1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

takhle to začalo:
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&v=VB&ct=17&ct1=0
no a takhle se halasovalo...
http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=44493&o=5

doufám že jsem se neseknul...
hurá na prahu

Česko je na vstup do schengenského prostoru připraveno, a až napřesrok odpadnou hraniční kontroly, nebude to znamenat pro sousední Sasko žádné bezpečnostní riziko. V Drážďanech o tom včera svého saského resortního kolegu Albrechta Buttola ujistil ministr vnitra Ivan Langer.

„Naším zájmem je, aby tento prostor byl bezpečný,“ řekl Langer, s tím, že v příhraničním regionu zůstane vysoký počet policistů. Po skončení kontrol budou složky české hraniční policie převedeny do působnosti krajských správ a nadále dbát o bezpečnost hranice.

ze dne 16.1.2007

Nevím jestli mě někdo neukamenuje, ale chtěl jsem nakousnout problém, který se týká našeho slavného Kodexu cti, Přísahy a nevím co přidají navíc příští rok.
Je mi samozřejmě jasné, že chování-vystupování-...atd policisty se určitými pravidly řídit musí. Jenomže spojení kodexu+přísahy a jejich aplikace do podmínek nového SZ, zejména co se týká kázeň. postihů, je dost vražedná kombinace pro nás. Pravidla určitě ANO, ale NE jejich možnost zneužití nadřízenými jenom proto, že za pojem "..dělat špatné jméno Policii.." se dá např. schovat, že se někomu zrovna nebude zamlouvat výraz mojí tváře, že si dám v hospodě 3 piva a ne jen 1, apod. zvěrstva...
Tím chci jen říci,ať tu neřešíme to co se nás dotýká samozřejmě nejvíc, ale ošetřit i takové vedlejší produkty...Případné DEMO vybojované náležitosti, vylepšení, jistoty, tak ty by nám byly v ten okamžik na 2 věci, protože v tu dobu můžeme být už také vedeni na ÚP...!!
Snad jste mě pochopili, kam ve svém návrhu mířím. Čus

Příkladem může být Br. direktiva se "shora", že se ruší tzv. "čerňáky". I přesto, že se v tomto pracovním oblečení policistům dobře pracuje. Prostě je to v mnoha ohledech praktické a na zádech je veliké označení policie oproti klas. uniformě Ale jak jsem zaslechl, tak že kvůli tomu, že prý tento druh UNIFOREM údajně "straší" některé občany, tak se to ruší. A kdyby si někdo z policistů náhodou nasadil "bejzbolku" místo baretky, tak hned je z toho hned hlásná událost až na PP a MV. Tady je jeden příklad za všechny, že místo aby se "TI" nahoře zajímali o to v čem e nejlépe slouží hlídkovým policistům, tak se to radši jednoduše zakáže a hotovo. Hlavně, že se v některých vybraných městech testují různé verze nových součástí a taková směsice, která dost často klame lidi nikomu nevadí. Až si nějaký zločinec nasadí buhvíjakou uniformu, tak občanovi, kterému se něco nebude zdát, klidně může říct, že testuje novou uniformu atp. (tj. ultraprostá modelovka). Dále se klade veliký důraz na to mít na hlavě sl. pokrývku hlavy. Připadalo mi poněkud podivné, když došlo nějakému zákroku proti pachateli, tak dostavivší se nadřízený se místo otázek zda není někdo zraněný apod. zjišťoval, zda mají všechni jeho podřízení pokrývku hlavy. Atd. atd. Ti kdo z policistů slouží déle, vědí, že systém této firmy by se měl změnit v mnoha ohledech, aby unifomy byli více v terénu a nesuplovali práci vyšetřovatelů. S příchodem PC byrokracie neubylo, ale naopak. Ale to už bylo určitě nějacích předchozích příspěvcích napsáno. Ale zase jsem u toho, že kontrolu zajímají především háčky, čárky a jiné s prominutím blbosti, než to jestli náhodou se kvůli NP nepíše zbytečně těch "papírů" moc (tady statika chybí). Prostě koncepce zde také vyžaduje změnu, a to v návaznosti na TŘ a další. Méně papírování, více lidí v terénu tj. více času na šetření věci atd. atd. O to se nikdo z vrch. managementu nezajímá. Tím se částečně dostávám i k meritu věci, že nedochází již za dlouhá léta k žádnému zlepšení (tedy možná kromě tech. vybavení), nadměrnou byrokracii na ZÚ prostě nikdo neřeší. S tímto souvisí trapné buzerování policistů typu támhle se nemůže kouřit, támhle ano (nepočítám st.budovy), támhle se jíst nemůže, támhle ano atp. A pasek 361/2003 tomu dodal tu tzv. třešničku. Na závěr zdravím "150 h. otroky", protože dělat zadarmo může jenom blázen.

