1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pro kolemjdoucí

Tak jsem se teď probudil po 24- hodinové šichtě u hasičů, dělám to bezmála 15 let a byl jsem na to pyšný... Teď mi sebrali hodnost, kterou jsem dostal mimořádně za povodně a předtím za Litvínov. Mám to samé postavení jako kluci po 3 letech. A o penězích ani nechci psát, jsem unavený.

Tak to Ti sebrali zlato co?

Ty jsi unavený a já mám zdraví úplně v háji z toho nervování u tohoto spolku. Z řadového policajta udělali takovou lépe placenou uklízečku.

Pro dennise. Nevím,proč je hloupost srovnávat PČR a VB.

To byla reakce na kolemjdoucího, kdy napsal: "Jenže kdo potřebuje chytrého policistu, stát bohužel ne. Je to stejná sorta lidí co byla u VB". Já osobně nemám nic proti kolegům, co sloužili u VB. U nás máme sice kolegu, který slouží jako řadový už cca 30 let a ten je na troud a pořád se nás na něco ptá, jak co udělat a tak. V té době měl ale příslušník respekt a to mi chybí a to jim závidím. Jinak to byla reakce na ten výrok a mám na mysli to, že prostě nastala jakási generační obměna a nyní je příslušníků, co sloužili u VB minimum ( tedy alespoň na ulici ).

Mají oporu.

Justiční akademie, kterou řada úředníků vystudovala, statut vysoké školy nemá. Plat by se měl postiženým pracovníkům snížit řádově o stokoruny až několik tisíc. "Musíme je motivovat, a ne jim brát peníze," uvedl prezident unie Jaromír Jirsa.

Ministerstvo spravedlnosti se brání tím, že pro soudní úředníky požadovalo výjimku, která ale neprošla. Nyní je připraveno navýšit mzdy úředníků variabilní částkou. To se ale úředníkům nelíbí. Navýšení osobního ohodnocení, tedy nenárokové složky platu, podle nich není dlouhodobým řešením. Požadují, aby nařízení vlády bylo upraveno.

Ministerstvo spravedlnosti se znovu snaží vyjednat pro soudní úředníky výjimku. Řešením by rovněž bylo povýšení justiční akademie na vysokou školu, uvedla Nova.

Je vidět, že ODS se činí po snižování platu u řadových příslušníků ozbrojených složek jsou na řadě soudní úřednici. Je evidentně jasné jak to ODS myslí se státní správou.

Můj známý, už před několika lety, měl u Policie tak nizký plat, že šel na sociálku a ta mu přiznala sociální dávky, tuším, že nějaký příspěvek na bydlení. Byla prý docela prča, když se jeho nadřízený dozvěděl, že tam šel a dávky dostal. Pak mu najednou navýšili plat, aby nedělal firmě ostudu.

Pokud jste na tom tak špatně, tak si tam taky dojděte...a v uniformě, ať všichni vidí, kam až to stát dotáhl. Státní zaměstnanci stojí frontu na sociálce, to by byla prima reportáž na NOvě:-)))))

Karle, ale tak to je! Taky znám kluky policajty co stojí ve frontě na sociální dávky s těma opilcama, který pak vozí na záchytky ... :o((

Když jsme pobírali rodičovský příspěvek, tak jsme měli nárok také na 200,-- Kč příspěvku. Mě bylo jako policistovi hanba se tam řadit mezi ty osoby, které každý den stíhám. Jenže s platem policisty a rodičovským příspěvkem je těžké vyjít, tak to odnesla drahá polovička.

Jo Denisi, přesně tak jak píšeš. Známý děla u hasičů a pro přídavky taky chodí žena. To samé ženy policistů ... co si budeme vykládat,že?

životní minimum je tuším pro rodinu s 2 dětmi někde okolo 14 tisíc...... To Vás tak špatně platí ?

2 kolemjdoucí: Já jsem také nepsal, že to je nyní. Nyní po zvýšení rodičovského příspěvku to asi nehrozí, i když se do této hladiny někteří kolegové díky finančnímu propadu možná vrátí. To se ale asi těžko vysvětluje člověku, který se v těchto finančních sférách nepohybuje. Abych zabránil klasické reakci, tak Vám ten plat nezávidím a svou práci bych za Vaši neměnil.

Ten platový výměr patří pánům poslancům dát sežrat, aby věděli za co tady policista pracuje.

