1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Není co dodat

Podivné poměry v české policii

Hydepark

Jen několik týdnů platí nový zákon o služebním poměru a možná se dočkáme úplně první demonstrace policistů, hasičů a pracovníků Vězeňské služby. Nebudu se divit. Zákon je nevlídný k těm, kdo nasazují život přímo na ulici a jež opravdu potřebujeme, tedy k řadovým pracovníkům těchto složek. Protestují, že jim zákon peníze sebral. Desetitisíce přidal přebujelému, mnohde přestárlému a nevzdělanému managementu, do kterého počítám i mnohá tzv. metodická pracoviště.

Mužstvo se oprávněně cítí podvedeno. Spravedlivý systém nočních příplatků, příplatků za soboty, neděle a svátky byl zrušen. Je to krok zpět, podobný systém platil za komunistů a všichni si oddechli, když byl zrušen. Dnes budou téměř stejně odměněni ti, kdo chodí do práce od pondělí do pátku, skončí denně ve čtyři, jako ti, kteří jsou ve službě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.

Policie ČR je zralá k reorganizaci. Bafuňáři, jak vzletně nazývají zkostnatělé velení někteří vysocí představitelé ministerstva, sami neodejdou. Naopak. Budou sedět na svých židlích co nejdéle, protože potřebují vysoký roční průměr. Z toho se jim pak vypočte renta. Neprošel totiž návrh poslance Kalouska, který předpovídal ve Sněmovně koncem loňského roku atak na státní rozpočet v budoucnosti a snažil se maximální výši renty omezit na rozumnou mez. Jako nový ministr financí se s těmito výdaji bude muset poprat.

Jeho návrh nezískal většinu, a tak se bafuňáři po roce dočkají. Po odsloužení 25–30 let budou do smrti pobírat až 50 procent z hrubého platu v čistém. Mají-li dnes okresní či krajský ředitel a jeho zástupci, ředitelé všech možných služeb, oddělení a pododdělení na policejním prezidiu přes 50 000 hrubého (stačí se podívat do tabulek a nasčítat příslušnou třídu, příplatek za vedení až 14 tisíc, zvláštní příplatek až 4 tisíce, osobní příplatek až 100 procent platového tarifu), pak lze očekávat výsluhové příspěvky vyšší než 25 tisíc měsíčně u pětačtyřicetiletých až padesátiletých vysloužilců, kteří statečně v kanceláři čekali, až tento štědrý zákon začne platit. Odejdou, ale až za rok. A bude jich hodně. Nechci domýšlet, co na to řekne rozpočet.

Mladí si počkají

Mladým zákon také dopřál. Po nástupu je čeká služební (pracovní) poměr na dobu určitou, a tak tři roky nedosáhnou ani na půjčku, v kombinaci s tristním platem sekretářky malého podniku a perspektivou dlouhého stoupání po žebříčku tříd. Mohou se snad jen radovat z pracovní doby o půl hodiny kratší, než máme my ostatní podle zákoníku práce, a ze 42 dnů dovolené.

Hodnosti, to je kapitola sama pro sebe. Do loňského roku to byl odraz doby služby, vzdělání a někdy i systému odměny za příkladné činy. V současnosti máme případy, kdy hodnost podplukovníka má středoškolsky vzdělaný chlapec na policejním prezidiu, který nastoupil doslova před měsícem. Z podplukovníka na nadporučíka pak spadl dlouholetý pracovník na základním útvaru s vynikajícími výsledky a vysokou školou. Komické? Ne, smutné a nesmyslné.

Vztahy uvnitř sboru nebyly dobré před zákonem. Jak se budou vyvíjet nyní, když na centrálních útvarech budou za stejnou práci odměňováni (a hodnostmi preferováni) policisté, kteří dělají úplně stejnou práci jako ti na okresních ředitelstvích, jen na jiném území. Není totiž rozdíl v práci vyšetřovatele okresu, kraje a centrály. Všichni musí pracovat se špínou, pachateli a mnohdy riskovat i život. Ti v organizační struktuře nejvýše nejsou ti nejchytřejší ani nejlepší. Koneckonců jimi zbabrané případy zná celý národ – připomenu jen akci Krejčíř. Těžko se těmto přeplaceným lidem bude spolupracovat s dělným policejním mužstvem na nejnižších útvarech.

