Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Není co dodat

Podivné poměry v české policii

Hydepark

Jen několik týdnů platí nový zákon o služebním poměru a možná se dočkáme úplně první demonstrace policistů, hasičů a pracovníků Vězeňské služby. Nebudu se divit. Zákon je nevlídný k těm, kdo nasazují život přímo na ulici a jež opravdu potřebujeme, tedy k řadovým pracovníkům těchto složek. Protestují, že jim zákon peníze sebral. Desetitisíce přidal přebujelému, mnohde přestárlému a nevzdělanému managementu, do kterého počítám i mnohá tzv. metodická pracoviště.

Mužstvo se oprávněně cítí podvedeno. Spravedlivý systém nočních příplatků, příplatků za soboty, neděle a svátky byl zrušen. Je to krok zpět, podobný systém platil za komunistů a všichni si oddechli, když byl zrušen. Dnes budou téměř stejně odměněni ti, kdo chodí do práce od pondělí do pátku, skončí denně ve čtyři, jako ti, kteří jsou ve službě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Policie ČR je zralá k reorganizaci. Bafuňáři, jak vzletně nazývají zkostnatělé velení někteří vysocí představitelé ministerstva, sami neodejdou. Naopak. Budou sedět na svých židlích co nejdéle, protože potřebují vysoký roční průměr. Z toho se jim pak vypočte renta. Neprošel totiž návrh poslance Kalouska, který předpovídal ve Sněmovně koncem loňského roku atak na státní rozpočet v budoucnosti a snažil se maximální výši renty omezit na rozumnou mez. Jako nový ministr financí se s těmito výdaji bude muset poprat.

Jeho návrh nezískal většinu, a tak se bafuňáři po roce dočkají. Po odsloužení 25–30 let budou do smrti pobírat až 50 procent z hrubého platu v čistém. Mají-li dnes okresní či krajský ředitel a jeho zástupci, ředitelé všech možných služeb, oddělení a pododdělení na policejním prezidiu přes 50 000 hrubého (stačí se podívat do tabulek a nasčítat příslušnou třídu, příplatek za vedení až 14 tisíc, zvláštní příplatek až 4 tisíce, osobní příplatek až 100 procent platového tarifu), pak lze očekávat výsluhové příspěvky vyšší než 25 tisíc měsíčně u pětačtyřicetiletých až padesátiletých vysloužilců, kteří statečně v kanceláři čekali, až tento štědrý zákon začne platit. Odejdou, ale až za rok. A bude jich hodně. Nechci domýšlet, co na to řekne rozpočet.

Mladí si počkají

Mladým zákon také dopřál. Po nástupu je čeká služební (pracovní) poměr na dobu určitou, a tak tři roky nedosáhnou ani na půjčku, v kombinaci s tristním platem sekretářky malého podniku a perspektivou dlouhého stoupání po žebříčku tříd. Mohou se snad jen radovat z pracovní doby o půl hodiny kratší, než máme my ostatní podle zákoníku práce, a ze 42 dnů dovolené.

Hodnosti, to je kapitola sama pro sebe. Do loňského roku to byl odraz doby služby, vzdělání a někdy i systému odměny za příkladné činy. V současnosti máme případy, kdy hodnost podplukovníka má středoškolsky vzdělaný chlapec na policejním prezidiu, který nastoupil doslova před měsícem. Z podplukovníka na nadporučíka pak spadl dlouholetý pracovník na základním útvaru s vynikajícími výsledky a vysokou školou. Komické? Ne, smutné a nesmyslné.

Vztahy uvnitř sboru nebyly dobré před zákonem. Jak se budou vyvíjet nyní, když na centrálních útvarech budou za stejnou práci odměňováni (a hodnostmi preferováni) policisté, kteří dělají úplně stejnou práci jako ti na okresních ředitelstvích, jen na jiném území. Není totiž rozdíl v práci vyšetřovatele okresu, kraje a centrály. Všichni musí pracovat se špínou, pachateli a mnohdy riskovat i život. Ti v organizační struktuře nejvýše nejsou ti nejchytřejší ani nejlepší. Koneckonců jimi zbabrané případy zná celý národ – připomenu jen akci Krejčíř. Těžko se těmto přeplaceným lidem bude spolupracovat s dělným policejním mužstvem na nejnižších útvarech.

