1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Teď jsem četl příspěvek pana ministra a nevím co si mám o tom pomyslet asi jsem trochu mimo v počtech. Ano pane ministře v p R ů M ě R u se platy policistů a hasičů zvedly v průměru. Víte co je to průměr. To je, že jednomu se zvýší plat o určitou částku a když toto navýšení je větší než pokles platu toho druhého tak v p r ů m ě r u u těchto dvou lidí nastane nárust a tak je to i u POLICIE a Hasičů, kde je několik desítek tisíc zaměstnanců. Chápete to?

Pane ministře vždyť Vy víte že to tak není. Tak si z nás nedělejte legraci a postavte se k tomu problému jako chlap. Jak to poznám, v polovině roku to mi vysvětlete, když budu mít každý měsíc stejný plat od 1.1.2007 do 1.12.2007 teď už vím , že na tom lípe nebudu naopak pohorším si. Veškeré příplatky jste novým zákonem zrušili a těch 10% za směnnost to mi ani náhodou starý plat nedorovná.

Těch dvou kolegů se vůbec nechci zastávat. Minimálně jsou tak nezodpovědní, že se v dnešní pohnuté době takhle hloupě chovají a ještě se při tom nechají natočit. To rozhodně naší věci dobrou reklamu nedělá.
Nadruhou stranu však, a tím vůbec nechci obhajovat výše zmíněné kolegy, ti musím k tomuto jevu néco vysvětlit. Za dobu mého působení u PČR jsem byl snad tisíckrát konfrontován se způsobem tzv. plánování denních služeb našich nadřízených. Jejich plánování spočívá v tom, že opíše do plánu služeb stejná stanoviště z předešlého dne, akorát s jinými jmény. V praxi to znamená, že hlídka každý den stojí na stejném stanovišti ( pracuji na oddělení, kde nejsou rajony, ale pevná stanoviště ), tato jsou již dávno tzv. profláklá a ty tam musíš stát jako pitomec a čumět do blba. Nedej bože, když ti přijede funkcionář na kontrolu a zjistí, že jsi z vlastní iniciativy toto stanoviště opustil a šel jsi dělat normální policejní práci ve svém rajoně. Výsledkem je napsání vajádření o neuposlechnutí rozkazu nadřízeného a hrozba následného potrestání. Dokonce jsem slyšel názor, že my dole tu nejsme od toho abychom mysleli, že od toho jsou tu nadřízení. Vždyť oni přece nejlépe ze svých vytopených kanceláří ví, kde jsou nejpalčivější místa v rajonu a kde by občané policisty uvítali. Realita je však jiná a nikomu se zhora to nevadí. Kontroly jezdí pouze na ty dole a ne na práci za kterou je naše " flexibilní " vedení zaslouženě odměňováno. A tito navíc od nového roku dostali hezky přidáno. Způsob jejich myšlení se však nijak nezměnil. Vůbec se pak nedivím, že jsme pro normálního občana jenom ti gauneři, kteří nemají na práci nic jiného, než buzerovat a pokutovat vesměs slušné lidi. Přitom ti praví gauneři se nám akorát škebí do ksichtu, jak jsme na ně krátcí. Věř mi však, že to v drtivé většině není vůle řadových policistů, ale tito jsou k tomu nuceni nadřízenými, které zajímá pouze kolik přineseš pokut a jestli navíc stojíš přesně tam, kde oni určili. Proto se přimlouvám k troše shovívavosti k činnosti řadových poldů, jsou to také jenom lidé a někdy mohou také pochybit.
Věř mi, když musíš na těchto stanovištích, bez hledu na počasí, každý den nesmyslně pochodovat nebo stát, pak ti z toho začne časem strašit na majáku. A nikoho to nezajímá. Na závěr ještě perlička. V jedné nejmenované malé vesničce musíme každý den na přání místního zastupitelstva, část služby trávit tím, že zde chodíme pěškya to proto, abychom byli vidět. To, že to nic nepřináší nikoho nezajímá. V jednadvacátém století, kdy má každý vagabundn auto, my tu jak v padesátých letech děláme obecní slouhy. A tuto naší "efektivní" činnost zaplatí kdo ? Přeci daňový poplatník. A co má být ? Všichni jsou spokojení, takže je vše v nejlepším pořádku. Akorát se pořád nikdo nechce zeptat toho řadového poldy, jaký z toho má pocit. Jeho pocitya názory totiž nikoho nezajímají.

