1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

POLICIE ZAŽÍVÁ KRUŠNÉ OBDOBÍ, kdy už tak zdecimovaným bezpečnostním složkám teď došly peníze. Existenční problémy maji mimo dalších složek i specializované útvary, které vyšetřují nejzávažnější trestnou činnost. Detektivové musí šetřit schůzky s informátory jim musí schvalovat a peníze předávat jen za dohledu nadřízených. Až 20% podstavy vypovídají o katastrofální situaci u České policie.

Níže uvedený článek jsem zkopíroval/ pod hlavičkou Hammer Pecina/. Problémy u policie setrvávají již delší dobu, je na čase, aby zákonodárci shodili paskvil z.č. 361/2003
Sb .Paskvil napáchal moc škody. S pozdravem rentiér.

se nemusí líbit žádným looserům vysedávajícím v hospodách a brečíčích jak se mají špatně. Docela jasně to řekl a někteří to tady taky pochopili: bude se propouštět. A nebudou to ti shora. On udělá toho špatného, po něm přijdou ti "hodní"... straníci.
V roce 1990 řekl Sacher, aby se policie zaplatila, nebo ji zaplatí někdo jiný. Po nějaké době přišel k veslu Ruml a ten tak dlouho všude opakoval, že na práci pořád nijak nenavyšovaný rozpočet policii stačí, až v roce 1997 od šetření benzínu zachránily četnictvo na Moravě potopy. V roce 1998 už nikoliv, ale pasák volů měl pořád dost. Pak se pomalu sestrouhávalo kdeco, ale na platy nám nikdo pořád nesáhnul. V roce 2007 nám už na platy sáhli, i když to nazvali jinak. Následoval exodus. Teď je skoro jisté, že dojde i k tomu, že se začne propouštět. Ten Titanic se potápí pomalu, ale velmi jistě. V zemi, kde vážnost policie je někde na mínusových hodnotách, kde ji občan vnímá jako něco mezi černým kašlem a filckama, to u nikoho pobouření nevyvolá. Následující ministr v pohodě využije Langerových krků, kdy se prodrbala spousta peněz a na tomto základě udělá z policajtů zase blbce: nerozumě si vyhazovali z kopýtka, tady je holt trest. Přesně jak to bylo jeden čas s útokem médií na naše výsluhy. Venku jsme to od lidí schytávali úplně na každém kroku. Všichni na nás byli naštvaní.
Všimněte si, že se už sáhlo na poslední platové rezervy, což ty platy na mrtvé duše byly. To je prostě konec. Systém dosedl na dno. Teď se začnou vypouštět duše.
I když nebylo by od věci ty osmnáctileté puberťáky vypoklonkovat....

Zdravím všechny poctivé lidi.K pánovi pod hlavičkou / jen blbněte/ chci uvést, ať nestraší. Kdo si chce práci najít, tak si ji najde. Měl se ponechat starý zákon č. 186/1982 Sb, kde se platily přesčasy, soboty, neděle, svátky, tyto jsem nenasluhoval, noční příplatky. Platil se hodnostní příplatek. U mne by to v současné době dělalo ccc 5000-6000,-Kč hrubého do mínusu, než jsem měl před třemi lety ve výplatě. Když jsem sloužil jako SNB v Praze rok 1982-3, tak mne vni tro platilo luxusní ubytovnu, jízdné, ženatým odlučné. Jak to tu čtu, toto již asi neexistuje, proč.Pochopitelně policista ČR, hasiči, bachaři, justiční stráž pochopitelně křičí, protože se jim rapidně snižuje životní úroveň. Též pochopitelně křičí zdravotníci lékaři, učitelé a další státní zaměstnanci. Každý si hají svoje životní jistoty.Stát by měl toto zaručit. To nepočítám valorizaci platu. U rentiérů poloviční valoriace, proč, asi jsme špatně platili daně, ne malé, špatně sloužili. Dlouho diskutovaná renta, je to jen sociální dávka, za nasazování života, zdraví ve službě, na úkor svého času, rodiny, koníčků a dalších negativ.Tato dávka je všude v Evropě u policistů, hasičů, bachačů, vojáků. Každou chvíli se střídá vláda, levice a pravice se nenávidí, ale toto odnáší prostý občan. Nové volby budou stát zase zbytečně velké peníze,byl by na chod policie, hasičů a dalších, ještě by zbylo pro sociálně potřebné, přestárlé občany. Může se stát, že za čas nebude na důchody, na sociální dávky pro potřebné. Bylo by zajímavé, kolik za rok stojí provoz parlamentu, senátu, platy všech poslanců, zbytečných senátorů, různé loby, masa státní institucích, paláce na úrovni okresů, krajů, luxusní budovy zdravotních pojišťoven .Stačila by jenom jedna. Jsem jenom občan, mám jenom odmakaných 33 let, ještě před sebou 15 let do důchodu, snad se jej ve zdraví dožiji. Doufám, že nebudeme makat do 70 ti let. Stát je vykradený, justice nestačí stíhat velkozloděje. Co nový zákon, to paskvil. Přeji současným policistům a dalším, aby se dožili spravedlivého zákona, poplatný době, dejte na sebe pozor, mějte se dobře, bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy.Jak to v civilu vidím, není to jenom můj názor, ale většiny občanů této země.

