1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

KDY KONEČNĚ POLICIE ROZDĚLÍ ZRNO OD PLEV. ROZDÍL V POLICEJNÍ PRAXI, V LETECH, PŘEHODNOCENÍ PLATOVÝCH TŘÍD, RIZIKOVOST NA JEDNOTLIVÝCH PRACOVIŠTÍCH, VÝSLEDNOSTI, OBJASNĚNOSTI, ODEBRÁNÍ HODNOSTÍ S MIMOŘÁDNÝMI POVÝŠENÍMI ATD.

Kolegové, stále nemohu překousnout to ponížení, kdy nás služební zákon degradoval. Já jsem byl degradován z podplukovníka na poručíka. Paráda...v pátek jsem si to dobře vyžral o mladého perspektivního příslušníka, který byl z Policejního presidia ČR nám přidělen na opatření, aby nás podpořil v úsilí. Mohu vám řídi, že první, co na nás zkoušel bylo to, že je podplukovník 5 let sloužící. Já jsem nevěřil svým očím a uším, co tento VŠ vzdělaný člověk tam předváděl. Nevěděl jaká bije...Nas takové akci v ulici byl POPRVÉ. Mých 28 let služby, kdy jsem byl 2krát mimořádně povýšen při odhalení vražd je zkrátka spláchnutých do kanálu. Je mě z toho zle. Doufám, že vy ti nahoře se proberete a uděláte s tímto označením něco nebo jinak naše nadšení a odpovědnost k věci z nás vyhoří!!!

Kolego to jsi dopadl dobře u nás udělali z podplukovníka nadpraporčíka a okamžitě požádal o ukončení služebního poměru. A další dlouholetý policista v hodnosti kapitán se přes noc dlouhých nožů stal nadstrážmistrem. Strašně špatně se tyto věci snáší, škoda že to nepotkalo fešáky na policejním prezidiu, když uměli vytvořit takový paskvil.

Když už chtěli ty hodnosti zrušit, tak je měli zrušit úplně, místo toho stanovit nějaké označení funkcí (ne vojensky). To by ale naši kolegové na PP přišli o ty podplukovníky a výše a to by asi na dveřích jejich kanceláří tak dobře nevypadalo. A jestli tě irituje podplukovník za pět let služby, tak tu již byl příspěvek od našeho takykolegy, který jej má také a stěžoval si na to, že má podle nového zákona smlouvu na dobu určitou !!!!! :-)

Ano, s tímto názorem naprosto souhlasím. K novým služebním hodnostem měl údajně probíhat mezi policisty nějaký průzkum. Mě se ale nikdo na nic neptal, tak nevím. Osobně jsem také pro zrušení vojenských hodností a zavedení nového označení. Jim se to kecá, oni o své plk. nepřišly.

Já jsem slyšel z důvěryhodných zdrojů o holce 22 let, která je od října na nějakém teplém kancelářském místě na PP, kam se dostala rovnou z civilu po známostech a ta šla ze stržm. na pplk. Po 3 měsících u PČR povýšení o 10 stupňů!!!

Možná to bude tím, že má něco co nemáš ty.

Dne 14.1.2007 na http://demonstrace.blog.cz hlasovalo již přes 1000 respondentů

to jsou sice hezké příspěvky, ale věř mi nebo ne skoro všechny jsem oslovil a NIKDO NIKDO se nechtěl zapojit tak, aby se veřejně kompromitoval ! Jak jsem psal, se mnou do toho šli kluci celkem 3 a jelikož dělají na skoro stejném řízení útvaru , po tom co se aktivně zapojili v pomáhání kolegům s odvolačkama a jiné propagace, tak je všechny vzali po kulích. Dají mi podporu, ale vystupovat aktivně jen v pozadí a to je problém.(chápu to chlapi od rodin ) Celkem jsme pro rozjetí toho všeho dost udělali, měl jsem i dost důležitou schůzku s jedním důležitým člověkem z politiky, a jednoznačně mi řekl, že se nás chystají zaříznout a zesměšnit. Proto je potřeba to vše lépe připravit (já jsem vždy prosazoval termín D 15.2. ) 26.1. se mi zdálo dost brzo na takovou megapárty. To že by se to schovalo pod hlavičku odborů, kdy odborář (šéf) je nedotknutelný to mi poradil dost vlivný člověk a ví o čem mluví. Jde jen o to jak to navlíknout aby nás nestáhli z kůže! ty se chystáš od PČR odejít, ale já ne! (studuju, mám povolenou školu)a dost závazků abych nepokoušel aspoňnějakou finanční jistotu. Každopádně přípravy jedou dále teď se setkám s klukama na Aktivu NOSU 18.1. a tam se domluvíme jak dál. Určitě mizůstal Hans,bornczech, abcd, a jiní s kterýma to zorganizujeme.
Pokud chceš návrh na oznámení demnostrace napíšeme na tebe pokud ti to nevadí a kdo tam vystoupí a bude mít program je druhá věc.
zdar
Dopis od předdemonstračního výboru.
Dámy a pánové je to na nás, teď je otázka zda demonstaci uspořádat dne 26. 01. 2007 nebo počkat do první výplaty tedy do dne 15. 02. 2007 nikomu se do toho nechce a všichni se bojí o místa. Tak prosím návrhy a jsem ochoten to zorganizovat na můj meil. Zdravím Hornet01.

