1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

www.demonstrace-policistu.estranky.cz

Jirko Jedličko, dej si pohov, jseš provařenej

O co ti pořád jde ? Už vím ukřivděný páneček asi dostal pokutu nebo něco jiného? Chceš zrušit policii ? Já bych to bral. Také se může stát, když bude policie zrušena ,že se tobě nebo tvojí rodině něco vážného stane ale , když policie nebude koho budeš volat? Už se prober a řeš si své osobní problémy jinde, nejlépe u psychologa!!!! Zveřejni kolik máš přestupků v kartě řidiče a také tvůj trestní rejstřík, ať víme s kým máme tu čest.

jiřiku, jiřiku, slyšels někdy o džbánu jak se s ním chodí pro vodu?

MOC MĚ MRZÍ, ŽE SLOUŽÍM 15 LET, JSEM VE 3TT A MĚL JSEM K TÉTO PRÁCI VZTAH. KDYBY MI BYLO 65 TAK JSEM NA TOM DALEKO LÉPE. HNUS A ŠPÍNA NOVÉMU ZÁKONU.

Dnes jsem odeslal svůj finanční příspěvek k podpoře demonstrace, navíc jsem v práci dal dalším kolegům číslo konta, protože ne všichni mají přístup k internetu.
Nalejme si však čistého vína. Já osobně velice oceňuji snahu a nadšení pohnout s našimi problémy. Mám však obavy, že se řada lidí k celé věci staví spíše vlažně. Na šatně sice souhlasí se všemi novinkami s kterými je seznamuji, ale dle jejich reakcí mi připadá, že spousta z nich, ačkoli je nový služební zákon také poškodil, nemá o celou věc zájem. To oddůvodňují tím, že je to stejně marné, že se nic stejně nezmění, případně vyjadřují obavu z možného následného postihu a perzekucí ze strany našeho vedení. A dle postojů některých jiných kolegů mi připadá, že se řídí taktikou, nepálit si prsty a hezky počkat až to někdo za mě v té Praze vyřídí. I s tímto chováním některých " kolegů " se musí počítat a nevidět vše příliš růžově.
Dále bych zde chtěl ještě zareagovat na některé příspěvky z civilního sektoru. Pro všechny, kteří nám v různých podobách dávají najevo, že si nemáme na co stěžovat, že si krásně žijem a nic nám nechybí, chci pouze jednoduše vzkázat, jak zde bylo již víckrát řečeno: "ZKUSTE SI TO", pak možná změníte názor.
Typickou vlastností českého národa vždy byla závist a poukazování na druhé, případné mentorování a nadávání na vše nad sklenicí piva v teple útulné krčmy. Všichni u nás všchno ví, jak se co má dělat, všichni jsou na všechno odborníci, ale jen pokud se nejedná o ně samé. A když náhodou začne někdo opravdu něco dělat a snaží se vzít své věci a práva do rukou, hned je terčem kritiky a je nazýván, odpusťte mi ten výraz " nenažrancem".
Dám Vám radu do budoucna. Nevšímejte si pouze druhých a snažte se také sami něco pro svoji věc dělat. Pokud jste nespokojeni se svými platy, nebo pracovními podmínkami, musíte si zlepšení vybojovat a ne čekat, že to někdo za vás vyřeší. Ta doba je pryč. V celé historii ještě žádný kapitalista nedal nikomu nic zadarmo a i dnes platí, co si zaměstnanci nevybojují, to nemají. To platí i pro případné nespokojence s dnešní politickou situací. Proboha, co se ještě musí dít v tomto státě, aby lidi spontáně napochodovali do ulic a vypráskali naše volené zástupce, kteří se k nám poníží shlédnout zhůry pouze jednou za čtyři roky, kdy potřebují náš hlas. A nebo je pořád stejné jako při v tzv. sametové revoluci, kdy drtivá většina národa v jeden a týž rok manifestovala v prvomájovém průvodu a ke konci roku najednou, světe div se, byli všichni demokraté cinkající klíčemi na náměstích ? Ruku na srdce, vzpomeňme si, v prvních dnech sametového listopadu tak masivní podpora studentů nebyla. Na závěr snad jedno anglické přísloví: "Každý národ má takovou vládu, Jakou si zaslouží."
Tímto všechny zdravím.