TENTO KODEX A CELÝ SYSTÉM NOVÉHO ZÁKONA SMĚŘUJE JEDINĚ PROTI POLICISTŮM V PŘÍMÉM VÝKONU. V DNEŠNÍ DOBĚ TAK SLUŠNÝ POLICISTA STOJÍ NA VELICE TENKÉM LEDU!

for: objektivita 361..
Můj názor je ten, že na tenkém ledě jsme se pohybovali do 31.12.2006.
Od 1.1.2007 se snažíme už jen "šlapat vodu"!!!! A jde jen o to, aby nám n ě k d o na hlavu nešlápl.....

Nemám důvěru k vládě, která nedostala důvěru, tudíž nemám důvěru ani v ministra MV, který v této vládě nedostal důvěru. Nemám důvěru v ZČ 361/2003, který vydala vláda, která nemá důvěru. V tento zákon nemají důvěru ani lidé, kterých se tento týká. A nedůvěřují ani novým veřejným slibům, protože z důvěrné minulosti dobře vědí, že je to slib - politika.

Sorry, ale něco tu neklape - z.č. 361/2003 = zákon vydaný v roce 2003, tedy vládou, která měla důvěru. Jiná věc je, že měla důvěru poslanecké sněmovny, nikoli třeba moji... Ale o tom to není... Jinak ovšem souhlasím s tím, že 361/2003 je šílený paskvil, jehož podmínky by se měly aplikovat na ty, kteří ho vymysleli a schválili - to by byl mazec!!!

Původní návrh 361/2003 byl lepší. Byl to ten, který byl několikrát odložen. Nová vláda (poslanci), která neměla důvěru schválila až mzdové tabulky 30.11.2006, kdy zároveň zrušili původní §115 odst.2) a 4), kdy vlastně příslušníci pracující ve směnném provozu měli mít k základnímu tarifu navýšení 40%, resp. 50% a přidali onen diskutovaný §114 odst.2), kde je jen těch 10% za směnnost. Tento paragraf je klíčovým problémem nového zákona. Jeho úprava je nezbytná a NEVYHNUTELNÁ, aby se napravily křivdy u řadových policistů sloužících ve směnném systému služeb. To je klíč k tomu, aby se příslušníci všech bezpečnostních resortů nebouřili. Změna systemizace a zařazení jednotlivých profesí do správných tarifních tříd samozřejmě také.

K dnešnímu dni to je 18. 01. 2007 bylo vloženo na účet číslo 164758766/0600 částka 9.962,- Kč kde vkladů je 87 a to v různých částkách od 30 Kč do 1050,- Kč(děkujeme).
Průběžně budete i nadále informováni o stavu na uvedeném účtu

NOS

Celodenní výměna informací potvrdila, že ve všech útvarech Policie ČR se policistům oproti roku 2006 zvyšuje platovým výměrem garantovaný služební příjem, pouze v několika specifických případech, které jsou řešeny individuálně, došlo k jeho snížení. Ředitelé se shodli i na tom, že pokles celkového ročního příjmu ve srovnání roku 2007 a předešlého při zachování nastavených rozpočtových mzdových objemů hrozí pouze u příslušníků, kteří v minulém roce odvedli podstatně více práce pokryté odměnami za přesčasy a práci o sobotách, nedělích, svátcích a v noci, než odpovídá průměrnému stavu. Jde však zatím skutečně o předpoklad, protože počet případných přesčasových hodin bude opět závislý na počtu a rozsahu konkrétních bezpečnostních opatření k událostem v průběhu roku a na aktuální situaci v naplnění početních stavů policejních útvarů.

