1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

DOJDE KE ZRUŠENÍ POLICEJNÍHO PREZÍDIA, ABY BYLO KONEČNĚ NA PLATY ŘADOVÝCH POLICISTŮ. FINANČÍ POLICIE ZRUŠENA, CHYSTÁ SE RUŠENÍ CIZINECKÉ POLICIE TAK SI MYSLÍME, ŽE PREZÍDIUM U LEDU BY BYLO JEDINÉ ŘEŠENÍ JAK PROFINANCOVAT ŘÁDNĚ POLICEJNÍ PRÁCI.

Všechno zrušíme. Nově nastoupivší policisté začnou nejprve pracovat max. na správě. Nejhorší a policisté bez protekce na PP. Postupně se pak svojí pílí propracují přes okres, VO, ZVO až na ochůzkáře. Ti nejlepší pak na hlídkaře, kde již nebudou mít žádné papírování.

Když jsi tak uvědomuji tak řešení dlouhodobé asi politici mají, protože ze skušeností, které mám jde o odstranění hlídkové služby v rámcí PČR. Tato složka zaostává za Měststkou policií ve všech charakterických článcích. Při zadržení pachtelé Mě - POl. vše předávají nám PČR a výsledek je , že my to vše zpracujem včetně obsluhy a oni napíšou jen jediný ÚZ a předají nám to. A to všechno za vyšší plat, včetrně odměn a nižší riziko. To už nemluví o tom, že by spousta měststkých strážníků naši práci u PČR nikdo nedělal - ,,toto mám z vyjádření strážníků při různých zákrocích..,, Už Vím asi zůstane jen Mě-pol. a SKPV- PČR. Ptáte se ják to bude fungovat ? Těžko.Uvidíme.HA HA HA.

Jestli jseš odrazem veškeré hlídkové služby u PČR, tak bych byl opravdu za její zrušení. Způsob vyjadřování a pravopis mluví za vše.

Přesně tak. Plete si pojmy s dojmy.

Já jsem si myslel, že u nás je Městská policie a ne Měststká. Prosím tě, příště raději vůbec nic nepiš a nedělej ostudu ostatním policistům. Ty by si chtěl vyšší plat? Raději běž znova do školy a nauč se pořádně česky. Číst tvoje ÚZ to musí být tedy něco. Teď jsem si udělal obrázek o takovém hlídkaři jako jsi ty. Doufám a věřím, že většina česky umí. Příště až budeš něco psát, tak si to po sobě přečti nebo si to nech zkontrolovat. Strašný pravopis.

Pro XXX: ty by SI měl taky doladit češtin...:-)))

Neví někdo zda se konečně uvažuje o zrušení krajských správ u policie, kde je zbytečně placeno 700-900 kancelářských policistů, kteří by rádi pracovali v přímém výkonu na ulici?

:-))) a jak moc rádi...:-)))

Parťáků si na ulici najdeš rómského původu hodně

MYSLÍME VŠICHNI ÚSPĚŠNOU A PROPAGOVANOU NÁBOROVOU AKCI" NAJDI HLUPÁKA"?

Jakou mám šanci, že když nastoupím k policii, a budu chtít na kriminálku, neskončím jen jako řadový policista??

Máš tlačenku?

velkou... větší než si myslíš.. :-)) nyní se hledá parťák na koně, motorku,loď ... potom se bude hledat volný kůň, pojízdná motorka, loď... vlastně loď máme, jen do ní trochu teče.. :-))

Myslím, že každý, kdo je schopný a ukáže, že umí a hlavně vytrvá tak se na tu kriminálku vždy dostane. Pokud nemáš konexe tak je to otázka spíše roků. Otázka je, jestli je to zrovna to pravé ořechové. Většině lidí, které znám to silně změnilo charakter (hlavně se to dotýká soukromí) a to negativně. Když se totiž každý den musí člověk dohadovat s lumpama a předvádět různé variace, aby z nich něco dostal, tak se to někde musí podepsat. To si málokdo totiž uvědomuje jak tahle práce člověka z dlouhodobého hlediska poškozuje a deformuje. Něco jiného je pak dělat vyšetřovatele, ale to už je zase jiný příběh.

Spousta lidí má zkreslené informace jak to u policie funguje,myslí si ,že to bude jak ve filmu:)jen abys nebyl zklamanej kamaráde...

