1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

já jsem ale dement... Takhle to chceš??? :-)))

Pro zasmátí!
Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

.

Ale co je s Tebou policisto, to se Ti tak klepou ruky z alkoholu, nebo ze strachu z výsledku demonstrace? Příspěvek stačí odentrovat 1x a ne 5x. Nebo seš ve stresu, že nedostals autíčko Octávia Tour, 1,8 turbo? To stejně nepotřebuješ po městě Ti stačí 50 Km, mimo 90 a na dálnici je dálniční policie s Mondeama. I feldy je pro Tebe škoda. Co takhle turbo 8x8 kolečkové brusle?

Pro zasmátí!
Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

Pro zasmátí!
Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

Pro zasmátí!
Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

Pro zasmátí!
Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

Boží mlýny melou, sice sakra pomalu, ale melou, toť vše, co jsem chtěl tento večer ještě sdělit.....sbohem

Dobrý den, přečetl jsem si několik stránek příspěvků a nemůžu nereagovat. Mám kamaráda, se kterým jsme sloužili v armádě. Ten člověk chtěl snad odjakživa k policii a také šel. Byl na škole a po té někde v Praze na OHS a teď dělá zpracovatele na místním odd. v Praze. Dřív to byl veselý kluk, který si vždy našel čas zajít na pivo a pokecat a bylo ho také možné normálně potkat. Teď ho nevidím jak je rok dlouhý a když ho potkám tak jako by jsme si neměli co říct. Byl jsem za ním v práci a když jsem viděl ten stoh spisů který měl na stole tak se mi protočili panenky. Ten člověk se strašně změnil, je to takový ten s prominutím poctivý blbec, který nic neošidí a snaží se za sebou vždy zanechat profesionálně odvedenou práci. A to nemá pořád jen čas na ty spisy. Má i normálně služby venku. Manželství mu jde do kytek a drží se snad jen kvůli dětem. Když přijede domů tak minimálně den spí a další aspoň jeden den se dává dohromady. Nevím jestli to má zapotřebí, protože to zdraví které takto ztratí mu nikdo nevrátí, už jenom ty nervy a probdělé noci. Myslím si, že nikdo tady nemusí práci policistům závidět a naopak měli by si ji vážit. Pracuji rukama, ale tohle bych nikdy dělat nešel. Ten stres je strašný. A nikdo se za ty kluky policajtský nepostaví a jsou jenom za blbce. A je to jenom debilní česká mentalita, že nepřipustí svoji vlastní chybu. Když dostanete pokutu za nějaký přestupek, tak co každý řekne, ti kokoti mě chytili, ale nikoho už nenapadne že porušil zákon. Náš národ musí zákonitě skončit na propadlišti dějin, s takovým přístupem. A to jsem taky dostal několik pokut, ale vím za co. Páni policisté, držím Vám palce ve Vašem úsilí.

Jsem polda a dokážu si představit, co Váš kamarád prožívá a jak na tom je. Jestli Vás mohu poprosit, zkuste s ním promluvit, sedněte někam na pivko, proberte práci, rodinu apod., zkuste ho přesvědčit, že takhle to dál nejde a že musí svůj přístup změnit. Ikdyž je poctivý a dělá vše do detailů, jednou může být pozdě a už nebudete mít s kým promluvit a jeho rodina nebude mít doma chlapa. Prosím za něj. Díky

Já zásluhy policistům neberu, ale jsou plnoletí, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří nejsou zbaveni svéprávnosti a oni si musí rozhodnout zda tuto práci chtějí, či nechtějí dělat. Já osobně bych ji nedělal.

