1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Vážení! Když čtu některé Vaše řádky je mi smutno, jsem také polda ale chci se Vás zeptat: Myslíte si, že tohle někoho zajímá nebo tomu rozumí? Já myslím, že nikoliv, naše problémy může znát jen ten kdo tímhle marasmem prošel nebo prochází. Ostatní "z venku" si myslí, vzhledem k absurdnosti naší situace jakkoliv přesně vyjádřené, že si vymýšlíte, neboť oficiálně vše funguje a je jedno za jakou cenu. Osobně jsem přesvědčen, že takovéto forum jaké je zde, policii a hlavně řadovým policistům v očích veřejnosti škodí, potože vše o čem tady píšete, v porovnání s oficiálními stanovisky v médiích vyznívá, že lžete (neboť média v této zemi měla vždy pravdu už za bolševíka a přetrvává to dodnes).. Nechápu, proč toto forum ještě nebylo zrušeno, leda že by někdo chtěl "karty" pro příští hru.. Řada lidí se tady prohlašuje za policisty a svými výroky záměrně škodí naší pověsti, je-li ještě nějaká. Není lehko a nebude, proto se ale nebudu snižovat k tomu abych "začal kopat kolem sebe" a jak znám své kolegy, ti také ne.. Proto tvrdím, že je tady řada provokatérů (byť vybočení se najde všude).

A proč si myslíš, že to nikoho nezajímá? Mě to třeba zajímá co se děje! Sleduji jak pan ministr uvádí v život reformy kterými se oháněl! Jsem volič a chci vědět proč nejsou policajti v pohodě! Mají se starat o naši bezpečnost! To se týká i hasičů, vězeňské služby a justiční stráže. Tito lidé jsou tu pro nás 24 hodin každý den! A asi něco není v pořádku, když tu podle Vás ze sebe dělaj kašpary, nemyslíte? No a k tomu, že jste policajt? O tom dosti pochybuji!

smutno je nám asi všem u tohoto s.r.o.,ale tím, že s ebudem dál tvářit, že vše šlape tak jak má a kousat se přitom do pysků jenom proto, aby veřejnost si náhodou nemyslela, co to jsme za splek mi přijde krátkozraké. Čím dřív obyčejný lid si uvědomí, že může nastat situace, že mu nikdo v problému nepřijede pomoci, nebo že ten co nakonec po dlouhé době přijede, bude buď otrávený, nebo ještě hůř neznalý řešení problému, tím lépe pro ně samotné. Již dneska se lidi čílí, že po oznámení čekají hodiny na obvoďáka, aby se jim věnoval, ale již jim nikdo neřekne, že je tam třeba na celý obvod SÁM!! ... a média?? Ta si stejně napíší co chtějí...tak si s tím nedělej hlavu :)) Přijde mi spíše tvůj názor za medvědí službu polici, protože se tváříš, že je všechno OK a přitom stojíš po krk ve sračkách! Pak si nemají lidi myslet, že máme k dispozici všechno jako v TV... Jinak pokud vím, tak dnes je už svobodný přístup k informacím, tak nepřekrucuj skutečnost lakováním na růžovo...

JE VIDĚT, ŽE NEJSI V 3 TARIFNÍ TŘÍDĚ, NEBYL JSI DEGRADOVÁN A NEDOTKNULO SE TĚ SNÍŽENÍ PLATU. TO NEMLUVÍM O VZTAZÍCH NA PRACOVIŠTI.

S kolegy souhlasím, proč neříkat pravdu o stavu jaký je. Lhát a překrucovat pravdu umí naše vedení a já osobně nechci být jako oni a když o tom nebudeme mluvit budeme u veřejnosti za neschopný netáhla.

Jak to jde na prezídku? Nálada v poho 80 tísíc měsíčně a porady o problémech s policisty co spadli s platem? Kolik už takových porad alá dáme si do nosu bylo a vyřešili jste na nich něco? Ne? Tak co tam řešíte a jaké jsou výsledky? Systémové navýšení osobního nebo jaká kouzla z vás vypadnou....

