1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A vůbec nechápu co tím zamýšleli, že dali do zákona věk odchodu do důchodů u policistů 65 let. Kdo by tady vydžel fyzicky a psychicky do 65 let - vždyť ti co to do zákona dali nejsou duševně v pořádku.

A Státní zástupci to mají v 70-ti a vůbec nechtějí demonstrovat.

Zřejmě dobrý oddíl - jsou spokojeni

Kolego EsPe cokoliv napíšeš tak se do tebe pn pustí a hned to zkritizuje.

for pn

Jsi srandysta? Buď provokuješ, nebo ti dělá potíž přemýšlení. Znáš vůbec náplň práce státního zástupce a policisty? Asi ne, jinak bys takovou perlu nevypustil ze svých úst. :o)

to J.X.Š.
Neznám náplň policisty ani Státního zástupce, vysvětli mi jejich pracovní povinnosti. Prosím.

BTW: Narozdíl od tebe znám obojí. SRANDYYYSTO

TEN ZÁKON JE V NEPOŘÁDKU ÚPLNĚ CELÝ, TAKOVÉ ROZBROJE A KONFLIKTY NA PRACOVIŠTÍCH VLIVEM NEROVNOMĚRNÉHO PROFINANCOVÁNÍ !

for pn

Tak proč ze sebe děláš hlupáka, když všechno znáš? Nejsi náhodou brouk Pytlík?

Dneska jsem se pobavil u článku v novinách " PRÁVO " - policejní důchodci ( veteráni ) do ulic. I když nemám nic proti bývalým kolegům a kolegy, kteří ještě dnes slouží v přímém výkonu a mají před sebou důchod si Vážím z hlediska prožití spousty stresových nebezpečných situací, tak situací obecně psychicky náročných za mnohá léta u PČR - policisté vědí o čem je řeč, tak zde uvedu můj dnešní " prožitek " :


Dneska si to s těmi " možnými " důchodci na ulici přečetl můj tchán, který byl 30 let u Policie ČR na těchto místech - obvoďák, kriminální policie, vedoucí na kriminální policii - obecná, dále ze zdravotních důvodů doslouženo na správním oddělení.

Když mu tchýně říká : " Táto tebe snad ještě povolají sloužit " , tak na to reagoval pobaveně, úsměvně s tím, že to by jistě měl strašný zájem.

Sám jsem poznal situaci, kdy byl u nás na oddělení důstojník v létech a před důchodem a který vlastně po roce 1989 usedl do kanceláře a z této několik let nevytáhl paty na ulici. Byl nepříjemně konfrontován s " novou situací na ulici " v době Mezinárodního měnového fondu v Praze a kdy musel výjimečně pro nedostatek policistů na oddělení provádět bežnou činnost a také jednoho dne v restauraci, kde parta našich občanů - rómů nechtěla zaplatit svou útratu a s řečmi, že je demokracie apod. Tento důstojník navyklý autoritě, která mu byla automaticky dána před rokem 1989 ( i já jsem v té době sr.l magi z policistů, je mi 41 let ) naprosto neochvějným způsobem stylu : " Tak pánové honem, honem občanské průkazy " - promluvil na tyto muže " ctící zákon " a odpovědí mu bylo : Hele nech toho nebo dostaneš tím tvojím obuškem. Ty máš na krku nějaký zlatý řetízek, abychom ti ho nesebrali a neprodali do bazaru. Jelikož byli jen dva ( jeho mladší kolega, který by do případného zákroku ale šel ) a již nebylo možno počítat při předpokládaném konliktu s pomocí další další hlídky ( všichni v Praze na MMF ), vyřešil to mladší kolega na místě " diplomaticky " vyhnutím se dalšímu nabíhajícímu konflitu a tím to skončilo - prostě fiaskem. Mladší kolega to potom komentoval. " Já jsem s ním do zákroku nemohl jít - vždyť on na to již dávno nemá, dostal by na držku on, ale i já - na něho bych se spolehnout v takové situaci nemohl.
Tak toto je asi plán šéfů na Policejním prezidiu - udělat půlené hlídky - jednoho zkušenostmi vybaveného policistu / ten bude myslet / a druhého mladšího policistu / ten bude na ty zákroky proti " zlobivým " / Ti naši páni jsou od reality na ulicích. Toto vypovídá o všem.