Kdo nic nedělá...

Systém by mohl fungovat, kdyby třídy byly nastaveny přísně podle druhu vykonávané práce. Mezi kriminalistou na okrese, kraji či centrále nemůže být rozdíl násobku platu. Kritika je však u sboru brutálně potlačována, takže k žádné demonstraci ani jinému projevu nesouhlasu asi nedojde. Jen lumpové se mohou radovat. Policisté se budou raději dívat jinam.

Výsledky činnosti, která závisí na iniciativě, osobním nasazení a erudici, budou minimální. Vlastně už jsou. A přebujelý velitelský aparát se na to může z kanceláře jen dívat, ostatně i jim tento stav vyhovuje. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jediný, kdo na to doplatí, je občan.

***

Nový zákon o služebním poměru je k policejnímu mužstvu velmi nevlídný

O autorovi| Stanislav Huml bývalý dopravní policista
reagovat


...

Naprostá pravda a kéž by se ten jak se říkalo v jednom filmu zatuchlý režim podělal a bylo.

Myslím, že je co dodat. Pan Huml, bývalý policista, a to "elitní", který jako jen málokterý policista měl tak rozsáhlý přístup k mediím s možností se k problémům vyjádřovat, ve svém článku uvádí věci, které nemají reálný základ. Jen namátkou: Nikdo z policistů neslouží 24 hodin deně po celý týden. To je mystifikace čtenářů, nic jiného. Rozdíly mezi policisty zařazenými na okresech, krajích a na centrále v srovnatelné funkci (např. bývalý vyšetřovatel), nejsou rozhodně násobkem, jak Huml uvádí, ale v rozdílu tříd, jak stanoví příslušné vládní nařízení (např. na okrese jsou policisté u SKPV zařazení v 7. PT, na kraji v 8. PT - finannčí rozdíly si najdete sami). Pokud jde o osobní ohodnocení, mohu posuzovat jen ze zkušenosti z okresu a kraje, ale rozdíl, u něhož by se dalo hovořit jako o násobku, tam rozhodně není, takže pan Huml docela nérmálně lže, dělá dusto a rozeštvává dosud sloužící policisty. Nedivil bych se, kdyby to bylo proto, že z něho mluví závist, protože při odchodu od PČR za sebou práskl dveřmi a nikdo ho nešel prosit, any zůstal. Je zcela logické, že v této diskusi se najde hodně lidí, kteří mu budou přikyvovat. Ale to jsou lidí, kteří přikývnou každému, kdo trochu zahraje na jejich strunu. Pokud vysloví jiný názor, než který je zde prezentován jako jediný správný, tak je označen za hňupa či jinou podřadnou osobu. Nuž co, užijte si to, přítelé. Jo, ještě na závěr citát od pana Waugha: Mládí dneška by mělo občas uvážit, že bude stářím zítřka.

A víš komu přikyvuješ ty...? To z tebe taky čiší. Ale ty sis asi dost polepšil. Jestli nevíš o tom, že někdo slouží 24 hod. denně a sedm dní v týdnu, tak tě šacuju na nějakou kancelářskou krysu tak v 8. až 10. platové třídě. Tebe se taková služba opravdu nikdy netýkala a týkat nebude.

A protože byl schopný, spravedlivý a čestný tak ho vyštvali, protože se jim nehodil do krámu.

Nás na dopravce zařadili do do 3 Pt a bez směnosti a tak ze 7 lidí dva šli do civilu další dva přešli do 4PT a další šel na nehodovku k datu 31.12.2006.Zbývají dva lidé a ty to oprvadu nevytrhnou,protože ty půjdou před koncem roku taky do cívky.Tímhle tempem ta Policie jde akorát do prdele,ale je to jenom prostý obrázek vynikajícího služebního zákona,který tak pan ministr obhajuje.Hlavně když si na Policejním prezidiu nahrabali.Tak zdar.

