Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pan ministr skončil LIVE a chce se mi blejt, velebnosti!

Pane ministře, co jste řekl k CzekTeku, to je přímo NEHORÁZNOST. Házíte špínu na policisty obecně!

mu chybělo stát tam a viděl to live. Jen pak by byl v obraze, co se tam dělo...... Na druhou stranu má tolik policejních záběrů, že by si je jako večerníček mohl pouštět do důchodu a tak zkreslené jako při hurá akci našich médií proti policii určitě nejsou....

Dříve byla policie kritizována za to, že nechala takto svobodně " rozfetovat " a " rozpumpovat " dav někde na pláni a že s tím nic nedělá, když je tedy policie činná, tak je to zase špatné, že po sobě nenechá házet láhve a klacky a při tom, kdyby na takovéhle akci " pro děti byl můj syn ", tak bych nechápal co tam v těch sračkách dělá a styděl bych se, že tam byl. A někteří lidé se cítí ještě dotčeni, že jim člověk naznačí, jakže to myslí s výchovou svých dětí a zda je zajímá drogová scéna jejich dětí na těchto akcích alá extáze a pod.
Chtěl bych vidět pana Ministra vnitra, jakou by zvolil taktiku a jak by se domluvil se stádem opilců, nafetovaných a k jistým lidským hodnotám naprosto vlažných lidí. Potřeboval by zkrátka vystoupit z poslanecké ulity zaparkovat vozidlo, jako obyčejný občan, který dlouho šetřil na ojeté vozidlo pojištěném pouze zákonnou pojistkou nevztahující se na vandalismus a aby mu tito Czechtekoví lidé ukázali jak umí malovat na auta klíčem, sprejem a pod. - poznal by pravou stránku demokracie, tak jak ji vnímají tito lidé, kteří žádnou hodnotu ve společnosti nevytvořili, ale bezhlednost a lhostejnost k jiným jim výrazně přebývá - hodnoty mají jednoduché - stačí se pobavit na louce s maximálním odvazem za doprovodu chlastu a drog a okořenit to stylem : " hoď si flaškou na svého policistu " Běda jak zasáhne, vždyť v této republice mu to vrátíme i z úroky a bude za přispění pánů politiků zase za blbce, který chce slepě něco bránit.

Jen jestli budete postupovat proti všem stejně?! Reaguji na Vaše slova v Pressklubu. Určitě Vám to někdy připomenu!!!

Na Frekvenci 1 je právě ministr Langer LIVE, do 18:30

Kurňa, nemám rádio, nezbylo mě na něj.

Pane ministře co pro Vás znamená rodina ??? Myslíte si, že je správné, že státní zaměstnanec, který si nemůže legálně přilepšit, nemá na dárky pro děti, není schopen, bez dalších následků, zaplatit dítěti tábor, popřípadě lyžařský kurz a další zakladní věci, myslíte že život je od toho aby se dřelo od ráno do rána pro všechny nahoře aby dostavali tisícové odměny, a nic z toho nemít ? K čemu je takový život, žijeme pouze jednou a díky Vám pane ministře naše životy prožijeme dost po úroveň, bohužel od tohoto se bude odvíjet i dětství našich potomků . život pane ministře by jsme měli prožít a né pouze přežít. Je mi jasné že tento příspěvek bude jako plácnutí do moře ovšem na každého jednou dojde a doufám že dojde i na Vás , jste mladý ubožák, který leze do prdele starým, podporuje komunisty na funkcích a na ty kdo na Vás dře kůži jste se VY sprostě vysral, kdybych Vás jednou potkal přinejmenším Vám flusnu do ksichtu , já moje rodina a tisíce dalších rodin několika desítek tisíc policistů tím si sem stoprocentně jistý

.. proboha prober se a jdi se někdy vyvětrat. Možná přitom narazíš na lidi, kteří opravdu dřou od rána do večera, jak píšeš, a to za desítku čistejch. Dám Ti dobrou radu, moc před ním nekňuč a hlavně nemluv za desítky tisíc poldů. Za mě teda nemluvíš.
15 let služby, obvod, 4 PT

to ti tak žeru, že si ve čtyřce asi si ještě neokusil 150 zdarma souhlasím s rodina a vyvětrat se jdi ty zřejmě z pořádně zaprděné kanceláře magore

Chovejte se k sobě slušně - trochu úcty.

