1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Nejbližší akce: 31.1.2007, 18:00 Ivan Langer hostem pořadu Pressklub Frekvence 1................tomuhle říkají akce? Vzal bych je na pár nočních, to by koukali teprve na akce.....a pak bych jim poslal výplatní lístek poldy na ulici, resp.i s tím poldou, aby viděli taky řádnou reakci.....

ČR je zřejmě světový unikát v kapitalistickém světě, kde policisté chodí do práce 150 hod. ZADARMO. To by stálo zapsat do GUINNESE ne pane ministře?

JE PRAVDA TI TI DOBYTCI CHTĚJÍ ODEBRAT PŘÍPLATEK ZA SMĚNNOST A V POLOVINĚ ROKU JEDNAT O KRÁCENÍ VÝSLUHOVÝCH NÁROKŮ TAK BRUTÁLNÍM ZPŮSOBEM, ŽE TO ZAVÁNÍ AŽ CELOPOLICEJNÍ TRAGEDÍÍ.

tududutum....ale to jsem měl říct já, no tak to řekni......A TO JE KONEC!!!!! :-)))) kdo s čím zachází......a boží mlýny melou......

Kolegové jsem zařazen do 3TT chtěl jsem se jen optat co je to za označení asistent. Asistent podle mě někomu při práci asistuje pomáhá, takže já vlastně nemohu být poslán do služby sám. Ale dodnes nevím komu mám asistovat.:))))))))

:-)

U nás jsme některé funkce přejmenovali, protože to lépe odpovídá současné situaci u policie a je to takové lidovější - průhlednější, takže :

1) asistent = podržtaška nebo podrždrát
2) vrchní asistent = vrchní podržtaška nebo vrchní podrždrát

Je na každém, jaká varianta mu vyhovuje. Tyhle názvy se osvědčily, akorát je bohužel nemůžeme používat, jako podpisovou doložku.

a tímhle se něco změní? Ano, jedno křeslo....
http://www.novinky.cz/domaci/pravo--policejniho-sefa-husaka-ma-v ystridat-kotlan_108097_2a2h6.html

To asi ne, protože (viz poslední odstavec) »»»

Ministr vnitra František Bublan nedávno uvedl, že neví, kolik příslušníků StB u policie pracuje, ale že jistě nezastávají důležité funkce. "On potřebné lustrační osvědčení má," uvedla o Kotlanovi mluvčí ministerstva vnitra Radka Kovářová.

Televizi zároveň potvrdila, že Kotlan soužil i u páté správy SNB, která byla součástí StB. Podle místopředsedy občanského sdružení Archivy Radka Schovánka měla pátá správa na starost ochranu ústavních činitelů a důležitých objektů.

"V případě mimořádných bezpečnostních opatření by tito příslušníci StB byli nasazeni
například na různé demonstrace," sdělil v České televizi Schovánek.

"U české policie by bývalí příslušníci Stání bezpečnosti sloužit neměli, a už vůbec ne v tak vysokých funkcích," řekl ČT stínový ministr vnitra za ODS Ivan Langer

dnes se tomu říká Ochranná služba a ex5.odbor se jmenuje prezidium, pod to právě Ochranná služba spadá....nevím pak čím se provinil.....

Začíná kolovat informace, že na jednom, zatím nejmenovaném oddělení v Čechách se zajímavým způsobem řešilo v závěru loňského roku přerozdělování osobního příplatku. Kdo o osobním příplatku rozhoduje? Samozřejmě příslušní vedoucí funkcionáři. Tak se také stalo, že dali chytré hlavy dohromady a krátce řečeno, nepřiznali od funkce ZVO níže žádné osobní ohodnocení. Balík peněz na osobní ovšem zůstal pro dané OŘ v nezměněné výši z minulého roku. Co se stalo? Tento balík si na OŘ rozdělili mezi sebe "manažeři" a na tu lůzu dole nezbylo nic. Něco v duchu věty, že musíme si to osobní přiznat teď, když o tom sami rozhodujeme, protože pak nám už nikdo nic nedá. A až se budou řadoví ozývat, kdeže je osobní, proč jim bylo odebráno, tak oni nám z kraje něco pošlou na dorovnání a to jim teprve rozdělíme s velkou slávou. Přesně v duchu NEJDŘÍV MY a po nás potopa.
Nevím na kterých OŘ bylo odebráno v závěru roku řadovým policistům kompletně osobní ohodnocení, to byste mohli vědět VY, kolegové!?!?

