1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

ke dni 22. 01. 2007 je stav účtu 20.108,- Kč.
účet č. 164758766/0600, Hornet01@seznam.

Tak porad nebrecte, a jdete do ulic. By me zajimalo, koho proti Vam poslou :-)

Proč by měli někoho posílat, čekáš nějakou krev, pusť si na videu Texaský masakr. Je to jen vyjádření svobodného nesouhlasu a to, že krupicová kaše již přetekla.

No to moc není, kde jste všichni?

Souhlas - to moc není a na právníka potřebujeme tak 100.000 -150.000,- Kč vypracování žaloby plus další úkony, které budou následovat, právníci levní nejsou a nevím o žádném, který by miloval policii, aby to dělal z přesvědčení, ale já jsem poslal 100,- Kč společně s dalšími 3 kolegy a klidně pošlu znovu, ale posílat nějakých 20-50,- Kč to je skutečně už o ničem, právo je drahé a za tyto peníze se práva domoci můžem jen ztěží. Každý kdo to myslí dobře, tak pošle rovnou 100,- Kč a kdo to ještě neučinil, tak na něj apeluji, že tou 100,- Kč nikdo z nás nezchudne, již jsme s novým zákonem přišli o více.

Proč demonstrovali slovenští policisté ? no protože s nimi chtěli zamést a znevýhodnit oproti vojákům - to co zde v ČR trvá již 7 let a ještě to zhoršili - zde pro zajímavost jak se perou slovenské odbory s nespravedlností :


Aj policajti sú zastrašovaní....
21.01.2007


Milan Litva, predseda Odborového zväzu polície

Väčšina ľudí donedávna ani nevedela, že aj policajti majú svoj odborový zväz. A možno ho poriadne necítili ani mnohí policajti. Teraz sa však dostali pod tlak, ktorý už viac nie sú ochotní znášať. Historicky prvý verejný protest policajtov vzbudil pozornosť, a najmä následná histerická reakcia ministra vnútra Vladimíra Palka otvorila problémy, na ktoré pôvodne nemysleli ani odborári. Ich prirodzenou reakciou je druhý protestný míting, ktorý sa uskutoční 3. decembra opäť v Bratislave na Námestí slobody.


Povedzte nám najskôr, prečo vôbec došlo k októbrovému protestu policajtov pred úradom vlády. Doteraz bolo úplné ticho a zrazu, z ničoho nič, demonštrácia policajtov. Na niečo také rozhodne nie sme zvyknutí. Policajti bývajú na druhej strane pomyselnej barikády pri demonštráciách.
- Prečo hovoríte z ničoho nič? Náš protest nevznikol z večera do rána, bolo to vyvrcholenie istého sporu, ktorý dozrieval dlhší čas.

Ale doteraz na Slovensku takáto manifestácia policajtov nebola.
- To je pravda, nebola.

Takže čo predchádzalo tomu nezvyčajne otvorenému protestu?
- Náš protest sa nezačal zhromaždením, to bolo len vyvrcholenie dlhšie trvajúceho sporu. Samozrejme, pán minister nám vyčítal, že sme
zhromaždenie zorganizovali na 25. októbra, keď sa mu podarilo na vláde dohodnúť tie veľmi dobré výsledky.

Teda prečo?
- Spúšťacím mechanizmom bolo predloženie novely Zákona č. 328/2002 o sociálnom zabezpečení policajtov a vojakov do parlamentu.

To bol poslanecký návrh?
- Nie, vládny. 25. októbra sa uskutočnilo prvé čítanie novely v Národnej rade. A my sme už v tej chvíli nemali v rukách žiadny iný nástroj, ako naozaj dôrazne upozorniť na naše pripomienky a výhrady k tomuto zákonu.

Kým sa však vládny návrh zákona dostane do parlamentu, prebieha pomerne dlhé pripomienkové konanie. Nezúčastnili ste sa na
ňom?
- Samozrejme, my sme už dlhší čas vedeli o tejto novele, ale vo chvíli, keď sa zákon dostal do parlamentu, sme vyčerpali všetky možnosti, ako dosiahnuť jeho zmenu. Dovtedy sme ho pripomienkovali, upozorňovali sme na jeho chyby z nášho pohľadu, vysvetľovali sme svoje postoje, argumentovali sme. Ale nič zásadné sme nedosiahli. Takže iná možnosť ako neprehliadnuteľne upozorniť na náš nesúhlas sme v polovici októbra už nemali.

Čo vám na zákone tak veľmi prekáža?
- Prekáža nám, že policajtov dostáva do nerovného postavenia s vojakmi a vytvára aj vnútornú diskrimináciu v policajnom zbore.

V čom to spočíva?
- V roku 2002 bol schválený zákon, ktorý zjednocoval podmienky pre policajtov a vojakov
v oblasti sociálneho zabezpečenia. Táto novela ich vojakom ponecháva, ale policajtom sa podmienky pritvrdzujú, takže dochádza k redukcii nášho sociálneho zabezpečenia.

Prečo si myslíte, že to nie je správne?
- Pretože naša služba určite nie je ľahšia než služba v armáde, dokonca by som povedal, že je to naopak. Zjednodušene povedané, my sme nasadzovaní do boja s kriminalitou alebo do jej prevencie každý deň, vojaci sa na boj „len“ pripravujú.

A čo tí, ktorí naozaj bojujú?
- Kde?

V zahraničných misiách.
- Po prvé, títo vojaci dostávajú extra peniaze okrem svojho normálneho platu a platia im aj zákonom stanovené sociálne výhody. Nehovoriac o výške príplatkov za účasť na zahraničných misiách. To sa už vôbec nedá porovnať s nami. A po druhé, povedzme si na rovinu, čo ľudí trápi viac. Či ich vlastná každodenná bezpečnosť na ulici alebo úspech amerického útoku na Iraku. Nechcem špekulovať o tomto politickom rozhodnutí, ale dnes nepochybujem, že vláda týmto krokom naštartovala čosi, čo si mnoho ľudí ani neuvedomuje, a tí, ktorí vedia, o čo naozaj ide, to povedať nechcú.

Vráťme sa k redukcii sociálneho zabezpečenia policajtov. Priblížte nám jej podstatu.
- Podľa teraz platného zákona vzniká policajtovi po odslúžení piatich rokov nárok na odchodné vo výške jedného mesačného platu a tento nárok sa zvyšuje s pribúdajúcimi rokmi, rovnako je to u vojakov.