My jsme tu práci šli dělat z přesvědčení - dělat " něco " proti těm špatným. Já jsem například odešel v roce 1992 ze stabilního zaměstnání na svou žádost. Toto mé zaměstnání existuje do dnešního dne. Tedy jsem odešel skutečně ze zájmu dělat " dobrou " věc. Dnes je situace bych řekl jiná a řada mladých lidí neví co se sebou, na vojnu nemusí, někteří jsou na pracáku a tak je jako poslední alternativa napadne jít k fíkům. Jak to asi může v praxi dopadat, když chodí k policii čím dál více lidi z těchto pohnutek, než ze skutečného zájmu udělat něco pro lidi je asi jasné. Všichni stejní nejsou, ale kdyby " občan " viděl jejich myšlení již na počátku nástupu k policii a myšlení když slouží ( nejsou všichni stejní, paušál to není ), tak si kolikrát říkám kam ta policie půjde, a že lidi můžou být rádi, že jsme tady zatím ještě i my, kteří šli k policii za jiného přemýšlení ( nechci, aby to vypadalo, že si fandím, ale tak to často je ). Toto vše je ještě zhoršováno za okolností, že prestiž policie jde všeobecně do kopru a není to o tom, že občas nějaký policista udělá průser. Ve vzorku 1000 lidí se vždy najde několik lidí, kteří mají k problému blízko a nejinak je tomu i v zahraničí. V této republice je již od roku 1989 s policií zacházeno jako s děvkou a jakékoliv vyšetřování, které sahá do politických kruhů je tak neskutečně předmětem politických bojů až je to ostudné. Rovněž pokud se někde objeví nějaký problém a je tam podezřelý policista, tak je to taková bomba pro média, že okamžitě je pohled na polici, jako na spolek kriminálních živlů. Udělal někdo statistiku kolik dospělých občanů na 1000 obyvatel se dopustilo trestného činu a kolik z 1000 policistů se dopustilo trestné činnosti. Nebo to samé v dopravních nehodách. Když kolikrát slyším naše poslance, jak se téměř hanlivě vyjadřují před národem o policii, tak jak chtějí vybudovat důvěru. Problém vidím v tom, že se tady před revolucí 1989 dívalo na policii, jako na nástroj KSČ. V roce 1989 byla policie zásahem na Václaváku všeobecně v nemilosti - zašlapána do země a mám dojem, že se v této zemi již nedokázalo úplně oprostit od toho co bylo a že teď je již jiná doba, že Policie ČR je potřebná jako všude jinde na světě a není třeba jí házet klacky pod nohy vyjádřeními např. poslance Vidíma, který na nějaký podnět policie k úpravě zákona ( sám vidím, že policie již několikrát opravdu poukazovala na některé " nešvary, které by bylo vhodné upravit zákonem ) odpoví : " To by to měla Policie ČR moc jednoduché a Policie ČR zde není od toho aby dělala zákony " . No není v tom nabubřelost ? Práce policie není přeci nějaká hra o tom aby to měla těžší a jak se s tím vypořádá, když to bude mít těžší. Policie by hlavně měla mít efektivní nástroje pro boj s kriminalitou. Například jen ty odposlechy - jaký byl humbuk. Já jsem sledoval, když se ještě v této věci provádělo srovnání se zahraničím a co z toho vyplynulo ? Že nejsme žádní exoti v počtu odposlechů. V deníku Právo byl zajímavá článek s prokurátorem USA na toto téma ( článek jsem si schoval ) a když jsem četl jakým stylem jsou prováděny v USA odposlechy - naprosto v souladu se zákonem - tak s tímto srovnáním musímě být moc a moc daleko v provádění odposlechů.
U nás byla z toho samozřejmě, ale jak jinak velká aféra, která z Policie ČR zase udělala toho špatného a při tom se jedná o práci k usvědčení kriminálních živlů. Tak co chce tento stát od Policie ČR. Prokazovat trestnou činnost a obvzlášť skupin organizovaného není jednoduché a často jsou odposlechy jedním z hlavních důkazů. Co tedy tento stát od Policie ČR chce ? Buď bude mít policie podporu veřejnosti, nebude policistům závidět za tuto špínu práci a často taky rizikovou práci rozumné finanční a sociální jistoty s moderním zákonem, který bude spravedlivý na ty co nesou zátěž práce s kriminálníky na " ulicích " a nebo bude přetrvávat snaha nás zadupat do země činností politiků v mediálních přestřelkách, vytvářením a 10 novelizovaným zákonech o těch podmínkách policistů a tedy z dobrého začátku zakona vytvožení konečného paskvilu. Je to jednoduché - na začátku zákona byly příplatky za směnnost, svátky, noční zachovány dle kolik jsi těchto hodin odsloužil, tolik dostaneš. Konečná podoba ? Fixní příplatek za směnnost, který již vůbec není schopen spravedlivě ohodnotit celý měsíc strávený o nočních, sobotách, nedělích. Povinnost 300 hodin odpracovat zdarma ( tedy 2 měsíce ) nám nakonec milostivě snížili na 150 hodin. Tyto věci nám vadí, že skutečně vytvořili nespravedlivé věci, kdy si z nás většina myslela, že to snad nemyslí vážně a že to v nové právní normě nakonec nebude, protože právo a rozum zvítězí. Bohužel ohlasy některých poslanců, že by bylo snad nakonec lepší novelizovat starý zákon o služebním poměru, nebo tento nový zrušit a vypracovat normu novou za politických problémů 2006 již nedostalo šanci ( je také možné že by to byla norma ještě horší ). Proto je zde tolik příspěvků, které mají téměř jedno společné - nespokojenost mnoha policistů a člověk si musí položit otázku : Čímpak to asi takhlen najednou je ?