Myslím, že ÚNOR by měl rozhodnout bylo by to přijatelnější.

Ahoj kolego...rád přivítám Tvé návrhy a požadavky...pokud je to Tvá volba a to co jsi napsal myslíš upřímně a vážně,sejdeme se na Tvém emailu...s pozdravem pitbull

Souhlas tím se neukvapit, aby ta demonstrace nebyla fraška. Nebylo by na škodu vyzvat také bývalé kolegy, kterým snížili renty, aby také přišli.

JSEM ŘADOVÝ POPELÁŘ, PARDON POLICISTA OZBROJENÉHO SBORU 21. STOLETÍ A NOVÝ SLUŽEBNÍ ZÁKON MĚ DEMOTIVUJE STEJNĚ JAKO CELÉ ODDĚLENÍ VE 3pt.

Tato debata je zcela anonymní, ale jen pro pořádek, příslušníci uvádějte u svého příspěvku služební číslo, občané číslo rodné. Děkuji, usnadníte nám práci.

Kdo jste sledovali debatu dnes v poledne s Václavem Moravcem, doufám, že jste zaregistrovali, že v rámci úspor se chystá zrušení automatické valorizace soc. dávek s výjimkou důchodů. S tím, že důchody mají být valorizovány tak, abvy neklesala jejich reálná hodnota. Z toho plyne, že důchody budou valorizovány ve výši roční inflace, tak aby neklesla jejich reálná hodnota a výsluhy, pokud budou vůbec valorizovány, tak o polovinu inflace. Jestliže tedy je průměrná inflace kolem 3 % ročně, reálně budou výsluhy klesat o 1,5 %ročně. Požadavek na plnou valorizaci výsluh je tedy vysoce aktuální. Aby po létech nebyla měsíční výsluha tak na víkendový nákup.

Já to říkám pořád, že se tahle lodička do dvou let potopí.

Pro Karla, k tvému výkladu § 1 z. č. 361, že se tento zákon nevztahuje na bývalé příslušníky, srovnej § l předchozího zákona. Zněl obdobně a přesto se jím řídíš, lépe řečeno, chtěl by ses řídit i nadále. Je divné, že tento zákon se podle MV vztahuje i na lidi, kteří v den účinnosti nového zákona příslušníky nebyli, ani podle tohoto zákona jimi nepřestali být. Ale tady jsme zase u retroaktivity.

Nějak jsem Tě nepochopil. Zkus mi to napsat polopaticky.
Díky :-)

Myslím to tak, že předchozí zákon v § 1 říká v podstatě toté, že se vztahuje na říslušníky Policie ČR, také tam není, že se vztahuje na bývalé příslušníky. Přesto tento zákon upravoval vyplácení příspěvku za službu i způsob valorizace pro bývalé příslušníky. Přesně stejně to upravuje i nový zákon. Kámen úrazu je v tom, že nový zákon by to měl upravovat pro příslušníky, kteří odejdou do civilu po dni účinnosti nového zákona, nikoliv zpětně i pro bývalé příslušníky, kteří odešli do civilu za účinnosti předchozího zákona. Nový zákon tak zpětně upravuje právní vztahy vzniklé za účinnosti předchozího zákona. Mění podmínky, za kterých se příspěvek vyplácí /resp. nevyplácí - souběh s nemocenskou/, mení výši valorizace. A to je retroaktivní působení nového zákona, které by mělo být v normálním /a to zdůrazňuji/ státě nepříépustné.

