1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Jak budou sociálně slabším policistům ve 3PT vycházet vstříc, mohou aspoň dostat větší novomanželskou půjčku, nebo výhodnější úvěry? Nebo na ně lidé z ulice budou přispívat v dobročinných spolcích.

Přeji hezký den, zajímala by mně otázka, jak bude v budoucnu upraveno, jakým způsobem v rámci Kraje vyhlašována výběrová řízení na vyšší funkce a kde je přesně najdu ? Díky za odpověď

POLICISTA SE BUDE SÁM ZAJÍMAT O VOLNÁ MÍSTA A SÁM SI BUDE DÁVAT ŽÁDOSTI. BOHUŽEL NIKDO NEMOHL TUŠIT, JACÍ LIDÉ BUDOU V KOMISÍCH VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ. JE TO DALŠÍ KROK ZPĚT A CESTA K DOSAZOVÁNÍ VLASTNÍCH LIDÍ NA POSTY. NEVÍM KAM POLICIE SMĚŘUJE, ALE ASI DO.........

Že jste se nemohl dostat do druhého podzemního podlaží, kde v zamknuté zásuvce psacího stolu, ukrytého pod hromadou starých pytlů bylo oznámení o vyhlášeném výběrovém řízení? Hmmm, to je nám líto, ale je to váš problém. Vítězný uchazeč o výběrovém řízení ovšem věděl. Asi se o věc více zajímal a tedy i proto je pro tuto funkci vhodnější. Tak snad příště.
Vtip? NE !!! V budoucnu REALITA.

Zase kecáte nesmysly, šíříte fámy a nic o tom nevíte. Nejdříve si zjistěte na personálním jak to bude a pak můžete další informovat. Nasíráte akorát sami sebe.

Pan Langer napsal odpovědi na otázky :
2. Podle jakého klíče probíhá zařazení do platových tříd?
Pro zařazení do platových (tarifních) tříd byla na základě shody všech složek i odborů vytvořena a vydána vzorová systemizace služebních míst. Ta vychází hlavně z náplně činností konkrétních pracovníků, z jejich odpovědnosti, namáhavosti práce a vyžadované odbornosti. Zařazení do jednotlivých tříd je pak povinností a odpovědností nadřízených.
Ivan Langer

Moje odpověď :
Vzorová systematizace není ale dodržována například na oddělní cizinecké policie jsou policisté zařazováni do nižších tříd 4. s tím, že jejich náplň práce obsahuje činnosti, které spadají do náplně třídy vyšší tedy 5, čímž je porušeno nařízení vlády č. 104/2005. To by jste si to musel ale ověřit osobně (např. Obl.ředitelství Praha – náplň práce na OCP).

3. Kolega si stěžoval na degradaci. Jak je to tedy s hodnostmi?

V souvislosti s novým služebním zákonem nebyl degradován ani jeden policista nebo hasič. Zákon přináší zcela nový systém. Hodnosti, které platily do konce roku 2006, s novým zákonem zcela zanikají a Vám náleží nové služební hodnosti - asistent, inspektor, komisař, rada apod. - a k nim pak příslušné hodnostní označení. Primární je tedy služební hodnost. Výhodou je, že podle nového hodnostního označení bude každý vědět, jakou pozici kdo zastává.

Ivan Langer

Moje odpověď : Proč je tey vydáno nařízení pana prezidenta, že podpisová doložka je od 1.1.2007 např. podpraporčík Jan Novák a ne vrchní asistent Jan Novák ? Tedy nic se nezměnilo že!!!

Tak nevím, ale ani na vojně nešlo degradovat důstojníka na praporčíka. Pořád tomu nerozumim, nejedná se prý o degradaci, tak o co jde? Nebylo by logičtější nechat uvedené hodnosti, když se neplatí a nové uplatňovat na osoby přijmuté po vzniku platnosti zákona? Furt to nemůžu rozdejchat. Jeden den sepisuju protokol se svědkem jako kpt. a ani ne za týden při doplňování jeho výpovědi jsem prap. První co se ptal bylo, co jsem provedl. Bylo mě to hrozně trapné. :-(

