1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Najel jsem náhodou na tyto stránky , ale můžu stoprocentně konstatovat , že KRAB je zralý na psychologa. Bylo mu chudákovi v životě asi hodně ublíženo , tak se to zřejmě snaží vrátit jiným. Je mi Tě líto. Ahoj.

Děkuji ti, že jsi diagnostikoval mé problémy, nebo spíše, že jsi na ně našel řešení. Docela by mne zajímalo, podle čeho tak soudíš.
A jestli mi bylo v životě ublíženo? Možná, někdy, ale rozhodně bych to nechtěl nikomu vracet a už vůbec ne někomu, kdo by s oním ublížením neměl nic společného.
Pokud se na to alespoň trochu cítíš, počkám si na Tvou odpověď. Díky

(ne)vážený pane ministře,
jsem jen pouhý civil, ale jsem manželka policisty-kriminalisty. Jako policistu jsem si ho brala a musím přiznat, že z počátku jsem si na pracovní dobu-kdykoliv a leckdy i výrazně zasahující do našich plánů nemohla zvyknout. Vím, že on miluje(já jeho taky) a poctivě a svědomitě vykonává svou práci– zvykla jsem si a jsem na něj pyšná a hrdá. Před několika lety jsem si naivně myslela, že tuto práci opustí, abychom si pořídili vlastní bydlení (to víte polda, učitelka a 3 děti…)ale tehdy jsem pochopila, že bych mu ublížila.
Je policistou 18 let a vím, že tuto práci vždy dělal srdcem i když někdy nebyla lehká a příjemná (násilná).
Vypracoval se tam, kam chtěl a vysloužil si několik povýšení (dokonce medaili, ale ta se jíst nedá) za dobře odvedenou práci.
Pak jste mu ji v rámci reorganizace vzali. Překousl to – ale bolelo ho to.
Donutili jste ho studovat – nechtěl, ale začal.
Nyní jste mu vzali jste mu hodnost, na kterou byl pyšný.
Nevím dost přesně, co se odehrává ve vašich policejních vodách, ale vím, že je to dost vážné a ten můj polda strašně morálně trpí a je definitivně rozhodnut odejít. Cítím to na atmosféře doma, jak je toto rozhodnutí pro něj těžké, ale vím, že se nemůže a nechce ztotožnit s tím, co se teď děje.
To je vše …– musela jsem to sem napsat, ale Vy, pane ministře, to stejně asi nebudete číst….
Všem ostatním – přeji hezký večer.

Milá paní, řekněte manželovi ať nikam nechodí a počká aspoň na 21 let. Teď mu to skáče po 3% a byla by škoda o to přijít. Chápu, že má pocit, že musí hned odejít, mám ho totiž také.

pro manželku policisty:
Milá paní našeho kolegy. Myslím, že jste trefila hřebíček na hlavičku, a můj ryze osobní názor je ten, že ve mně vzrůstají čím dál větší obavy, že stejná situace jaká je u vás doma, buď už je, nebo ve velice krátké době nastane, v řadě dalších. Alespoň u těch poldů, kteří dokáží přemýšlet hmotně. Buhužel byla u Policie nastolena situace, kdy nějaké vnitřní přesvědčení, odhodlání, láska k práci a potažmo s tím i nějaké demokratické principy v případě křivdy, tak tyto jdou úplně vniveč. Léta neléta, zkušenosti nezkušenosti. I psychologové tvrdí, že změna zaměstnání nebo odchod z něj, je na jednom z čelních míst pomyslné stupnice nejhorších situací, které mohou člověka v životě potkat.
Jenom si přeji, ať těch rodin je co nejméně, ale to pravda asi nebude.
P.S.- v mé rodině panuje situace naprosto stejná, takže vím o čem píši.
S pozdravem a přáním pevných nervů.....

pro Tomáše a Kobru:
myslím, že je pozdě a je rozhodnut to udělat příští týden.
Budu se snažit :-)
Díky za podporu

A ještě jednu věc- nepřemlouvejte ho, nenuťte ho a buďte mu takovou oporou jako jste byla doposud. Jeho rozhodnutí po 18-ti letech z těchto pohnutek odejít od Policie (lehce se dá spočítat že právě v produktivním věku) je pouhým výsledkem nahlas vyjádřeným, kterému ale stopro předcházelo tisíce ANO či NE v jeho hlavě. V té mojí rovněž kriminalistické, se odehrává ten samý proces...
Mějte se hezky a držím palce......:-)))

Pro kolegovu manželku.
Vážně, když jsem se do toho začetl, tak jsem si chvíli myslel, že moje žena kamarádí s internetem, našla tyto stránky a píše. Pak jsem zjistil, že ne, že jen máme /a je nás asi ví/ podobné životy. Já sloužím už 19let a hodnost co mi dali za 4roky starý mord mi vzali a medajli co mi dali chci vrátit. No a pak až ji vrátim, tak na tom budu jako ten váš, půjdu do civilu ale ne z vlastního rozhodnutí.

