1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Ve čtvrtek zabil strom profesionálního hasiče z České Lípy v době , kdy odstraňoval následky větrné smrště. Za tu almužnu co vám politici vyměřili bych se raději hodil marod. Ale já vím, že to neuděláte , je to ostuda že v době kdy se politici hádají o tom kdo bude u koryta vy umíráte !

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

To bude asi tak stejně ověřené, jako pravda o tom, že jsi mluvil s Pittbullem z Ústí n.L který ti říkal, že je mu vyhrožováno ze strany nadřízených. U nás žádné akce nejsou, zákazy také ne a PJ má volno min. 2 měsíce. Asi jsme z měsíce. To je zajímavé že, pane Jane Pittbule.
Ps. Nezapomeňte napsat, že jsem provokatér. Jinak proti demonstraci nic nemám a s některými body i souhlasím.

Například v Prostějově je to samé co píše Pitbul a vím že v sousedních okresech také. Je Treba to změnit. Doufam, že zde zasáhne i NOS. Polis.

HVĚZDIČKO JAKO NEJSOU JABLKA A HRUŠKY STEJNÉ A AKŽDÁ, KAŽDÁ MŮŽE MÍT JINOU CHUŤ, TAK OKRES OD OKRESU JSOU JINÉ MANÝRY JDOUCÍ RUKU V RUCE S MYŠLENÍM PANA ŘEDITELE A JEHO PŮSOBENÍM CESTOU SVÝCH PORADCŮ NA TEN LID DOLE - STAČÍ I PŘEMÝŠLET TAKTO A PŘEČTI SI TĚCH NESPOČET PŘÍSPĚVKŮ, KTERÉ HOVOŘÍ I ONĚČEM JINÉM, NEŽ O " KAMARÁDSKÉM, LIDSKÉM PŘÍSTUPU ".

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

PŘESNĚ TAK TIHLE BEZMOZCI JSOU SCHOPNI NAPLÁNOVAT VŠELIJAKÉ AKCE, KRYŠTOFY A NEVÍM CO VŠECHNO JEN ABY ZASE ZABÁNILI ČLOVĚKU VYJÁDŘIT SVŮJ NÁZOR.

Rád bych upozornil všechny bývalé příslušníky, kterým bylo dle předchozí platné právní úpravy přiznán příspěvek za službu a nyní se odvolávají proti Rozhodnutí, kterým bylo přiznáno pouze poloviční procentuální zvýšení této sociální dávky, aby se zároveň zamysleli nad souběhem dávek nemocenské péče a tohoto příspěvku. Díky vlastnímu výkladu § 225 odst.1 nového zákona si MV ČR nárokuje provádění veškerých změn právního poměru policistů, kteří odešli před datem 31.12.2005. Tento uvedený § 225 odst.1 má deklatorní charakter a zákon č.361/2003 Sb., to v dalších paragrafech přímo potvrzuje. Pokud se zamyslíte nad pojmem příslušník a bývalý příslušník, tak musíte vycházet z § 1 odst. 1 citovaného zákona. Zde se dovíte, že příslušník je fyzická osoba, která ke dni účinnosti nového zákona vykonává v bezpečnostním sboru službu a z konstrukce zákona pojem bývalý příslušník bude ten policista, který za účinnosti nového zákona odejde do c. Nebudu pro zbytečnost opisovat celé znění § 160, ale Vaší pozornosti určitě neunikl odst.2 tohoto paragrafu. Při naplnění tohoto znění by mnoho policistů, kteří odešli ze služby s různě nalomeným zdravím, případně v civilu by prodělali různé choroby a úrazy, byli potrestáni tím, že by jim MV příspěvek za službu odebral nebo krátil dle výšky nemocenské. § 163 odst.1 klade takto povinnost bývalému příslušníkovi se při započetí pobírání dávek nemocenské péče sám MV napráskat. Opravdu kouzelné. Myslím, že při stávajících odvolání nikomu z Vás nejde o cca 300 Kč měsíčně rozdílu ve valorizaci, toto je nepoměrně horší. Provedl jsem určitou konzultaci s právníkem, který je vůči MV skutečně nezaujatý a nestranný. Sdělil mi, že stávající výklad § 225 odst. 1 ze strany MV bude nutno napadnout u ústavního soudu, neboť jen ten jediný má právo závazného výkladu zákona. Reálně však vidí určitou šanci na úspěch. Obávám se, že v souvislosti s novelizací zákona č.361/2003 Sb., by stále mohly být kladeny další a další podmínky pro nevyplácení příspěvku za službu. Nechci v tomto případě teoretizovat o zaručených zprávách k připravovaným novelám. Vím však jedno. Státní rozpočet není bezedný a určitá úspora mandatorních výdajů rozhodně přijde. Stačí se podívat na prohlášení nové vlády. Není však možno provádět restriktivní opatření nezákonnou formou. Jsem plně přesvědčen, že tisíce bývalých policistů na výsluze má zájem o to, aby jejich oprávněné nároky dle zákona č.186/1992 Sb., na výplatu výsluhy nebyly zpochybňovány ani v případě nezaviněné situace jako je případné dlouhodobé marození. Stávajícím příslušníkům tato úvaha může sloužit k částečnému zodpovězení otázky, co vlastně nový zákon přináší.