Zružme polici ať tu máme bordel jako např. v Iráku. To by se potom podnikalo co ? Taky jsi musel koupit auto nebo jinou nepotřebnou věc do 31.12.2006 aby se snížili tvoje daně pro stát?

máš tam "hrupku". Jinak daňová optimalizace u právnické osoby je nutnost. Ale to ty neznáš socko:)

Chlapi, nevím proč se napadáte?! S Kolemjdoucím jsme to probrali, pokecali, on v tom našel ne jen to negativní a je v pohodě. Tak toho nechte ... napadat se jak malý děcka nemá smysl. Myslím, že je tu daleko důležitější problém k řešení.

Máš pravdu vy rozumní se soustřeďte na řešení problému.A ty hloupější ze svých řad vyžeňte.Kazí vám pověst a profesionální čest.

2 kolemjdoucí: Takže. Srovnávat Policii ČR s VB je ubohost, stejně jako armádu 1. republiky se současnou. S Vaším jednáním to musí být ve Vaší firmě fakt skvělé, ale zřejmě to ta Vaše rodina v rodinné firmě se 40 zaměstananci za 70 tisíc vydrží. Já bych to za ty peníze asi vydržel také. Že jste viděl kolegyni vozit dítě do školky? Asi to není to nejlepší vozit pomalovaným policejním autem dítě do školky, ale nevím, jestli to nebylo třeba jednorázové. Víte, ono, když jste na výjezdu a jste zde třeba o hodinu déle, pak je možné, že se kolegyně domluví se svým vedoucím a zajede do školky, aby stihla vyzvednout dítě, než školku zavřou. Pokud to je ale pravidelné, tak se za ni omlouvám a doporučuji to řešit stížností. Pokud vím, tak jste psal, že jste byl ve vrcholné politice, tak zkuste napsat, co jste pro zlepšení situace na ulici udělal? Chápete, že každý není specialista na PC a i ta práce na ulici má svou hodnotu? Popisování, že je třeba pochválit záchranáře, hasiče je hezká, protože oni neprovádí represi, kdežto policisté ano a k tomu také pomáhají. Víte Vy kolikrát jsem byl třeba u nehody ještě před záchrankou a hasičema? A i kdyby to bylo o té pouhé represi, nemyslíte, že i toto by měl stát zaplatit, když si zákony prosadil takovoutu složku? Nemyslíte, že by měla být zaplacena i ta společenská degradace, kdy policista ztratí po nástupu spousty "přátel" a lidé na něj pohlížejí už tak nějak jinak? A také, že nesmí podnikat? Já bych se třeba uživil i jinde, dokonce bych si i přividělal více, ale tu možnost prostě nemám. Prostě jsem ji vyměnil za možnost dělat práci, která mě baví.

je fajn, že Vás práce baví. Ať Vám to vydrží.A pokud se s Vámi někdo nebaví jen proto, že jste u PČR, není potřeba toho litovat.

Chlapi, tož kurňa, nechte toho. Pravda je částečně u každého z vás. Ale proč to vzájemné napadání?:-(
Nikde není napsané, že problém, který se momentálně víc než bytostně dotýká nás poldů,hasičů,just. i věz., kde je záruka, že 16.1.2008 tu nebude diskusní forum, kde obdobný problém bude řešit podnikatelská sféra?
Při tom, co naši páni politici, poslanci, vláda předvádí v poslední době?
Lékaři+zdrav.personál, pak učitelé, nádražáci, dopravci atd. se mohou ozvat a bezpečn. složky mají být jak osli?
Takže pravda, ale i chyby, jsou na obou stranách, ale jde přeci v podstatě o všechny občany ČR, bez rozdílu zaměstnání. Nebo se pletu?

nepleteš, máš absolutní pravdu .

Díky a snad je už rozbouřená hladina uklidněná, ne?

2 kolemjdoucí ( 14:08 ): V tom s Vámi souhlasím. Po vstupu do této složky jsem pochopil, kdo je kamarád a kdo ne. I když to chvilku trvalo, protože jsem předtím sloužil u MP v centru Prahy, takže se to lidé dovídali postupně.

od ministra vnitra - doplatí rozdíly

http://zpravy.idnes.cz/policiste-se-bouri-zakon-je-degradoval-dh b-/domaci.asp?c=A070112_103349_domaci_pei

Policie je opravdu obrazem společnosti, pro kterou funguje. V době povodní, kdy doslova lidem teklo do bot se vztah veřejnosti a policie velmi sblížil. Policisté, co stáli v zaplavených oblastech, aby nedocházelo ještě k větším škodám na majetku, byli místními obletováni. Obyvatelé třeba v Praze na Smíchově jim nosili občerstvení, zejména kávu a čaj, aby služba dobře probíhala. No a do roka a do dne povodeň opadla a vše se vrátilo do starých kolejí. Policie je politikum a je obrazem společnosti.