12.01.2007 14:47 EsPe

- Kolegáčci nějak se mě stále chce zvracet nad tou myšlenkou - tezí, kterou jsem zde již několikrát prezentovanou z horních míst, ale i z míst funkcinářů " spodního " vedení přečetl.
- Ják může někdo postavit do negativního pohledu fakt, že řadový policista tím, že musel jít sloužit o svátcích, sobotách, nočních se tak strašně provinil tím, že měl nakonec " dokonce " ( k vůli příplatkovým hodinám ) větší plat než jeho nadřízený, který tyto příplatkové hodiny nesloužil a byl doma.
- A nebo když policista odsloužil přesčasové ( potřebné ) směny a tím mu narostl plat, který mohl a nebo i přerostl plat nadřízeného. Pro Krista pána ( Bůh mě promine ), to je jako závist nadřízeného nebo porušení nějaké etiky, když někdo chodí do práce téměř každý den, aby si nedopřál volna s vidinou, že si přivydělá peníze na Vánoce pod. a potom někdo řekne : Víš to je hezké, že jsi chodil do práce, bylo to sice potřeba, ale ty sis to nehlídal a teď ti vychází plat větší než nadřízenému - víš a to je amorální a nekoukej, že ten tvůj nadřízený na ty přesčasy nechodil - prostě jeho plat překročit nesmíš - Takže toto je dnešní filozofie těch shora - feudálních pánů, kteří se začínají již pasovat do role pána nad naším životem a smrtí.
Ono nestačilo, že nám sebrali půlený 13 plat, který mě tvořil spokojenost na Vánoce a v létě a využíval jsem těchto peněz převážně do domácnosti na něco finančně obtížnějšího ( pračku a pod. ) - dneska nás již přinutili se zafixovat do stylu od výplaty k výplatě s mizivou možností si při nějakém rodinném finančním problému pomoci nějakým přesčasem, případně brigádou v civilu a co čekají - že budou policisté v pohodě a spotřebným sociálním zázemím, základním to kamenem protikorupčního opatření ( není z mé hlavy ) - že tímto policisty nedostanou do problémů při nutnosti zakoupit například městský byt, ve kterém byli v pronájmu a město rozhodlo o prodeji bytu. Kde mají tito policisté šanci získat při takového situaci peníze navíc a vyřešit tuto situaci - tímto přeci zákonitě tlačí policisty do problémů - nemožnosti - řešit finanční závazky -a co z této situace může více vznikat - řekl bych že právě ta korupce, že ? Nikdy jsem si nevzal ani korunu a jsem do dnešní doby vnitřně spokojený, že jsem poctivý, neúplatný. Ale při tom nastavení možností finančního přivýdělku na přesčasech a nebo v civilu ( víceméně kulturní činnost - kolik z nás je ak. malířů ) mě vůbec neudiví, že nějaký ten poldík v situaci, kdy bude jeho manželka dlouhodobě na ÚP s povinností splácet hypotéku na byt a nemožnosti si přivydělat - půjde morálně do hajzlu a úplatek si vezme. Není to prostě jen o morálce, ale když člověk vidí rodinu finančně v troskách pak jde morálka do hajzlu a nastupujou finanční možnosti a to je tímto zákonem ještě více posr..né než bylo před tím. Jenže to prostě naši mocipáni neskousnou, že si řadový policista poctivě odslouženými přesčasy vydělal " lepší " peníze - toto již nesmí být, aby mu nemusel nadřízený závidět. Ti nahoře budou ale spokojeni protože jsou v dostatečném odstupu od toho plebsu na ulici a i když budem dělat přesčasy - nikoho neohrozíme v pocitu finanční výjimečnosti a řekl bych již v dnešní době naprosté nadřazenosti - děkuji blahorodí. Je to hnus a řekl bych, že je to hodně daleko od toho co od našeho státu požadovala při vstupních jednáních Evropská unie - tedy zlepšení sociálního zázemí policistů, státních zaměstnanců jako pilíře protikorupčního opatření.

Ani nevíš, jak s tebou souhlasím. Pracuju ve VSČR a partner je policista. Teď čekáme mimčo a já řeším otázku: Vrátit se do práce od sotva půlročního dítěte, nebo prodat domek, co jsme si na nej vzali hypotéku a jít bydlet k rodičům? Oba jsme státní zaměstnanci, ale možná, kdyby jsme byli nepřizpůsobiví občané, byli by jsme na tom podstatně líp.