omlouvám se za překlep v této pozdní době, správné je deklaratorní

Náš otčím ministr Langer ale tvrdí stále něco o nepochybných výhodách nového zákona, takže jak je to s těmi nevýhodami a výhodami ? Jaký je mezi nimi poměr ?

Tak jsem se pro zajímavost mrkla do TV Nova - archiv na Kotel ze dne 17.6.2005. Poučné. Cituji tehdy ještě stínového MV Langera: "Já jsem opravdu přesvědčen o tom, že v policii je dostatek peněz na to, aby dobří policisté dostali dobrou mzdu a aby dělali v dobrém prostředí."....."Policii potřebujeme všichni a já bych byl velmi rád, kdyby se do naší země vrátila dvojí hrdost. Nás lidí hrdost na policisty a hrdost policistů na to, že nosí tu uniformu. A já jsem přesvědčen o tom, že to dokážu."

AŤ VEZMOU SLUŽEBNÍ AUTA A JEDOU SE PODÍVAT JAK VYPADAJÍ PRACOVIŠTĚ NA MALÝCH OKRESECH V REPUBLICE, AŤ NÁHODNĚ ZREVIDUJÍ VÝPLATNÍ PÁSKY POLICISTY VE 3TT, ABY MOHLI ŘÍCT SKUTEČNĚ OBJEKTIVNĚ JAK SE VĚCI MAJÍ.

http://www.vscr-forum.cz/nazory.php?menu=3&tema_id=1

Ahoj Vyškováci ! Policie v Prostějově nic o demonstraci neví, ani o vybírání peněz na podporu demonstrace , nebo zajišťování autobusů. Mohli by ste zafaxovat nějaké informace na OO PČR Prostějov, budeme moc rádi. Polis PV.

Písni mi na meilík a domluvíme se...Čus

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

Dnes btw. ukázali ve zprávách na Nově to, na co jsem poukazoval již loni a p. ministr na to stále ještě ( nečekaně ) nezareagoval. Ten hasič, který na Českolipsku přišel o život měl přítelkyni a dvě děti. Děti budou pravda ze strany státu dle paskvilu odškodněny, ale družka nikoli, protože není manželka. Postoj trochu, jak z dob socialismu ( v dobách budování rodiny - buňky státu ). Trochu není uvažováno, že může být příslušník sice ženatý, ale se svou manželkou má vztah pouze papírový a ta v případě úmrtí dostane odškodnění a na druhé straně ( zrovna případ uvedeného hasiče ) příslušník, který není sice ženatý, je stále se svou družkou, stará se o své děti a po jeho úmrtí má družka smůlu. Omlouvám se, že používám případ uvedeného hasiče a pokud někdo z příbuzných čte tyto diskuse, upřímnou soustrast.

Smutné, také se připojuji ke kondolenci. Kolegové hasiči, policisté a celníci uvědomte si i za tohoto kamaráda musíme bojovat a ukázat svou nespokojenost a jít do ulic, probuďte se!! Upřímnou soustrast rodině a kamarádum.