Jsem ve 4 tarifní třídě, byl jsem degradován a dotklo se mě snížení platu a sloužím podstatně dýl než většina z vás.. ale v tomto, co se tady děje nevidím smysl.. až na pár jedinců, svými nářky proti sobě akorát štvete lidi, kteří jsou na tom mnohdy podstatně hůř.. A sloužím na základním útvaru jako řadový. Neznamená, že když nesouhlasím s tím, co se tady děje (je to občas pod Vaši úroveň chlapci), že musím být na funkci či na PP.. ale alespoň sem se zasmál, že sem se konečně dočkal "funkce", kterou sem nikdy nechtěl :-)

otevřít se lidem, komunikovat s nima, radit jim, pomáhat jak jen to jde, jen tak si získáš důvěru. Ne tím, že tu budeš upozorňovat na to, že máme své "špinavé prádlo" řešit uvnitř, za zdmi. Jestli vidíš co se kolem tebe děje, tak se divím, že reaguješ takto. Já vidím, že se po účinnosti zákona, systemizaci a vydání platových tabulek hroutí pořádková a dopravní služba u policie a odchází jeden parťák za druhým. O tom co budou v krizovém stavu při velkém nedostatku lidí nabírat si nedělám iluze..... Jestli na to a spoustu dalších věcí (od pracovního prostředí a vybavenosti pro službu) nechceš reagovat a nechceš změnu, bav se na intranetu, tam ničeho nedocílíš....

Ctěl jsem se zeptat pane ministře na jednu věc. Platím si penzijní připojištění již několik let. V minulém zaměstnání jsem dostával na toto finanční příspěvek (státní - zaměstnavatel). Teď když jsem zaměstnán u PČR tak mi bylo řečeno, že na něho nemám nárok, jelikož nejsem zaměstnán u této firmy déle jak 10 let. A když jsem se zeptal jak je to možné bylo mi odpovězeno, že na toto stát nemá peníze. Nemyslíte si , že je to diskriminace.

Kec, normálně si požádej na mzdovce, a budeš dostávat 200,- Kč

Máš na něj nárok, od nového zákona je to jinak, musíš sloužit minimálně 5 let a spořit si alespoň 200 Kč. Poté ti zaměstnavatel přispěje 100,- Kč. Taky si to budu dělat

podle nového zákona došlo opravdu ke změně, jednak musíš dávat (tuším minimálně 300,-ale nevím to jistě), dostaneš max. 200,-/měs.a ještě musíš jednou za rok (tedy poprvé v roce 2008) doložit, že jsi tyto peníze na penzijní poslal (výpis, potvrzení z fondu aj.). Mělo by to tak být v celé republice, takhle to je v Praze,ale když koukám na systemizaci, tak to bude asi jak si který funkcionář vyloží po "svém".....

Můžete mi prosím poslat podle jakého předpisu by se měl ten příspěvek poskytovat? Já sloužím v Ostravě a pokud vím, tak se to poskytuje z rozpočtu FKSP a pravidla schvaluje její komise....tady jsou podmínky spoření aspoň 300,-Kč a sloužit 10 let :-(

Ve státě, kde chce demonstrovat policie, tak na tom asi bude stát hodně špatně. Páni ministři by se měli nad sebou trochu zamyslet. To se jim na tu práci pak každej vykašle a budou si to dělat sami.

Jistě to bude dobrý signál pro naše parťáky - často naivní 18-19 mladíčky ( vidím co to k nám chodí - ne chlapi, ale odrostlí puberťáci ), kteří tuto policii na nohy postavit při vší vůli nemohou. Měli udělat v zákoně věk alespoň od 21 let, jako to mají empíci. Protože dokud byla vojna, tak většina absolvovala ZVS a přeci jenom přišli trochu jiní lidé, protože ta vojna je alespoň předcvičila na ty podmínky u nás - já osobně jsem zažil 2 roky na Slovensku, poprvé jsem se dostal domů po 10 měsících, celkem 4 krát za celé dva roky. Zažil jsem na vojně zimu s mínus 30 stupni C a k tomu ještě při těchto mrazech, kdy zamrzal i motorový olej v kanystrech a motorová nafta 25 jsme byli v polním ležení při cvičení s tankisty ze Seredě. Kdo z těchto dnešních holobrádků něco takového zažil, chodí samí frajírci, kteří na nás koukají s pocitem, že jsou oni ti praví, co nám ukážou a při tom umějí jen kecat, vychcanost jim přebývá, dělat se jim nechce, stejně to musíme nakonec dodělat my, zkátka je to běs - je to jen můj názor - to co vidím kolem sebe.