Dnes jsem zažil šok. Podal jsem si v lednu žádost o propuštění od PČR do "C" k 31.3.2007. VO a ZVO si mně dnes zavolali a sdělil mi, že jim nelíbí, že jsem jeden spis ukončl dle § 159a/2 tr.ř. a tedy jinak, než si oni přáli. Sdělili mi, že se rozmýšlí, zda na mně nepodaji oznámení na IMV, že jsem se dopustil tr. činu maření výkonu veř. činitele s dodatkem, zda jsem si jist jestli dostanu vůbec nějakou rentu a odchodné. Byl jsem zděšen a nevím jak mám sloužit se svatozáří do skončení sl. poměru, aniž bych odešel z holým zadkem a byl závislý buď na rozsudku soudu, nebo na příspěvku z ÚP, než dostanu starobní důchod koncem r. 2007. Hold vedení může proti nám použít cokoliv.

Buď v klidu- blafujou.

Záviděj ti, že jdeš pryč. Je to podobné jak to bylo dříve na vojně, kdy "gumy" záviděli záklaďákům, že jdou do civilu. To víš, oni by asi mohli také, ale ještě asi nemaj ty správný roky. Je smutné, když pomalu každej polda přemýšlí jak a kdy odejde, protože vidí, že to jde vše jenom z kopce.

Prosím Tě, a jak na tom usnesení byla podpisová doložka? Podepsal se na tom Usnesení VO nebo ZVO? Samozřejmě toto rozhodnutí musí, tedy měl by, přezkoumat státní zástupce a pokud to není nějaký lempl, tak SZ si pohlídá odložení podle dvojky-nepřípustnost trestního stíhání je vymezena taxativně. Vlastně odložení podle dvojky je tak neprůstřelné, že můžeš být naprosto v klidu, ale stejně nejenom tobě doporučuji podepisovat jakékoliv rozhodnutí - Vypracovala a Za policejní orgán (VO), potom z formálního hlediska bude za rozhodnutí odpovídat tvůj nadřízený. Jinak pevné nervy a do ničeho se již do konce března nepouštěj.

Měl jsi jim hned vpálit, že jestli se budou takhle chovat ještě chvíli oni, půjdeš na státní zastupitelství a zmíníš se tam o křivém obvinění......:-)))) a jestli se jim ZVO a VO a platy nelíbí, tak můžou stejně rychle skončit, protože mají odpovědnost i za tebe.......:-)))

BTW, že se něco odloží neznamená to, že se jedná o věc rozhodnutou, a tak lze v takovéto věci dále konat. Mohl jsi jim klidně nabídnout, že se bude tedy znovu konat a třeba i stíhat ( na SKPV), za nezměněného skutkového stavu, to by teprve obrátili. Prostě odložením věci nic nezkurvíš, pokud někdo nebude tvrdit, že jsi za to dostal prachy, ale to samozřejmě musí prokázat. Takže, klid a až na Tebe nebo na Vás bude něco zkoušet vedení, tak s nima řádně vyběhněte. :-)

Buď v klidu.
Jestliže jsi ukončil spis dle § 159a/2 tr. řádu, má poškozený právo podat proti tomuto usnesení stížnost. Pak jde spis i s odvoláním na OSZ.
Nevím, jak u Vás, ale u nás bylo zvykem všechny odkládačky posílat na OSZ automaticky.
Trestní oznámení by na tebe mohl podat v případě, že bys něco zfalšoval, ale za Tvůj právní názor, který jsi vyjádřil formou usnesení, Te nikdo trestat nemůže. Naopak, podívej se na znění § 235 tr. zákona. :-DD

Stejná neli horší situace je u hasičů, ne li horší, mnoho pplukovníků co snižují stavy a peníze výjezdovým hasičům. Oni nebudou jezdit na služební cesty Favoritem, protože je to pod jejich úroveň, ale mi můžem jezdit na výjezd se starýma střepama. Když se ozvete tak vám řeknou že před bránou stojí hromada hasičů. Úředníků asi ne, jsou jich totiž plné kanceláře!