A ještě dodám k Jura Brno

Já jsem přeci neřešil když jsem nastoupil zda tu práci chci nebo nechci dělat. Přišel jsem pro nějaké přesvědčení o potřebě dělat tuto práci a vůbec jsem v té době nepřemýšlel, jak časem člověk zjistí tu mizernou podporu v této práci. Dneska si ale člověk říká, že to snad není možné a že přeci někdo musí říci dost - Policii tady potřebujeme, uděláme těm lidem solidní podmínky v práci po všch potřebných stránkách pro výkon této činnosti, aby tato služba měla nějaký kredit ve společnosti. Zatím to ale řeší stylem : Nelíbí se ti to, tak běž. My přijmeme 19 mladíčka z pracáku a ten bude rád, že má práci. To je řešení, když chlapa v 35 letech věku třeba s 13 lety zkušeností a zde je to hlavně o zkušenostech, klidně pošlou k čertu a někteří funkcionáři se ani nezeptají proč ten zkušený policista odchází ? Takový stav u Policie ČR povede akorát tak ještě do větších sraček - tak to vidím okolo sebe já. Dobrou noc.

Ještě jedna perlička. Dostali jsme na OHS novou Octavii Tour, 1,8 turbo. No a už čtvrtý týden leží na ředitelství a "čeká", kdy bude sloužit! Ale je tu otázka...? 1,8 turbo, to nemůžeme dát do přímého výkonu služby HLÍDKAŘůM, už jen pro jejich vlastní bezpečnost, no ono 150 koní není sranda, konečně jedno silné a bezbečné vozidlo, které by mělo být ve výkonu. No raději ho budou zajíždět nejprve vedoucí na oběd a zpátky. Jen kvůli naší bezpečnosti se naše vedení takto "obětuje". No, ale je lepší jezdit ve felícii, která má najeto 250 000 km a nesedí na silnici a ujede jí i "škodovka". A s octávií se nesmí jezdit, jelikož nemá potahy, během měsíce nebylo shopna Ssvč kraje poslat potřebné papíry, a je to silné vozidlo, ale je zajímavé, že osoby z ředitelsví, již toto vozidlo vesele projíždí po mšstě. Prostě neuvěřitelné, co se děje, kdejaká osoba má lepší a silnější vozidlo, než má policie ve výkonu. A pak se občané diví, že policii ujede každé vozidlo :-D. Doufám, že jste se všichni zasmáli, ale bohužel je to pravda a né pohádka!!!

To víš, kdyby přišly tři, tak by jste jezdili, no ale takhle, jenom jedna? Vedení se taky musí povozit, když takový fáro nemaj jako služební a ani doma.

Neboj však oni nám ji Z A S E vezmou, až zjistí, že na ní jsou mikroskopické škrábance od větví, štěrku nebo ... oni si to zdůvodní vždycky, aby jsme v tom nejezdili!!!

+++
.

A co kolečkové brusle, ty by Vám nestačily?

Zítra jdu k doktorovi,protože mě chytá záchvat vzteku jste na mě všichni tak zlí.Já jsem býval také policista a mám z toho branboračku v hlavě

nebreč děcko, bude lépe....

zajdi si k doktoru, dá ti prášek.

kobra

Vzpomeneš si na má slova, až tě vyperou od policie po nezákonné demonstraci. Na úřadu práce s cikorkama budeš mít dost času na přemýšlení.

Juro, říká ti něco zákon 361/2003Sb.ve znění pozdějších novel????

.

Zákony jsou Tvoje práce. A dle mojich zkušeností policisté moc zákony neznají, znají pouze pár zákonů, které radostně opakují pořád dokola.

Jen poopravím - opakují zákony, ale nikoliv radostně

Tak začni....:-)