1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Ministr vnitra Ivan Langer v minulých dnech řekl, že pokud se podaří prokázat, že policista opravdu snímky pořídil a prodal, nemá u policie co dělat........ No tak toho asi teda nepropustí, protože fotky nepořídil jak se ukázalo. že?

to by tam muselo být :

1 pořídil nebo prodal
2. poskytnul, udal jiným

:-)))) MV je dylina. ale s pravnickym vzdelanim. a takovejch skvelejch pravniku je spousta

Ty jsi tomu dal korunu, kdy víš že na tom záleží, protože zkušený polda pozná z chování dotyčného, že se může poškodit a nebo pokusit o sebevraždu. Také záleží na přístupu každého z nás, kdy průsery se většinou staly z podcenění situace nebo ponecháním pašíka o samotě na chodbě bez dozoru.

Na teletextu TV Prima je mimo jiné napsané že 5.2.2007 k nám přijede president mezinárodní odborové centrály Eurokop Heinz Kiefer, který se má také setkat s ministrem vnitra. Protože mu ministr a naše odbory určitě nakecají ty svoje nesmysly a polopravdy chtělo by této návštěvy využít k seznámení ho se situací u nás. Nevíte někdo jak to realizovat? Určitě by se to nemělo promarnit!

Zapomněl jsem dodat, že jejich kolegové co začínali na ulici je hlídat nepotřebují a mají více spisů, kdy mě osobně nevadí, že nemají vzdělání, ale mají zkušenosti a hlavně respekt nás na obvodech a také u šmejdů.

Asi to není o tom, jestli je vyšetřovák vystudovanej učitel nebo
zkušenej polda. Je to o tom, že dnes různý blázni skáčou na odděleních a SKPV z oken i za použití násilí a policajtovi, kterýmu takovej zločinec uteče reálně hrozí, že ho vyhoděj. Tak se raději jistí, že si ho nechá v době co musí psát zahajovačku atd. hlídat.

To se kolego moc pleteš oni šmejdi mají zejména k starším kolegům, kteří něco zažili přirozený respekt. S tím, že některé agresivní jedince je nutné pohlídat s tím s tebou souhlasím, ale nevím proč musí kolega z hlídkové střežit někoho, kdo je stíhaný za alimenty a po výslechu jde domů.

Víš, pokud se jedná skutečně o zločince tak je mu jedno, komu uteče. Před nějakou dobou utekl čorkař z CPZ starýmu policajtovi, no a tomu nic nezbylo, než aby sám podal výpověd. Nikdy nikdo neví co těm čorkářům a loupežníkům probíhá v hlavě. A k tomu střežení jsou taky vydávány vnitřní pokyny přímo na okresech, takže, kdyby třeba ten vyšetřovák nenechal hlídat toho alimentáře, tak by zase porušoval nařízení ředitele. Je to prostě pořád dokola. Samozřejmě, že však nevím jaké jsou pravidla u vás.

To jsem uváděl, že ten hlídkář co ho musel střežit měl být s kolegou v celách, kde zůstal jeden polda na 6 pašíků a přitom v té kanceláři byli dva vyšetřováci, kdy jeden mu to měl sdělit a ten druhý ho mohl střežit, ale to by bylo pro pana s Bc. podřadná práce. Je divné, že minule to šlo, ale to byli jiný vyšetřovácí co prošli hlídkovou i obvodem a jeden ho hlídal a druhý mu to sdělil a šlo to.

Jak pozoruju naší SKPV, v jakém stavu přebírají spisy z OOP, tak jim zbývá sdělit a pak spis zabalit. Ve většině případů nic jiného, co by nezvládl vrchní asisten neudělaj. A to si říkají páni vysokoškoláci.

Reakce na Jana :

