4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Nepočítejte s tím, že výsluhu dostanete podle zákona v procentech, jak je stanoveno. Odcházel jsem nedávno a měl jsem přesně spočítané nároky dle zákona. Ovšem odbor soc. zabezpečení má stanovené maximální stropy, které při vyplácení nároků nemůže překročit. A tak jsem stejně jako ostatní dostal zhruba o 1/5 méně, než jsem si spočítal. Ale zase na druhou stranu lepší něco, než nic. Takže se odvolávám a stejně jako jiní, doufám, že i právník bude umět poradit, nebo se nás zastat. Myslím, že ČR už docela dost věci v Bruselu prohrála, a jestli to chtějí projet znovu, jdeme do toho.

Pokud jsi odešel nedávno, tak jseš v prčicích jako všichni, co odešli v r. 2003. Pokud budeš vědět jak dosáhnout plného valorizování, dej vědět. Dík

cago ozvi se mi na mejl, odesel jsem v roce 2002 a taky to vykratili, vykratili to zrejme uplne vsem,at je nas co nejvic, az se budem skladat na pravnika

A jaké jsou vlastně naše požadavky?? Dostat odměnu za odvedenou práci?? To je přece normální. Je jasné že se to nelíbí našemu „managamentu“, jelikož ten by musel dělat asi za darmo. A kdo se nás zastal?? Náš slavný NOS?? Mám návrh kdo jste v něm a jste nespokojeni s novým zákonem vystupte. Bude to lepší než nějakej anonymní dotazník.

O jaké práci hovoříš ?

Máte podobné dotazy, potřebujete poradit od právníka? Pište nám na adresu poradna.automix@centrum.cz.
Autor: JUDr.Tomáš Beran

Pořád si jenom hrajeme na to, že jsme demokratický stát a že jsme členy NATO, EU a ještě nevím čeho. Přestavitelé NOSu neustále vyjadřují názor, jako kdyby demonstrace byl něco nevídaného a jako kdyby se kvůli ní měl zbořit svět. Když už si pořád hrajeme na ty právoplatné členy EU a počítáme se mezi vyspělé státy Evropy, podívejme se teda do okolních států z jakých důvodů zde pořádají demonstrace a jak je ze strany vlád a vrcholných představitelů státu na tyto reagováno. A to už vůbec nebudu srovnávat platy bezpečnostních sborů v evropských státech. Je smutné, že i státy, které byly daleko za námi při vstupu do EU už jsou nedostižně před námi a náš plat se nedá srovnávat ani těmito kolegy. Chce se mi brečet, ale pořád si říkám, že jsem profesionál a že mi to kodex, který jsem pro jistotu již několikráte podepsal a byl s ním prokazatelně seznámen mi to nedovoluje. No uvidím jak dnes dopaden vláda !!!! --????????

Výsledek mimořádného aktivu NOS:

Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.
Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:
- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky
- ujednocení posuzování směnnosti
- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc
- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů
- nesouhlas s hodnostním označením
- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků
- zápočet mateřské a rodičovské dovolené
- možnost poskytnutí přídavku na bydlení
- snížená valorizace výsluhových příspěvků
Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.
NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.
Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.
Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.
Za Výkonný výbor NOS PČR
JUDr. Milan Štěpánek, předseda
Co k tomu dodat. Odbory nepochopili jednu věc. Když nepůjdou do demonstrace s námi a pokud dopadne debaklem, nebude je již nikdo brát vážně, protože se na PP a MV nebojí odborů, ale davu, který může být za určitých okolností nemanipulovatelný a nevypočitatelný, oproti odborům. Problematiky byly víceméně vyhodnoceny přesně, tak co chtějí ještě analyzovat? Není třeba něco nového vymýšlet, stačí si přečíst původní verzi zákona, srovnat ji s obdobným zákonem na Slovensku a srovnat jej s požitky vojáků. Na to stačí jeden kvalifikovaný pracovník. Ano, ať přijde MV a řekne jasně, co podpoří a co ne a podá to tak, aby to nevyznělo jako prázdná slova, třeba, že pokud do tehdy a tehdy nebudou naplněny slíbené body, odejde z funkce MV. Jediné, s čím lze souhlasit je návštěva pracovníka Eurocopu, ale má být rozšířené o další prvky, tedy seznámení současných poslanců se situací, podání žaloby na protiprávnost paskvilu, která je zjevná, vyrozumění patřičných pracovníků, kteří v rámci EU mají rozhodovací možnosti týkající se rozšíření Schengenského prostoru a jiné. Tedy to, čeho se můžou na MV obávat. Proč si brát před nimi servítky, když oni si je neberou? Tady jde o vše, snad to jednou odbory pochopí. Když ne, nebudou mít již koho zastupovat.