Odchodné, to je jednorazová dávka?
- Áno. Je to jeden plat navyše pri odchode zo služby.

A ako to mení novela?
- Policajtom sa doba na vznik nároku na odchodné zvyšuje na 10 rokov, ale vojakom nie. Po odslúžení 15 rokov máme zasa nárok na výsluhový dôchodok. Jeho výška je 30 percent platu za odslúžené obdobie, pomerne sa zvyšuje do doby 30 odslúžených rokov, za touto hranicou sa už výška výsluhového dôchodku nemení. Novela zavádza iba pre policajtov, nie pre vojakov, ďalšiu podmienku, a to dovŕšenie 50 rokov fyzického veku.

A čo ak odíde po vyše 15 odslúžených rokoch ešte pred päťdesiatkou?
- Výsluhový dôchodok sa mu začne vyplácať až po dovŕšení päťdesiatky. Argumentom sú 35-roční „policajní dôchodcovia“. Ale treba si uvedomiť, že väčšinu tejto doby odslúži väčšina policajtov na ulici. Je to 15 a viac rokov na ulici za nie vysoký plat a služba v rôznych poveternostných podmienkach zanechá na človeku stopy. Fyzické i psychické. A myslím si, že policajta by mal človek robiť, kým sa na to cíti. Keď v tom pokračuje, aj keď jeho sily a schopnosti slabnú, automaticky sa začne vyhýbať rizikovým situáciám, čo je v neprospech občanov, ktorých máme chrániť. A zasa musím porovnať: kto je opotrebovaný po 15 rokoch služby viac, policajt alebo vojak? Nepoznám vojaka, ktorý by 15 rokov bojoval, čím sa nechcem dotknúť náležitostí vojakov, ale chcem brániť naše.

Kto vlastne vláde navrhol túto novelu?
- Minister vnútra Vladimír Palko.

To je dosť zvláštne, lebo ministri sa zväčša usilujú získať výhody pre svoj rezort. Čím to zdôvodnil?
- Tvrdí, že je to jeho spôsob stabilizácie policajného zboru. Ale ja by som to nazval násilnou stabilizáciou, zatiaľ čo vojaci zvolili cestu zvyšovania lukratívnosti služby v armáde.

Vy si stabilizáciu predstavujete ako?
- Podobne ako v prípade vojakov. Tí napríklad majú od roku 2002 príspevok na bývanie, policajti nie. Navrhovali sme ho, argumentovali a vedenie ministerstva sa s tým stotožnilo ako s dobrým nápadom. Príspevok však dodnes nemáme, lebo nie sú peniaze. Takže je tu rozpor medzi ministrovými deklaráciami a praxou. Pre armádu peniaze sú, pre policajtov nie sú.

Hovorili ste, že váš odborový zväz návrh novely pripomienkoval. Takže minister poznal vaše návrhy?
- Samozrejme, že ich poznal, veď sme okrem iného absolvovali aj osobnú diskusiu na túto tému.

Aká bola jeho reakcia?
- Zotrval na svojich názoroch a predstavách.

A ako je to vlastne s tými platmi, o ktorých ste sa sporili s ministerstvom a ktoré boli vlastne oficiálnym dôvodom na vaše preloženie?
- Od prvého septembra začínajú vojaci s nástupným platom 15 380 korún. Policajt v prvom roku služby, hoci má ešte obmedzené možnosti zakročovania, ale je používaný aj v konkrétnych akciách, napríklad v Trebišove, má 8 600 korún. Hovorím o hrubom plate. Zdá sa vám to ako premrštená suma?

Nie, navyše ak z týchto peňazí treba živiť rodinu, zabezpečiť jej bývanie a podobne.
- Vojakovi patrí k spomínanej mzde aj riešenie bývania, rieši sa stravovanie, stabilizačný príspevok vo výške 12-tisíc korún ročne. V žiadnej z členských krajín Európskej únie – a to sme členmi EUROCOP-u od roku 1992 – nemajú policajti nižšie platy ako vojaci.

Ale vedenie ministerstva vnútra tvrdí niečo iné.
- Viem.

Ako je to možné?
- Buď je to neznalosť alebo zámerná dezinformácia, akoby si nedokázali preveriť skutočnosť, a ak použili informácie, ktoré sú ďaleko od pravdy, tak si myslím, že sú to dezinformácie. Čo však považujem za oveľa dôležitejšie, je fakt, že pre vojakov sú určené jasné, hoci možno prísne pravidlá kariérneho postupu. Inými slovami, vojak presne vie, za akých podmienok bude v akom čase stúpať na rebríčku.

V policajnom zbore také čosi neexistuje?
- Nie, hoci už dlhší čas požadujeme, aby boli transparentne určené pravidlá pre kariérny postup policajta. A ešte jeden dôležitý moment, možno najzávažnejší: o kariérnom postupe vojakov sa nielen že rozhoduje podľa presne stanovených pravidiel, ale ešte aj v komisiách. Nerozhoduje podľa vlastnej vôle jediný človek.

Chodíme tak trochu okolo horúcej kaše, tak povedzte na rovinu, ako to vyzerá u policajtov, čím si vlastne môžu byť z hľadiska kariéry istí?
- Vrátim sa k tej novele zákona č. 328/2002. Doteraz ak minister policajta prepustil na „éčko“ (paragraf 192, ods. 1 písm. 5 Zák. č. 73/1998 Z. z.), čiže okamžite za zvlášť hrubé porušenie služobných povinností alebo služobnej prísahy, prepustený prišiel o odchodné. Podľa novely by v takom prípade policajti mali prísť aj o výsluhový dôchodok a nárok na jeho poberanie im vznikne až v 62. roku veku.

Ale ako nástroj boja proti korupcii či zneužívaniu postavenia policajta je takáto prísnosť namieste, nie?
- Lenže nikde nie sú bližšie stanovené pravidlá pre posudzovanie toho, či išlo, respektíve v akom prípade ide o zvlášť hrubé porušenie povinností či prísahy. Takže si myslím, že tu ide o veľmi subjektívne hodnotenie a je to v tejto chvíli úžasný bič v rukách jediného človeka, o ktorého schopnosti sebareflexie sa máte možnosť presviedčať aj vy, novinári. Povedal by som to takto: treba aj v policajnom zbore zabezpečiť demokratické pomery.

Majú teda podľa vás policajti plné právo na takýto spôsob protestu?
- V demokratickej spoločnosti o tom pochybovať nemožno.