Pane ministře, to je to Vaše slíbené navýšení platů?
V průměru si všichni vedoucí funkcionáři polepšili.
V průměru si všichni řadoví policisté pohoršili!
V průměru budeme letos asi všichni v pr....!

SKONČÍ TO TADY ŠPATNĚ, PAKUJÍ SE TADY AKORÁT Z MANAGEMENTU NA ÚKOR LIDÍ VE VÝKONU.

Trochu české švejkovské reality, aneb proč soudruzi z ODS nechtějí dobře fungující a především zákonu sloužící policii

http://www.witzany.cz/interpelace/Stehovani_Magistratu.htm

..a vy na ně chcete jít holýma rukama. :-))

Několil dní jsem na tomto fóru nebyl, takže zdravím všechny. Dovolte mi abych se vyjádřil svým příspěvkem k jednomu konkrétnímu fenoménu v práci řadového poldy, který sice není momentálně nejaktuálnější, ale jde mi hlavně o to, že snad tyto příspěvky čte také někdo z kompetentních manažerů a snad se nad tímto zamyslí.
Před několika dny jsem se v MF Dnes dočetl, kolik z nás obyčejných poldů zemřelo při výkonu svého povolání. Nechci se zde zabývat otázkou, kolik lidí bylo zastřeleno, to bohužel k této profesi patří, i když i toto číslo by se dalo, při troše dobré vůle snížit lepší vybaveností hlídek v terénu. Mám na mysli např. používání neprůstřelných vest, kdy těchto je na základních útvarech nedostatek a hlídka je nucena jít do zákroku bez jakýchkoliv ochraných pomůcek.
Jde mi však o jinou věc. Zamyslel se již vůbec někdo z vedení policie nad využitím a efektivností činnosti řadového policisty při výkonu služby ? Nezdá se vám pánové z PP, že jste tak trochu zaspali dobu ? Mám konkrétně na mysli každodenní nařízené postávání řadových policistů u silnic ať již ve dne a hlavně v noci, kdy se tito s pomocí zastavovacího terče, případně (často nefunkční ) svítilny musí hrdině vrhat pod kola projíždějících vozidel. Tam si myslím dochází k největšímu počto úrazů a tragédií. Proboha, už se probuďte a pochopte, že jsme v 21. století a ne v 50. letech 20. století. Ta doba, kdy polda s terčíkem u silnice zastavil za dvě hodiny deset aut je pryč. Nemá cenu zde rozvádět jak v posledních, řekěme osmnácti, letech stoupl provoz a s tím pochopitelně i počet různých agresivních individuí, která se na silnicích objevují. V naší zemi to dosud nikomu asi nedošlo, že večer, kdy pomocí svítilny zastavujete na silnici proti vám přijíždějící vozidlo s rozsvícenými světly, pak do poslední chvíle netušíte, co se uvnitř vozida děje, jestli si potenciální pachatel na vás nechystá zbrań, případně zda nemá v úmyslu na poslední chvíly sešlápnout plyn a vás přizabít.
Přitom všem jsou nám však při různých příležitostech promítány různé instruktážní filmy o taktice práce policejních sborů vyspělých zemí. My si však z nich vybíráme pouze to, co se nám hodí do krámu. Tyto zásahy lze shlédnout též na různých TV stanicích, případně v pořadu 112 na Nově. S tímto mám i osobní zkušenosti v podobě policejní spolupráce s policejnímy orgány sousedních států, kde se občas pohybuji. Nikoho tam ani nenapadne zastavovat vozidla způsobem, jaký se praktikuje u nás. Toto se zásadně provádí tzv. monitorinkem silničního provozu motorizovanou hlídkou, která si na základě vytipování podezřelého vozidla za tímto vyjede a to pak následně pomocí výstražného znamení, případně jiných signalizačních prostředků, odstaví a provádí následnou kontrolu. Tím se výraznou měrou snižuje riziko potenciálního zranění nebo usmrcení policisty.
U nás však doposud jde hlavně o to, abychom byli vidět, zbytečně buzerujeme slušné řidiče a jsme nuceni za každou cenu přinést výsledek do čárkového systému v podobě KO, KV a BP. Opravdoví pachetelé TČ se nám jenom smějí, neboť v době mobilních telefonů tito nikdy nepojedou na náhodu, ale pošlou si napřed tzv. volavku, která jim potřebné informace zatelefonuje. Jediné co to vše přináší je to, že vás při troše štěstí zmrzačí nebo přizabije nějaký opilec, feťák, nebo nějaké jiné individuum.
Snad je to teď všem již jasné. Pak mne však nodvratně napadá otázka, proč jsme neustále k tomoto způsobu činnosti nuceni ? Efektivnost tohoto počínání je prakticky nulová !!! Že by snad další potěmkinovská vesnice typu: "Hlavně musí být na oko vidět a přinést výsledky ! " Dále mi to připadá jak v Rudé armádě ve II. světové válce. To nevadí, že "zařve" sto vojáků naprosto zbytečně z důvodu špatného velení, " nás mnógo", nejdůležitější je zachránit techniku.
Vážení zákonodárci a manažeři PP, my však nejsme v Rudé armádě ve II. světové válce , my jsme uvažující tvorové v 21. století a tak se zkuste snad trochu nad tímto zkostnatělým systémem zamyslet ,zjednejte nápravu a zkuste se také někdy zeptat obyčejného poldy na jeho názor. Nebo si opravdu máme myslet, že naše zdraví a životy jsou vám ukradené ? To by vám být jedno nemělo, může jednou nastat situace, kdy nás, ŘADOVÉ POLDY , budete potřebovat.