Jaksi nechápu, že je ta demonstrace vnímána, jako něco tak nepředstavitelně špatného - Vždyť to přeci není stávka - tedy přerušení práce, či nějaké omezení práce, jak na to mají právo " všeobecné odbory " - viz. zdravotníci, doprava a pod.
Vždyť je to přeci o zákonném právu - svobody slova - vyjádřit svobodně názor " snad " v demokratickém státu, že to k čemu u policie došlo po těch letitých peripetiích s překopáváním zákona o služebním poměru, tedy jeho ukrajování po kouskách a takřka vrtošivému " umění " zákonodárců předhánět se v "dílčích" úpravách zákona - každý něco přihodí a vylezou " jablka namíchaná s hruškami " ( oblíbené ovoce pana ministra, které mě přestalo chutnat ). Stačí jen srovnat problematické části našeho zákona se sousedem vedle - Slovensko.

" ZKRÁTKA JE TO JEN VYJÁDŘENÍ NESPOKOJENOSTI OBČANŮ TÉTO REPUBLIKY OBLÉKAJÍCÍCH UNIFORMU ( VYJMA VOJÁKŮ ) S NOVĚ FORMULOVANÝMI PODMÍNKAMI, KTERÉ JSOU VNÍMÁNY JINAK NEŽ POZITIVNĚ A TENTO ZÁKON MĚL POZITIVA PŮVODNĚ PŘINÉST A NENÍ SAMO SEBOU, ŽE TOLIK " TĚCHTO OBČANU " MÁ V SOBĚ VÍC NEŽ JENOM ZKLAMÁNÍ - ALE PŘÍMO VZTEK.

Vidím, že kolegům z NOSu se opravdu nedá věřit a že také neumějí počítat jako vrcholní představitelé PČR. Přestaňte už slibovat a obhajovat vedení a napište jakým způsobem se mi ten můj plat navýší na stejnou rovinu jako v roce 2006. A nejen navýší, ale také valorizuje, jelikož vše se zdražuje a pouze nám se ubírá.

NA TO PŘEFINANCOVÁNÍ TARIFNÍCH TŘÍD SI POČKÁM, ALE JESTLI NIC NEUDĚLAJÍ DO PŮL ROKU TAK TO TADY U TOHO SPOLKU BALÍM. STRAVENKU ZA 25,- MI DAJÍ VŠUDE.

Mimořádný aktiv NOS PČR – informace Výkonného výboru
Dne 18. 01. 2007 v Praze projednal mimořádný aktiv formou diskuze připomínky přítomných odborářů, policistů i hasičů. Jednání se zúčastnil i první náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar, který přislíbil po prvním čtvrtletí rozsáhlé vyhodnocení připomínek a poznatků k situaci v bezpečnostních sborech po účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. tak, aby ve 2. čtvrtletí byly provedeny dílčí úpravy systemizace, a tím byla zachována pravidla kariérního růstu. Vyjádřil se i k četným dotazům a ty, které nemohl z časových důvodů zodpovědět, mohou přítomní tlumočit cestou předsedy NOS PČR.

Na aktivu zazněly ze strany přítomných připomínky k problémovým oblastem, které byly definovány především takto:

- zařazování do tříd, problematika systemizace, sjednocení podmínek aplikace v rámci republiky

- ujednocení posuzování směnnosti

- nesouhlas s odstraněním příplatků za soboty, neděle a noc

- rozdílné změny v osobních příplatcích v rámci jednotlivých útvarů

- nesouhlas s hodnostním označením

- ujednocení zvláštních („rizikových“) příplatků

- zápočet mateřské a rodičovské dovolené

- možnost poskytnutí přídavku na bydlení

- snížená valorizace výsluhových příspěvků

Aktiv se zabýval i otázkou plánované a mediálně diskutované demonstrace nespokojených policistů dne 15. 02. 2007. Tato akce není pořádána ani podporována NOS PČR. Na jednání aktivu se nedostavil nikdo z jejich údajných organizátorů, vystupujících pod přezdívkami „Pitbull“a „Hornet01“, přestože byli pozváni.

NOS PČR zná a vnímá oprávněné rozhořčení policistů zařazených především ve 3. a 4. tarifních třídách a vyhodnocuje všechny problémové okruhy. Prozatím volí cestu pokračování jednání s vedením ministerstva vnitra a policejního prezídia. NOS PČR bude nadále postupovat v soustřeďování a vyhodnocování informací od policistů, získaných zejména formou zveřejněných dotazníků. Tyto materiály jsou základem a jasnými argumenty pro jednání s vedením. Demonstrace je poslední možností v případě neúspěchu předchozích kroků. Uspořádání nekoordinované akce může působit proti policii samotné.

Vedení svazu se bude nadále účastnit jednání a předávat připomínky od policistů. Vyhodnocení probíhajících jednání se uskuteční na jarním shromáždění předsedů základních organizací. V nejbližší době zajistí předseda návštěvu prezidenta EuroCOP pana Heinze Kiefera. Tohoto seznámí se situací, která nastala po 1.1.2007. Dále zajistí jeho přijetí u ministra vnitra.

