1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Nepočítejte s tím, že výsluhu dostanete podle zákona v procentech, jak je stanoveno. Odcházel jsem nedávno a měl jsem přesně spočítané nároky dle zákona. Ovšem odbor soc. zabezpečení má stanovené maximální stropy, které při vyplácení nároků nemůže překročit. A tak jsem stejně jako ostatní dostal zhruba o 1/5 méně, než jsem si spočítal. Ale zase na druhou stranu lepší něco, než nic. Takže se odvolávám a stejně jako jiní, doufám, že i právník bude umět poradit, nebo se nás zastat. Myslím, že ČR už docela dost věci v Bruselu prohrála, a jestli to chtějí projet znovu, jdeme do toho.

Pokud jsi odešel nedávno, tak jseš v prčicích jako všichni, co odešli v r. 2003. Pokud budeš vědět jak dosáhnout plného valorizování, dej vědět. Dík

cago ozvi se mi na mejl, odesel jsem v roce 2002 a taky to vykratili, vykratili to zrejme uplne vsem,at je nas co nejvic, az se budem skladat na pravnika

A jaké jsou vlastně naše požadavky?? Dostat odměnu za odvedenou práci?? To je přece normální. Je jasné že se to nelíbí našemu „managamentu“, jelikož ten by musel dělat asi za darmo. A kdo se nás zastal?? Náš slavný NOS?? Mám návrh kdo jste v něm a jste nespokojeni s novým zákonem vystupte. Bude to lepší než nějakej anonymní dotazník.

O jaké práci hovoříš ?

Máte podobné dotazy, potřebujete poradit od právníka? Pište nám na adresu poradna.automix@centrum.cz.
Autor: JUDr.Tomáš Beran

Pořád si jenom hrajeme na to, že jsme demokratický stát a že jsme členy NATO, EU a ještě nevím čeho. Přestavitelé NOSu neustále vyjadřují názor, jako kdyby demonstrace byl něco nevídaného a jako kdyby se kvůli ní měl zbořit svět. Když už si pořád hrajeme na ty právoplatné členy EU a počítáme se mezi vyspělé státy Evropy, podívejme se teda do okolních států z jakých důvodů zde pořádají demonstrace a jak je ze strany vlád a vrcholných představitelů státu na tyto reagováno. A to už vůbec nebudu srovnávat platy bezpečnostních sborů v evropských státech. Je smutné, že i státy, které byly daleko za námi při vstupu do EU už jsou nedostižně před námi a náš plat se nedá srovnávat ani těmito kolegy. Chce se mi brečet, ale pořád si říkám, že jsem profesionál a že mi to kodex, který jsem pro jistotu již několikráte podepsal a byl s ním prokazatelně seznámen mi to nedovoluje. No uvidím jak dnes dopaden vláda !!!! --????????

Výsledek mimořádného aktivu NOS:

Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.
Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:
- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky
- ujednocení posuzování směnnosti
- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc
- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů
- nesouhlas s hodnostním označením
- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků
- zápočet mateřské a rodičovské dovolené
- možnost poskytnutí přídavku na bydlení
- snížená valorizace výsluhových příspěvků
Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.
NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.
Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.
Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.
Za Výkonný výbor NOS PČR
JUDr. Milan Štěpánek, předseda
Co k tomu dodat. Odbory nepochopili jednu věc. Když nepůjdou do demonstrace s námi a pokud dopadne debaklem, nebude je již nikdo brát vážně, protože se na PP a MV nebojí odborů, ale davu, který může být za určitých okolností nemanipulovatelný a nevypočitatelný, oproti odborům. Problematiky byly víceméně vyhodnoceny přesně, tak co chtějí ještě analyzovat? Není třeba něco nového vymýšlet, stačí si přečíst původní verzi zákona, srovnat ji s obdobným zákonem na Slovensku a srovnat jej s požitky vojáků. Na to stačí jeden kvalifikovaný pracovník. Ano, ať přijde MV a řekne jasně, co podpoří a co ne a podá to tak, aby to nevyznělo jako prázdná slova, třeba, že pokud do tehdy a tehdy nebudou naplněny slíbené body, odejde z funkce MV. Jediné, s čím lze souhlasit je návštěva pracovníka Eurocopu, ale má být rozšířené o další prvky, tedy seznámení současných poslanců se situací, podání žaloby na protiprávnost paskvilu, která je zjevná, vyrozumění patřičných pracovníků, kteří v rámci EU mají rozhodovací možnosti týkající se rozšíření Schengenského prostoru a jiné. Tedy to, čeho se můžou na MV obávat. Proč si brát před nimi servítky, když oni si je neberou? Tady jde o vše, snad to jednou odbory pochopí. Když ne, nebudou mít již koho zastupovat.