5.1.2007

Vážený pane Zono, jsem přesvědčen, že pokud budu mít příležitost řídit resort vnitra delší dobu, že se změní i Váš pohled na mou osobu. Pokud se budeme bavit o Policii ČR, která Vás zajímá, tak platí, že jsem na ministerstvo přišel s jasnou vizí, jak by měla PČR vypadat a jaké kroky jsou k tomu potřeba. I když čtyři měsíce jsou velmi krátká doba, v této době jsem začal již realizovat některé projekty ke zlepšení pracovních podmínek policistů (např. Projekt 1000 na modernizaci policejních služeben) či zrychlení a zefektivnění práce policie pomocí elektronického trestního řízení a elektronického přestupkového řízení, další kroky jsou připravované. O deseti pilířích reformy Policie ČR jsem mluvil např. na policejním kongresu 28. listopadu. Pokud narážíte na nový služební zákon a obavy z propadu příjmů, zde jsem přesvědčen, že nejpozději v polovině tohoto roku již budete Vy i Vaši kolegové mluvit jinak, neboť v té době už i na výplatních páskách poznáte, že platí má slova, že za rok 2007 budou celoroční příjmy u všech policistů vyšší než v roce 2006. Více viz tato diskuse, sekce Policie,hasiči (zde prosím pište i své příspěvky na toto téma) a má vystoupení v sekci Média. S pozdravem, Ivan Langer.

Pánové chováte se tady jak puberťáci. Tohle když si přečtou civilové, tak si o vás udělají pěkný obrázek. Plno z vás má ještě nudli u nosu, vysvědčení mu kouká z kapsy a už by chtěl desetitisíce.

No, jen aby ses jednou nedočkal, že ti řeknou služ zadarmo, je to státní pocta.

Na tebe tu všichni čekali....

Však nám to je jedno , že nám šáhli na peníze. Další rok opět můžou snížit platy to je vše v pořádku. Za chvíli budeme vydělávat méně peněz než uklízečky.

T.R.O.U.B.O.

Probuď se magore - už není komunismus

Civilové ať si dělají obrázek jaký uznají, já se rozhodně nenechám nikým obelhávat a zotročovat v obavě, "co si pomyslí lidi".

kde sloužíš Ty "dospěláku"?

Tak nevím, jak to mám chápat, dneska jsem si utíral nudli u nosu z toho hnusného zimního počasí postávajíc u nehody, ale maturitní ples jsem si užíval v roce 1984, no asi se budu muset podívat do zrcadla, zda nemám znovu místo vousů jen mladické chlupy.

Policejní honička20.12.2006


Pravá policejní honička



Je to zpátky necelý měsíc, kdy jsem s „malým“ Václavem v 03:00 hod. projížděl z ul. K Sadu do zahrádkářské kolonie. Tady na křižovatce, kde se dá jet rovně ke Kocábovi, dolů k ul. Trojská či nahoru k Malé Skále, stála pod pouličním světlem Škoda Octavia combi, bílé barvy. U přední části vozu, která směřovala k nám, stál nějaký maník a něco u auta dělal. Malý Václav zastavil asi 10 metrů od něj a šel jsem ho prolustrovat. Maník neřekl ani slovo a začal gestikulovat, že nám uvolní cestu, kterou z velké části vozem zabíral. Sedl si do svého auta, kousek couvl, přední část vozu nasměroval dolů z kopce k ul. Trojská a následně začal ujíždět. Tak jsem se nasoukal zpátky do naší rakety a honička začíná.