V Praze dne 15. ledna 2007
JUDr. Milan Štěpánek, předseda

Já bych na ty svátky, soboty, neděle, noční nemusel- raději bych byl s rodinou, ale jak víš někdo to dělat musí. Nevím proč bych měl být krácen na příplatcích, zvláště pak za noční směny, se kterýma jsou spojeny zdravotní rizika. Ze zákoníku práce má tyto přípladky každy, proč by každý policista měl být vyjímka. Bylo přidáno místo 66 procent za směnost jen 10 procent, které nenavýší uvedené příplatky.

Kde jsi vzal 66 %. Asi taky neumíš počítat, že.

Věc: Rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru - zvýšení příspěvku za službu
________________________________________________________________ _______
Dne 9.1.2007 jsem pod Č.j.: OSZ-......../2007 ze dne 1.1.2007 obdržel ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.

Proti tomuto odvolání podávám v zákonné lhůtě odvolání, neboť:

Dnem X.Y.200X mi byl rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra pod Č.j.: OSZ-....../VO-Že-200X dle § 116, 117, 157d zákona č. 186/1992 Sb. přiznán příspěvek za službu ve výši 5.780,-Kč.
Dle ust. § 119 odst. 1 zák. č. 186/1992 Sb. se přiznaný příspěvek zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.
Dne 1.1.2007 bylo vyhotoveno pod .j.: OSZ-....../2007 ROZHODNUTÍ ředitele odboru sociálního zabezpečení , kterým mi dle ust. § 159 a § 225 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, kterým mi od splátky na měsíc leden 2007 byl zvýšen příspěvek za službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.
Toto rozhodnutí se opírá o ust. § 159 zák. č. 361/2003 Sb., kterým se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů.
Ust. § 159 zák. č. 361/2003 však nelze použít pro osoby, kterým byl přiznán výsluhový příspěvek dle zákona č. 186/1992 Sb. a v době do 31.12.2006, tedy před nabytím účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., neboť tímto by byl zpětně upraven zákonný nárok, již zákonem přiznaný a jednalo by se tedy o retroaktivitu zákona, kdy schválený zákon působí i zpětně, tj. do doby před svým schválením a ZPĚTNĚ upravuje již jednou přiznané zákonné navyšování výsluhového příspěvku.
Rozhodnutím Č.j.: OSZ-....../2007 ze dne 1.1.2007 byl porušen princip naplnění legitimního ( oprávněného ) očekávání, které je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a znamená, že fyzická osoba, která na základě předchozí zkušenosti oprávněně dospěje k závěru, že jí svědčí určité subjektivní právo nebo že bude platit určité právo objektivní, má právo na to, aby její očekávání bylo naplněno, tzn. že není přípustné „měnit pravidla během hry“.
Navíc, v rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru ze dne 1.1.2007 byl zvýšen příspěvek za službu, kdy tento pojem zná jen zákon č. 186/1992 Sb. a nebyl mi zvýšen výsluhový příspěvek, kterýžto pojem je uveden v zákoně č. 361/2003 Sb. Jelikož mi byl uvedeným rozhodnutím zvýšen příspěvek za službu, není možné, aby byl příspěvek za službu zvýšen částkou, která je určena pro výsluhový příspěvek.
Dle § 1 zák. č. 361/2003 Sb.tento zákon upravuje právní poměry fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu (dále jen "příslušník"), jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby (dále jen "služební vztahy"). Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.
Dle § 3 zák. č. 361/2003 Sb. Příslušník je ve služebním poměru k České republice.
Nemůže se tedy stát, že by kdokoliv mohl kterýkoliv paragraf uvedeného zákona vztahovat na fyzické osoby, které ukončily služební poměr před dnem nabytí účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. a na tyto osoby se vztahuje JEN ustanovení zákona, účinného a platného v době ukončení jejich služebního poměru.