Ahoj máš naprostou parvdu tímto tempem se česká Policie rozpadne.Vím o čem mluvíš.Oni se ohánějí že za branou čakají tisíce nových lidí,ale není tomu tak.Ale lidi,kteří mají už několik let odslouženo odcházejí z důvodu sociálních nejistot a je to škoda.Tyto lidi by státu posloužili ještě několik desetiletí,ale za takových podmínek nikdo sloužit nebude.V poslední době co se děje u Policie to je všechno k pláči.

Tito lidé ten stát, vyškolení, vycvičení, zajištění už totiž stáli tolik peněz, že se nedá takový člověk nahradit "kus za kus", navíc bez praxe. Co je lepší, udělat sakra tvrdý zákon a zaplatit lidi - pak mohou vyhazovat za kraviny, nebo podhodnotit lidi ve výkonu, kteří odejdou sami, obraz policie se pokřiví tzv.náborem ještě víc a bude to 5x dražší???? A langer bude mlít pořád dokola o nadstandartním čerpání částek........!!!!!!!!!!!! Aby si člověk dorovnal loňský plat, bude muset odsloužit tak 220 hodin přesčasů za letošní rok a to jak kde, kdo z vás měl loni nebo za celou svoji kariéru nad 150hod.????????????? Já takové z ulice neznám.....je mi z toho všeho špatně

Ona se totiž už Policie rozpadla, akorát, že to není tak viditelné. Vnější jevové znaky tohoto stavu lze nalézt v tom množství průserů, který byly a budou i kdyby to řídil panbůh. Což se taky dnes přesně ukázalo. (tím tedy nechci říct, že p.min. jím je) Jak to může vypadat, když policajti v nejlepších pracovních letech odchází a nahrazují je mladíčci, kterým to zase bude roky trvat, než se to naučej, aby v zápětí odešli. Tady jde přece, ale o jiné věci než, aby to fungovalo a o tom to je.

I přesto, že velký nábor stále pokračuje tak jsme si ve výstrojním skladu nafasovali. Důvod je jednoduchý nabírají a to cituji slova skladnice samé chcípáky, kdy 160 cm a 60 kg vážící jedinec je skoro každý čtvrtý a dokonce tu měli dívčinu co měřila 150 cm a vážila 48 kg. Tyto mladý lidé bez zkušeností a tělesných proporcí mají nahradit odcházející kolegy ? Jestli se nebojí ministr a široká veřejnost tak já ano, kdybych každému přál jít s tímto kolegou do zákroku.

Historie ukázala, že i na velký chytráky došlo. Budoucnost nebude jiná.

Proč nejdete do civilu?

Vystudoval jsem několik škol, abych mohl být poldou, tuto práci dělám přes 11 let a myslím si, že ji dělám dobře a na tuhle otázku vám odpovím otázkou- snad vám to nebude vadit. Proč bych měl jít do civilu, když jsem tomu tolik věnoval a chci, aby celá PČR fungovala efektivně a tak, jak má a lidé byli ohodnoceni podle odvedené práce?????

Pro tečku (proč je asi tak malá,) No tak to by jste se měl ucházet o místo policejního prezidenta, jinak moc šancí změnit systém nemáte. Ale šanci změnit svůj život máte. Já mám sice jen jednu vysokou, ale po odchodu od policie před dvěma lety (právě proto, že jsem jako V OOP neměl šanci nic změnit) je to pro mne jen lepší a lepší.

Tak jste to vzdal, ale proč já bych měl, nejsem zvyklý cokoliv vzdávat, na ulici si to nemůžu dovolit.

a když už jste se tu představil jako V OOP, tak je vaše vyjádření jasným důkazem, že to tzv.služební cestou nepůjde, protože jestli takové názory mají vedoucí příslušníci, sklopí hlavu nebo odejdou, tak se nic nezmění a následuje výběr jiné cesty, když to nepůjde přes odbory, demonstraci, tak se zatlačí na evropské úředníky..........bohužel, ale je to tak, bezpečnost je v Evropě prioritou a jestli to někdo v zemi nechce vidět, tak bude muset od koryta!!!