Nie sú takéto vyjadrenia práve tým politikárčením, z ktorého vás obviňuje minister vnútra Vladimír Palko?
- Nie, pretože my v skutočnosti nezasahujeme do politiky, nemáme tendenciu vymieňať politikov, ako je nám to často vkladané do úst. Ale nikto mi nemôže brániť, aby som opustil svoje presvedčenie, že každý človek a tobôž každý politik platený z daní občanov by mal mať takú moc, akú dokáže zvládnuť. Ak v štandardných západných demokraciách politik nezvláda svoju moc, znamená to jeho odchod z funkcie, často jeho definitívny odchod z politiky. U nás by sme mali voliť model zodpovedajúci Slovensku.

To je aký?
- Taký, aby každý politik mal moc primeranú svojim schopnostiam a spôsobom myslenia, najmä pokiaľ ide o akceptovanie základných demokratických pravidiel a metód riadenia štátu.

Nech už to je politikárčenie alebo nie, je to veľmi zaujímavý a inšpiratívny pohľad, ale viete aj bližšie vysvetliť, v čom by mala spočívať tá primeraná moc?
- Ale ja nehovorím vo všeobecnosti. Mám teraz na mysli pomery v rezorte vnútra.

Veď v poriadku, tak to povedzte na pomery rezortu vnútra.
Tá primeraná moc by mala v prípade ministra vnútra spočívať v tom, aby nemohol priamo ovplyvňovať prácu policajného zboru.

A ako by to podľa vás malo vyzerať?
- Ministrov priamy a prvý podriadený vo vzťahu k policajnému zboru je jeho prezident. Ak je minister nespokojný s prácou alebo s čímkoľvek v policajnom zbore, tak by to mal riešiť prostredníctvom jeho prezidenta. Veď tento človek má zasa svojich priamych podriadených, ktorých si vyberá, trebárs aj po konzultácii s ministrom a títo podriadení môžu ministrove výhrady zasa nepriamo tlmočiť o riadiacu úroveň nižšie až po úsek, na ktorom sa stala alebo na ktorom sa deje chyba. A napokon, buď ten konkrétny policajt urobil chybu a treba zabezpečiť nápravu, alebo sa po objektívnom prešetrení urobí iný záver.

Nemáte obavu o objektívnosť prípadného vnútorného prešetrenia?
- Nemám, ak zasa bude musieť aj vnútorná kontrola postupovať podľa jasných a najmä transparetných pravidiel. Potom ju všetci budeme môcť nepriamo kontrolovať, sledovať jej postup a výsledky. Veď to je predsa neudržateľné, aby sa chyby konkrétneho človeka alebo konkrétnych ľudí riešili plošnými opatreniami. Alebo sa celá vrchná časť hierarchie zboru hrá na mŕtveho chrobáka, akoby sa nič nestalo, a o všetkom, o každom policajtovi priamo rozhoduje samotný minister. Však dobre, len potom nepotrebujeme celú tú riadiacu hierarchiu a nech celý policajný zbor priamo riadi minister sám.

Veď to dnes občas aj tak vyzerá. A dokonca by som povedal, že v personálnej oblasti to je skoro pravidlo.
- Skutočne to tak niekedy vyzerá, preto si myslíme, že policajt má byť poctivý, čestný a rovný, ale pre toto musí mať aj vytvorené riadne podmienky zo strany zamestnávateľa a teraz nehovorím ani tak o sociálnom programe, ako o jasných pravidlách hry. Treba využívať také inštitúty ako pozbavenie výkonu služby v prípade, že je policajt podozrivý z trestnej činnosti, napokon, ak je dôvodné podozrenie, že by to pre riadne vyšetrenie nestačilo, je možné na policajta uvaliť vyšetrovaciu väzbu a to všetko naňho môže doľahnúť ešte tvrdšie, než na bežného občana, lebo tu napokon máme trestný čin zneužívanie právomocí verejného činiteľa.

Myslíte si, že tieto nástroje stačia na to, aby bol v policajnom zbore poriadok?
- Myslím si, že sú to jednoznačné a demokratické nástroje, ktoré možno využívať efektívne. Ak tu niekomu chýbajú také, nazval by som ich, kráľovské nástroje, možnosť takpovediac zoťať hlavu, komu ju zoťať chcem bez pravidiel, tak to je už čosi iné. V marci 2004 sme za podpory poslancov NR SR, ktorých presvedčili naše argumenty presadili do zákona o štátnej službe v paragrafe 192 odsek 5, podľa ktorého ministerstvo vnútra musí vydať všeobecný predpis, ktorý bude presne definovať, čo je to zvlášť hrubé porušenie služobných povinností alebo služobnej prísahy. Do dnešného dňa to minister nesplnil.

Viete, prečo to neurobil?
- Jeho stanovisko je také, že to sa vlastne ani nedá všeobecne definovať, to sa musí posudzovať prípad po prípade. Neviem si predstaviť, že by u nás trestné právo fungovalo na princípe, že sudca bude sám posudzovať porušenie zákona prípad po prípade podľa vlastného uváženia bez existencie všeobecne platného trestného zákona. Lenže dnes takéto niečo naozaj funguje v policajnom zbore. Myslím si, že toto je potrebné urýchlene zmeniť, ale problém nie je v tom, že by si minister tento nedostatok neuvedomoval, že by o ňom nevedel. On ho jednoducho ignoruje.

Porovnávali ste Slovensko so zahraničím, pokiaľ ide o platové podmienky vojakov a policajtov? Je v týchto krajinách riešená aj otázka kariérneho postupu?
- Samozrejme, že áno, a ten postup je, nazval by som to, objektivizovaný, čiže nezávisí len od subjektívnej vole jedného človeka. Príkladom môže byť Rakúsko, Veľká Británia, Francúzsko.

A ako je to s prijímaním do policajného zboru? Robí sa dosť pre to, aby sa stavy naplnili? Stále sa hovorí o chýbajúcich policajtoch.
- To je ďalší problém a opäť súvisí s motiváciou. Pozrite sa, tento problém môžete riešiť dvoma spôsobmi: buď policajnú službu zatraktívnite a potom si vyberáte, alebo znižujete kritériá a robíte nábor. Pán minister povedal, že nie je možné nenaplniť policajný zbor v čase takej vysokej nezamestnanosti. Odborné útvary argumentovali, že je problém naplniť stanovené kritériá zo strany uchádzačov. Ak sa napriek tomu darí prijímať nových policajtov, odpoveď je jasná: museli sa znížiť požiadavky. Ale ak znížite požiadavky, musí sa to prejaviť v nižšej kvalite policajného zboru, to sa odrazí v kvalite jeho činnosti.