Žádám tedy, aby Rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru -zvýšení příspěvku za službu ze dne 1.1.2007 pod Č.j.: OSZ-......-2007 bylo zrušeno a aby bylo vydáno nové Rozhodnutí, kterým by i nadále, s účinností od 1.1.2007, byl příspěvek za službu, přiznaný mi dne 1.5.2005 rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru pod Č.j.: OSZ-....../VO-Že-200X, pravidelně navyšován dle ust. § 119 zákona č. 186/1992 Sb., t.j. ve stejných termínech a stejným způsobem jako procentní výměra částečného invalidního důchodu.

Moc děkuji a chtěl bych se tě zeptat, jestli by nebylo dobré se tak navzájem informovat o průběhu odvolání a to nejenom nás dvou, ale spojit síly. Jestli máš nějaký nápad, třeba zřídit inkognito e-mail a nebo jiný chat prostě někde probrat názory pouze o tomto problému a nebo jestli jsi ochotný dát na sebe spojení budu rád. Ještě jednou dík

Dík Karle. Je to dobře napsané, ale s ohlasem se to nesetká. Samozřejmě jsem se taky odvolal a čekám na výsledek odvolání. Je mi jasné, že to bude zamítnuto. Ale v ruce máme pak alespoň doklad o tom, že nás poškozují na našich právech. To bude potřeba při dalších jednání u soudu. Řekl bych, že se to potáhne a půjde to dost vysoko. Zatím čau a vydržať !!!

Pánové, toto odvolání se mi líbí! chtěl jsem vydržet,ale podám to také. Když se poohlédnu zpětně tak nevím zda V8ám,ale mě loni valorizovali taky nějak málo. Takže to musím dohledat a případně postupovat podle okolností. nevím, zda je Vám známo, ale v této věci má ev. existovat Nález Ústavního soudu ČR. Budu po něm pátrat a v případě zjištění vyvěsím sem!

Nález Ústavního soudu mám, jestli jej chceš, pošlu ti jej. Sem by se těch 10 stran nevešlo. Napiš mail.

pro " . " tečku---


poši na mail ja13@seznam.cz, díky!!!

Pošli mi kopyto na to odvolání. Mám na to 4 dny. Dík

Jako bývalý celník jsem to posílal minulý týden, ale zatím nic.Když tak dejte vědět.Díky

Odvolání je super, mám kratší verzi, důležité je to podat a pak po pravděpodobném zamítnutí sjednotit síly.

Tečko pošli mi prosím také ten nález Ústavního soudu,musíme se o to soudit, at se z toho Ceska republika ve Strasburku treba posere.

Vážení
Touto cestou bych chtěl vyzvat všechny příslušníky vlastnící MP3 a jiné přístroje k zachycení zvukových záznamů,aby v případě vyhrožování při jednáních s vedením, s příslušníky NOS a s jinými slibodárci, provokatéry, aby se snažili vše zachytit na tyto přístroje a zaslat mi je na emai,popřípadě uchovat pro další potřebné kroky,ať v soudních sporech,nebo k medializaci.Děkuji

přesně tak, jen nevím, zda-li se to do nějaké hodinové reportáže vejde....:-(((

Kolegové a kolegyně mám návrh co veřejně vyzvat pana ministra Langra o provedení nezávislého auditu Ministerstva vnitra.

řekne ti že už je nachystaný od soukromé a "nezávislé" společnosti....:-)))))

Mám takový pocit, že pan ministr v době, kdy byl stínový ministr vnitra a napadal dosavadního ministra Grosse tak kromě černé knihy Policie ČR měl i nějaký audit Policejního prezidia, kdy tvrdil něco o tom, že tam sedí mnoho zbytečných lidí.

Funguje vám stránka "Policista"? Server se nějak kousl....

Teď mě to normálně naběhlo

funguje

Dík, už maká. Mě to demonstrovalo a něchtěl se připojit na server.
Ale to bylo asi rukama...:-))