Jaksi nechápu, že je ta demonstrace vnímána, jako něco tak nepředstavitelně špatného - Vždyť to přeci není stávka - tedy přerušení práce, či nějaké omezení práce, jak na to mají právo " všeobecné odbory " - viz. zdravotníci, doprava a pod.
Vždyť je to přeci o zákonném právu - svobody slova - vyjádřit svobodně názor " snad " v demokratickém státu, že to k čemu u policie došlo po těch letitých peripetiích s překopáváním zákona o služebním poměru, tedy jeho ukrajování po kouskách a takřka vrtošivému " umění " zákonodárců předhánět se v "dílčích" úpravách zákona - každý něco přihodí a vylezou " jablka namíchaná s hruškami " ( oblíbené ovoce pana ministra, které mě přestalo chutnat ). Stačí jen srovnat problematické části našeho zákona se sousedem vedle - Slovensko.

" ZKRÁTKA JE TO JEN VYJÁDŘENÍ NESPOKOJENOSTI OBČANŮ TÉTO REPUBLIKY OBLÉKAJÍCÍCH UNIFORMU ( VYJMA VOJÁKŮ ) S NOVĚ FORMULOVANÝMI PODMÍNKAMI, KTERÉ JSOU VNÍMÁNY JINAK NEŽ POZITIVNĚ A TENTO ZÁKON MĚL POZITIVA PŮVODNĚ PŘINÉST A NENÍ SAMO SEBOU, ŽE TOLIK " TĚCHTO OBČANU " MÁ V SOBĚ VÍC NEŽ JENOM ZKLAMÁNÍ - ALE PŘÍMO VZTEK.

Vidím, že kolegům z NOSu se opravdu nedá věřit a že také neumějí počítat jako vrcholní představitelé PČR. Přestaňte už slibovat a obhajovat vedení a napište jakým způsobem se mi ten můj plat navýší na stejnou rovinu jako v roce 2006. A nejen navýší, ale také valorizuje, jelikož vše se zdražuje a pouze nám se ubírá.

NA TO PŘEFINANCOVÁNÍ TARIFNÍCH TŘÍD SI POČKÁM, ALE JESTLI NIC NEUDĚLAJÍ DO PŮL ROKU TAK TO TADY U TOHO SPOLKU BALÍM. STRAVENKU ZA 25,- MI DAJÍ VŠUDE.

Mimořádný aktiv NOS PČR – informace Výkonného výboru
Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.

Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:

- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky

- ujednocení posuzování směnnosti

- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc

- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů

- nesouhlas s hodnostním označením

- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků

- zápočet mateřské a rodičovské dovolené

- možnost poskytnutí přídavku na bydlení

- snížená valorizace výsluhových příspěvků

Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.

NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.

Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.

Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.

Za Výkonný výbor NOS PČR

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

ODEŠEL JSEM NEPOZNAMENÁN POLITIKOU A DŮCHOD PO 30 LETECH SLUŽBY BYL 6.400 KČ.STÁLE JSEM V KONTAKTU S BÝVALÝMI KOLEGY,PODLE JEJICH NÁZORU SE NIC NEMĚNÍ.POLICIE JEDE SETRVAČNOSTÍ PO SNB.ZATÍM NIKDO NEPŘIŠEL S NOVOU KONCEPCÍ,STÁLE SE JEN "FLIKUJE.PAN LANGR STÁLE MOUDŘE HOVOŘÍ ALE,ZATÍM JSOU TO JEN VYHRŮŽKY A NIC PRO POLICISTY.

toto usnesení je pravé, na web policista.cz jsem zadal přímo odkaz, o pravosti není pochyb. Jinak je tam toho více, o výpočtu koeficientu na příspěvek na bydlení pro AČR a další, nicméně je to nekonkrétní, žádná čísla a ani odvolávka na takový dokument...

