1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

27.01.2007 07:58 Karel
To si děláš standu? To jseš policista? webovky langer.cz nejsou pouze o Vašich platech a Vašich problémech. Tento problém řeší www.policista.cz a www.policista.com.

27.01.2007 08:43 kobra
Děkuji Ti za Tvůj názor, jsem rád, že vím za co platím daně. Rozumím tomu dobře, platit daně na Vaše platy, je má povinnost, ale když potřebuji policii, tak Vás nemám obtěžovat. Mohu se tedy zeptat co děláš u policie, kromě fňukání za lepší výhody o kterým se obyčejným občanům ani nezdá? To není provokace, to je dosavadní názor. Je tady něco jako svoboda projevu, víš? Odpovídat mě nemusíš.

a ani nebudu. Vy nejste zrovna v pozici, kdy bych se Vám musel zpovídat z čehokoliv....

.

Víte, dnes mně napadla v souvislosti s valorizací výsluhového příspěvku věc, která možná v kontextu současných událostí není až tak důležitá. Jedná se o § 225 odst.1 nového ZSP. Zde je uvedeno, že příspěvek za službu poskytovaný podle dosavadních právních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona.
Několikrát zde proběhla zpráva, že výsluhový příspěvek se má rušit, popřípadě velmi omezovat. A jelikož to dle zákona aplikují zpětně - viz poloviční valorizace i těm, kteří odešli za účinnosti starého zákona, může to postihnout všechny. Tedy OPRAVDU VŠECHNY ?
To znění § 225 odst.1 mi vnuklo myšlenku, že pár stovkám nebo i tisícům těch nejvyšších by se zákonnou úpravou mohl výsluhový příspěvek přejmenovat na např. "Příspěvek za náročnost při výkonu funkce" a tito by mohli pobírat příspěvek dál v nezměněné formě.
Je to hrozná představa, ale toto nebezpečí zde dle mého názoru reálně existuje. Možná i proto ti nejvyšší nijak překotně neopouštějí potápějící se loď, protože vědí, že o ně bude vždy dobře postaráno.

for: Karel a další před ním...
Maximální souhlas s tím, jaký postoj zaujmout ke článkům osoby Jura Brno (alias Jiří Hrubý apod.). Opětovně všem říkám, IGNORUJTE jej i ty jeho rádoby kamarádské příspěvky a nereagujte na ně! Jeho internetové stránky jsou skutečně "stokou" všech možných individuí, kterým zvláště on (ale i opačně) pochlebuje a info, které mu zde byly nevědomky dány, tam v maximální míře používá právě proti Policii a jiným státním orgánům. Čus všem...

Nereagujte na příspěvky Jury z Brna. Dělá si jen reklamu svým internetovým stránkám, které se mi příčí i jen jmenovat.

afhafh
Proč mám bejt u soudu, kterej to odmítá přijmout? Dle zákona má konat policie a státní zastupitelství. Nebo se mýlím? Poraďte mě. Děkuji.

Vážený pane, vidím, že jste se dostal do jakési právní nouze a nikdo v této zemi Vám již není schopen pomoci. Dám Vám právní radu aniž bych požadoval platbu, kterou běžně za právní konzultaci inkasuji. Obraťte se se svým problém k Evropskému soudnímu dvoru pro lidská práva ve Štrasburku nebo k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku. Zde určitě najdete pochopení a Vaše žádost bude promptně vyřízena, neboť je zřejmé, že je právo na Vaší straně. Myslím, že zde na tomto fóru ztrácíte čas a jak se říká "time is money" což myslím, že ve Vašem případě platí dvojnásob. Přeji mnoho úspěchů a hezký den.

.

řadový policista
Máte pravdu, jedná se o konkrétní lidi od policie, kteří tuto vraždu protizákoně maskují. Také jsou na www stránkách jmenováni. Nechám si od Vás policistů vysvětlit, jak je něco takového 18 let po sametové vůbec možné? Předem děkuji.

Chtěl jsi svobodu. tak teď ji máš a nestěžuj si, stejně ničeho nedosáhneš. Budeš brečet do konce života pak umřeš a tím to skončí.

.

For radim, sláva, pn a . - Holt nastala doba, kdy policejní orgán ( zastoupený VO,ZVO s podpisovým právem) u každého spisu uvažují, když to podepíši, zlomí mi to vaz, bude stížnost a budu za podpis odpovědný a pak nastávají ty situace, jak jsem uvedl. Dozorující OSZ je na nemocenské a oni se rozhodijí zda "U" podepsat ( viz předchozí) nebo ne, i když byl dle §163 odebrán výslovný souhlas s tr. stíháním příbuzného pro krádež. Pak vymyslí milion dalších doplňujících úkonů, jen aby v tom náhodou jako pol. orgán nedostali za ucho, nedej bože aby byli za běžného poldu na spisech (který má jen 26 kousků ZP měsíčně ) mimo stálé a službu jako DÚ v 80 tic.městě potrestáni.

Při odložení věci se nejedná o věc rozhodnutou, takže se může kdykoliv znovu ve věci konat a stále zde existuje dozor SZ, který toto rozhodnutí může do 30-ti dnů zrušit. Na tebou popisovaný případ by v životě nešel rozumný SZ a soudce by si myslel, že si z něj někdo dělá prdel (případné Tvoje trestní stíhání pro odložení věci resp. pro Tvůj právní nálzor, který není v rozporu se zákonem a zvlášť, když Ty sám se nepodepisuješ za policejní orgán a ještě zde existuje dozor SZ). Takže pokud jsi poctivý polda, tak se do konce března nemáš čeho bát (po procesní stránce) a bylo by trochu přitažené za vlasy, pokud by z Tebe do konce března udělali lempla v ostatních služebních věcech.