Takže znižovanie nenaplnenosti policajného zboru má takéto negatívne dôsledky?
- A ešte ďalšie. Už nám neodchádzajú len policajti, ktorí dosiahli nárok na výsluhový dôchodok, ale odchádzajú šikovní ľudia aj bez dôchodku, pretože tu nevidia žiadnu osobnú perspektívu. A to je zasa len na škodu občanov.

Aké boli doteraz vzťahy medzi ministrom a policajným odborovým zväzom?
- Rokovali sme. S každým doterajším ministrom, aj s pánom Palkom sme sa vždy usilovali komunikovať a spoločne hľadať riešenia problémov, ktoré sme nastoľovali, resp. ktoré vznikali v policajnom zbore. Lenže teraz sme pritlačení k múru, pretože názory o nerovnakom postavení vojakov a policajtov neboli ani len zohľadnené. Odpoveďou pána ministra bolo, že jeho vojaci nezaujímajú, jeho zaujímajú policajti. Iba preto sme museli zvoliť razantnejšie formy, aby sme urpozornili, že ten návrh nie je dobrý.

A neberiete ani jeho argument, že finančne je terajší stav udržateľný?
- Ak by to aj bola pravda, potom nech politici otvorene voličom povedia, že majú iné priority a neostávajú peniaze na ich bezpečnosť a boj s kriminalitou. Lenže ja som technik a mám rozhodne bližšie k číslam než k paragrafom. A vždy som sa držal zásady: nekritizuj, ak nemáš lepší návrh. Takže my sme aj v tomto smere predložili návrhy, ale ak zostanú bez pozitívnej odozvy, za to už my nemôžeme.

Je terajšia atmosféra medzi policajtmi len výsledkom návrhu na okresanie ich sociálnych istôt, alebo je to aj reakcia na neprofesionálne vedenie rezortu?
- Je prirodzené, že politik, ktorý neprešiel policajnou praxou, ju nemôže detailne ovládať. Ale to ani netreba. Mal by len definovať strategické ciele a cesty k ich naplneniu. A vytvoriť takpovediac politické podmienky. Rozhodne by nemal riadiť policajný zbor a už vôbec nie operatívne v konkrétnych prípadoch. Ak sa pustí touto cestou, je to chyba.

Môžete potvrdiť, že predstavitelia EUROCOP-u prídu tento víkend na Slovensko?
- Môžem potvrdiť, že nás prídu podporiť na manifestáciu, môžem potvrdiť, že tu budú mať mimoriadne zasadanie, ktoré bude celé otvorené aj pre novinárov, a dokonca prezidenta európskej odborovej centrály policajtov prijme aj pán minister Palko. Keď sme do Bruselu poslali oficiálny preklad rozhovoru ministra v denníku Sme, spôsobilo to tam šok. Neverili, že toto je možné v členskej krajine EÚ.

Prečo ste sa rozhodli zorganizovať po dvoch mesiacoch ďalšiu demonštráciu?
- Teraz už ide o postavenie odborov, ide o to, aby sme si vydobili, čo nám patrí na základe zákona, a nevieme už inak konať, aby bol konečne zákon rešpektovaný. To je dosť závažná otázka vymožiteľnosti zákona v demokratickej spoločnosti. Nechápem, že špičkový politik nemá ani minimálne právne vedomie, že nedokáže rešpektovať ústavu, zákony, medzinárodné dohovory. Prekvapuje ma aj postup prokuratúry, na ktorú som sa obrátil pre porušenie zákona zo strany ministerstva vnútra, a ona môj podnet postúpila práve ministerstvu na riešenie. Bol by som nerád, keby som musel konštatovať, že na Slovensku je politika už znovu nadradená právu.

Aké sú reakcie radových policajtov na razantnejšie kroky vedenia odborového zväzu?
- Vedenie nerozhoduje, iba vykonáva rozhodnutia. Najvyšším orgánom medzi zjazdami je rada predsedov základných organizácií, ktorú tvorí asi 80 ľudí. Oni rozhodli o konaní druhého protestného zhromaždenia. Keďže ma minister obvinil, že klamem policajtov, požiadal som radu o vyjadrenie dôvery a dostal som jednomyseľnú dôveru.

A čo hovoríte na vyjadrenie, že ste klamstvom o platoch policajtov vylákali 2 000 ľudí na námestie pred úrad vlády?
- Policajtov som vylákal klamstvom o ich platoch? A čo sú oni sprostí alebo nevedia čítať svoje výplatné pásky? Veď je to nezmysel. Policajti sú nahnevaní a nespokojní, ale aj zastrašovaní, aby si nedovolili takto otvorene protestovať.

Máte takéto informácie z okresov?
- Nepotreboval by som ani informácie z okresov. Odcitujem vám jednu vetu z vyjadrenia ministra pre denník Sme: Jasne som im dal najavo, že to, ako sa niektorí správali, je porušením etického kódexu policajta, že ide o politizáciu Policajného zboru a že to v žiadnom prípade nepripustím. Keby sa také niečo opakovalo, policajti by boli prepustení. To je jeho vyjadrenie po prvom protestnom zhromaždení. Je to podľa vás vyhrážanie sa?

Podľa mňa je.
- A pod takýmto tlakom teraz pracujeme. Pritom náš etický kódex vychádza z európskeho, v ktorom je priamo uvedené, že sa vzťahu k služobnej činnosti policajta. Inak požívajú ústavné práva ako ostatní ľudia. Viete, ja to beriem tak, že každý človek sa môže pomýliť. O veľkosti človeka však potom svedčí, či si dokáže priznať chybu, alebo tvrdohlavo zortváva na svojom omyle.

S hosťom Slova sa zhováral Braňo Ondruš

Z toho si myslím, že vyplývají dva jasné základní požadavky pro demonstraci a to dorovnání platů a srovnání podmínek s podmínkami vojáků. Btw. Zde je vidět, jak mají pracovat odbory. Co bude muset MV provést, aby se ty naše probraly?