Já si nemyslim, že by to nebylo jako ve filmu. Akorát došlo k záměně žánrů z akčňáku se stal horror. Záleží tedy v čem chceš hrát.

Máš VŠ vzdělání? Jestli ano, budeš to mít jednodušší, pokud ne, a nemáš hooodně velkou tlačenku, tak to bude trvat roky. Nemůžeš poskočit o více jak 1TT a začínáš na škole ve 2TT (kriminálka je většinou 6 a 7TT a výš), takže hodně trpělivosti. Jestli máš právo, kriminalistiku, kriminologii apod. v malíčku, může ti to jen pomoct, ale uvidíš sám, kde skončíš....Hlavně si nedělej velké naděje....abys nebyl zklamaný....:-(

Romane současná náborová kampaň je jen bouda na lidi ve stylu pohádky " s čerty nejsou žerty " a jak tam verbovali na vojnu : " tady to podepiš, vojna je jen taková legrace " Tedy jestli si tuto pohádku viděl, tak ti to musí být jasné.
1. Tato kampaň ukazuje pouze atraktivnější služby u Policie ČR, kdy páteří policie jsou úplně jiné složky a to předvším základní útvary policie pořádkové služby, dopravní služby, cizinecké policie, pohraniční policie. Na 99,999 % nepočítej s těmi službami na obrázcích a proto tomu říkám klamavá náborová kampaň.
2. Naprosto mylně vzbuzuje pocit, jak si vybereš u Policie ČR to co ti " sedí ". Věř, že je to podobné, jako v civilu. Tam kde je to lepší se jen tak nechytáš, neboť tam podstavy netrpí a tam kde je pakárna a pro lidi záhul, tak odcházejí lidi a občas je tam musí doplnit.
3. Takže pokud by jsi prošel " sítem " výběrového řízení, tak se spolehni, že na 99,999 % se sejdeme nad " tunami popsaných papírů " nervózními oznamovateli, protože oznámení pro administrativní náročnost nestíháme přijímat a tebe by nejspíše v první řadě čekala nepapírová práce někde na hlídkové službě pořádkové služby, což znamená město od města trochu jiný styl výkonu služby, ale s tvojí vysněnou kriminální službou nic společného.
Jako poslední bych ti chtěl říci, že když potkáš na ulici běžné obvoďáky, tak na ně nekoukej, jako na ty méněcené, protože si představ, že takový policista na kriminálce přišel třeba z toho obvodního oddělení a zatímco v uniformě by si se na něj díval, jako na toho " jen " obvoďáka, tak v civilu na kriminálce by si se na něj díval jako na " něco " jiného. Je k pobavení, že spoustě lidí trochu spadne brada, když přijde kriminalista a ani kolikrát neví, že je to policista, který sloužil třeba 10 let na obvodním oddělení a na kriminálce je 2 měsíce. Schopný lidi jsou jak na kriminálce, tak na obvodech, ale holt na kriminálce se dělá jinak tzv. operativně jinak řečeno, na obvodech se z 90 % přijímají oznámení, občas vyslýchají podezřelí a občas zjistí poznatek, tedy především zadokumentování toho co se stalo no a kriminální policie si potom to zadokumentované přečte a vyhodnocuje si způsob spáchání na koho by to mohlo sedět plus v prostředí pachatelů se snaží " něco " vyšťourat, nebo se na základě srovnání zajištěných stop podaří ztotožnit pachatele - tedy poměr práce s pachateli je v obrácených procentech než jak jsem výše uvedl u policisty, který oznámení dosti náročně administrativně zadokumentuje.
4. Tedy počítej :
a) hlídková služba
b) pořádková služba, kde chybí asi nejvíce policistů

V závěru - kriminálka ti nehrozí, kůň ti nehrozí, motorový člun ti nehrozí, samopalčík ti nehrozí a hrozí ti právě ty tuny popsaného papíru, ale já to zatím vydržel dělat 12 let a tak to můžeš jit zkusit také, sice to leze velmi na nervy a je to úmorná a nevděčná práce a budeš takový policejní dělník, ale jak říkám na kriminálce jsou bývalí obvoďáci - i mí kolegové a proč tam nejsem já ? - netlačil jsem se tam.