For pro rodina
Proboha co ty jsi za policajta, když se tady srovnáváš s dělníkem co bere 10.000,- Kč měsíčně, ty nejsi státní zaměstnanec tak si srovnej svojí životní úroveň třeba s vojákem z povolání, strážníkem MP nebo úředníkem. S těmito lidmi se musíš srovnávat a zjistíš, že z nich máš nejnižší příjem a děláš pro společnost méně jak oni ? Určitě né tak prosím tě příště takhle hloupě nemluv.

Občas sem zavítá nějaký policista, který dříve sloužil v republice Zair no a tam dostávali místo peněz vanilkové lusky. V tomto srovnání se máme dobře a já jej chápu, že takto uvažuje. Nezlobte se na něj zřejmě dobrý oddíl - STS Chvojkovice Brod.
Jak je ten život jednoduchý a krásný, když je tu dostatek lidí realistického smýšlení sebe sama hodnotíc ve srovnání se skladníkem v Kauflandu a ne se svým srovnávacím protipólem podobné práce. Již započítání praxe hovoří něco o práci využitelné pro službu, kdy mám proto navíc ke 12 letům u PČR započítány ještě roky u Městské policie a když srovnám kolik tam berou při mé znalosti této práce, tak zodpovědně prohlašuji všem zde příspívajícím kolegům, že jsem tam byl kdysi pobře placený turista, plat je o něco menší než u nás - o 2.000 - 3.000 menší, ale náplní práce naprosto nesrovnatelné a když to vezmu z naší stránky, tak když vezmu svou platovou odměnu za moje pracovní vytížení u PČR, tak bych skutečně musel přiznat strážníkovi podle této úměry, tak maximálně 30 procent mého platu.

Takže kolego nahoře s tímto protipólem a s jinými na naší " pozici " se srovnávej, Nejsme tady žádné nízké IQ a řešíme spousty spisových problémů, které již často nejsou 1 + 1 jsou dvě, nebo ti připadají některé oznámení případy jednoduché na právní kvalifikaci ? U městské policie jsem byl 3 roky a vím o čem mluvím, samozřejmě tam i mám do dnešní doby bývalé kolegy a s penězi se na nás slušně dotahují a o tom nikdo neví ?, to nikomu nevadí kolik berou ? Žádných 150 hodin zdarma, poplácené svátky, přesčasy. U nich se jde v pohodě na dovolenou a já jsem na ni ani v roce 2006 nemohl jít jak jsem původně chtěl z důvodu podělanejch spisovejch lhůt, protože jsem nestíhal, když byl kolega na dovolené a mě se nahrnuly spisy.

Radši končím, protože mě tyhle nesmysly zde uváděné akorát rozčilují a snad je to policista někde z vesnického oddělení, kde má tak 2 spisy do měsíce.

Dobrou noc

Změní se někdy, že policajt nebude dělat pošťáka, nebude jako kamikadze stavět auta, nebude děvka pro všechno, nebude mít tolik administrativy, bude se k němu stát chovat slušně. Změní se to někdy?

Až nás obsaděj Američani, tak tady bude každej policajt SHERIFFem :-) A platy budou jako u Kanadské královské jízdní "-)

Slyšeli jste o takzvané hard a soft verzi RENTY? Pokud tohle bude JE TO konec

Jestli něco víš, tak se poděl o informace

maximálně tak hard a soft P, myslím si, že drbů a neověřených informací běhá mezi klukama hodně a připadá mi, že to někdo šíří schválně s cílem naštvat co nejvíc lidí a donutit je k odchodu, nemyslíš?

Tento prispevek zde umistuji proto, aby laicka verejnost byla informovan o skutecne stavu, ktery panuje v Policii CR a pripadne se mohla k problemu vyjadrit ci prispet radou, jak se obdobna situace treba resi mimo resort tedy tzv. v civilu. Text byl zaslan i p. ministrovi.