Pokud je toto usnesení pravé, pak jasně dokazuje, že vláda předem věděla, že zákon č. 361/2003 policisty finačně znevýhodní a předem se na to připravila. Počítala s jejich odchodem ze služebního poměru.

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. prosince 2006 č. 1448

o nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007



Vláda

I. schvaluje návrh nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády;

II. ukládá ministru vnitra a informatiky

1. vypracovat konečné znění nařízení vlády podle bodu I tohoto usnesení,

2. předložit nařízení vlády podle bodu I a II/1 tohoto usnesení předsedovi vlády k podpisu.



Provedou:
předseda vlády,
ministr vnitra a informatiky




Předseda vlády

Ing. Mirek Topolánek v. r.


P.S. Jen pro ilustraci.(Překlopeno od Libor Šťota z Policisty)

To usnesení vlády je pravda! Je však také pravda, že vyčleněno je pro tento rok pouze 100 (jednosto) vojáků pro plnění úkolů Policie, tedy pokud se nemýlím, protože to usnesení jsem četl někdy dávno. Jen pro upozornění, každým rokem je část vojáků určena pro "pomoc" policii. Nevím sice přesný důvod proč tomu tak je, o tom se nikde nepíše, ale je tomu opravdu tak. Nicméně pro příští rok bude muset vláda počet vojáků určitě navýšit, pokud nezmění finanční zajištění řadových policistů, protože už jsou ohlasy a zprávy o tom, že mnoho jich letos opustí řady Policie. Na konci roku to budou převážně starší vysloužilí policisté oproti loňskému "úprku", kdy se jednalo převážně o kolegy po 10 a více odsloužených letech.

Netvrdil jsem, že to není pravda,jen jsem chtěl toto Usnesení vlády ČR dát do diskuse i na těchto stránkách.

Chci jenom říci, že takováto zákulisní jednání a opatření podle mě typu "co kdyby...,tak radši...", jenom svědčí o tom, jak si poslanci, potažmo členové vlády nechávají otevřená zadní vrátka a kryjí si vlastní záda pro případ, že se "menší procento nespokojených policistů" najednou rozhodne s tím praštit a odejít. Pak se budou bít v prsa a veřejně tvrdit, že s tím počítali a bezpečnost už dopředu zajistili právě touto formou. Popř. doplněním z řad policejních důchodců, jak tu bylo již také komentováno.
Je to moc smutná a temná budoucnost pro nás poldy i celou Policii, kterou nám tímto paskvilem č.361 zařídili...:-((čusík

Chtěl bych vyjátřit hlubokou spostrast "PANU" hasiči, který zemřel při plnění svého úkolu, kdy odstraňoval strom z cesta a bohužel další strom si našel cestu na něj, a zavalil jej a nepřežil! Hlubokou soustarst zasílám hlavně rodině "pana" hasiče a jeho kolegům. Tady je vydět, jak si tam nahoře, váží lidí v přímém výkonu služby, kdy každý den nasazují vlastní život pro ostatní, za "pár peněz". Všem ostatním přeji, aby se ze služby vždy vrátili zdrávy ke svým rodinám a přítelkyním.

Ahoj kolegové já se taky přidám k vyjádření upříémné soustrasti za našeho kolegu.Je to životní rána a každý by si měl uvědomit že lidský život je to nejdůležitější.O to to je smutnější ža tato naše náročná povolání jsou tak mizerně ohodnocena.A to by si měl náš manegment uvědomit a pořádné lidi kteří jsou deně ve výkonu a nasasují krk náležitě ohodnotit.Zdravím všechny hasiče,policisty a justičku.

Dofám,že pan ministr dnes v noci vystčil nos a klepla ho větev za to ,jak hasičům pokrátili rizikové příplatky