ONI JEŠTĚ NEVÍ, ŽE SE JIM TENTO SVINSKÝ ZÁKON VRÁTÍ JAKO BIMERANG.

Justiční stráž je s vámi kluci.Pan genm.Kula si z nás dělá srandu a hraje si na mrtvého brouka ,místo toho any udělal něco pro kluky ve 2 PT.Vždyť nemůžou podle tohohle ani sloužit se zbraní mimo budovu soudu.BRAVO pane Generále.!!!!

Proč by se naše vrchnost o něco starala. Mají teplá místečka a hlavně vydržet až do důchodu. Na spodině nikomu nezáleží. Hlavně se do ničeho nenamočit, 15.30 odejít domů a hlavně ať mne nikdo neotravuje.

Pro nepoučitelné idealisty trocha reality...

... My jsme přišli na ministerstvo vnitra do absolutně nepřátelského prostředí. Přišli jsme připravení, věděli jsme, co máme dělat a dělali jsme to. A bylo to zatraceně těžké, a bude to těžké....


16.11.2006, Langer vlastní mordou.

...snad v tom najdete i Vy svou budoucnost. :-)

Mockrát jsem slyšel od svého vedoucího, že jsem pesimista, když jsem vyjadřoval své názory na služební věci. Já jsem vždy kontroval, že nejsem pesimista, ale pouze realista s tím, že jsem si dávno sundal růžové brýle.

Nejsem mezi idealisty, přesto věřím, že náprava je možná, ale trnitou cestou.

Před lety jsem přišla do dost nepřátelského prostředí. Profesně připravená jsem byla jen zčásti, morálně a lidsky zcela. Na prostředí ale ani trochu. Vím, co mám dělat, a dělám to, často je to zatraceně těžké a někdy takřka nemožné.

Milan

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003 Sb.

napiš si pořádně email adresu, něco Ti pošlu jako zamyšlení k soudnímu přezkumu, cau

Z kluků co zám jsem odvolání posílal sám a odpověď na odvolání jsem tady zveřejnil.Vzor odvolání tady napsal ,,Karel" tak mu chci také poděkovat. Jedu v tom zatím sám. Díky

1,12, 2007 mám odsloužených 9 let. Na vojně jsen byl 5 měsíců. Poradí mi někdo jestli mohu odejít k 30,6, 2008 za podmínek platných k 31,12, 2006 tedy před nabytím účinnosti zákona č,361/03 ? Myslím tím zdali můžu odejít po 10 letech s nárokem na rentu, nebo musím odsloužit 15 let ? Díky

Reforma Policie ČR

Hodláme odstranit existující dvojkolejnost řízení policie. Dva stejné úřady (Policejní prezídium a Ministerstvo vnitra) neznamenají dvojnásobně vyšší bezpečnost, ale pouze dvojnásobnou finanční zátěž. Chceme proto provést redukci a posléze zrušení bezpečnostního úseku Ministerstva vnitra. Stejně tak chceme zjednodušit a zefektivnit policejní organizační strukturu. Nové krajské správy Policie ČR budou tvořit základní článek policejní činnosti, které (po zrušení okresních ředitelství) budou přímo řídit jednotlivá policejní oddělení v daných teritoriích.

Současně hodláme sloučit dosud existující samostatné útvary policie (zabývající se bojem proti organizovanému zločinu a postihování korupce) v jeden. Redukce administrativního aparátu a změna struktury řízení policie přinese vyšší výkonnost Policie ČR při ochraně práv občanů a současně úsporu a nasměrování finančních prostředků z ministerských kanceláří do přímého výkonu policejní služby.

Víme, že dostatek financí ani nejmodernější technika samy o sobě vyšší bezpečí občanům nezaručí, nebude-li je užívat vysoce kvalifikovaný, dobře vycvičený a motivovaný policista. Proto chceme zvýšit osobní motivaci policistů pro kvalitní výkon služby. Současně tím chceme i posílit jejich odolnost vůči korupci. Hodláme nově koncipovat zásady personální práce, výcviku a vzdělávání policistů. Radikálně změnit chceme systém odměňování policistů. V policejní práci chceme více posílit roli prevence trestné činnosti nebo trestný čin, který se nestal, je pro bezpečí občanů důležitější než sebelepší šetření již spáchaného skutku. Změna systému přidělování finančních prostředků s důrazem na preventivní aktivity povede ke zvýšení zájmu policistů na vyšetřování drobné kriminality, která trápí občany nejvíce. Snížení trestné činnosti chceme dosáhnout umísťováním policejních služeben v problémových místech. Jsme přesvědčeni, že pracovištěm policisty musí být ulice. ...