Všichni řadoví policajti chceme přispívat na konto a přispět spravedlivé věci. Jinak to poženeme do Bruselu.

Jsem také realista a proto se nechci podepsat. Měli jsem poradu,kde nám bylo vysvětleno, jak jsem tupí, že si to neumíme spočítat atd. bylo rovněž doporučeno sklidnit hormon a držet hudu. Bodej´t ne,kdy sámkrajský řeitel, vydá nařízení, že kdo je v 6 T, tak nesmí dělat směnost, to aby byl v nižší tabulce. takže jsou případy, kdy dva dělají spolu, oba na směny, ale jeden je v 5TT a tak mu je dle toho placen tarif a druhý je v 6 TT a ten směnost nemá placenou. K čemu zákon, když si jej může kdejaký soudrh ředitel, a je to soudruh, likvidovat. Zrovna tak ve vedoucích funkcích sedí bývalí soudruzi a s těmi nikdo nehne, Ti se stále chovají k lidem jako k dobytku. Takže se nedivím pak někdy vystrašené reakci policistů,kteří mají rodiny a nechtějí riskovat zaměstnání, i když ví, že jdou s paltem dolů, protože doufají, že tyto,mnohdy již přesluhující soudruhy, konečně nkědo vymete a udělá v této mafiánské organizaci pořádek.

Pro některé kolegy.
V téhle zemi stále platí, že je mnoho těch,
kteří dobrovolně půjdou jako ty ovce třeba i na porážku. A teprve ve chvílích před smrtí se začnou divit a ptát se kde se to ocitli a "jak je to možné"? Jak to, že to ten "někdo" na koho se ve své bezradnosti vnitřně spoléhali, že vše vždy tak nějak přece zařídí za ně, to nechal dojít až tak daleko?
Zkuste se zeptat sami sebe zda takto uvažujete a čekáte od okolí, že za Vás bude jednat, organizovat a "bojovat". A nebo už vám také došlo, že to prostě tak nechodí a pouze s Vaším osobním přičiněním můžete být vyslyšeni?

Nezpochybňuji některé oprávněné požadavky, ale z úrovně
diskuze si myslím, že s policií je to mnohem horší, než než
vyplývá z většiny vtipů o ní. Jak jste mnozí mohli projít tak
"přísným" výběrovým řízením ?!?!

...
Pokud se ti nelíbí ti, co prošli - splnili podmínky výběrového řízení (1 z 10), představ si, jací jsou asi ti, co neprošli. Tím pádem je u policie opravdu velký prostor pro uplatnění pro všechny radily z civilu. Policie je ráda za každého schopného, ale nemohou být všichni manageři. Těm, kteří dělají mravenčí práci teď snížili reálné platy. Proto to haló zde.

Tuhle zprávu jsem obdržel na svůj @ od stínového ministra vnitra p. Bublana.

TISKOVÁ ZPRÁVA


Příčina problémů s odměňováním policistů a hasičů podle nového služebního zákona

(Praha dne 12. ledna 2007) Nový služební zákon pro příslušníky ozbrojených sborů je dobrým zákonem a do budoucna zajišťuje lepší kvalitu těchto sborů i jejich činností. Důvodem, proč byla jeho účinnost dva roky odkládána, byl problém se zajištěním financí pro odměňování a přechod ze šestnácti platových tříd na jedenáct. Aby tento přechod byl bezproblémový a současně spravedlivý, vyčlenila minulá vláda na návrh tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana 1,5 miliardy korun, které byly dány do vládní rozpočtové rezervy s účelem jejich převedení do rozpočtu MV, po nabytí účinnosti zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tato částka nebyla náhodná, ale byla výsledkem důkladných propočtů a zajišťovala bezproblémový přechod na nový systém odměňování.