Mne ten článek též pobavil. Už hledají někoho, kdo proti nám bude 26.1.2007 před budovou MV ČR zasahovat.

MŮŽE MI NĚKDO ŘÍCT PROČ SE U POLICIE VŽDYCKY VYZDVIHUJÍ OSOBY, KTERÉ SE NA PRÁCI OZBROJENÉHO SBORU A SMYSLU VŮBEC NEPODÍLEJÍ. PROČ MÁ BÝT ŘADOVÝ POLDA NEJVĚTŠÍ ODPAD A HODNOCEN JAKO UKLÍZEČKA NEBO POPELÁŘ?

Jsem Ing. a k P ČR se ucházim již po několikáté bez efektu. Jsem občan ČR se Slovenskou národností. Zájem je podle mne jen o vyvolené.

Být to třeba v New Yorku, tak by ti drbani umravnění pohledem do laufu policejní pistole spořádaně stáli s rukama na d hlavou a čely opřenými o zeď, dokud by nepřijela další policejní hlídka. Pravděpodobně by byli trochu potlučení a skončili by před soudem pro obvinění z útoku na policejní orgán. U nás to muselo dopadnout tak jak je psáno, protože kdyby ti dva nešťastníci postupovali jako policisté v New Yorku, skončili by sami před soudem. Je to proto, protože předešlé i současné vládní moci (to je širší pojem, proto neříkám vláda) nezáleží na ochraně občanů ale na obraně svých vlastních stranických, klubových a individuálních zájmů. Proto také šli do politiky. A pokud šli s nějakými ideály, brzy o ně přišli ve snaze prokousat se do dalšího volebního období. Pokud není těsně před volbami, že. Je lhostejné, zda je to nevůle nebo neschopnost. Výsledek je jednoznačný. Policie nezasahující tam kde má, demonstrující sílu tam kde je to zbytečné, státní zastupitelství bezzubé a soudy ukládající symbolické tresty mnohokrát trestaným recidivistům. A bezúhonní občané v obavě, že sami skončí v soudní mašinerii jako obžalovaní a odsouzení, raději nevidí a neslyší. To je realita všedního dne. Někomu to nepochybně vyhovuje.....

nepodceňuj policejní veterány

Dobrý večer. Mám přítele u policie a chtěla bych reagovat na zákon, který policisté dostali dá se říci za trest. Můj přítel slouží noční, svátky a přesčasy úplně zadarmo a prakticky není doma. V práci tráví čas i po službě, aby dodělal svou práci, prostě slouží na obvodě a to jak tady čtu asi většina z Vás. Přítel přijde o 28.000,- čistého za rok a toto Vám pan Langer sliboval? Sliboval Vám (aspoň podle slov přítele) že si nikdo nepohorší, ale naopak polepší. Vše kolem nás se zdražuje, voda, plyn i elektřina a Vám policistům šáhnou na platy a jiným státním zaměstnancům přidají??!! Myslím, že nebudu sama, jako partnerka, která je nespokojená a držím Vám palce a bojujte.

slyšel jsem že chtějí udělat po 20 letech, na dobu 5 let, v max.výši 5.000,-kč, co je na tom pravdy nevím

Ono stačí, že provedli snížení výsluhy valorizace na 50 %. To třeba za rok udělají na 25 % a pak již bude na řadě fixní výsluha ?????
Jinak to snížení valorizace na 50 % odůvodňují sladěním s vojáky. A taky jste si všimnuli, že je nenapadne sladit ten příspěvek na bydlení v průměru čistých 10.000,- každý měsíc ( pokud jsou oba manželé vojácí - berou příspěvek oba ). Jinak ten příspěvek kolem 10.000,- Kč je již čistá ruka a jedná se tedy o částku kolem 13.000,- Kč hrubého - takto je to uvedeno ve srovnání zabezpečení vojáku a policistů na policejním intranetu.