26.01.2007 23:23 Michal
Míšo, každej vyjadřuje pouze svůj názor, vč. www.policista.com, prostě má oprávněně špatné zkušenosti z policií. Spousta policistů se odkazuje na psychyatrii, to mě děsí. Smrdí to komunistickejma praktikama. Každej kdo šel proti KSČ režimu skončil na psychyatrii, nebo pod kytkama. Na těchto stránkách je to místy podobné. Mě také policie nevadila, dokud nebyla zapletena do vraždy mého bratra. Příbuznejch není nikdy dost a když je někdo vraždí, tak mě to sere.

Když máte tak jasné důkazy, že Vám policie zabila bratra, co ještě děláte tady???? To musíte k soudu pane....

Ne pane! Nemůžete obviňovat policii a to platí pro všechny ostatní kteří říkají "VY"! Můžete ale obvinit konkrétní lidi, pokud máte nějaké důkazy. POLICIE V TOMTO STÁTĚ ZÁKONY NETVOŘÍ!!!!!!!!!!! A pokud byl někdo zapleten do vraždy Vašeho bratra, tak to nebyla policie ale konkrétní lidé, takže si to už prosím konečně uvědomte

Pane psychiatrie se píše s měkkým i, víte? Chodil jste do školy?

.

Teď jsem se díval na www.policista.com. Jejich provozovatel je taky asi zralej na psychiatrii. Že se ty lidi nejdou radši léčit. Možná, že se léčí, akorát o tom nevim. Je fakt, že možnost sdělit ostatním své problémy je také jednou z forem psychoterapie.

26.01.2007 20:11 Jura Brno

Změna, Vážení policisté, nechcu Vás provokovat, ale je to otázka času, kdy o ty Vaše renty příjdete všichni a ne jenom Vy. Příjdou o ně i v armádě, protože stát na to nemá. Vzhledem k výši státního dluhu padne na držku celá republika, je to pouze otázka času. Je to také Vaše zásluha, neboť jste nechali rozkrást republiku. Nikdo z občanů tomu zabránit nemohl, ale policie ano. Spočítejte si kolik by bylo lovů na Vaše výplaty třeba z topných olejů, chlastu, cigaret, vytunelovanejch firem, které se tunelovali a dodnes tunelují za účasti a pomoci státního aparátu.

Hrubý Jiří
www.legalnivrazda.cz
tel: 774 104 791
reagovat
26.01.2007 20:20 jarda

HMMMMM ty jsi ale nějaký chytráček.Tak ses mohl přihlásit k Policii a udělat s tím něco.Ale jseš strachy posratej a nevíš o policejní práci shola nic.Tyhle veliký kauzy jdou absolutně mimo obyčejnou uniformovanou Policii.Běž si stěžovat na bývalé vlády,které umožnili takové rozkrádání,protože se tyto kauzy jako topné oleje děli hlavně za účasti vládních činitelů a posluhovačů,kteří tuto trestnou činnost kryli.Drž se radši lahve chlastu a neotravuj lidi
26.01.2007 20:29 viz Jura

Juro vezmi si prášek, ty jsi asi neprošel výběrovým řízením viď. Až budou brát rentu, tak tu už nikdo nebude a zůstane to jenom na tobě.
26.01.2007 20:36 není podstatné....

Vážený pane Jiří Hrubý!
Řeknu Vám to následovně. MĚ provokujete už pár dní a to na obou webovkách. Vím sice, že jsou to stránky veřejně přístupné, ale konkrétně VY sem do naší debaty zapadáte se svými příspěvky "rádoby kolegiálními a na úrovni" asi jako róm na Úřad práce!!!
Mě osobně urážíte už jenom Vaším oslovením (m.j. Vám to tady už někdo rovněž připomněl).
VY si běžte řešit svůj problém někam jinam, svoje komplexy si léčete u lékaře. To je možná jediná složka, kterou jste ještě možná nijak neurazil nápisy na svém autě.
Radši si chystejte řeč na svoji obhajobu u soudu, který Vás jako osobu stíhanou, s největší pravděpodobností čeká!!
Nehrajte si tu na přítele policistů, když právě VY je nenávidíte a nejste schopen smířit se s realitou. Klidně si běžte zase popsat Váše vozidlo hanlivými nápisy na adresu Policie, OSZ a dalších institucí a tady laskavě NEOTRAVUJTE!

P.S.-doufal jsem celé ty asi 2-3 dny, že to pochopíte sám, že se zrovna s Vámi nikdo nechce bavit. Takže sbohem!!!
26.01.2007 20:56 jarda

Jo tak takhle to je ty sráči jeden libovej.Slušnost musím nechat někde jinde,ale jsi sprostota společnosti.Nevím o co ti jde,ale jsi obyčejný patologický ubožák a řeknu to na rovinu a přede všemi namlátil bych ti tlamu.Přestaň jsem chodit a dotírat.Ty jseš ten přesněj týpek co by se hodil do kanceláře na PP PČR
26.01.2007 22:23 jan

Pánové nerozčilujte se, to je právě důkaz demokracie, že i chorý mozci můžou vyjádřit své názory.

Chci Vám poděkovat za Vaše názory jakož to daňový poplatník. Od policistů, kteří mají min. středoškolské vzdělání jsou Vasě odpovědi opravdu na úrovni. Mnohokrát Vám děkuji. Koukněte na www. policista.com Vaše odpovědi patří na tyto stránky. Díky
Hrubý Jiří
www.legalnivrazda.cz

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne....tak čemu se divíte? Startujete tu už nějaký čas do lidí a myslíte si, že vám za to smeknou? NE! Když prudit, tak pro všechny...:-))))) prášek je na lednici a šupitopresto do hajan....:-))))

Ty jsi dopadl.

.