Jenže z kopce dolů řídil „malý“ Václav, cesta je tam rozbitá a měli jsme handicap co se týká auta. Takže když jsme dojeli k ul. Trojská, byl maník v prachu. Tady jsem měl malý monolog, něco jako, že mě by teda neujel a vyměnili jsme se u volantu. Dóle jsme se trochu motali a pak zase vyrazili zpátky do kopce, kouknout se jestli tam něco nezapomněl. No a když jsme k té křižovatce přijížděli, tak se ten maník přiřítil ze směru od „Kocába“. To jsem považoval za letmý start a dali jsme si repete. Hnali jsme ho po té rozbité cestě k ul. K Sadu poté do ul. Písečná, tady projel červenou a odbočil doprava do ul. Čimická. Cestou mu začali odpadávat plastové části vozu. Nutno podotknout, že „malý“ Václav dával do vysílačky průběh cesty a k tomu musel neustále držet tlačítko VRZu (Varovné a Rozhlasové Zařízení-zkrátka maják na autě), který byl jistě čistě náhodou nefunkční. Poté projel Kobyliské Náměstí do ul. Pod Sídlištěm. Tady odbočil do leva do ul. Vršní. Dále musím podotknou, že vozovka byla mokrá, takže jsem zatáčky bral tak na 80 procent a poměr v autech nesrovnatelný. Potom dojel na křižovatku ulic Vršní a Horňátecká. Tady jsme měli poslední šanci chytit ho, protože nějaká nerovnost na vozovce mu po nárazu otevřela haubnu, takže musel zastavit, vystoupit a zabouchnout ji. Vzhledem k malému zpoždění jsem u něj zastavil, když haupnu zabouchával. Vyndal jsem pistoli s tím, že hodíme řeč. Tak 2-3 vteřiny jsem přemýšlel jestli mu mám poslat roj včel do pneumatik. Zde musím podotknout, že jsem ho nemohl předjet a zablokovat mu cestu, protože tam bylo málo místa. Ale maník byl, musím uznat, celkem mrštný na nic nečekal, skočil do auta a pokračoval ulicí Horňátecká do ul. Ústecká. Pistoli jsem zahodil někam do interiéru vozu, protože jsem potřeboval řadit a jelo se dál. Maník pokračoval okolo Celního úřadu do Zdib. Tady jsem měl už trochu času a tak jsem ho začal megafonem přesvědčovat, že jestli nezastaví tak mu ustřelím hlavu. Jenomže se s námi asi nechtěl bavit a u Staré pošty podjel dálnici a dal se rovně do další vesnice. Zde se k nám přidala jediná policejní hlídka, později jsem se dozvěděl že byla z Ďáblic. Po vysílačce jsem jim řekl, že jestli mají rychlejší auto, tak ať nás předjedou. Takže odbočili do levého pruhu a se svou Fábijí jeli s naší Felicií souběžně asi tak 170 km/h. Před vesnicí nás předjeli, jenže tam dělali nějaké nesmysly a my zase předjeli je. Ve vesnici byla křižovatka, kde se dalo jet doprava nebo doleva. My jsme to strhli vlevo, ale kolegové taky a maníka jsme už neviděli. Kolegům jsem poděkoval za spolupráci a samozřejmě také po otevřeném kanálu peprně Vnitru za naše auta. Ve Mstěticích jsme to otočili a jeli jsme zpátky do té zahrádkářské kolonie. Tady jsme našli kradenou haubnu téže barvy jako byla Octavia a protože zatím nebyl žádný oznamovatel, hodili jsme ji do křoví a jeli na kafe. Druhý den se oznamovatel našel v ul. Přádova. Haubnu zpátky nechtěl s tím, že mu to pojišťovna zaplatí. Takže jsme se mohli zabít úplně zbytečně.





Samozřejmě měla uvedená noční projížďka dohru. Další službu jsme se dozvěděli, že u naší stíhačky prasklo víko převodovky, ale s tím my určitě nemáme nic společného. Potom jsem ještě zjistil, že ten rozbitý knoflík u VRZu, který stojí 57,- Kč se nevyměňuje a tak se musela vyměnit celý ovládací panel za necelých 6 000,- Kč.







pan Václav








P.S. Jestli Ti stojí za to dát na web mojí verzi policejního honičky, tak s tím souhlasím pouze v případě, že bude prezentována v plné verzi, protože všechno je 100 % pravda.

Naprosto normální. Já se ani tomuto nedivím. My jsme v létě nejezdili ani autem meli jsme s klukama samé pěší hlídky a to byly body vzdálené několik km. Prý nebyly peníze na benzín. Tak už jenom čekám, kdy se nám ty auta rozpadnou ani nevím jak pořád mohou procházet techn. kontrolou a asi si z domů donesu koloběžku, abych se tak nenachodil:). Ovšem největší sranda je, když vás v létě několik km od základny potká malé dítě a ptá se vás, kde máte auto jaktože státní policie chodí pěšky, nezbývá než se pousmát a říct že je v garáži pokažené:) toto už další komentář nepotřebuje.