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

Opakovaně tady šíříš bludy. Kdybys četl starší příspěvky nebo se zeptal někoho, kdo odešel od policie před rokem 2003, věděl bys, že jsme na tom všichni stejně. K 1. 1. 2007 byly všechny renty bez ohledu na rok přiznání valorizovány stejně, tj. 1/2 valorizace důchodů. Pokud by to bylo tak jak říkáš, mělo by to alespoň nějakou logiku,i když zvrácenou. Takhle je to ale totální bordel.

Mám pocit, že s těmi výsluhami je nějaký problém, tedy co se týká valorizace. Před 2 dny jsem se potkal s bývalým kolegou, který se mnou sloužil a odcházel od policie asi před 8 lety a když jsme vedli hovor, jak je to nyní u policie ještě horší co se týká papírování, nálad, budoucnosti, sociálního a právního zázemí, tak jsem mu řekl, že to je nyní zatím nejhorší doba co jsem u PČR, že je to v prde...... A také jsem se ho zeptal, jak se dívá na tu změnu valorizace výsluh a zda se bude odvolávat. Díval se na mě nachápavě, proč by se měl odvolávat. Tvrdil mě, že má valorizaci přiznanou ve 100% výši k invalidním důchodům, kdy si již nepamatuji přesně, ale říkal něco o částce asi kolem 450 kč a to by skutečně odpovídalo. Tomu tedy nerozumím a že by rozhodnutí o zvýšení výsluh nebyla jednotná a panovala v tomto neshoda ředitelů správ soc. zabezpečení ?

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

Tak sorry, ženská z reklamace výplat , kam jsem volal se k věci blbě vymáčkla. Mějte se.

[82] Mája, včera 15:43

Taky jsem chtěla k policii, jsem v polovině příjmacího řízení, které proběhlo úspěšně - ale rozhodla jsem se to celé ukončit- pokud se nezmění nový služební zákon, tak mě tam nikdo neuvidí!!!
Jelikož u policie již pracuji/ městská/, tak si za službu o víkendu vidělám víc jak u státní, jelikož nám narozdíl od statní zaplatí-noc,víkend a svátky. Takže jedna dobrá rada kdo chce k policii, tak k městské!!!!

MP je k ničemu jsem pro jednu POLICII s jedním vedením

To já taky, tohle bylo jen pro srovnání.

Tak si tam zůstaň. To radši budu dělat u popelářů. MP není Policie, ale sbírka zamindrákovanejch co se nedostali k PČR

jeden vůdce,jedna vlast jeden národ jedna policie!

Lidičky, nezvrhává se nám to tu trošku???

Máš částečně pravdu, ale pokud se na to podíváš z dlouhodobější hlediska tak je PČR určitě perspektivnější. Výsluhový příspěvěk ti na starý kolena MP nedá. I když také určitě záleží co teď děláš a co by ti nabídla PČR. Začátky a služba u některých útvarů nejsou skutečně někdy růžové. Je tedy velmi důležité rozmýšlet kam člověk u PČR nastoupí. Rozdíly jsou skutečně propastné.

1. Na úvod - jsem bývalý měšťák ( 3 roky ), kdy 12 let jsem u Policie ČR - Mohu tedy dobře srovnávat. Jsem v přímém výkonu se všemi směnovými službami. " Kariéra u Policie ČR " mě začala jako inspektorovi s územní odpovědností již od počátku a tedy od počátku papíry a papíry, následně zpracovatel a tím asi již zůstanu než mě z těch papírů rupne v hlavě a nebo až mě v rodině řeknou že se to již nedá se mnou vydržet, že to chce chocholouška a donutí mě to odejít - ledaže by zjednodušili tu administrativu a nechtěli udělat v jednom okamžiku 10 věcí najednou.

2. Pokud ti mohu radit " Měšťando " a " bývalá kolegyně, tak o PČR přestaň přemýšlet. Kdybych dneska stál znovu před rozhodnutím - zda jít z tvého místa k PČR, tak bych si po těch prožitých zkušnostech dal parkrát facku, abych se z toho blbého nápadu probral.