Úplná pravda, stejně jako při konání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Tehdy by nám občané i politici snesli modré z nebe, jen aby je někdo ochránil vlastním tělem. Češi mají krátkou paměť.

Nevím jak ty kolego, ale já na MMF a Povodně nemám moc dobré vzpomínky. Na MMF jsme museli hlídat hotel ubytování na místním oddělení a v autobuse. Asi 4 dny jsme byli bez teplého jídla no prostě paráda. Povodně byly ještě horší 16 směna většinou sám nebo z vojákem základní služby někde na křižovatce mezi zaplavenými obcemi. Jídlo a pití jenom to co jsi si vzal z domova. A nepřej si kolik slov jsem si vyslechl od lidí, když jsem je musel kontrolovat, aby se zamezilo krádežím.

Přesně tak, když jsme byli rozvezeni při povodních na Litoměřicku a " lelkovali " mezi zatopenými obcemi ve všudy přítomných rozbahněných blátosračkách za přítomnosti z toho vzešlých much, tak si člověk říkal, když vytáhnul nějaké to jídlo a pití z domova, zda od těch much člověk nechytí nějakou tu nemoc.
Jednoho si ale mnoho znás všimnulo. A to stylu - snad pro vás dovezou nějakou tu vodu na pití. Ničeho jsem se za celou dobu povodní nedočkal a hned vedle mě přijelo " zásobovací " vozidlo hasičů k jejich vozidlu, kde přečerpávali vodu z " lagun " na polích do míst, kde již odtékala pryč. To samé zabezpečení vojáci, kdy přijela jakási kuchyň a začali se vydávat řízky s bramborovou kaší. Dodnes to mám velmi dobře v paměti, jak jsem se díval k nim a přemýšlel proč to takto nefunguje i u policie a připadal jsem si jako příslušník sboru nějakého chudého národa. Aniž bych " žebral o nějaké jídlo " tak na mě zavolal nějaký voják a říká mě : Vám sem nepřivezou jídlo ? A když jsem mu odpověděl, že standartně šlapeme asi těch 16 hodin s nějakým tím ukousnutým žvancem z domova a vlastní donesenou minerálkou, tak tomu nechtěl věřit, že to snad není možné, že na nás takhlen kašlou a nezabezpečej nějaké to jídlo. Nakonec mě nabídnul, že tam má ještě nějakej zbytek od řízků a bramborovou kaši, kdy jsem " s hrdostí policisty " odmítnul a řekl, že to je dobrý, že mám svoje z domova. Je to o přístupu ke svým lidem - jako že v tropických vedrech mají úředníci na úřadech zkrácenou pracovní dobu - přistaveny minerálky, kdy venku je tepleji než v místnostech a v tuto chvíli kdy tito pracovníci úřadu odcházejí ve zkrácené pracovní době domů z těch chladnějších prostor kanceláří ( jak kde ), tak u nás je to naopak a jdeme na dopravní akci na 3 hodiny smažit se v tesilkách na asfaltovou výheň s vyjádřenou lítostí šéfa, že bychom měli mít od zaměstnavatele poskytnutou vodu k dodržení pitného režimu - případně by se neměla tato dopravní akce vůbec konat, ale nadřízené to nezajímá a ať si ještě urychleně zakoupíme něco na pití, abychom na tom vedru na asfaltce vydrželi - Ale může být ještě hůře - co nás nespálí to nás posílí.

Ano po měnovém fondu byla prestiž PČR na vrcholu. Oni lidé také nemají moc velkou představu o platech řadových policistů a byli by asi zděšeni jaké cifry se objevují ve 3TT.

Ahoj chlapi, prosím posílejte hrachy na účet, aby z toho něco bylo, sám jsem poslal 150, bylo by fajn ,aby jsme se na toho právníka složili, čau, jeden z vás

Ahoj chlapi, prosím posílejte hrachy na účet, aby z toho něco bylo, sám jsem poslal 150, bylo by fajn ,aby jsme se na toho právníka složili, čau, jeden z vás

Ahoj chlapi, prosím posílejte hrachy na účet, aby z toho něco bylo, sám jsem poslal 150, bylo by fajn ,aby jsme se na toho právníka složili, čau, jeden z vás