Ahoj kolego úplně s tebou souhlasím.doba je těžký kdy po nás lidi střílej a najíždějí na nás a za takovouhle odměnu,že budu chodit sloužit zadarmo a bez směnosti tak to tedy ne.Za každou odvedenou práci musí následovat patřičná odměna.Ono se to těm na hoře povidá když jim v průměru 5000kč přidali a já jsem přišel o 3500Kč.Je mě to strašně moc líto jak s náma obyčejnéma policajtama a hasičema vyběhli.Kdo bude za mě platiti hypotéku a co řeknu doma manželce že prostě budu nosit domů méně peněz.Ta policejní práce ta prestiž je na uniformované Policii a práci policisty ktarý je každý den v kontaktu s lidmi a né nějaký komunikační inženýr,který sedí v teple a je vysmátý.tento systém nezaslouží nic jiného aby se shroutil a celý tento nový služební zákon byl opravdu k světu.PROSTĚ Z NÁS UDĚLALI KAŠPARY.

Teď bych chtěl vědět, jak na tento velice trefný článek bude reagovat pan MV Langer. Co vy na to pane ministře? Reagujte!!

že tímto policisty nedostanou do problémů při nutnosti zakoupit například městský byt, ve kterém byli v pronájmu a město rozhodlo o prodeji bytu.

Zkus se více vzdělávat a pak nebudeš psát takové nesmysly. Pokud jsi v takovéto situaci, tak věz, že bydlíš v regulovaném nájmu a město prodává tzv. "tvůj byt" za desetinu tržní hodnoty. Pokud opravdu chceš tímto argumentovat, tak ti nezbývá než odpovědět-měl jsi šanci spořit a ten pakatel by jsi bez problémů zaplatil. A už vůbec nezmiňuji situaci těch, kteří mimo jiné i z toho důvodu, že ty bydlíš v regulovaném, musí platit přemrštěné ceny na realitním trhu. A jen tak mimochodem-ty ten byt nemusíš kupovat, pokud ho nekoupíš, tak ho koupí někdo jiný a jsi stále nájemník. A jen na závěr-touto větou, kterou ti rozporuji, jsi se u mě odepsal.

Pro pn
Asi nemáš rodinu a nebydlíš v starém panelovém domě. Jinak by jsi toto nemohl napsat. Pro ilustraci obecní byty se už tak výhodně neprodávají a to už asi 2 roky napadla to EU. Panelové domy u nás prodávají obce po 20 až 25 letech po jejich postavení. Stavěli je většinou vězni a učni a taky to tak vypadá. Nevím jak ty, ale já se 4 roky učil a maturoval jsem z oboru speciálně vytvořeného pro bytovou správu a vím jak a z čeho se dělaly a jak měly dlouho vydržet. Životnost 20 let ono všechno se dělalo levně a nekvalitně, aby se to mohlo potom opravovat, aby byla práce pro lidi.
Takže kromě zaplacení bytu si ho můžeš zrekonstruovat, protože na drahé opravy, které budeš mít stále častěji mít nebudeš. A kolega tady narážel na jiný problém, kdy jsi ho asi nepochopil na to, že jako státní zaměstnanec. reprezentující stát, by jsi měl být zaplacen. To je standart EU ve které platí, že průměrný plat řadového policisty po 5 letech služby je 2-násobek průměrné mzdy. Dále mají různé sociální výhody nulové úvěry se zárukou zaměstnavatele, služební byty a další.

to polda: Zkus si něco nejdříve zjistit o čl. 67 SES (upravuje veřejné podpory) a potom začni něco kvákat o napadání prodejů ze strany EU. Takže milý exkolego, pokud chceš opravdu dosáhnout nějaké úcty, postavení a lepšího výdělku, měl by jsi dělat něco se svými znalostmi.
I tebou zmiňované nekvalitní byty jsou na volném trhu prodávány, samozřejmě dle regionu, minimálně za 1 mega. Nejvíce mě dožralo myšlení tvého kolegy EsPe, od jeho zveřejněného názoru už ho nemohu podporovat, protože jeho myšlení je myšlením regulovaného parazita.

to polda
A kolega tady narážel na jiný problém, kdy jsi ho asi nepochopil na to, že jako státní zaměstnanec. reprezentující stát, by jsi měl být zaplacen. To je standart EU ve které platí, že průměrný plat řadového policisty po 5 letech služby je 2-násobek průměrné mzdy. Dále mají různé sociální výhody nulové úvěry se zárukou zaměstnavatele, služební byty a další.

Ano, souhlasím, ale jenom pokud bude ten státní zaměstanec - policista kvalitní. A ne žádný netáhlo, jak je, teď již, u vaší firmy zvykem. A vím o čem píši, taky jsem tam byl a vím, že být oceňovaná hvězda, na to mi stačil poloviční výkon než soukromé firmy. A již nemluvím o znalostech, které by mi u firmy PČR normálně postačovaly.