Kdo nic nedělá...

Systém by mohl fungovat, kdyby třídy byly nastaveny přísně podle druhu vykonávané práce. Mezi kriminalistou na okrese, kraji či centrále nemůže být rozdíl násobku platu. Kritika je však u sboru brutálně potlačována, takže k žádné demonstraci ani jinému projevu nesouhlasu asi nedojde. Jen lumpové se mohou radovat. Policisté se budou raději dívat jinam.

Výsledky činnosti, která závisí na iniciativě, osobním nasazení a erudici, budou minimální. Vlastně už jsou. A přebujelý velitelský aparát se na to může z kanceláře jen dívat, ostatně i jim tento stav vyhovuje. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Jediný, kdo na to doplatí, je občan.

***

Nový zákon o služebním poměru je k policejnímu mužstvu velmi nevlídný

O autorovi| Stanislav Huml bývalý dopravní policista
reagovat


...

Naprostá pravda a kéž by se ten jak se říkalo v jednom filmu zatuchlý režim podělal a bylo.

Myslím, že je co dodat. Pan Huml, bývalý policista, a to "elitní", který jako jen málokterý policista měl tak rozsáhlý přístup k mediím s možností se k problémům vyjádřovat, ve svém článku uvádí věci, které nemají reálný základ. Jen namátkou: Nikdo z policistů neslouží 24 hodin deně po celý týden. To je mystifikace čtenářů, nic jiného. Rozdíly mezi policisty zařazenými na okresech, krajích a na centrále v srovnatelné funkci (např. bývalý vyšetřovatel), nejsou rozhodně násobkem, jak Huml uvádí, ale v rozdílu tříd, jak stanoví příslušné vládní nařízení (např. na okrese jsou policisté u SKPV zařazení v 7. PT, na kraji v 8. PT - finannčí rozdíly si najdete sami). Pokud jde o osobní ohodnocení, mohu posuzovat jen ze zkušenosti z okresu a kraje, ale rozdíl, u něhož by se dalo hovořit jako o násobku, tam rozhodně není, takže pan Huml docela nérmálně lže, dělá dusto a rozeštvává dosud sloužící policisty. Nedivil bych se, kdyby to bylo proto, že z něho mluví závist, protože při odchodu od PČR za sebou práskl dveřmi a nikdo ho nešel prosit, any zůstal. Je zcela logické, že v této diskusi se najde hodně lidí, kteří mu budou přikyvovat. Ale to jsou lidí, kteří přikývnou každému, kdo trochu zahraje na jejich strunu. Pokud vysloví jiný názor, než který je zde prezentován jako jediný správný, tak je označen za hňupa či jinou podřadnou osobu. Nuž co, užijte si to, přítelé. Jo, ještě na závěr citát od pana Waugha: Mládí dneška by mělo občas uvážit, že bude stářím zítřka.

A víš komu přikyvuješ ty...? To z tebe taky čiší. Ale ty sis asi dost polepšil. Jestli nevíš o tom, že někdo slouží 24 hod. denně a sedm dní v týdnu, tak tě šacuju na nějakou kancelářskou krysu tak v 8. až 10. platové třídě. Tebe se taková služba opravdu nikdy netýkala a týkat nebude.

A protože byl schopný, spravedlivý a čestný tak ho vyštvali, protože se jim nehodil do krámu.

Nás na dopravce zařadili do do 3 Pt a bez směnosti a tak ze 7 lidí dva šli do civilu další dva přešli do 4PT a další šel na nehodovku k datu 31.12.2006.Zbývají dva lidé a ty to oprvadu nevytrhnou,protože ty půjdou před koncem roku taky do cívky.Tímhle tempem ta Policie jde akorát do prdele,ale je to jenom prostý obrázek vynikajícího služebního zákona,který tak pan ministr obhajuje.Hlavně když si na Policejním prezidiu nahrabali.Tak zdar.