Pánové ještě jednou vás vyzývám, než sem něco napíšete, tak si to po sobě překontrolujte. Některé hrubky přímo mlátí do očí. Doporučuji si to nejdříve napsat v nějakém text. editoru s opravami chyb a pak to sem překopírovat. Chápu, že je to v souvislosti s vaší problematikou bagatelní záležitost a okénko do kterého se to píše je malé, ale i tak to trochu vypovídá o úrovni některých diskutujících. Čau.

Pane ministře, jsem dost znechucen příspěvky některých "kolegů", kteří se tady prezentují. Více mi však vadí, když se podobné příspěvky objevují na policejním intranetu, které většina policistů tvoří v pracovní době. Nejsme však všichni stejní. Přeju vám hodně úspěchů ve vaší práci. Hodně policistů za vámi stojí.

Kolego, mluvíš mi z duše.

Uveď svoje postavení a pak se uvidí,proč se Ti to nelíbí.

Je dobře, že máme takové uvědomělé kolegy. Protože kdyby takový nebyli, kdo by potom pracoval, když ostatní píší v pracovní době o svých pracovních problémech na intranetu. Jen tak dál.

Vážený policisto, pravděpodobně asi nejsi můj kolega, když dokážeš vyplodit takovou kravinu, jakou jsi tu předvedl. Chtěl bych vidět na vlastní oči alespoň jednoho policistu, který stojí za ubožákem, který se nestydí nazývat se ministrem vnitra. A už vůbec nechápu, co ti může vadit na příspěvcích kolegů, kteří si tu stěžují (a to zcela OPRÁVNĚNĚ!!!!!!!) na nekalé praktiky vedoucích, kteří nás zastrašují a trestají za podání odvolání vůči nesmyslnému a nespravedlivému zařazení do TT. Nechápu, jak se můžeš podivovat nad tím, že si stěžujeme na špatný zákon, který si nezaslouží označení zákon, ale zmetek.
Ale možná, že existuje snadná odpověď - zřejmě jsi zařazen do vyšší TT než většina z nás (já mám 3) a pobíráš slušné odměny a lezeš někomu do pr....
Doporučuji Ti, abys šel k zrcadlu, dlouze se do něj podíval, plivl na to co tam vidíš a pak si šel dát pár přes hubu.

Tak mi napiš,co pro tebe znamená mnoho policistů.Otec sloužil 35 let a neseděl v teplíčku , ale dělal noční a denní. Znám jeho kolegy pro mě stejdy a neznám nikoho kdo by souhlasil s dosavadním stavem. Zapoměl jsem dodat, že sloužím taky. A můžu ti slíbit, že jsem taky nepotkal nikoho, který by sdílel tvůj názor.

Kolega šopkař se ozval.

moc se omlouvám za překlep chtěl jsem uvést šipkař

V pracovní době je tvoří hlavně policisté jako je ZJ, který sám o několik příspěvků níže píše, že čeká na práci. Kdo by to za 32.000 hrubého nedělal že?

Pro ja13:

Odpověď Gř-cel na odvolání k výši valorizace výsluhového příspěvku:
Jak je uvedeno v námi zaslaném oznámení, ustanovením §225 zákona č.361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znějní pozdějších předpisů , se příspěvek za službu, poskytovaný podle dosavadních právních předpisů považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni, který předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy ke dni 31.12.2006.Z uvedeného vyplývá i zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku podle §159 citovaného zákona, který se zvyšuje stejným způsoben a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2007 činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů, tedy o 2,8%.
Jak je výše uvedeno, při zvýšení výměry Vašeho výsluhového příspěvku, nikoliv příspěvku za službu, bylo postupováno v souladu s citovanými ustanoveními zákona č.361/2003 Sb.Jaký navrhujete další postup.Půjdem do toho přes právníka? Můžeš mi poslat bližší informace na e-mail.Děkuji Luboš

Počkej až nám to přijde, zvažujeme právní kroky a hromadnou žalobu, ale chce to zvážit, co bude nejúčinnější.

Myslím, že nejúčinnější budou právní kroky. Ostatní řešení by byla příliš drastická.