Takže se rozhodni - toto je realita a ne styl, když ptáčka lapají, pěkně mu spívají - je to nefér.

for: Roman...

Nechci ti brát iluze ještě před tvým rozhodnutím k Policii vůbec jít, ale pokus se ve svém okolí najít nějakého kamaráda, známého, který by měl právě na kriminálce zase on svého známého...ten by ti totiž nejlépe vysvětlil jak to u "operativy" tedy na kriminálce jako takové, funguje. Nepleť si tu práci ale s vyšetřovateli, to je z úplně jiného soudku.
Jinak naprostý souhlas s tím, jak ti to popsal "F1" výše. Já jsem u operativy 9let a tvrdím, že jsem "obvoďák v civilu".
Čus

Můj první den ve službě byl takový, že mě odvezli na obvodní oddělení, dostal jsem 5-ti minutové školení a byl ze mě dozorčí útvaru. Stálá služba byla na výjezdech a já jsem tam byl sám a nechápal co se děje. Samozřejmě, že jsem v té době neměl ještě ani uniformu. Od té doby jsem se nepřestal divit a divím se dodnes. Už je to 15 let.

Neboj, reálnou šanci máš. Je pravdou, že musíš začít dole a propracovat se. Později ale zjistíš, že každá zkušenost se ti bude hodit. Nenech se zastrašit. I na základním útvaru získáš zakladní dovednosti z operativní činnosti. Když budeš dobrej a upozorníš na sebe, na SKPV se dostaneš.

Počítej, že se změníš a ve finále máš soukromí pryč!

Deset let jsem sloužil na vyšetřovačce a posléze na SKPV. A řeknu Ti, že bez práce "obyčejných" obvoďáků, hlídkařů ai dopraváků bychom byli velmi často pěkně nahraní. Samozřejmě záleží na přístupu každého ke každému, ale bez té obrovské hromady práce (vetšinou), kterou před samotným předvedením pachatele odvedly výše jmenované složky, by se vyšetřovačka ani kriminálka mnohdy ani nepohly. Samozřejmě, že nebylo vše vždy ideální, ale jak jsem již napsal, vše je o přístupu.

2 Karel ( 25.01.2007 06:38 ): Co si budeme nalhávat. Mezi SKPV a místními ( obvodními ) odděleními panuje určitá nevraživost. Řešení by dle mého bylo v systémovém řešení, tedy zrušit současné okresy a změnit je na kraje dle současného uspořádání, tedy 14 krajů, ponechat zeštíhlené PP ( pouze metodické vedení a vrcholné velení ) a místo stávajících okresů a obvodů vytvořit v rámco krace několik ( řádově kolem 10 ) větších obvodů. Na těchto obvodech by byly všechny služby, tedy vedení, vyšetřovačka a operativa, dopravka, obvod i hlídková služba. Co by se na tomto obvodu upeklo, to by se také snědlo. Ono by pak rázem skončilo to přehazování horkého bramboru. Specielní pracoviště, třeba SKPV, by byla na kraji. To by se ušetřilo peněz.

Nevím, jestli se zde najde nějaký bývalý četník jako já. Sám jsem odsloužil 12 let a odešel v roce 2002 s příspěvkem za službu. I na nás dopadl nový služební zákon v té podobě, že nám vykrátili valorizaci příspěvku na polovinu oproti ostatním a místo příspěvku za službu jej nazvali nově výsluhový příspěvek. Jelikož se s tímto postupem neztotožnuji,nezbývá, než se proti tomu odvolat a bojovat proti celému zákonu. Děkuji, že se Vás už pár ozvalo, koukám není to "jen" můj problém, ahojda a nedejte se četníci, hasici apod.

Kolik ti dali příspěvěk, jestli se tedy můžu zeptat. Mám podobné roky (trochu víc) a tak by mě to zajímalo. Když by jsi to nechtěl psát veřejně můžeš mě to poslat na mail. Dík.

Ahoj kluci. Prosím pošli mi to taky na mail,mám odslouženo 12 let a čekám až mi to vypočítaj. Předem díky.

Lubos

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003

překlopeno-co vy na to??

Praha dne 23. ledna 2007) Od 1. ledna 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 361/2003 o služebním poměru. Jeho cílem měla být mimo jiné změna v odměňování policistů, včetně navýšení jejích platů.