Ahoj máš naprostou parvdu tímto tempem se česká Policie rozpadne.Vím o čem mluvíš.Oni se ohánějí že za branou čakají tisíce nových lidí,ale není tomu tak.Ale lidi,kteří mají už několik let odslouženo odcházejí z důvodu sociálních nejistot a je to škoda.Tyto lidi by státu posloužili ještě několik desetiletí,ale za takových podmínek nikdo sloužit nebude.V poslední době co se děje u Policie to je všechno k pláči.

Tito lidé ten stát, vyškolení, vycvičení, zajištění už totiž stáli tolik peněz, že se nedá takový člověk nahradit "kus za kus", navíc bez praxe. Co je lepší, udělat sakra tvrdý zákon a zaplatit lidi - pak mohou vyhazovat za kraviny, nebo podhodnotit lidi ve výkonu, kteří odejdou sami, obraz policie se pokřiví tzv.náborem ještě víc a bude to 5x dražší???? A langer bude mlít pořád dokola o nadstandartním čerpání částek........!!!!!!!!!!!! Aby si člověk dorovnal loňský plat, bude muset odsloužit tak 220 hodin přesčasů za letošní rok a to jak kde, kdo z vás měl loni nebo za celou svoji kariéru nad 150hod.????????????? Já takové z ulice neznám.....je mi z toho všeho špatně

Ona se totiž už Policie rozpadla, akorát, že to není tak viditelné. Vnější jevové znaky tohoto stavu lze nalézt v tom množství průserů, který byly a budou i kdyby to řídil panbůh. Což se taky dnes přesně ukázalo. (tím tedy nechci říct, že p.min. jím je) Jak to může vypadat, když policajti v nejlepších pracovních letech odchází a nahrazují je mladíčci, kterým to zase bude roky trvat, než se to naučej, aby v zápětí odešli. Tady jde přece, ale o jiné věci než, aby to fungovalo a o tom to je.

I přesto, že velký nábor stále pokračuje tak jsme si ve výstrojním skladu nafasovali. Důvod je jednoduchý nabírají a to cituji slova skladnice samé chcípáky, kdy 160 cm a 60 kg vážící jedinec je skoro každý čtvrtý a dokonce tu měli dívčinu co měřila 150 cm a vážila 48 kg. Tyto mladý lidé bez zkušeností a tělesných proporcí mají nahradit odcházející kolegy ? Jestli se nebojí ministr a široká veřejnost tak já ano, kdybych každému přál jít s tímto kolegou do zákroku.

Historie ukázala, že i na velký chytráky došlo. Budoucnost nebude jiná.

Proč nejdete do civilu?

Vystudoval jsem několik škol, abych mohl být poldou, tuto práci dělám přes 11 let a myslím si, že ji dělám dobře a na tuhle otázku vám odpovím otázkou- snad vám to nebude vadit. Proč bych měl jít do civilu, když jsem tomu tolik věnoval a chci, aby celá PČR fungovala efektivně a tak, jak má a lidé byli ohodnoceni podle odvedené práce?????

Pro tečku (proč je asi tak malá,) No tak to by jste se měl ucházet o místo policejního prezidenta, jinak moc šancí změnit systém nemáte. Ale šanci změnit svůj život máte. Já mám sice jen jednu vysokou, ale po odchodu od policie před dvěma lety (právě proto, že jsem jako V OOP neměl šanci nic změnit) je to pro mne jen lepší a lepší.

Tak jste to vzdal, ale proč já bych měl, nejsem zvyklý cokoliv vzdávat, na ulici si to nemůžu dovolit.

a když už jste se tu představil jako V OOP, tak je vaše vyjádření jasným důkazem, že to tzv.služební cestou nepůjde, protože jestli takové názory mají vedoucí příslušníci, sklopí hlavu nebo odejdou, tak se nic nezmění a následuje výběr jiné cesty, když to nepůjde přes odbory, demonstraci, tak se zatlačí na evropské úředníky..........bohužel, ale je to tak, bezpečnost je v Evropě prioritou a jestli to někdo v zemi nechce vidět, tak bude muset od koryta!!!