Myslím, že to byla zbytečně " silná slova " o těch parazitech.
1. Parazity bych viděl někde jinde
2. Nepatřím mezi netáhla - na lenošení u mě zapomeň, nesloužím na klidném oddělení
3. Není třeba mě napadat - dával jsem jen příklad, že v současné době je to o fixním platu bez možnosti řešit případné zvýšené finanční povinnosti
4. O bytech za milon korun běž přednášet Dalíkovi a spol. ne poctivým policajtům - ti na něj mít nebudou. Vidím jen ten stav okolo mě.
5. To odepsání beru i když nevím proč - skoro jako by jsi byl jedním z fanaticky nenávidících některých civilů - jinak by jsi věděl, že to není pohoda práce kromě určitých míst u policie.
6 Píšu zde již delší dobu, ale takovou - téměř nenávistnou reakci od exkolegy jsem nezažil. Co mě ale nespálí to mě posílí.
7. Dík za lekci i když již nejsem žádný prosťáček a v životě toho mám již za sebou dost a dost.

to EsPe
že tímto policisty nedostanou do problémů při nutnosti zakoupit například městský byt, ve kterém byli v pronájmu a město rozhodlo o prodeji bytu. Kde mají tito policisté šanci získat při takového situaci peníze navíc a vyřešit tuto situaci - tímto přeci zákonitě tlačí policisty do problémů - nemožnosti - řešit finanční závazky

Do této myšlenky jsem vás podporoval a byl jsem i ochoten i něco udělat, ale touto větou resp. myšlením je s podporou konec. Na vysvětlenou: Problém regulovaného nájemného a vše s tím související je pro mě trochu osobní a pokud z tvého příspěvku je dovoditelné, že pokud nebudete mít prachy, takové jaké chcete a dle vás si zasloužíte,nebudete si moci koupit městské byty (tzn. byty za desetinu jejich ceny, kde bydlíte v regulovaným nájmu). Pokud je tvoje myšlení takové, že dokáže vyplodit výše uvedenou myšlenku, můžeš pracovat, jak chceš a kde chceš, ale autorita pro mě nikdy nebudeš.

Pro pn
Jestli já kvákám tak ty tady meleš nesmysly. Podívej se třeba na stránky seznamu a tam zadej reality a podívej se na ceny bytů v Ústeckém kraji byt 3+1 mezi 300.000 až 400.000 za milion se tady prodávají domy.

to Polda

Proto asi tolik policajtů brečí, že musí v Praze platit ubytovnu, vždyť je to tak lehký, podle tebe si tedy mohou koupit byt cca za čtvrt mega. Problém je v tom, že je v Ústí a ne v té Praze, kde je za dvě mega!

Je tu někdo kdo podával odvolání vůdči jmenvání do služební hodnosti????????

Zdarec! :-)

Na služebním intranetu Policie ČR jsem se díval na vzorovou systemizaci. Zajímavé je že zde najdete systemizaci okresu, kraje, ale není zde systemizace PP. Vidíme to sami, mluvčí hodnost vrchní komisař ( označení kapitán) 8 TT, za co ? Za to jak zviditelňují policii ČR. Dále třeba, pracovníci informačních technologií, hodnost rada ( podlplukovník, plukovník ) 9 TT, to je úroveň ředitele okresu a jeho náměstků. Kolegové, víte už kde jsou naše peníze? No přeci na Policejním prezidiu - to je ten moloch. Chtělo by to tam pořádnej audit a to by se náš pan ministr potom divil.

Sloužím 3 roky a rozhodl jsem se že ,nebudu sloužit v zemi , kde si práce policistů neváží , Neváží si jí občané ani politická elita! Cítím to na každém kroku, při každém jednání. Česká podezíravost a uprděnost mě ničí. Odcházím k 1.4.2007

A na druhé straně tolik služebních funkcionářů ? Neměl pan Langr v tomto jasno a neříkal a nesliboval, že policejní aparát zeštíhlí a co udělal přidal jim peníze, které vzal těm řadovým.

Ještě slíbil rozprášit prezidium tu hydru nenasytnou !

Ta riziková skupina je každý 10 policista, který slouží venku na ulici pro většinu občanů ČR. Není už na místě se zamyslet, proč máme tak málo řadových policistů ?