Vazeny pane ministre,

jako policista delsi dobu sleduji Vase ruzna medialni vystoupeni tykajici se problematiky Policie CR. Soucasne v posledni dobe pozorne ctu diskusni prispevky a Vase odpovedi na Vasich webovych strankach. Zaujala mne jiz v preducinnostni dobe noveho sluzebniho zakona Vase nektera vyjadreni vysvetlujici nektera ustanoveni zakona. Dost policistu vkladalo velke nadeje ve vysluhovy prispevek a do aplikace tzv. karierniho radu vyplyvajiciho ze zakona a z nich vyplyvajici moznosti odchodu starych ci starsich policistu z vedoucich funkci.
Sam na svych webovych strankach jste ve vyjadreni k diskusnimu prispevku ze dne 18. 1. 2007 nicka Stenly Dubinatorowskeho uvedl, ze toto jsou faktory cituji „naopak po dosažení delší doby služby podporující generační obměnu sboru“. A i tato Vase slova mne vyprovokovala k tomuto kroku.
Jak pak mame my policiste v soucasne dobe vnimat na vysokych funkcnich postech funkcionare, kteri jiz vekem o nekolik let presahli vznik naroku na starobni duchod, ktery pritom jiz pobiraji soubezne s platem policisty a pritom ani jejich odbornost ani prace ani oni sami nejsou pro policii rozhodne prinosem?
Vime o tom, ze s takovymi funkcionari budou provedeny pohovory, ktere je maji motivovat k odchodu do zajiste zaslouzeneho duchodu. Ale je takovyto pohovor skutecne motivujici k odchodu?
Proc by tito funkcionari s vysokym platem sami ze svych vetsinou teplych kancelari odchazeli?
Proc tedy obecne po dosazeni naroku na starobni duchod takovemuto funkcionari neni nabidnuto bezne radove pracovni misto? Myslim, ze by tech tzv. deleslouzicich bylo hodne moc malo!!!
Rozhodne bez osobnich antipatii bych Vam nyni jednoho z takovychto spickovych funkcionaru predstavil. Je jim pplk. Havranek, zastupce reditelky OR PCR v Kutne Hore pro trestni rizeni. Tento policista se do teto spickove funkce dostal fatalnim rizenim osudu. Bohuzel byt je zastupcem pro trestni rizeni, jedna se o cloveka pravem a natozpak trestnim temer nedotceneho a proto po celou dobu vykonu teto funkce temer vyhradne se stara o chod ekonomickeho oddeleni OR a jine cinnosti jen ne o trestni rizeni. Jeho nektere vyroky a rozhodnuti ucinena v souvislosti s trestnim rizenim jen vyvolavaji u nas jeho podrizenych usmev, smich, povyrazeni a udiv, jak vyssi funkcionari tento fakticky stav trpi ci toleruji jiz nekolik let?
Pritom mu je jiz kolem 58 let, narok na starobni duchod mu vznikl zrejme v jeho 55 letech a zajiste pobira starobni duchod spolu s platem policisty a pokud se k tomu pripoctou naklady na denni dojizdeni sluzebnim automobilem z benesovska, tak naklady na takovouto temer zbytecnou pracovni silu u Policie CR jsou skutecne astronomicke ve srovnani s naklady na pracovni sily, ktere vlastne delaji tzv. na nej, tedy mam na mysli nas jeho podrizene.
No a zajiste pokud bychom se podivali na vetsinu okresnich a krajskych reditelstvi v republice, bude stavajici stav zrejme misty obdobny. Rozhodne ale bude urcite rozdil oproti shora uvedene situaci v Kutne Hore v kompetentnosti a erudici techto funkcionaru oproti pplk. Havrankovi.
Je jasne, ze stav u Policie CR se bude menit pomalu a obtizne, ale myslim, ze jako ministr vnitra CR byste mohl dat proverit mnou uvadene skutecnosti a nechat se informovat o zjistenem stavu a pripadne prijatych opatrenich. Rozhodne ale zde Vam nechci a ani nemuzu radit Vase rozhodnuti a kroky.
Nas radove policisty rozhodne zajima, jaci lide nam veli a vlastne rozhoduji o nasich pracovnich zalezitostech a osudech. Domnivame se, ze svych velitelu bychom si meli vazit a obdivovat je pro jejich znalosti a erudici a pristup k nam, jejich podrizenym. A proto by meli byt nasimi veliteli!!!
Bohuzel musime konstatovat, ze v soucasne dobe tomu tak u OR Kutna Hora PCR bohuzel neni.
Verime, pane ministre, ze v brzke dobe pozname Vas zasah v teto veci ci oblasti.
Predpokladam, ze vsichni ctenari pochopi mou nechut se podepsat pravym jmenem. Ale diskuse je mozna na zdejsich webovych strankach.


kutenbergsky polizist

Náhodou akce se stěhováním SKPV v jeho podání byla super:-), ale jedno mi vrtá hlavou proč si ho nevzal K. na Prahu-venkov, když tam je teď plno logistické práce se scelováním Prahy-východ a Prahy-západ.

Psal jsi to ty Honzo?

No nic stačilo, je čas opustit tyto stránky, pěkně jsem si to tu užil, ale tohle mi peníze nevydělá, takže jdu pracovat (pro pana ministra: "podnikání jste nám zakázali, takže na černo a bez řádného placení daní"ale psssssst)......:-)))

Pardon - do balíčku. Policisté chodí pracovat do balíčku ||:=)- a až bude balíček plný, tak budou smět mít placeny přesčasy ...