Co jsem vzdal? Svůj další život? Člověče, z druhé strany je skutečnost úplně jiná. Já žiji jiný, nový, spokojený život. Věř tomu, že z vnitra (jak příhodné) se PČR změnit nedá! Tady musí přijít impuls zvenčí, ale není politická vůle. Nový ministr už je dávno ovlivněn funkcionáři z doby před rokem 89. Od nich už několik let chytá rozumy (Olomouc) a proto je stav jaký je.

A proto už lidem dochází trpělivost, je to vidět nejen na odchodech, ale i na tom, že se chystá první demonstrace bezpečnostních sborů v naší zemi. A jestli někdo přemýšlí tím, co mu vyrostlo na krku, tak by si měl uvědomit, co to je DEMONSTRACE BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK!!! Tady už jde o velký průser a známku toho, že je spousta věcí, které nefungují a musí se změnit a na tohle Evropa reagovat musí a bude, toho se nebojím

Proč by jsme my měli někam chodit, ať jdou ti, co to vše způsobili.

Obávám se, že veškerá demonstrace se odehrává na tomto webu a o výsledku té případné skutečné, se veřejnost dozví jen ze sdělovacích prostředků s dovětkem: v roce 2006 průměrný plat policisty 28 000 Kč, v roce 2007 bude nárůst o 7,5%, to je 30 100 Kč. Na co si policisté naříkají? A budete rádi, že vás příště lidé neukamenují. Skutečnost o průměrných platech řadových policistů (OOP a SPKV na úrovni okresů) nikdo nikdy nezveřejní.

Policie je v tomhle státě vnímána jako nutné ZLO včetně pohledu na ty kteří pro ni pracují a od toho se vše odvíjí. Jsme jediný stát na svět, kde se stát chová takhle k policistům.

nepoužívejte prosím tak slabé výrazy, Langer se s náma také nesere, chce se mi z něj blít ....nechápu jak se tenhle alibista mohl dostat na místo ministra, možná z toho je bez vlasů ono strkat hlavu tak dlouhou dobu do prdele jiným zanechá určíté následky, zde to ovšem nezanechalo následky na exteriéru ale hlavně na interiéru .....

Pane Langre, táhněte, je mi z Vás na zvracení

Pane ministře, založte si konto pro ty, které nový zákon nějak poškozuje, znevýhodňuje a my vám na něj každý pošlem jednu korunu. Uvidíte co se vám tam sejde korunek a kolik nás tedy je. Pak si uděláte snad svůj názor a nebudete poslouchat ty, kteří vám připravují zaručené rozbory současné situace. Nebo to udělejte vy pane Štěpánku z NOS a už konečně zaujměte rázný postoj a nečekejte, že to jako vždycky nějak dopadne.

už asi tak měsíc je mi z toho všeho úplně špatně, ať tu policii na 1 měsíc zruší a všichní rázem uvidí, že je to snad nejdůležitější orgán v republice

Jsi byl přivázanej za nohy když jsi padal z jahody, né?

Lidi nemaj ani páru kolik šmejdů každý den potkají, ale protože je neznají, žijí relativně svůj bezstarostný život o čemž svědčí to, že si zaparkují vozidlo na špatně osvětlené místo, aniž by je mrazilo v zádech a když jej mají s dirkou ve skle dveří diví se, že je ten svět na ně tak zlý, ale ono to číhá na každém kroku - jen oni to neví- my jo, protože jich ( těch šmejdů ) spousty známe. A oni by to brali, kdyby věděli, že policajti jsou odvařený, však je známe.

Pane ministře - dotaz. Vydáte také druhý díl Vaší knihy? První příběh už máte a na další s novým zákonem asi nebudeme také dlouho čekat. Teď, když jste u toho kormidla mohla by mít kniha příznačný název a šla by určitě dobře na odbyt.