Bohužel nová vláda Mirka Topolánka snížila tuto rezervu o 0,5 miliardy. Při schvalování rozpočtu na rok 2007 se ještě poslanec Bublan pokusil obnovit původní objem finančních prostředků, nicméně jeho návrh nebyl pravicovými poslanci podpořen.

Půl miliardy chybí a důsledky jsou pociťovány již nyní a zcela určitě se projeví i v budoucnu. Důsledkem je nespokojenost především těch policistů, kteří slouží kratší dobu, jsou zařazeni u pořádkové a dopravní služby. Nejedná se rozhodně o nějaké specifické případy, ale několik tisíc policistů.

Příčiny lze popsat takto :

• Chybějících 0,5 miliardy korun v rozpočtu MV
• Rozhodnutí vlády o tarifních tabulkách až v polovině prosince 2006
• Nedostatek času pro Policejní prezidium, aby se s rozhodnutím vlády o tarifech a současně s vymezenými finančními prostředky vyrovnali
• Nedostatečné a především pozdní hledání způsobu, jak vyrovnat platy těm policistům, kteří mají nižší výměry než v roce 2006
• Nespravedlivé zařazení výkonných, např. hlídkových policistů do nízké platové třídy. To může být důsledkem toho, že se někde musí šetřit.


Podobné problémy mají také příslušníci Hasičského záchranného sboru a Vězeňské služby.

MV a Policejní prezidium se snaží tuto situaci řešit, nicméně musím konstatovat, že se mnohým problémům mohlo předejít včasnou informovaností a hledáním spravedlivého odměňování v minulých měsících a ne až nyní. To může způsobit ještě větší personální deficit v těchto složkách a úbytek především mladých policistů.

František Bublan
stínový ministr vnitra ČSSD

to byl taky ministr, který mohl zůstat ve stínu i když ministroval

kolegové, nezdá se vám, že je nějak m r t v o? Nevím, jestli je to kvůli těm několika úletům během dne (to samo na Policistovi), co psali ti zoufalci. Ale přeci nám ty jejich hňupoviny nevezmou vítr z plachet...!!! Co vy všichni na to? Čus

Potkáme se 15. února v opačném případě to u této instituce propagující jen mamagement balím-nemá to budoucnost.

www.demonstrace-policistu.estranky.cz

ono už to Vaše pondání nikoho nezajímá

Pane ministře,
veřejně Vás chci "obvinit" z toho, že jste při hlasování v poslanecké sněmovně upřednostnil svojí stranickou příslušnost před bojem za zájmy zaměstnanců svého resortu.
V závěru roku 2006 byl poslanecké sněmovně předložen návrh na navýšení kapitoly rozpočtu MV o 500 miliónů Kč na profinancování Zákona o služebním poměru. Podrobnosti nebudu rozvádět, určitě víte, jaké hlasování mám na mysli. Zaráží mne ale skutečnost, že jste VY osobně hlasoval proti tomuto návrhu, čili vlastně díky Vašemu hlasu neprošel návrh na navýšení o potřebnou půlmiliardu korun. Místo toho, aby jste se Vy, jako nejvyšší představitel resortu MV snažil vybojovat pro svůj resort potřebné finanční prostředky, tak jste upřednostnil stranickou příslušnost k ODS a společně s ostatními "přisluhovači" Vaší strany jste ZAMÍTLI onen návrh na potřebných 500 miliónů Kč. Levicové strany přitom hlasovaly pro navýšení rozpočtu MV.
Vůbec už ani nechci pátrat po tom, na jaké projekty "poslaneckých pomníčků" bude těch 500 miliónů korun použito, protože důvodem toho, aby nebyly tyto peníze přiklepnuty resortu MV bylo také to, že se musely najít někde prostředky na ty tzv. poslanecké pomníčky.
Víte, vážím si každého velitele, který se postaví za své podřízené, protože ten velitel pak bude cítit podporu svého "manšaftu", může být pak i oblíbený a jeho podřízení poté pracují tak, jak mají. Takových je ale u Policie jako šafránu. Jak si mám ale vážit Vás, když upřednostňujete stranickou příslušnost před zájmy svých "podřízených"? Možná jen díky Vašemu hlasu nebude mít nyní resort MV potřebné finanční prostředky na slíbené navýšení platů.