Vážený rentiére! Nevím na co si neustále stěžuješ. Jsem v obdobné situaci jak ty, přesněji řečeno ve shodné situaci jako ty. Nevím proč jsi odešel ty, ale u mě to nebyly žádné závažné důvody a u policie jsem si nemohl na nic stěžovat, měl jsem se vcelku dobře a to jsem sloužil jako ty - začínal jsem na ulici, noční, výjezdy apod. však to určitě znáš líp jak já. Náhle jsem pocítil však změnu že mohu být společnosti potřebný i v jiné profesi. V současné době když hovořím s těmi, kteří sloužili za platnosti starého zákona a v současné době dle tebe jak nazýváš "paskvil" tak mohu říct, že někteří poldové se dnes mají ještě líp než za starého zákona /a mohu říct, že jde i o obyčejné poldy z ulice jako sme byli my/. Já po svém odchodu jsem si našel obyčejnou práci, kam chodím s chutí a rád. Nevím co děláš ty nyní, ale po odchodu jsem zůstal pár dnů doma a bylo to neúnosné. Mohu ti říct že nyní makám jako dělník 8 hodin a nic mi v mé práci nevadí a to makám rukama. Co děláš ty ? Myslim že si to nechce jen stěžovat na vše, na všechny a na všechno, ale začít uplně znova jinde a jinak a sám uvidíš, že radost a potěšení se dostaví samo. Přehodnoť svá sdělení a uvidíš.

... rentiér má pravdu! Za novýho zákona se mají dobře akorát vedoucí, manageři, koordinátoři atd, my řadoví jsme biti :-(

rentiére, myslím, že děláš ze všech hlupáky, jestli máš odslouženo 33 let, tak Ti nemůže důchod vycházet za 15 let, ale v cca v 57 - 58 letech a do tohoto věku můžeš mít max. 7 let. K ostatnímu nemá cenu se vyjadřovat...

Jenom bulíte, tak běžte do civilu a až jeden měsíc přinesete o 30% domů méně mzdy a budete ještě rádi, že máte práci. Nebo běžte k soukromníkovi a tam poznáte, co je práce. Mimichodem kolik z Vás splní povinné fyzické testy.

Neboli viz. UBS Ano vím, že se Vám to nelíbí, ale bohužel musím stále dokola opakovat, že se máte ještě dobře. Samozřejmě bojovat se musí, ale věřte, že i přes tu nespravedlnost Vám každý měsíc přistane slušný balík peněz. Neboli nelíbí se ti to, odejdi a zkus třeba podnikat a nebo se nech zaměstnat a to nejlépe u soukromníka. To tedy budeš koukat, co je vše možné. Znám ve svém okolí několik expolicistů a většina by se vrátila zpět. Můj odhad je takový, že odejde minimum a když tak určitě ne z příhraničí a kde je vyšší nezaměstnanost.

Ale, ale Jeníčku ty jsi se zapomněl podepsat nezdá se Ti. To by ale nemělo stávat. Přece si za svým názorem stojíš, nebo ne?

POLICIE ZAŽÍVÁ KRUŠNÉ OBDOBÍ, kdy už tak zdecimovaným bezpečnostním složkám teď došly peníze. Existenční problémy maji mimo dalších složek i specializované útvary, které vyšetřují nejzávažnější trestnou činnost. Detektivové musí šetřit schůzky s informátory jim musí schvalovat a peníze předávat jen za dohledu nadřízených. Až 20% podstavy vypovídají o katastrofální situaci u České policie.

To, že nejsou peníze na provoz Policie je opravdu tragedie. Ovšem jsou skupiny lidí v tomto státě, kterým to náramě vyhovuje, protože alespoň policisté niho z těchto skupin neotravují. Informátoři přestanou informovat, proptože dnes zadarmo ani kuře nehrabe, natož informátoři, kteří tímto riskují svoje postavení a někdy i život.

Na druhou stranu si aspoň lidi uvědomí, že potřebují fungující policii a komu za současnou tragédii u PČR můžou poděkovat.