Přimlouvám se za přidání policistům.Zvláště, když musí hrát tenis pouze s plácačkou :) http://policajti.unas.cz/

Zřejmě nejfrekventovajější z místních ulic, ale ani 1 auto jim neprojelo....takže kabrňáci....:-)))

Mají štěstí, že při tom, jak jim odlétl " míček" je nepřejelo žádné auto.... při tom frmolu, jaký tam je :-)

Pokud by zde někdo měl obavu, že po něm bude pátráno za vyjádření svých názorů pak doporučuji připojit se do diskuse přes tyto stránky http://anonymouse.org/cgi-bin/anon-www.cgi/http://www.langer.cz/ public/diskuse.php
pak vaše IP adresa nebude viditelná. Tím však nenavádím k protiprávnímu jednání či nějakým hrubostem.

Chceš to vědět?Záklaďáky teď nahrazují profíci,je s nimi jednáno jako s hadrem.Jezdí se pořád po cvičeních,kde jsi jako bezdomovec.Umýváš se tak možná v potoce,studený žrádlo,které ti kolikrát nedovezou.Žádný výlet jak si to představuješ.Atd......to bych tady psal hodně dlouho.Byl jsem 5 let u 4.BRN-----frajeři-proto vím,že by jste do toho nešli.A tady těch obyčejných rotmistrů je nejvíc.Tak jako u policie.Zaslouží si ty peníze.Bohužel pro vás MO dokázalo prosadit aspoň příspěvek na bydlení.MV dokázalo prosadit akorát ten váš paskvil.U všech těchto složek se ti nahoře mají dobře,ale ti dole se tápou v h....ech.Ať tady napíše nějaký hasič co jejich práce obnáší,co všechno musí umět.Oni nepotřebují ovládat jen pistoli a pár zákonů-určitě ne.Až budeš sříhat někoho uvězněného v autě a pak ho po kouskách dávat do pytle vy chudáčci,tak si uvědomte,že to nemají tak jednoduché jak si myslíte.Toto zase určitě neděláte vy.Nemluvě o dalších věcech.Vy jezdíte k požárům?Jo tak možná řídit dopravu-už vidím jak si dáváte na hubu dýchací přístroj a jdete s nima hledat jestli tam někdo není.Lidi se navíc vždy přikloní k nim,protože oni lidem pomáhají,toho by jste měli využít a né se tady předvádět jací nejste Rambové.Některé příspěvky je tady vyloženě zhazují,proto se jich zastávám....

http://www.policista.estranky.cz/clanky/udalosti/policiste-uhasi li-pozar

Poslední mrvolu jsem měl při službě v prosinci a zraněné kolegy několikrát do měsíce, jsem polda a hasič je můj kolega, jen ty tu zkoušíš nevím proč vrážet mezi nás klíny, ale to se ti nepovede, nemáš na to....

milý čerte s hodností vlka, sloužil jsem v armádě 10 let, to jen na úvod aby bylo jasné že vím o čem píšu- na rozdíl od tebe, nejde "jen o pistoli a pár zákonů", nemá cenu víc psát, přeji Ti jenom, až se probudíš do reality aby Tě to co nejmíň bolelo

A naší práci by zase nechtěl dělat žádný voják z povolání, kdy vím co mluvím, protože s několika bydlím v domě. Zase takovou pakárnu jak tady píšeš v práci nemají a jestli si byl v tak elitním oddílu jak píšeš tak ho nesrovnávej s řadovým policistou sloužícím na obvodě, ale třeba s tím co slouží k Zásahové jednotce nebo Speciální pořádkové jednotce.
A těch pár zákonu jak tady píšeš bych ti chtěl přát vidět. Je vidět, že ani nevíš o čem mluvíš tak se seber dojdi na nejbližší náborové místo a pojď k nám. Nebo si další zbabělec co kritizuje, ale nemá na to.

Pane ministře vsichni se chováte jakoby nic. Vše je vlastně jak má býti. Takže já se od 1.1. 2007 taktéž chovám k ČR, jenž je můj zaměstnavatel. Ubereš mi na výplatě dobře:). Já uberu ČR zaměstnavateliv to co budu moci( nedám za měsíc 20 blokových pokut v dopravě dám jich třeba jen pět). A spočítejte si o kolik přijde tato republika ročně. Udělá - li to každý 20 policista bude z toho pěkná suma o kterou přijde státní pokladna. Takže Vaší zbraní na Vás.