé změny provázely. Zároveň policejní prezident, ministr vnitra a předseda NOS informovali všechny přítomné ředitele o aktuálním stavu svých vzájemných jednání o důsledcích zákona, které jsou policisty vnímány jako problémové.

Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení. Ředitelé se shodli i na tom, že pokles celkového ročního příjmu ve srovnání roku 2007 a předešlého při zachování nastavených rozpočtových mzdových objemů hrozí pouze u příslušníků, kteří v minulém roce odvedli podstatně více práce pokryté odměnami za přesčasy a práci o sobotách, nedělích, svátcích a v noci, než odpovídá průměrnému stavu. Jde však zatím skutečně o předpoklad, protože počet případných přesčasových hodin bude opět závislý na počtu a rozsahu konkrétních bezpečnostních opatření k událostem v průběhu roku a na aktuální situaci v naplnění početních stavů policejních útvarů.

Policejní prezident i ministr vnitra ujistili ředitele, že hledají způsob, jak rizikové skupině policistů systémově zajistit navýšení služebního příjmu. Z informací ředitelů útvarů vyplynulo, že z celkového počtu přibližně 46 tisíc policistů opustí do dvou měsíců bezpečnostní sbor 210 policistů, což nijak nepřekračuje obvyklou míru fluktuace. Na 500 příslušníků se dosud odvolalo proti rozhodnutí o zařazení na služební místo zejména z důvodu nesouhlasu s platovými náležitostmi. Všem těmto případům je věnována náležitá pozornost a kompetentní služební funkcionáři se jimi standardně osobně zabývají.

Vedení Policie ČR posoudí všechny řediteli zmíněné podněty, projedná s odbory a rozhodne o způsobu jejich řešení. Daleko užší spolupráce se zástupci odborů je vedením očekávána také na regionální úrovni.

V policejní práci chci více posílit roli prevence trestné činnosti, zredukovat administrativní aparát a změnit strukturu řízení Policie ČR. Pokládám za nezbytné nasměrovat finanční prostředky do přímého výkonu policejní služby a nakládat s nimi hospodárně. Z úst p. MV Langera co k tomu dodat.