Pánové, tak jak se tady sdružují ještě aktivní kolegové, kteří byli zařazeni do tříd 3TT a tak, tak bychom se měli dát dohromady i my, kteří bereme výsluhy a na kterých byl spáchán stejný zločin v podobě retroaktivity zákona. Pokud se s tím nebude nic dělat, za pár let - dříve či později mohou vymyslet nový zákon, který výsluhy zpětně odebere všem.... a to nesmíme dopustit!!!!!!!! SOUHLASÍTE SE MNOU????

xxx

Co je na tom špatnýho, když sloužím 24 a v noci si zdřímnu. Stejně se nic neděje a čekáme až vás budeme tahat z bryndy. :-)))
Ale nereš to, každý má nějakou náplň práce. My za to nemůžeme, že nás nechávají na útvaru ..to je věc někoho jinýho a já jsem celkem spokojenej.

Na tom není nic špatného, jen si zdřímni, když jsi unavenej a hezky spinkej. Však taky, kdyby nějací lumpové řádili, kamarádi tě rádi probudí. Dobrooooou noc.

To co tu píšeš mě docela pobavilo. Skutečnost, že sloužíš 24h ti přeci nedává nejměnší právo ve službě chrápat a ještě se tu tím chlubit. Docela by mě zajímalo, koho chceš tahat z té bryndy, když jsi ve službě ospalý. Určitě máš skvělé a neomylné reflexy a reakce, když jsi čerstvě probuzený a vyslaný do akce.
Já také sloužím 24h, ale v práci nespím a ani nemůžu. Sloužím na lince 158, takže nejen, že neustále musím kroužit ulicemi a potírat, ale navíc musím vyjíždět na každé zavolání operačního. Takže na spánek prostě čas nezbývá a navíc těch 24h se dá vydržet. Takže abych to nějak ukončil: když už v práci chrápeš, tak o tom alespoň drž svá ústa zavřená a nechlub se tím. A nebo se tím klidně chlub, vypovídá to jen o tvé inteligenci!

To mě nenapadlo, ještě to tedy doplním.
Na tom není nic špatného, jen si zdřímni, když jsi unavenej a hezky spinkej. Však taky, kdyby nějací lumpové řádili, kamarádi tě rádi probudí. Vyskočíš z postýlky jako laňka a jedním výstřelem zákrok dokončíš. Tak už doopravdy spinkej. Dobrooooou noc.

Najel jsem náhodou na tyto stránky , ale můžu stoprocentně konstatovat , že KRAB je zralý na psychologa. Bylo mu chudákovi v životě asi hodně ublíženo , tak se to zřejmě snaží vrátit jiným. Je mi Tě líto. Ahoj.

Vážení dobří lidé podívejte se na stránky pana Hrubého,který tady vystupuje pod doménou Jura Brno a má internetový odkaz www.legálnívrazda.cz.
Tento pán je uchylný maniak a měl by zkončit za katrem blázince.Vystavovat fotky z ohledaček a z místa činů je naprostá zvrhlost počítejte s tím že na vás podám trestní oznámení.Jsi obyčejné prase a nevím o co ti jde ty uchyláku jeden všivej.Nakopat tě do palice.

Typoval bych to na maniodepresivní stihomam.

Pane ministře,víte,že v policii pracují policisté,kteří prošli výcvikema školou v policicích západních zemích, prošli zkouškou v Kosovu a pod. . Neměli by tito policisté být více prospěšní Policii ČR a vrátit tak Polici to co do nich Policie vložila. Využít tak jejich znalosti předávané zkušenými západními kolegy.

a můžeš mi říct, k čemu by nám to bylo? Když legislativa západních zemí se s tou naší "banánovou" nedá srovnávat a kdy tento stát svým postojem k policistům jasně dává najevo, že si jich neváží a že nemá zájem aby něco fungovalo?? (pokud se pletu, budu rád když mě někdo vyvede z omylu a napíše proč se pletu..) Znám jednoho a ten byl na třech zahraničních stážích a má dvě vysoké školy a nyní nás zasypává takovými blbostmi, že to je do nebe volající. Jenže se mu dala funkce a tudíž "patent na rozum" a nám obyčejným, nevytrženým z denní praxe, zůstává jen skřípění zůbů.. Obávám se, že se jen snažíš vyzvednout svoji maličkost, tak vpřed! Už se těším jak budu zatýkat "kosovským" způsobem a postupovat s německou taktikou podle českých zákonů.. Olééééé! Co takhle americké rodeo na českých silnicích?