Na základě doručených dotazů a námětů vedení svazu vyžádá NOS PČR právní expertízu některých diskutovaných ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.

Za Výkonný výbor NOS PČR

JUDr. Milan Štěpánek, předseda

ODEŠEL JSEM NEPOZNAMENÁN POLITIKOU A DŮCHOD PO 30 LETECH SLUŽBY BYL 6.400 KČ.STÁLE JSEM V KONTAKTU S BÝVALÝMI KOLEGY,PODLE JEJICH NÁZORU SE NIC NEMĚNÍ.POLICIE JEDE SETRVAČNOSTÍ PO SNB.ZATÍM NIKDO NEPŘIŠEL S NOVOU KONCEPCÍ,STÁLE SE JEN "FLIKUJE.PAN LANGR STÁLE MOUDŘE HOVOŘÍ ALE,ZATÍM JSOU TO JEN VYHRŮŽKY A NIC PRO POLICISTY.

toto usnesení je pravé, na web policista.cz jsem zadal přímo odkaz, o pravosti není pochyb. Jinak je tam toho více, o výpočtu koeficientu na příspěvek na bydlení pro AČR a další, nicméně je to nekonkrétní, žádná čísla a ani odvolávka na takový dokument...

Pokud je toto usnesení pravé, pak jasně dokazuje, že vláda předem věděla, že zákon č. 361/2003 policisty finačně znevýhodní a předem se na to připravila. Počítala s jejich odchodem ze služebního poměru.

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 12. prosince 2006 č. 1448

o nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky pro období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007



Vláda

I. schvaluje návrh nařízení vlády o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2007, s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády;

II. ukládá ministru vnitra a informatiky

1. vypracovat konečné znění nařízení vlády podle bodu I tohoto usnesení,

2. předložit nařízení vlády podle bodu I a II/1 tohoto usnesení předsedovi vlády k podpisu.



Provedou:
předseda vlády,
ministr vnitra a informatiky




Předseda vlády

Ing. Mirek Topolánek v. r.


P.S. Jen pro ilustraci.(Překlopeno od Libor Šťota z Policisty)

To usnesení vlády je pravda! Je však také pravda, že vyčleněno je pro tento rok pouze 100 (jednosto) vojáků pro plnění úkolů Policie, tedy pokud se nemýlím, protože to usnesení jsem četl někdy dávno. Jen pro upozornění, každým rokem je část vojáků určena pro "pomoc" policii. Nevím sice přesný důvod proč tomu tak je, o tom se nikde nepíše, ale je tomu opravdu tak. Nicméně pro příští rok bude muset vláda počet vojáků určitě navýšit, pokud nezmění finanční zajištění řadových policistů, protože už jsou ohlasy a zprávy o tom, že mnoho jich letos opustí řady Policie. Na konci roku to budou převážně starší vysloužilí policisté oproti loňskému "úprku", kdy se jednalo převážně o kolegy po 10 a více odsloužených letech.

Netvrdil jsem, že to není pravda,jen jsem chtěl toto Usnesení vlády ČR dát do diskuse i na těchto stránkách.

Chci jenom říci, že takováto zákulisní jednání a opatření podle mě typu "co kdyby...,tak radši...", jenom svědčí o tom, jak si poslanci, potažmo členové vlády nechávají otevřená zadní vrátka a kryjí si vlastní záda pro případ, že se "menší procento nespokojených policistů" najednou rozhodne s tím praštit a odejít. Pak se budou bít v prsa a veřejně tvrdit, že s tím počítali a bezpečnost už dopředu zajistili právě touto formou. Popř. doplněním z řad policejních důchodců, jak tu bylo již také komentováno.
Je to moc smutná a temná budoucnost pro nás poldy i celou Policii, kterou nám tímto paskvilem č.361 zařídili...:-((čusík

Chtěl bych vyjátřit hlubokou spostrast "PANU" hasiči, který zemřel při plnění svého úkolu, kdy odstraňoval strom z cesta a bohužel další strom si našel cestu na něj, a zavalil jej a nepřežil! Hlubokou soustarst zasílám hlavně rodině "pana" hasiče a jeho kolegům. Tady je vydět, jak si tam nahoře, váží lidí v přímém výkonu služby, kdy každý den nasazují vlastní život pro ostatní, za "pár peněz". Všem ostatním přeji, aby se ze služby vždy vrátili zdrávy ke svým rodinám a přítelkyním.

Ahoj kolegové já se taky přidám k vyjádření upříémné soustrasti za našeho kolegu.Je to životní rána a každý by si měl uvědomit že lidský život je to nejdůležitější.O to to je smutnější ža tato naše náročná povolání jsou tak mizerně ohodnocena.A to by si měl náš manegment uvědomit a pořádné lidi kteří jsou deně ve výkonu a nasasují krk náležitě ohodnotit.Zdravím všechny hasiče,policisty a justičku.

Dofám,že pan ministr dnes v noci vystčil nos a klepla ho větev za to ,jak hasičům pokrátili rizikové příplatky