Tak v tom případě za účinnosti starého zákona na to nikdo nereagoval, i když ten zákon měl tuto vadu. Ale logicky. Jestliže je to zákon "O služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů", je bývalý policista nebo hasič příslušník bezpečnostního sboru. Není. Protože pokud by byl, tak ale se všemi důsledky, tedy i s hodnostmi :-DD To byl jen příklad, ale když Absurdistán, tak se vším všudy.

Zdravim. Prave se chystam k Policii,protoze jsem toto povolani chtela vzdycky vykonavat,ale jsem uz znechucena tou situaci kolem platu. A i kdyz pan Langer tvrdi,ze platy se zvednou,verim vam,policistum,ze to tak neni. Jak chteji motivovat? Sice to beru jako celozivotni povolani,ale za tech par korun a temer bez moznosti karierniho postupu, mi ubyva chut. Za ty prachy se da delat i jinde. Tak nevim,jak se rozhodnout...Myslite,ze se ta situace zlepsi?

Najdi si raději rozumější uplatnění u Policie to nemá budoucnost.

Nevím na jaký standart jste zvyklá, zda-li vám nezáleží na víkendech, na nocích mimo domov, občas nějaká studená strava a katastrofální jednání pak máte 15 v měsící přijem jistý-ALE TO JE ASI VŠECHNO.

Milá Verčo!
Pokud Ti nevadí, že nastoupíš na tři roky na dobu určitou s platem pár set (nebo spíš tisíc) pod celostátním průměrem, během těch tří let složíš pár zkoušek, pak nějaké zkoušky a pak taky jakousi služební zkoušku, která Tě bude coby vyškolený hadr na boty opravňovat k nasazení vlastního krku při ochraně diletantských zákonů, jež jsou tak dokonalé, že je třeba je několikrát do roka novelizovat... Tedy pokud Ti všechny tyto "výhody" nevadí, pak vítej na palubě Titanicu!!!

pro Verca
Jsi "ONA". Podstatné tak je, že ženská u PČR dostane stejný plat jako chlap. Nástupní okolo 20000,-Kč hrubého. A pokud máš aspoň trochu filipa, tak to po pár letech může hodit i třicítku. Hodně ale záleží na tom, kde chceš sloužit. Zapadákov je sice jistota, ale není to to pravé ořechové.

Nechápu, jaký je rozdíl mezi tím, zda je ONA nebo ON. To si myslíš, že na ženskou bude brát dost a na chlapa málo. Vzhledem k tomu, že bude dělat stejnou práci, tak za ní má dostat stejně zaplaceno.

Těch 20.000,-Kč základ jsou kecy. Nastoupíš na policejní školu, kde budeš zařazena do 2TT a vzhledem k tomu, že nebudeš mít žádné směny, tedy 1tbl., asi žádné rizikové a nulové osobní, budeš mít hruný plat 14.840,-Kč hrubého s tím, že nemáš žádnou jistotu (ikdyž vzhledem k té spoustě odchodů tě z existenčních důvodů firmy asi nevyhodí). Do 3 let můžeš letět za jakoukoliv drobnost stejně jako za nedostatek míst apod. Je to na tobě. Jinak v Brně při akci NAJDI SI SVÉHO "....." se ze 194 uchazečů dostali 3 (slovy: tři) do služebního poměru, ostatní neprošli fyzickým, osobnostním testem anebo neměli vzdělání, čistý rejstřík apod...... Hodně štěstí Veroniko a hlavně se rozhodni správně

Pánové ti kteří rozhodujete o nás řadových policistech myslíte si , že za ty plat které jste nám dali odpovídají našemu nasazení a nebezpečí, kterému jsme vystaveni. Mrzí mně, že nikod z vás nebyl včera v Otrokovicích, okr. Zlín, to by jste asi museli změnit názor. Uznání všem policistům, kteří se včera zůčastnili.

Do Otrokovic bych poslal autory a příštipkáře nového služebního zákona, aby se vzpamatovali a otevřeli oči jaký paskvil uvedli do účinnosti.

Měli jste jít marodit!!!!!!!