Četl jsem výsledek z aktivu NOSP ze dne 18.1. a ta věta o právní expertize na problematická ustanovení je snad cestou k řešení včetně i těch jiných zjištěných nedostatků, ale musí být tlak policistů na NOSP, aby se v tom " něco " dělalo.
Fixně určené příplatky nemohou býti spravedlivé. Někdo chodí na noční každou chvíli, včetně SO+NE, svátků a někdo občas a za to je stejné ohodnocení ? Vždyť to je jako když někdo složí 4 fůry uhlí a někdo složí jen 2 fůry uhlí a oba dostanou paušálně - stejně ? Vždyť je to nesmysl, to není spravedlivý systém odměňování. Jediný spravedlivý systém je, že za každou hodinu jsem platově ohodnocen včetně přesčasů. Buď jsem v práci a nebo jsem doma. V práci za mzdu - doma ( mimo hotovosti ) za nic, je to přeci jednoduché a nechápu, že to poslanci " výkvět národa " nepochopili.

Chtěl bych vyzvat organizátory odporu proti nesmyslnému zákonu, aby po již proběhlé poradě vytvořili leták s prohlášením a požadavky, který by jsme mohli vyvěsit na všech služebnách všech sborů a sjednotit tak veškerou sílu odporu za tyto požadavky. Pouze v jednotě je síla a jednotu tvoří jasné a stručné cílé s kterými se může seznámit každý!!!
I ta hrstka hluchých a slepých v parlamentu musí uslyšet silný hlas svých voličů.

Odcházím sbohem policie, tady lepší zítřky nikdy nebudou a za ministrů Kalouska a Langera vůbec ne.

Vážení! Pravdou zůstává, že chcete-li vnést mezi někoho nevraživost, strčte mezi ně problém peněz.. O ničem jiném se tady skoro ani nepíše a já se divím, co se tady občas objevuje za příspěvky (byť je tady hodně provokatérů, kteří chtějí policii svým vyjadřováním škodit). Jsem pořád na ulici, už třetí desítku let, zde jsem začal a i skončím, s penězma jsem na tom stejně jako Vy a co nadělám? Já nepreferuji moji výplatu a osobně bych snášel současnost líp, kdyby mi přerozdělení peněz (byť půjdu dolů) pomohlo v mé práci. Kdyby se za peníze mě a ostatním kolegům odejmuté, objevilo víc policistů v ulicích a já mohl pořádně dělat svoji práci a ne pořád řešit dilema, co je důležité, co musím udělat, co mohu opomenout, co nemohu udělat protože není tak důležité a není čas, co musím přehlídnout abych se vůbec dostal na místo činu apod.. Kdybych za peníze o které jsem chudší dostal vybavení, které by udělalo moji službu lepší, pohodovější, míň stresu.. Abych nelítal ve službě jako honící pes, nervozní z toho co vše jsem měl udělat a co jsem nestihl, co jsem ve stresu opomněl, co jsem musel přehlídnout, jinak bych se domů nedostal atd.. Osobně nepreferuji v problémech policie svůj plat, ale zlepšení neudržitelných podmínek pro které je stávající plat velmi ubohý. Za ušetřené peníze na nás, "nakupte" průžný menegment, který nás nebude zasypávat "klacky" pod nohy, které nám službu podstatně zhoršují (nevhodně nastavený EKIS, 1000 nepřehledných nařízení a předpisů nebo třeba jen zákaz pracovních uniforem a čepic s nápisem policie,protože nemají znak atd..téma na několik stran) ale bude nám efektivně pomáhat. Takže když nemůžete nám zaplatit, zlepšete nám podmínky ve službě - to je také řešení, které se ve finále odrazí nejen ve spokojenosti policistů, ale i občanů a potažmo k narovnání platových podmínek. Platíte-li míň, snižte naše pracovní zatížení je to taky řešení.

to čert s hodností vlka: Sloužím na malém obvodě s nápadem malého okresního města, všude kde jsou hasiči či zdravotníci, jsme většinou i my. V té vychřici jsme tahali lidi z větví stejně jako kluci hasičský..Akorát stím rozdílem, že oni slušně vybavení a my v "krajkách" a s holou hlavou.. Byla to moje volba ale neučinit tak, styděl bych se i před sebou.. Nikdy nehodnoť riziko práce podle velikosti města, či profese apod..Taky jsem byl v Praze, tam se ale k nebezpečnějšímu případu většinou sjelo na první zásah tolik policistů, že se mohl člověk na posily spolehnout.. U nás mi přijedou pomoct tak nejdřív za půl hodiny( kdy už je pozdě) a musím se spolehnout sám na sebe a svýho kolegu..Co je horší? Sloužil sem i na Okresním městě s velkým nápadem, po čase sem přešel na vesnický obvod "si odpočinout" jak říkáš, to sem si ale myslel jen do doby, než sem šel pro jednu ženu do baráku, kde ji chlap a později i mě, ohrožoval nožem.. Nic nelze paušalizovat a strkat do krabiček - hovoří z tebe neznalost, nebo zřejmě zaujatost. A vojáci? Pokud tohle dáváš na roveň nám a myslíš vážně, pak není o čem řeč..

omlopuvám se za ten překlep.. vichřici..

Tojebuřte, konečně věcný příspěvek, máš můj obdiv. Nato, že sloužíš 30 let u PČR, jsem rád, že nejsi stejný pesimista, jako ti kritičtí mladoši bez zkušeností u PČR. Ti co nejvíce kritizují, tak takto činí za nějakým účelem. Až dozrají a budou ve Tvé kůži a ve Tvých letech, tak všichni změní názor na svět a budou hledat jiné priority, než jsou peníze.

tojebuřt
Víš jak to chodí, prošel si všemi variantami. Ale něco ti nedocvaklo :-))). V PH se ti na MČ sjedou posily. Na venkově máš jen kolegu, ale to přece není tvoje chyba. Ty jsi placený za to, že svoji práci uděláš důkladně, ne za to, že zvládneš VŠECHNO jakž, takž. Neřeš problémy příslušející managementu. Zavolej občas operačnímu, že nestíháte, ať to řeší tím, že zavolá NĚKOHO !!! Ať se starají jiní. Vždyť jsi jen pěšák, kterému dají každou chybu sežrat. Ať se stará ten, kdo je za to placen.

Kolega napsal holý fakt, kdy asi nevíš jak to chodí na malých obvodech. Slouží tam většinou jedna dvojčlenná hlídka, která musí řešit většinou vše, kdy jí maximálně na pomoc pošle operační psovoda, kdy tento opravdu jak píše kolega dorazí tak za půl hodiny, protože lítá po celém okrese. A víš co je obvyklá věta operačního, jsi přece policajt tak to nějak vyřeš a někteří k tomu přidali poznámku nebo jdi raději do pekárny. Taková je realita.