Současná situace je však úplně opačná - hrozí několika tisícům policistů naopak propad reálných příjmů. Na vině není ani tak nedostatek vyčleněných finančních prostředků, ale spíše chyby učiněné při přerozdělení těchto prostředků. Zatímco u některých policistů dojde k reálnému snížení příjmů, jiní si naopak polepší velmi výrazně. ČSSD nepovažuje tento princip dělení za spravedlivý a to zejména proto, že snížení platů se dotkne především řadových policistů v přímém výkonu služby – tedy policie pořádkové, hlídkové a dalších útvarů.

Vinu na tomto stavu dle našeho názoru nesou jak ministr vnitra, tak policejní prezidium. Důvodem je vydání nařízení vlády se stupnicí základních a zvýšených tarifů, které navíc bylo vydáno v poslední možnou chvíli, tedy 21.12.2006.

Zásadním problémem, který je v přímé spojitosti s příjmy policistů je zařazování do tarifních tříd podle systemizace stanovené policejním prezidiem. Jsme přesvědčeni, že v systemizaci, tedy rozdělení do tříd, musí dojít ke rychlejším a zásadnějším změnám. Za velkou chybu považujeme i fakt, že vnitřní a prováděcí předpisy k zákonu nebyly ze strany policejního prezídia projednány s odborovou organizací.

Místo nalezení systémového řešení s cílem odstranit propady reálných příjmů, vedení Policie problém bagatelizuje a navrhuje ho řešit dorovnáváním propadů osobním příplatkem. To by znamenalo faktické zrušení možnosti hodnotit policisty podle práce a navíc řešení přechodné a dávající policistům další nejistotu ohledně jejich dalšího příjmu.

ČSSD při projednávání ve Výboru pro bezpečnost PČR v listopadu poukazovala na to, že vláda snížila částku určenou na zabezpečení přechodu na systém odměňování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona č. 361/2003 Sb., z 1,5 mld. Kč o 0,5 mld. Kč. Výbor schválil toto navýšení s podporou většiny hlasů – i poslanců ODS. Při projednávání státního rozpočtu na plénu Poslanecké sněmovny ČR však tuto změnu poslanci neodsouhlasili.

Kromě výše uvedených změn v systemizaci vidíme cestu k vyřešení této situace v navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku pro policisty zejména hlídkové a pořádkové policie, a to zejména ve velkých městech, kde je práce v tomto ohledu často rizikovější a náročnější.

ČSSD vyzývá ministra vnitra Ivana Langra a policejního prezidenta Vladislava Husáka, aby situaci v oblasti odměňování policistů neprodleně řešili systémově, a to po důkladné analýze dopadů nového systému odměňování a po projednání s příslušnými odborovými organizacemi. ČSSD je připravena podpořit změny zákona tak, aby vedly ke spravedlivějšímu rozdělení zvýšených prostředků mezi všechny policisty s důrazem na policisty v přímém výkonu služby.

JUDr. Jeroným Tejc, předseda Bezpečnostní komise ČSSD

Mgr. František Bublan, stínový ministr vnitra za ČSSD

Souhlasím s tím, aby se zvedl rizikový příplatek, ale podle nápadu a zatíženosti a né podle velikosti města.

Souhlasím s tím, že musíme demonstrovat, jinak si nic nevybojujem. Ten pán co si říká, že je náš ministr a jeho kamarád Kalousek, mimo slibů pro nás nic neudělají.

Je to dvousečné. Když budou policajti dobře pracovat, bude klesat nápad a tím pádem i riziko. Bude to kontraproduktivní.

http://policajti.unas.cz/

Ono ze 40 tis. policistů se vždy najdou i tací, kteří to berou trošku jinak....:))

náhodou, dobrý, než dřímat v autě, to radějí toto, a měli přehled, sami si tohle místo asi nevybrali, takže mají bod

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003 Sb.

Vážení diskutující, nedochází Vám, že jde ve skutečnosti o záměrnou likvidaci policie, výkonné, bezpečnostní složky v ČR a její zneschopnění? Prioritní záměr je vybudování Policie jen na oko pro EU, reálné výsledky její práce však budou jen silně imaginární, což můžete pozorovat již nyní. Proto je nový zákon nastaven takto, protože prakticky nepočítá s takovým počtem policistů ve výkonu, neboť nebudou potřeba.