Co jsem vzdal? Svůj další život? Člověče, z druhé strany je skutečnost úplně jiná. Já žiji jiný, nový, spokojený život. Věř tomu, že z vnitra (jak příhodné) se PČR změnit nedá! Tady musí přijít impuls zvenčí, ale není politická vůle. Nový ministr už je dávno ovlivněn funkcionáři z doby před rokem 89. Od nich už několik let chytá rozumy (Olomouc) a proto je stav jaký je.

A proto už lidem dochází trpělivost, je to vidět nejen na odchodech, ale i na tom, že se chystá první demonstrace bezpečnostních sborů v naší zemi. A jestli někdo přemýšlí tím, co mu vyrostlo na krku, tak by si měl uvědomit, co to je DEMONSTRACE BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK!!! Tady už jde o velký průser a známku toho, že je spousta věcí, které nefungují a musí se změnit a na tohle Evropa reagovat musí a bude, toho se nebojím

Proč by jsme my měli někam chodit, ať jdou ti, co to vše způsobili.

Obávám se, že veškerá demonstrace se odehrává na tomto webu a o výsledku té případné skutečné, se veřejnost dozví jen ze sdělovacích prostředků s dovětkem: v roce 2006 průměrný plat policisty 28 000 Kč, v roce 2007 bude nárůst o 7,5%, to je 30 100 Kč. Na co si policisté naříkají? A budete rádi, že vás příště lidé neukamenují. Skutečnost o průměrných platech řadových policistů (OOP a SPKV na úrovni okresů) nikdo nikdy nezveřejní.

Policie je v tomhle státě vnímána jako nutné ZLO včetně pohledu na ty kteří pro ni pracují a od toho se vše odvíjí. Jsme jediný stát na svět, kde se stát chová takhle k policistům.

nepoužívejte prosím tak slabé výrazy, Langer se s náma také nesere, chce se mi z něj blít ....nechápu jak se tenhle alibista mohl dostat na místo ministra, možná z toho je bez vlasů ono strkat hlavu tak dlouhou dobu do prdele jiným zanechá určíté následky, zde to ovšem nezanechalo následky na exteriéru ale hlavně na interiéru .....

Pane Langre, táhněte, je mi z Vás na zvracení

Pane ministře, založte si konto pro ty, které nový zákon nějak poškozuje, znevýhodňuje a my vám na něj každý pošlem jednu korunu. Uvidíte co se vám tam sejde korunek a kolik nás tedy je. Pak si uděláte snad svůj názor a nebudete poslouchat ty, kteří vám připravují zaručené rozbory současné situace. Nebo to udělejte vy pane Štěpánku z NOS a už konečně zaujměte rázný postoj a nečekejte, že to jako vždycky nějak dopadne.

už asi tak měsíc je mi z toho všeho úplně špatně, ať tu policii na 1 měsíc zruší a všichní rázem uvidí, že je to snad nejdůležitější orgán v republice

Jsi byl přivázanej za nohy když jsi padal z jahody, né?

Lidi nemaj ani páru kolik šmejdů každý den potkají, ale protože je neznají, žijí relativně svůj bezstarostný život o čemž svědčí to, že si zaparkují vozidlo na špatně osvětlené místo, aniž by je mrazilo v zádech a když jej mají s dirkou ve skle dveří diví se, že je ten svět na ně tak zlý, ale ono to číhá na každém kroku - jen oni to neví- my jo, protože jich ( těch šmejdů ) spousty známe. A oni by to brali, kdyby věděli, že policajti jsou odvařený, však je známe.

Pane ministře - dotaz. Vydáte také druhý díl Vaší knihy? První příběh už máte a na další s novým zákonem asi nebudeme také dlouho čekat. Teď, když jste u toho kormidla mohla by mít kniha příznačný název a šla by určitě dobře na odbyt.