Personální zabezpečení pro řešení konliktních situací se samozřejmě liší místo od místa.

Pamatuji se, jak na naše menší město, kde se toho děje až přespříliš a v nápadu jsme za Prahou už " za rohem ", tak přišel kolega před tím sloužící v Praze, navyklý při zákrocích dostatečného personálního servisu, kdy se na místo sjede několik vozidel PMJ a dostatečná lidská síla je zárukou, že se konflikt zvládne - i když je nakonec banální a odjíždí se za posměšných připomínek - " takových policjatů, to se bojej nebo co ".
Když jel u nás na první zákrok a mělo se jednat o takový středně vážný zákrok, tak se zeptal, kdo tam ještě pojede a kolik hlídek tam budeme mít. Já jsem mu pobaveně odpověděl ( protože jsem si uvědomil, že byl v Praze zvyklý na něco jiného na pomoc jiných hlídek - což je vždy dobré ), že my a ať již s nikým nepočítá, že je to ve stylu " vabank " a pokud to nezvládneme, tak jsme v hajzlu, neboť časový dojezd hlídky z vedlejšího města nám již nepomůže. Když tedy zjistil realitu - rozdíl Prahy a zde, tak se s tím velice těžce smiřoval, že do zákroků bude chodit již v tom " našem stylu ". Za rok z našeho oddělení odešel zpět Praha.

Milan

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003 Sb

V tomto případě dochází k chybnému výkladu § 225 odst.1 zákona č.361/2003 Sb., neboť uvedené znění citovaného paragrafu má pouze deklaratorní charakter, nemající však žádný vliv na vlastní změnu již přiznaných podmínek vyplácení příspěvku za službu, počínaje splátkou od měsíce ledna 2007. Uvidíme kde je pravda, ale je tam hóóódně rozporů a bude to zajímavé a poučné.

Všichni tady píšete jak to máte u policie moc těžké!Kolik z vás bylo někde v opravdovém průseru?Moc vás není,max Praha a větší města.U nás policajti tak akorát chrápou a hledají tak možná ztracené slepice.Promiňte za mé rožčílení.Hasiči jsou v druhé rizikové skupině...A PROČ????Neshazuji vaši práci.Je potřebná jako každá jiná.Jste všichni živeni z lidského neštěstí.Hasiči umírají a kdo má být v první rizikové skupině jsou hlavně právě oni.Je to nehorázný bordel a výsměch.Tito lidé to dělají ze svého srdce.Proto čest jejich památce!Píšete jen o sobě,nadáváte na AČR,ale 90 procent z vás by službu jako voják z povolání nedokázala.Jste zhýčkáni a proč k té armrmádě nejdete.Jen si závidíte mezi sebou.Samozřejmě stát se k vám nezachoval dobře,ale neumíte táhnout všechny složky za jeden provaz!!!A to je vás spousta co jste zadarmo drazí!!!!

for:čert s hodností vlka....
Myslím si, že nemá cenu ti vyvracet tvůj osobní fixní názor, který by má slova zřejmě nijak nezměnila. Jen pro dokreslení.
Kdyby sis přečet pár dní (týdnů) zpět, dočteš se tu, že diskuse se tady vede i s dalšími složkami (včetně hasičů, VS,JS).
Stejně jako u hasičů, na zásahy nejezdí rovněž všichni. Tak jako u poldů. Určitě by ti to někdo z nich potvrdil. To stejné je u Policie.
Nebydlím sice v Praze ani větším městě,jen v menším okresním, ale "své"si zažiješ i tady.
Na AČR nikdo nenadává,jenom se srovnávají podmínky jedné a druhé složky,proč to někde jde a jinde ani náhodou.
A rozdíl to je!!,to mi věř...Vojsku jsem dal hodně let a přesto jsem odešel. Hraní si na cosi jsem radši vyměnil za konkrétní poslání. Stejně jako hasič. Máme totiž stejného p. ministra. takže tam nasměruj svoje dotazy k rizikům a zařazení!
No a nakonec mi nedá, abych ti trochu nevyčetl to, že napřed je podle tebe naše práce potřebná....,na druhé jsme zadarmo drazí atd... Napřed si tedy ujasni jestli nás chceš podpořit, nebo nám nadávat a urážet!
Lidi totiž trápí např. i ty ztracené slepice. Někdy i daleko větší voloviny. Ale právě pro tyto lidi tu policie i hasiči jsou, nemyslíš? Čus

Čertíku nech toho, tady opravdu dochází na lámání chleba. S těmi hasiči s tebou souhlasím, prostě přidali peníze jenom někomu a těm dole nas...........

Budu Vám oponovat, že nejvíc mrtvých při výkonu povolání má Policie ČR až pak kolegové hasiči. To pro upřesnění a když mi to nevěříte tak si přesný počet můžete zjistit. K armádě chtělo jít mnoho mých kolegů, ale jejich náborář jim řekl, že mají s MV dohodu, že nebudou přetahovat policajty. A když to máme v práci takové super tak si to k nám jděte vyzkoušet stačí jedna šichta a budete mluvit jinak.

jsem hasič, a musím souhlasit s klukama cajtskýma. Přesně jak to píšou. Umřelo jich víc... Ale zase souhlasím s Tebou že rozsahem prací a tím nebezpečím patříme do jiného rizika. Hurá na Prahu!!!!