Na druhou stranu si aspoň lidi uvědomí, že potřebují fungující policii a komu za současnou tragédii u PČR můžou poděkovat.

for Ronin
Rád bych tomu co jsi napsal uvěřil, ale nějak mi to neštimuje. Lidé jsou banda nevděčná. Dnes někomu pomůže a on ti zítra vrazí kudlu do zad, vše podle hesla "Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán".

Nový služební zákon přináší policistům výhody. Mimo jiné zkracuje pracovní dobu tak, že za rok policisté odpracují o 150 hodin méně než před rokem 2007,“ trvá na svém Langer.
Ty pitko křivohubá, už někde zalez do kanálu, víš o všem akorát kulový!!!Jen lžeš, lžeš a zase lžeš!!!

mimopražský a dojíždím do prahy do práce,150 hodin jsem dělal na vrub státu s pokorou a půl roku víkendy svátky a jiné bez rodiny,už ani nevím,co je to si posedět s přáteli u vínka,anebo nějaký koníček fitness,nebo jít někam s rodinou,dřou tě jak koně a když makáš a doděláš 150hodin,tak ti neřeknou ani vyliž si pr...nechci si stěžovat,ale začínám zvažovat,že pujdu do hajzlu,balím rentu a chci žít jinak,tento způsob života je pro mne nevyhovující.

Jenom bulíte, tak běžte do civilu a až jeden měsíc přinesete o 30% domů méně mzdy a budete ještě rádi, že máte práci. Nebo běžte k soukromníkovi a tam poznáte, co je práce. Mimichodem kolik z Vás splní povinné fyzické testy.

Neboli viz. UBS Ano vím, že se Vám to nelíbí, ale bohužel musím stále dokola opakovat, že se máte ještě dobře. Samozřejmě bojovat se musí, ale věřte, že i přes tu nespravedlnost Vám každý měsíc přistane slušný balík peněz. Neboli nelíbí se ti to, odejdi a zkus třeba podnikat a nebo se nech zaměstnat a to nejlépe u soukromníka. To tedy budeš koukat, co je vše možné. Znám ve svém okolí několik expolicistů a většina by se vrátila zpět. Můj odhad je takový, že odejde minimum a když tak určitě ne z příhraničí a kde je vyšší nezaměstnanost.

OPĚT NENÍ NA NIC A OPĚT SE BUDE ŠETŘIT KDE SE DÁ. DAL BYCH TO ZAPLATIT MODRÉMU SVAZÁKOVI Z OLOMOUCE.

Pan Langer utopil obrovské peníze do kampaní a recepcí a policii to prakticky nepřineslo vůbec nic. Nač plazmové TV, nač metalizované vozy, nač kampaně pro současný stop stav novým policistům.

Pro rentiéra. Nejsem provokatér, ale napsal jsem ze života, jak to tu chodí.Pan Langer rozházel zbytečně miliony korun na nábor nováčků k PČR, za zajímavé televize, které se nesmějí zapínat. Dole je článek, že plukovníci využili pro ně výhodný zákon č. 361/2003 Sb, a odešli v klidu. Odsloužil jsem 25 let v přímém výkonu, a dále odpracoval 6 let v civilním sektoru. Na internetu je článek, že lidé mají obavu , zda bude na lékařskou péči a na důchody. Republika se vesele nadále rozkrádá , pan Janota bude muset udělat celoplošné škrty ve výdajích. Třeba mocipány napadne snížit na minimum mateřskou,zrušit invalidní důchody, nevalorizovat nic ,zrušit policistům, hasičům, bachařům, vojákům diskutovanou sociální dávku. Snížit platy této skupině občanů. Stačí se podívat na televizi, honosná sídla na okresní, krajské úrovni, úřadů státní správy, masa úředníků s nemalými platy. Nehorázné platy senátorů, poslanců, když škrty, tak začít od sebe. O tom se nehovoří.Je zde přechodné období, dále spousta nováčků v přechodné době, aby nedošlo k prudkému odchodu této skupiny lidí do civilního sektoru. Jak pán dole píše, abych neprovokoval, a užíval rentičku, je to jenom sociální dávka, do důchodu mám ještě 15 let. Přeji bývalým kolegům zdraví, dejte na sebe ve službě pozor, věřím, že bude za nějaký pátek lépe, bývalý kolega z České Lípy. Je to můj názor.

Rentiére prosím tě NEBREČ pořád jen a nenadávej - dle mého jsi tedy neměl ODCHÁZET a zůstat sloužit dál a nemusel siˇteď nadávat na to jak tě odíraj tou rentou !!! NEBUĎ ZÁVISLEJ NA TÉ SOCIÁLNÍ DÁVCE, ty svoje prachy z renty přenech těm kdo ty prachy skutečně potřebujou. Snad nejsi živ jen z té sociální dávky, zanech nářků a radči nám sem napiš co děláš teď, cím a co tě živí a zkus vychválit svoji novou práci !!!