Dám ti trochu srovnání a spolehni se na moje hodnocení :
- Když vezmu nynější stres, kterým " trpím " v práci pro řadu možností, jak si udělat oproti civilistovi a i oproti strážníkovi průser, který je v úplně jiné dimenzi než u městské policie - třeba jen pozdním výjezdem na místo trestného činu např. vloupáním do auta, kde se majitel nasere, že tam dlouho čeká, odjede pryč, znehodnotí stopy, postěžuje si a je průser, že jsem nezajistil stopy nedbalostí, že jsem okamžitě nevyjel na místo ( ono se to radí, když oznamovatelů je zkrátka více než člověk zvládá. Moc nikoho nebude zajímat, že jsem vyslýchal jiného poškozeného na oddělení, kde již nikdo nebyl. Každý řekne, že jsem měl přerušit výslech a jet na místo provést neodkladný úkon - prostě průser a takových tady na tebe čeká za každým rohem fůra, kdy spousty nejseš schopna přiliš ovlivnit a když má smůlu, tak je vyděláno. Stále jen balancuješ a balancuješ a snažíš si ten průser neudělat. Stále máš problémy se spisovými lhůtami. Nikoho nezajímá, že se řadu směn nedostaneš k výslechům poškozených, svědků atd., protože chodí neustále další a další oznamovatelé a ty sepisuješ další oznámení a jseš nervozní při výslechu z toho, že jsi si říkala, že snad tu dnešní směnu udéláš práci co protřebuješ na spisech a při tom, jako předešlé směny zase děláš něco jiného - a lhůta na spise je v hajzlu, nebo bude zítra v hajzlu - a co to znamená - no samozřejmě problém - jak to vysvětlíš státnímu zástupci, který ten spis dozoruje, proč si přetáhla lhůtu. Nikoho nezajímá, že na ty spisy nemáš dostatek času pro jinou práci, jak jsem výše uvedl. Víš jak je mi trapně, když se třeba 5 krát telefonicky omlouvám pozvanému svědkovi, aby nechodil na původně domluvený výslech, protože vyslýcháme několik vykradených aut a všichni co maj ruce a nohy vyslýchaj, všichni toho mají dost, není ani třeba čas se najíst v klidu jako " člověk " již jsem i při výslechu cpal do sebe rohlík při omluvě osobě přede mnou s tím, že nemám čas se za celou směnu najíst a prostě jsem to již hlady nevydržel.
Každá směna taková pravda není, ale volnějších směn je zatraceně méně než těch zátěžových, které tě po psychické stránce prověří a zároveň duševně i pekně unaví - neboť výslechy ti pěkně vymejou hlavu, že na konci směny nevíš co si dělala na začátku.
Napsal jsem toho dost a zase strašně málo na to abych to věrněji přiblížil.
Když jsem byl na městské, tak jsem se na konci dovolené těšil do práce, neboť jsem věděl, že si vezmu v práci vysílačku, budu se procházet po městě, občas jsem musel splnit nějakou tu pokutu a šel jsem domů - takový normální pohodář. Nyní jdu s problémem na dovolenou - samozřejmě z důvodu lhůt spisů a před dovolenou zůstávám v práci dodělávat spisy samozřejmě ve svém volnu - třeba končím noční a ještě ochrápaný a unavený další 4 hodiny dělám na pisech a potom jdu domů.
A když mě končí dovolená, tak takové 3-4 dny před koncem dovolené mám takové " divné mravenčení ", kdy jsem již myšlenkami u problémů, které jsem ve spisech nedořešil a které na mě čekají a které budi muset o to víc rychleji řešit, kdy jsem se " flákal " na dovolené. Já tvrdím jedno - tady namáš dovolenou, tady se jenom na těch 14 dnů vykašleš na práci, kterou pak o to více honíš.