Pan ministr nás v TV Nova po schůzce s odboráři ujistil, že výsluhy se rušit nebudou, ale což však neznamená, že se nebudou snižovat. Víte o tom někdo něco?????

slyšel jsem že chtějí udělat po 20 letech, na dobu 5 let, v max.výši 5.000,-kč, co je na tom pravdy nevím

zzzz

Pro ES PE. Kolego pokud informuješ tak po p r a v d ě . Kde je napsáno, že max renty u nás je po 35 létech? Proč nenapíšeš, že Slováci dostanou rentu peníze ,ale až po dosažení 50 let f. věku.Takže nedělej z lajků blbce.
---------------------------------------------------------------- -----

Citace odůvodnění § 158 zák. č. 361/2003 Sb. :

Oproti dosavadnímu znění zákona č. 361/2003 Sb., se tak výměra výslehového příspěvku zvyšuje výrazně pomaleji. Za 20 až 25 let výkonu služby je tato výměra nižší o 10 % nižší. V platném znění je maximu 55 % dosaženo po 29 letech výkonu služby, novela stanovuje maximum 50 % po 35 letech výkonu služby

Toť pouze opsáno z komentáře z brožury dodané na služebny - vydalo MV, odbor personální oddělení metodiky a kontroly Praha. Platné znění k 1. listopadu 2006

Tam si stěžuj, jestli to nesouhlasí

ZÁKON č. 328/2002 Z.z.
z 29. mája 2002
o sociálnom zabezpečení policajtov a vojakov a o zmene a doplnení niektorých zákonov

Platnosť od: 28.6.2002
Účinnosť od: 1.1.2005


Výsluhový dôchodok
§ 38


(1) Policajt a profesionálny vojak, ktorému sa skončil služobný pomer, má nárok na výsluhový dôchodok, ak služobný pomer trval najmenej 15 rokov.

(2) Na výsluhový dôchodok má nárok aj policajt a profesionálny vojak, ktorému sa skončil služobný pomer, ak poberal invalidný výsluhový dôchodok a doba trvania služobného pomeru spolu s dobou poberania invalidného výsluhového dôchodku dosahuje najmenej 15 rokov. Pri výpočte takéhoto výsluhového dôchodku sa základ použitý na výpočet invalidného výsluhového dôchodku zvyšuje o rovnaké percentá, o aké by sa zvýšil invalidný výsluhový dôchodok do dňa priznania výsluhového dôchodku.

(3) Policajtovi, ktorému sa skončil služobný pomer stratou hodnosti, vzniká nárok na výsluhový dôchodok dovŕšením veku potrebného na nárok na starobný dôchodok podľa všeobecných predpisov o sociálnom poistení. Pri výpočte takéhoto výsluhového dôchodku sa základ použitý na jeho výpočet zvyšuje o rovnaké percento, o aké by sa zvýšil do dňa jeho priznania.

(4) Profesionálnemu vojakovi, ktorému sa služobný pomer skončil

a) zánikom z dôvodu straty vojenskej hodnosti,
b) prepustením z dôvodu
1. závažného porušenia niektorej základnej povinnosti vojaka alebo porušenia zákazu ustanoveného osobitným predpisom,31d)
2. právoplatného odsúdenia pre trestný čin na nepodmienečný trest odňatia slobody alebo právoplatného odsúdenia pre úmyselný trestný čin,
3. právoplatného rozhodnutia o podmienečnom zastavení trestného stíhania v konaní o úmyselnom trestnom čine,
vzniká nárok na výsluhový dôchodok dovŕšením veku potrebného na nárok na starobný dôchodok podľa všeobecných predpisov o sociálnom poistení; pri výpočte takého výsluhového dôchodku sa základ použitý na jeho výpočet zvyšuje o rovnaké percento, o aké by sa zvýšil do dňa jeho priznania.


§ 39


(1) Výsluhový dôchodok policajta, je za 15 rokov trvania služobného pomeru 30 % základu podľa § 60. Za 16. skončený rok trvania služobného pomeru a za každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru až do 20. skončeného roka trvania služobného pomeru vrátane sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 1 % základu podľa § 60. Za 21. skončený rok trvania služobného pomeru a za každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru až do 25. skončeného roka trvania služobného pomeru vrátane sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 2 % základu podľa § 60. Za 26. skončený rok trvania služobného pomeru a každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 3 % základu podľa § 60, najviac však do 60 % základu podľa § 60.