For - " Čert s hodností vlka "

1. zadrželi jsi někdy osobu, která měla připravenou nabitou pistoli pod polštářem - na koho asi ? ( víš co to je stres ? )
2. prohledávali jsi někdy okolí nalezeného vozidla od kterého do okolního porostu bezprostředně utekl pachatel s odcizenou pistolí ČZ 75 ? (víš co to je za stres ? )
3. Prohledávali jsi někdy starý dům s mnoha místnostmi a komůrkami, kde jsem našel po vlezení 1 patrem zavražděnou ženu a čekal jsem, že se na mě někde vyřítí nějakej magor ? ( víš co to je za stres ? )
4. Byl si nepočítaně poslán do bytu, kde došlo k nějaké drsnější šarvátce mezi manžely s krví po zemi a s „ uvítáním „ roztřesené zakrvácené ženy v obličeji, která ti hlásí, že ji zmlátil manžel a má u sebe asi nůž a sedí v vedle v pokoji ?
5. Jel si nepočítaně za nějakým podezřelým ujíždějícím vozidlem v dobré víře, že si děláš svou práci a zadržíš krypla co někomu odcizil auto, ale také s vědomím, že když poškodíš služební vozidlo, že se potom na tebe sesypou, aby si uhradil způsobenou škodu na služebním vozidle ?
6. Chtěl tě někdy srazit řidič - opilec, když jsi ho stavěl ?
7. Stál si někdy proti noži, který drží takový již letitý slušně omalovaný pachatel ?
8. A další a další situace, které nemám čas ti tady popisovat a nejlepší je tyto situace zažít. Kterých ale již bylo dost a dost a při kterých jsem se popravdě i potil ve stresu - jsou ale i jiné nepříjemné situace.
9. Byl jsi někdy sdělit chlapovi po dvou infaktech, že jeho syn spáchal sebevraždu, kdy i jeho druhý syn před lety rovněž spáchal sebevraždu.
10. Byl jsi někdy takhlen kolem 22.00 hod. sdělit ženě, že již nepřijde její manžel na kterého čeká až přijde z práce a on již nikdy nepřijde, protože ho srazilo auto a tahlen žena, která tomu nechce věřit si klekne, chytne tě okolo nohou a prosí tě ať řekneš, že to není pravda.

Víš ty chytráku, čím my procházíme ?, nehledě na úmornou administrativní práci s výslechama, pachatelů, toxikomanů nakažených žloutenkou, výslechama dobitých lidí, nálezů mrtvol ve hnilobném rozkladu a jiných sakra nepříjemných věcí, kterými se zabýváme a chtě nechtě si to ukládáme do hlavy a vracíme se potom k rodinám, kdy stejně o tom ještě i v domácím prostředí přemýšlíme než z toho prožitku „ odvětráme “.

Nekecej tady hlouposti, protože, kterýkoliv oznamovatel, který přede mnou sedí a měl by možnost vidět, čím vším jsem prošel, tak by mu nezbývalo nic jiného než se mi hluboce poklonit a říci : „ klobouk dolů za tu Vaši práci ve společnosti, už vím co dělá takový řadový policista v přímém výkonu a již nikdy na Vás nebudu nadávat “.

Ale každý civil je při své naivní nevědomosti o výše uvedených věcech chytrý jako ty - či vy ?
A jako poslední zde uvedu, že každý řadový občan by nám měl za tuhle hnusnou a psychicky vyčerpávající práci děkovat. Někdo ji musí dělat a my jsme se rozhodnuli, že ji za ty “ ostatní “ půjdeme dělat a držet to alespoň, říkám alespoň v tom dnešním stavu, protože věz, že těch parchantů zlodějskech, psychopatů a pod. je taková spousta - a my jich většinu z našeho pracovního okolí známe, že by se řadový občan moc a moc divil.

23.01.2007 00:28 F1

1. Nemá cenu se přetahovat s hasičema, kdo je víc ohrožený, jen je nezpochybnitelnou pravdou, že na většinu požárů jezdíme na místo i my, neboť jsme vyrozuměni operačním důstojníkem HZS a některé požáry poté šetříme ve spolupráci s vyšetřovatelem HZS.
2. Na druhou stranu u kolika výše uvedených situací ryze policejních je přítomný i ten hasič ? Odpovím není a nikdy přítomen nebude z podstaty věci, takže těžko může hodnotit do jakých rizik chodíme my. Tak se věc má. Konec.

23.01.2007 00:43 F1

Jen pro upřesnění. Práci vojáka z povolání by tedy zvládalo jen u 10% policistů. Chtěl bych tedy vědět, co je tam tak obtížného, co bych třeba já nezvládal. Na vojně jsem byl 2 roky a zvládal jsem ji naprosto bez problémů a řídit náklaďák u spojovací roty bych dneska zvládal stejně jako kdysi - nezlob se ale ty jseš evidentně naivní mlaďoch.

Dobrou noc

čert je další provokatér

Pánové!Já chápu,že to máte těžké.Píšete co všechno jste chudáčci prožili....a kolik z vás toto zažilo????Joo každý.Není to zase tak hustý jak píšete.Tímto jsem chtěl napsat nesouhlas,že hasiči jsou ve druhé rizikové skupině.Co vy víte o jejich práci????NIC!Vidíte jen POLICII.Mějte třeba 150tisíc měsíčně,zasloužíte si to.Ale hasiči také.Jenže vy by jste mohli každé ráno stát před zrcadlem a zpívat si písničku JÁ JÁ JÁ JENOM JÁ!!!Nejsem žádný provokatér,beru to z trošku lidštější stránky než vy!I u hasičů se najdou lidi zadarmo drazí,ale ne ve výjezdu!A to že jsi byl na vojně 2 roky?Jo ale jako obyčejný základák,ne jak profík-frajere.Věř mi vím o tom víc než si myslíšAť vám přidají-souhlasím,ale začněte držet při sobě-četl jsem si diskuze staršího data a je mi z vás některých na blití!!!Toť vše!!!

Je mi z vás smutno. Tohle tady v tomto foru nikdo nechtěl. Každá práce má svoje. Jde o to, že u ozbrojených zborů je práce psychicky velmi náročná, hlavně pro kluky kteří jsou v přímém zásahu. Ti nejsou totiž psychicky ničeni jen složitou a náročnou prací, ale bohužel i terorem naší vrchností. De nám o to mít dobré zázemí, být dobře ohodnocen, mít radost ze své práce a cítit oporu od našich funkcionářů. Pokud budu cítit, že jsem v práci poslední hovno a bude mi to dávat najevo i nadřízený, pak je to špatně. Takhle je to u nás u VSČR. Tam je odsouzený vždy na prvním místě. A o tohle nám jde. Tak se tady prosím nehádejte. Držme při sobě.