- Prostě, když to srovnám u Policie ČR a u městské, tak zde jsem na 100 % stresu / solidního stresu / a u mětské tak na 1O %. Takový je to rozdíl - tomu věř - mohu to srovnávat. Pár míst u Policie ČR není špatných, ale tam se dostane tak 1 z 1000.
A peníze ? Velký rozdíl není. V každém případě u mětské policie je pohoda, když si s něčím nevíš rady, zavoláš na PČR. Závažnější věci, za který již můžeš chytit průser typu trestního stíhání čekaj již jen na nás a ne na městskou policii. Tam tě tak maximálně napomene pověřený strážník nebo třeba ten pan starosta a jede se dál. Tady je to skutečně v jiném stylu a i když si myslíš, že to přeci vidíš při svém pracovním výkonu ( jseš samozřejmě v pracovním poměru k městu ), tak věř, že to toho vnitřku vidíš stejně jen na okraji. Já jsem také prozřel, kdy jsem si nemyslel, že může být tak nepříjemně Propastný rozdíl mezi městskou policií a Policiií ČR. Jediné důvody proč tu dělat v takovém hektickém a nervózním prostředí, že tady mají infarkty třebas v 36 letech, je ta relativní jistota práce ( pokud neuděláš ten závažnější průser ) a dle nového zákona i méně závažný průser a dále vidina výsluhy, kterou začneš pobírat až se tady duševně vycucáš, odumřou ti nervy a zjistíš, že to již dělat nemůžeš, že nemůžeš již řešit tu spoustu problémů ve společnosti za vědomí, že si ztrávila u Policie svůj produktivní život, zatím si ztratila totálně kontakt se svým původním zaměstnáním a těžko tě někdo zaměstná na odpovídajícím místě k tvým administrativním - policejním zkušenostem . je to zkrátka specifické povolání.

UTÍKEJ TEDY DOKUD JE ČAS A ANI SE NEOHLÍŽEJ - POKUD NECHCEŠ ZJISTIT CO VŠECHNO JE SCHOPEN PSYCHICKY ČLOVĚK VYDRŽET V TAKOVÉHLE PRÁCI O KTERÉ NEMAJÍ CIVILOVÉ ANI ZBLA VĚDOMOSTÍ A JEJICH HODNOCENÍ JSOU HLOUPOU SNŮŠKOU NEZNALOSTÍ TOHOTO PROSTŘEDÍ A TÉTO PRÁCE.
NECHCI TI BRÁT NADĚJI, ŽE JE TOTO TVÁ PRAVÁ REALIZACE, ALE JE TO TAK A ZÁKLADNÍ ÚTVARY - POŘÁDKOVÉ POLICIE TAKTO VĚTŠINOU " ŽIJÍ " POKUD SE NEJEDNÁ O KLIDNÁ ODDĚLENÍ, KTERÝCH JE MÁLO, TAK TĚ ČEKÁ ŽIVOT, JAK JSEM POPSAL.

Pokud jseš ale jiného názoru, zapomeň na to co jsem zde uvedl a skoč do toho rovnýma nohama, jako ostatní civilové, kteří se mého poznání doberou, jako já za několik roků u PČR - tedy za 12 let.

Poněvadž se množí ověřené případy,kdy policisté,hasiči jsou úmyslně plánovány na nějaké akce,zákaz dovolených,porady,cvičení PJ atd...rozhodli jsme se,že DEMONSTRACE bude uveřejněna dva dny předem do všech médií a našich internetových stránek,včasně a řádně ohlášena.Proto bedlivě sledujte všechny média..DEN, ČAS a MÍSTO zde bude zveřejněno.
Pane Bláha....to je demokracie,co

Souhlas s Espozito ( 19.01.2007 23:18 ). Muhu také srovnávat, i když ten poměr mám trochu jiný - 2 ( MP ) a 7 ( PČR ). U MP jsem byl v Praze v centru a i tam to byla pohodička proti tomu, co je u PČR na vsi. Čistá hlava, pravidelné směny, pravidelné přestávky, průšvihy skoro nehrozily, pokud nebyl někdo moc aktivní nebo hamižný. Je to úplně něco jiného. Největší paradox je ten, že jsem chtěl jít k PČR proto, že je zde více možností, třeba SKPV, PJ atd., ale nyní, když bilancuji, tak prostě ty možnosti nevidím. Rozhodně naplnění mého snu to není. Je to na Tobě, jak se rozhodneš, ale nejdříve si promluv s kolegy v místě, kam bys chtěla jít a ne na náborovém.