(2) Výsluhový dôchodok profesionálneho vojaka je za 15 rokov trvania služobného pomeru 30 % základu podľa § 60. Za 16. skončený rok trvania služobného pomeru a za každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru až do 20. skončeného roka trvania služobného pomeru vrátane sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 2 % základu podľa § 60. Za 21. skončený rok trvania služobného pomeru a za každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru až do 25. skončeného roka trvania služobného pomeru vrátane sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 3 % základu podľa § 60. Za 26. skončený rok trvania služobného pomeru a každý ďalší skončený rok trvania služobného pomeru sa výmera výsluhového dôchodku zvyšuje o 1 % základu podľa § 60, najviac však do 60 % základu podľa § 60.

pozorňuji zde všechny - že nejsem nastrčený dezinformátor jak jsem byl jakoby označen - vše uvádím, dle černého na bílém
Dobrou noc

EsPe si plete pojmy s dojmy. To, co uvádí jako komentář k zákonu, je pouhopouhá důvodová zpráva k novele, která byla předkládána. Je nutno, pane kolego, přírůčky, které dostáváte na na pracoviště, řádně. Tímto ovšem nechci zpochybňovat to, co se obecně ví, a to skutečnost, že vydáním paskvilu, kterým je přírůčka z názvem Zákon č. 361/2003 Sb...., se na stávající situaci výrazně nepodepsal odbor personální, odd. metodiky a kontroly Ministerstva vnitra ČR. Sebranka, která není ani schopna napsat do úvodu znění zákona názvy zákona, v jejichž znění je toto "dílko" vydáváno, by zasloužila nakopat do... A nepochybuji o tom, že EsPe nebyl jediným, kdo uveřejněnou důvodovou zprávu vzal jako komentář. S těmito názory jsem se setkal i u celé řady právnicky či bezpečnostně vzdělaných lidí, kteří však za dobu svého studia nepochopili rozdíl mezi důvodovou zprávu k zákonu a komentářem. No, ale to padá na pány kantory PA či PF v ČR. Nevím, kolik taková brožura mohla stát, ale myslím, že si ji MV může klidně strčit do..., protože jen několik dnů od účinnosti zákona je vhodná tak akorát do sběru.

Jenom pár poznámek k panu Tiboru Gáborovi - vedoucímu kanceláře OŘ PČR Znojmo. Jedná se o snaživého bývalého aktivního svazáka SSM na útvaru, kde před lety začínal svoji aktivní profesionální kariéru. Dodnes je v jeho postojích "svazáckost" přítomná.Za svoji profesionální dráhu u PČR, prokázal vysokou míru servility ve vztahu k vedení a přezíravost k policistům ve výkonu. Nikdy se o nich nevyjadřoval nijak lichotivě. S tímto koresponduje i jeho příspěvek na tomto diskuzním fóru. Snaží se nepokrytě zalichotit svým nadřízeným i za cenu "hnědé" hlavy, kterou si dobrovolně nasazuje. Je smutné, že tito lidé, kteří prakticky nikdy nepoznali službu v terénu, se snaží radit druhým. U tohoto tragicko - komického příspěvku p. Gábora si uvědomuji, že lidé s komunistickou, či aktivně svazáckou minulostí se drží pevně svých lukrativních pozic a jediný rozdíl u nich je ten, že se oslovují místo soudruhu, pane.

zdar panove, slouzim 15 let, mlady skolak ma o tri tisice mene nez ja na zakladu, pane langer, co tomu rikate

Pan ministr neříká nic, je to tak domydlený zákon, že to je srovnatelné jen s kuponovou privatizací.
Oni se drželi jednoho hrozného hesla: KDYŽ 3TT TAK PRO VŠECHNY, A KDYŽ PŘIDAT TAK JEDINĚ DŮCHODCŮM A LIDEM NA POZICÍCH. Je nám z toho na našem oddělení špatně a nevíme co si myslet, když po 15 letech jsme ve stejném postavení a peněžní pásce jako nový policista. Vzdělávání stejně nepomůže, protože o všem rozhodují panáčci z vedení, kteří to táhnou celý život.

po Justička - ty jsi asi zvyklý na to, že se ti všechno musí říkat 3x .

Nám to stačí jednou. Prosím!!!