For čert s hodností vlka :

Nic ve zlém, nemám zájem někoho napadat, jen mám rád pravdu a spravedlnost. Jen bych se tě zeptal při tvých znalostech vojenského prostředí na tuto jednoduchou otázku :
1. Jaký je rozdíl mezi řidičem prostředku spojovací techniky v dnešní době, tedy řidiče vojáka profesionála a kdysi tuto funkci vykonávanou vojákem zakladní vojenské služby. Nemyslím vůbec specializované útvary, které jsou vysílány do zahraničí. Můžeš mě na to odpovědět. Kolegové od nás bydlí v domech společně s profesionálními vojáky, víme od nich své a samozřejmě se občas pracovně s touto profesí člověk potká a zeptá se jakže je to náročné být profesionálním vojákem na standartním místě.
Jenom pro ilustraci. Kdysi jsem se bavil o služebních věcech se známým celníkem, kdy jsem mu líčil jak to pracovně u nás chodí, jak nestíháme sepisovat oznámení, jak člověk ve volnu dodělává spisy a celkově je furt ve stresu z řešení samé špíny ve společnosti, tak mě na to řekl, že se diví, že to vůbec dělám a že by se na to tedy v tomhle stylu vykašlal. Jsou lidé, kteří ale mají názor jiný - bohužel, ale je to neznalostí věci nic jiného a s tím se nedá nic dělat, pokud není policie prezentována na veřejnosti také tím co dělá pro lidi a ne jenom, kolik vybrala pokut, kde se nějakej policajtskej debil vyflákal v autě s alkoholem a pod. Ono je lepší ukazovat jak se 150 zdravotníků vrátilo z Iráku a jak všichni do jednoho dostali za zdravotní práci medajli. U policie by již muselo tak nejméne 10 % policistů dostat medajli za " neohroženost " při zákroku proti ozbrojenému pachateli a pod. U nás se to ale bere jako samozřejmé a nikdo se to ani nedozví, jako ty nevíš o některých situcích, které jsem nahoře pro příklad uvedl a nejsou vymyšlené. Takové situace by ti ale byla schopna zde uvést řada policistů - jsem standart, nic víc. Hlavně mě odpověz na tu otázku čerte s těmi vojáky profesionály.

Když to vidím co se děje tak si říkám, že je policie nemocná. Nebo je to vrak na dně moře? Synonym by se dalo najít více. Není přeci normální, aby kluci co slouží "za 14 dní tejden", ale i ostatní déle sloužící neustále přemýšleli a počítali, kdy a za kolik odejdou. To přece dřív nebylo, policajt věděl, že se poctivě dopracuje důchodu a pak půjde na zasloužený odpočinek a dále nebylo o čem uvažovat. Stačí se podívat na první republiku jakou mělo četnictvo úctu a uznání celé společnosti. Dnes je z důvodu dlouhodobé politiky státu většina příslušníků u policie z důvodu zajištění obživy a nic víc, smutné. Policie a potažmo příslušníci se stali cílem všech, kteří mají sami problémy se zákonem, nebo se z jakýchkoliv jiných důvodů snaží odvést pozornost od skutečných problémů. To vše za vydatné podpory politiků a veřejnosti, která si jaksi neuvědomuje, že jsme zde pro ně. Sloužím prakticky od revoluce a sleduji, že se nálada (hlavně v přímo výkonné složce) stále pomalu a postupně zhoršuje a není to jen o novém zákoně, platí to celkově o celém obrazu policie. Nový zákon vše jen podtrhl. Chtěl bych napsat něco pozitivního, ale bohužel mě jaksi nic nenapadá. Jen věřím, že se vše v dobré obrátí, člověk přeci musí věřit ne?

Souhlasím nějak vyprchal všechen elán a radost chodit do práce. Já viděl prosincovou pásku a dělalo se mi zle. Hledám si práci, ale tady na jihu toho moc není. Tahle složka nemá budoucnost.

Naprosto souhlasím. Sloužím 12 let a ještě tak před 3-4 roky jsem vůbec nepřemýšlel o nějakém útěku od policie a měl jsem za to, že ta situace u policie se vstupem do EU bude zlepšovat, jak vybavením, přehledností právních norem, zjednodušením administrativy, celkovám zlepšením podmínek služby, sociálním zázemím a pod., kdy dneska je to již tak v hazlu a jsem z toho dění u policie, které na nás dopadá, jak kladivo, tak zhnusen, že jsem totálně ztratil důvěru ve svou špinavou práci, kterou nikdo nedokáže z těch vychcaných politiků docenit a žijou z plácání pozádech od amerikánů za vojenskou pomoc v Iráku, Afganistánu a pod., ale jinak o nějaké domácí policii, která to vůbec nemá lehké s těmi spousty drbanů, ani pomalu neví a jak to vypadá, tak si na ni vzpomenou, když si potřebují nalézt nějakého pitomce co bude držet hubu, když potřebujou ušetřit a někomu sebrat zasloužené " služné ". Proto jsem s kolegy na na konto protest peníze s rizikem zneužitelnosti poslal, protože má trpělivost s tímhle zacházením mě již došla. Nejsme žádní vocasové a těch krizových situací a různých problémů, co řešíme ve společnosti za té hromady administrativy z nás dělá skupinu lidí - víc než schopných, přestože naivní civilové " zaručeně ví své " - to jsou ale jen laciní hlupáci.

Jen pro upřesnění. Práci vojáka z povolání by tedy zvládalo jen u 10% policistů. Chtěl bych tedy vědět, co je tam tak obtížného, co bych třeba já nezvládal. Na vojně jsem byl 2 roky a zvládal jsem ji naprosto bez problémů a řídit náklaďák u spojovací roty bych dneska zvládal stejně jako kdysi - nezlob se ale ty jseš evidentně naivní mlaďoch.

Dobrou noc

KDY BUDE ZRUŠENÉ POLICEJNÍ PREZIDIUM? JE TO INSTITUCE , KTERÁ NEMÁ V EU OBDOBY.

Jeden z kolegů mně upozornil, že v mém vzoru odvolání proti valorizaci výsluhového příspevku je chyba:

.....službu o 2,80% z částky 6.012,-Kč na částku 6.181,-Kč.

Proti tomuto odvolání podávám v zákonné lhůtě odvolání, neboť:


Má zde být:

Proti tomuto ROZHODNUTÍ podávám v zákonné lhůtě odvolání, neboť: .....


Je to druhý odstavec shora.

Všem se moc omlouvám, chybička se vloudí. Ale v celkovém kontextu tohoto odvolání to zase taková velká chyba není. ( Doufám )

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003 Sb.

Já se ptám, kam směrujete tento resort-do sraček? Nevidím nic pozitivního co by přinesl nový zákon pro kluky na ulici?
Snad jedině bič, který jste tak vehementně prosazoval, ale bohužel bez cukru. Hledám si práci i když tuhle jsem dělal hodně rád.