Ano připojuji se k tvému příspěvku, a je nutno zdůraznit , že komunikace vázne již delší dobu a dnešní dny to jen potvrzují. Uvedl bych alespoň známý příklad nevhodných pouzder na zbraň, které než byly dány do výkonu. Zřejmně nikdo s uniformovaných poldů nedostal možnost si je předem vyzkoušet ani je zhodnotit. Dále bych mohl pokračovat radiostanicemi MATRA, které jsou zastaralé a drahé a nefunkční.Mohl bych pokračovat vozovým parkem , který je zastaralý a vhodný jen pro převoz doručenek. Dnes hlasy a návrhy řadového nechce nikdo slyšet. Vedoucí nepřipomínkují jen kývou a jsou přinuceni říkat , že je vše v pořádku. Tímto způsobem je postupováno od ředitelů až k policejnímu prezídiu. Toto si může uvědomit při dnešním tlaku proti odvolání, kdo se odvolá tak si na něj zasedneme. Chyby na policejním prezidiu jsou drahé a platíme za to všichni. Ryba smrdí od hlavy!!!!!

nesloužím sice týden, ale ona komunikace někdy i fungovala????

A to ještě málokdo ví, jak různí funkcionáři PP a podobně zcestovali celý svět Amerikou počínaje a Holandskem konče, aby mohli zavést nové progresivní prvky. Sloužím víc jak 15 let a za tu dobu a ještě před ní se vůbec nic nezměnilo. Policajt dělá pošťáka jako za komunistů, staví auta jako za komunistů a je děvka pro všechno stejně jako za komunistů. No a aby toho nebylo málo tak administrativy ještě přibylo. Ale, co se výrazně změnilo, že respekt a vážnost už žádnou nemá. Je to tragedie.

Přicházím díky mému zaměstnání o rodinu, jsem neustále ve službě, volno díky posraným 150 hodinám nemám, jsem nevyspalý, nervózní, a po všem tom mám tak akorát na bydlení, půjčku na bydlení a zak zak na žrádlo, nějaké školní výlety , lyžařské výcviky, pro mé děti ??? Ani náhodou mají totiž fotra ubohého fízla, který žije jako socka, není vůbec doma a když je děti i manželka by byly asi rády kdyby nebyl protože je nervézní a pořád chrápe. Tato péče státu o někoho, kdo mu slouží je opravdu ubohá i za komunistů bylo lépe než za těch debilů debilních co tomu vládnou nyní, jenom doufám, že se toto dozví celý svět, jak se chvá český stát k českému policajtovi, žádám všechny kolege, ať využijí všech dostupných prostředků, aby informovali veřejnost , evropu o tom, jaké podmíky zde máme, sociální jistoty a zázemí, a než přijede ten eurokomisař ať už ví o čem to zde je protože ten usměvavý blbeček, kterému patří tyto stránky, se na něho bude akorát debilně culit a lhát mu do očí ......