Nemohl jít proti. Dopadl by jako Tlustý, upadl by v nemilost a kariéra v háji. To radši riskne nespokojednost několika tisíc příslušníků.

Lidi, posílejte prachy, vždyť přece nechcete, aby z nás měli srandu, lidi vždyť za 100 kč si neuděláte ani opičku, tak posílejte, je to naše životní šance, jestli ji propásnem, tak už nám nepomůže ani svěcená voda, už po nás budou jen šlapat a šlapat, nic jiného já sloužím již 12 let a vím o čem mluvím. Nemám zapotřebí další roky u policie být za rebela a nic z toho nemít jen posměch a více práce za méně peněz. Tak prosím pošlete každý aspoň to kilečko, dík ahoj. Jirka. A pamatujte, že v jednotě je síla, čím víc nás pošle prachy tím budeme silnější.

17. 1. 2007 (16:06) X O Jirka
Musím si říct svoje k takovým nesmyslům jako že nám platy dorovnají někdy na konci roku, tedy že celkový roční příjem nebude nižší než v roce 2006. Tak jednak je potřeba poslouchat naše slavné politiky, jak se vyjadřují o stavu státní pokladny, tedy že tato je naprosto prázdná, tudíž, podle mě, asi nehrozí žádné mimořádné navyšování jakýchkoliv příplatků na konci roku. Jednak, jestliže mi klesl měsíční příjem, nepotřebuji navýšit plat až na konci roku, protože složenky, hypotéku a jiné položky musím platit průběžně a v neposlední řadě, navýšit osobní příplatek je pro mě naprosto nevyhovující, protože už vidím, jak následně přichází pod vlajkou pánů Kalouska, Langra a dalších škrtání ve výdajích státu no a kde se veme ? Přece na platech státních zaměstnanců, tedy nenárokové složky půjdou pryč. Vsadím se. O dalších sprosťárnách, jako např. otrocké práci zadarmo, nevyplácení příplatků za noc atd. se nebudu ani zmiňovat. Jen prosím organizátory protestu. Opravdu si dejte záležet, ať z toho nevyjdeme jako blbci.Dovedete si představit, co by to udělalo s veřejností a jak by se smáli šéfové ? Nedejme jim tu příležitost. Prosím

Pánové tady se čekat nemůže, jestli zasedne Kalousek a Langer tak z tohoto sboru do konce roku udělají mrtvou kobku. Jsme první na ráně proto si zasloužíme peníze, které nám patří hned a nikoli na konci roku.

Ve služební poště jsem četl dopis, který rozeslal pán policejní prezident. Docela mě zarazilo to, že novým zákonem bylo třeba nastavit také spravedlivé odměňování za vykonanou práci. Dle něj bylo nespravedlivé, že policista, který sloužil noční, so, ne svátky měl někdy na výplatu víc než jeho nadřízený, který byl ve vyšší PT. Když se jim to zdálo nespravedlivé tak proč ty noční, so, ne svátky nedělali taky, aby měli víc peněz?

Zato teď je to spravedlivé, teď mají velkou šanci tento resort úplně zlikvidovat. Dávat rizikové někomu, kdo je celý den za psacím stolem to je opravdu ubohé. Když bič tak jenom pro někoho.

Ano, proč nikdo nehovoří o hodinové mzdě, která určuje, jak je kdo odměňován. Měli hadinovou mzdu ti nadřízení opravdu nižší? Zvrácená logika a myšlení.