Ivan Langer 11.6.2000 vlastní mordou.... pánové, já nevím co chcete více vědět... :-)

To byly předvolební sliby, ale skutek utek.

On se ještě Ivan najde.

ha ha ha, motivace u policie bude vypadat tak, že třeba u nás jsme se snažili preventivně působit na pachatele krádeží kabelek v supermarketech tím, že jsme v předvánočním období vykonávali více služeb, kdy došlo ke snížení nápadu TČ a toto se nám obratem vrátilo navrhovaným snížením rizikového příplatku, protože u nás je teď bezpečněji. Pokud si policista chce vydělat, tak musí vyhledávat neznámou trestnou činnost a tímto se zatížit. Bravo pane ministře.

Jak vypadají dnešní nováčci?

Hovořil jsem s jedním kolegou, který zrovna dělá školu v Brně. Dozvěděl jsem se, že karierní řád je jen pro vyvolené i když to slovo karierní by mělo znamenat, že začnu dole a postupem času se propracuji výš a výš. Jenže v Brně studují i čerství policisté, kteří ulici vidí jen když jdou do práce a právě oni jsou zařazení na SKPV. Co z toho plyne? O hlídkařích si myslí, že je to pleps a při tom oní umí *****. Tito lidé mají dělat jméno policii? Dostal placku SKPV na které mu ještě nezaschla barva a už v hospodě každému s ní máva před obličejem se slovy dej si na mě pozor. Takové lidi by měli hned od policie vyhodit. Vážně bych chtěl vidět, jak probíhalo jeho příjmací řízení. "Tati já chci jít k policii. Dobře synku zbal si věci, zítra ti vytisknu papíry o přijetí a můžeš nastoupit".

máš pravdu kolego, k tomu SKPV, přijde mi že v Praze 5-čest vyjímkám-je SKPV jenom úložiště policejních mrtvol, neschopných cokoliv udělat a rozhodnout, říkám čest vyjímkám ale není jich moc, to co tam z oddělení chodí za materiál je běs!! když jsem byl na škole, tak tam taky bylo někoilk lidí kteří šli rovnou na SKPV!!!!!!!!!!!!????????????? kdo se trošku dostal k trestnímu řízení ví že to není to pravé ořechové a že není záležitostí jednoho roku se v tom řádně orientovat

Plný souhlas

To není nic nového. Kdysi jsem byl v kanceláři náborového a na stole jsem viděl rozkaz o přijetí 19 letého stržm. na SKPV. Jak takový člověk může být přínosem pro kriminálku?

V TV jsem se díval, jak zasahovali policisté na Karlovarsku. Opět se potvrdilo, že nejhůře placení policisté dělají tu denní nejnebezpečnější práci. Byla jsem u toho, kyž ten muž na ně autem najížděl. Pak jsem se v TV dozvěděla, že měl zbraň a policisty ohrožoval. Ti ho museli zastavit střelbou. Pak se nedivte manželkám i manželům policistů, že o ně mají strach, když jdou do práce. Policisté držte se!

Děkuji i za kolegy za podporu a za slova uznání.

1. Nemá cenu se přetahovat s hasičema, kdo je víc ohrožený, jen je nezpochybnitelnou pravdou, že na většinu požárů jezdíme na místo i my, neboť jsme vyrozuměni operačním důstojníkem HZS a některé požáry poté šetříme ve spolupráci s vyšetřovatelem HZS.
2. Na druhou stranu u kolika výše uvedených situací ryze policejních je přítomný i ten hasič ? Odpovím není a nikdy přítomen nebude z podstaty věci, takže těžko může hodnotit do jakých rizik chodíme my. Tak se věc má. Konec.

S hasičema se nikdo nepřetahuje, tady jde o společný problém-policii i hasičům vzali peníze dole a dali je těm nahoře a to je lumpárna a sprostárna.