Můžem si podat ruce, končím 12 rok služby je mi 41 let, mám kluka v 1 třídě, druhého kluka na gymnáziu v 1 ročníku, manželku s čistými 7.500,- Kč a na lyžák klukovi na gymplu se skládají babička s dědou, kdy já to financuji s manželkou tak z 1/3 a babička s dědou tak z 2/3 a původně jsem říkal klukovi, že prostě nepojede, že na to nemáme, protože Vánoce vždy s člověkem zatočí finačně a vždy si oddechnem, že jsou již pryč, kdy radost již člověk má jen z těch zářících oček dětí a každé blížící se Vánoce jsou před očima jen starosti, jak udělat dětem radost a jak to vykoumat s těmi penězi. Byli jsme holt vataři a teď na vatě dokonce i spíme. Jinak jsem 17 let ženatý a na dovolené jsem byl slovy dva krát. Jednou Španělsko v roce 1997 spolufinancované rodiči manželky a v roce 1999 v chatkách v ČR. Od druhého dítěte již žádná dovolená - jako 4 člená rodiny někam jet, je pro nás finanční zátěž, kterou ani neplánujeme.
Přitom jsem ještě nedávno byl spokojený a to v době, kdy jsme dostávali 1/2 platu v létě ( u nás peníze do domácnosti ) a další 1/2 platu na Vánoce ( zafinancování dárků - manželka byla vždy spokojená). Teď je to horší a horší a zjišťuji, že je u nás stále obtížnější vyjít s penězi a počítáme každou stovku. Ještě že mám dobrou manželku, té moc děkuji, že při té svinské práci co děláme s těmi šmejdy a toho svinstva co se kolem nás děje, stojí za mnou a taková podpora je v rodinném životě policisty nesmírně důležitá. Těžko bych mohl řešit mimo jiné konflikty v domácnostech jiných, kdybych to měl sám doma. Já jsem poslal 100,- Kč na konto na právníka a pošlu z další výplaty znovu, je to věc každého, buď to vyjde nebo ne, o nic kromě té stovky na které mě již nezáleží, již nemohu přijít. Takovou dobytčárnu na policisty, co v tomto státě upekli sklidí i oni, protože to látání policie těmi lidmi, co tahají z pracáku a které to z vlastního zájmu nenapadlo samotné dopadá, tak jat vidím nové příchozí, řada z nich je u policie vyloženě z nouze a to je dobrá motivace dělat policiejní práci.
Moje děti až vyrostou a již se to rýsuje, tak budou moc dobře vědět ( nebo už i ví ), co dělám pro tuhle společnost za nevděčnou práci s kriminálníky a jak je to ze strany odpovědných tohoto státu " oceňováno " a budou vědět, které politické strany s jejich tátou zametaly a tuto veřejně činnou službu degradovaly na tu dnešní podúroveň.

Kolego měj se, držte doma při sobě, co nás nespálí, to nás posílí a nebo tak nějak.

DĚKUJI TI KOLEGO, ŘEKL JSI TO ZA MNE!

NIC SI Z TOHO NEDĚLEJ JÁ UŽ O RODINU PŘIŠEL, PRESTIŽ TÉTO SLOŽKY JE NA NULE A MATERIÁLNÍ STRÁNKA TAKTÉŽ.

for: poctivý polda + rodina???
Naprosto a plně souhlasím, nebudu opakovat to jste oba vystihli naprosto detailně. Jen mám obavy, že takovýchto životních příběhů plných pravdy, by dalo na celou kroniku. A kdo to ještě nepoznal, jde jen a pouze o čas...:-(
Za podmínek, které nyní máme jako nůž na krku, se podobné situace budou moc a moc množit.

Kluci je to tragedie, když to všechno čtu tak musím uznat, že máte všichni pravdu, ale to snad do nekonečna nejde, aby s námi takto vyje....... Ale asi to prostě v tomto státě jde. Myslím, že v tomto státě nám nikdo nepomůže spíše naopak, snad by to zlepšení mohlo být na základě nespokojenosti z venku, ale kdo ví. Kolego "poctivý policisto" musím uznat, že to co píšeš, tak jako bych to napsal já. Když tvůj příspěvek četla manželka, tak mi řekla, to si náhodou nepsal ty. Já jí říkal ne, je to další člověk, který je se svou rodinou a ve stejném věku na tom stejně jako my.

Zajímalo by mě k čemu jsou vlastně odbory v práci po přihlášení do počítače mi tam pořád skáče že proběhla schůzka odborů s panem Langrem a že je vlastně všechno v pořádku, že peníze se jenom přerozdělily od těch co nic nedělali a nedělají (policistě na OO PČR a kriminálka) do tzv. managmentu. Nevím jestli si z nás už dělaj srandu nebo jestli nám chtěj úplně vymejt mozky. Ještě když mě pak vedení řekne, že je vlastně vše v pořádku, že oni vlastně taky neměli příplatky za noční , so, ne a svátky (když si byli v klidu doma odpočívali, nebo spinkali), tak to už je na mě docela dost. Chtěl jsem do odboru vstoupit, ale vlastně jsem zjistil, že jsem udělal dobře, že jsem to udělal. Myslím si, že je to pravá ruka pana ministra.

neudělal

Naše "nezávislé" odbory jsou s prominutím k hovnu