Kdo myslíš, že nám ho hlídá na obvodě ? Vyšetřovák není policista jako my ? Nám ho přeci také nehlídá například nějaký " nižší článek, třeba Městská policie. Tohle je jen dlouholeté privilegium vyšetřovaček, že tam musí hnít polda z hlídkové nebo z obvodu.
U nás jsme na obvodě na šichtě také třeba jen 2-3 a najednou se nám někde poperou dva pitomci, což znamená výjezd na místo, zajistit-zadržet tyhle dvě ožralý hovada ( 2 x zadržovačka nebo zajištění ), přepravit je na oddělení, prohledat, dát za mříže, provést na místě ohledání ( další papír ), sehnat svědky na místě události - sepsat úřední záznam z místa ( další papír ), na oddělení vypsat papíry na vyšetření ovlivnění alkoholem ( 2 další papíry ), vypsat vyučtování pro oba, než je člověk odveze na krev ( další dva papíry ), vypsat rozhodnutí o eskortě do policejní cely, protože se nebudou vyslýchat pod vlivem alkoholu ( další papír ), vypsat použití donucovacích prostředků pokud byly užity ( další papír ) - A do této činnosti, ještě lítáš ke mřížím do kterých jedno z těch hovad kope, že se vychčije na zem , jestli jej okamžitě neodvedem na záchod. Po návratu stejně kope do mříží a musíš k němu lítat a umravňovat jej s tím, že nemůžeš ani v klidu psát zahájení ukonů v trestním řízení, vyslýchat oznamovatele - poškozeného a pod. Nám už nemá pomoci kdo a musíme si poradit sami, samozřejmě za určitých rizik, které musíme běžně podstoupit, abychom dali papíry " dohromady ".

- A teď si srovnej to na vyšetřovačce, sedím v kanceláři jako vyšetřovák, přivedou mě tyhle hajzly, kteří se již mezitím zklidnili a přemýšlejí co z toho budou mít a já řeknu obvoďákům, hele potřebuju je hlídatm abych si mohl připravit sdělovačku atd. klídek klídek.

Samozřejmě, že tento případ dělá ve zkráceném řízení obvod.

A nikdo mě nemusí říkat, jaké jsou obrovské rozdíly v tom co všechno musí vymést ten obyčejný obvoďák a s čím si musí všeobecně umět poradit v těchto nárazových konfliktních situacích. My přijímáme většinu trestních oznámeních a přefiltrované to jde na SKPV a to se ještě kolikrát vrací k vůli takovým prkotinám na obvod, že člověk jen žasne zda se tam chtějí na vyšetřovačce jen v uvozovkách podepsat a poslat to na státní zastupitelství.
Přitom u nás to jede jak na drátkách a ke spisům se člověk dostane jednou za týden a to ještě tak na polovoně šichty, kdy už zase člověk sepisuje další oznámení. U nás to je přijímací šroubkárna, kdo další, kdo další. To co si myslí na SKPV, tedy ti co nikdy nebyli na obvodech, je někde vedle od reality a každou šichtu člověk zpracovává nápad - jak máme být ještě venku. Nezpochybňuji úroveň kvalifikace vyšetřovatelů, ale čas dělat poskoky opravdu nemáme

Pro Poctivý polda
Naprosto s tebou kolego souhlasím.

To Nezval:Jdi si to zkusit,ale dle Tvého příspěvku mám tušení,že neprojdeš ani přijímacím pohovorem natož vším ostatním!!!

http://www.novinky.cz/domaci/od-policie-utika-stale-vic-nespokoj enych-zamestnancu_108294_0e3ll.html

Fascinuje mě nářek policistů jak špatně na tom jsou. Bratránek ( čerstvý maturant ) dostal nástupní plat vyšší než mám já s VŠ a praxí jako středoškolský odborný učitel. A argumenty typu "rizikové povolání" moc neberu. Mám odpovědnost za cca 30 mladých lidí a to také není málo. O život jde pomalu stejně ( už se nám studenti i pobodali ) tak co máme říkat mi ??? Asi půjdu k policajtům a rád si s jejich mzdou poláču ....

Nastupte prosím, stavy jdou dolů a nemá kdo na ulici, pak pochopíte....

To Nezval:Jdi si to zkusit,ale dle Tvého příspěvku mám tušení,že neprojdeš ani přijímacím pohovorem natož vším ostatním!!!

To víš, že jo, už tam na tebe všichni čekaj. Dostaneš obušek, pistoli a vyrazíš do ulic.

To je bída co?

Pojď k nám a budeš mít v noci zodpovědnost s kolegou nad městem s 20.000 obyvateli.

Jinak bývalých učitelů je u nás plné SKPV, ale jsou to takový slušňáčkové, že neumí ani na nikoho zakřičet a šmejdi si z nich dělají dobrý den a proto jim je kluci z hlídkový musí hlídat.

Hele a co jste udělali, když se ti studenti pobodali, nevolali jste policii, že ne? Určitě jste to vyřídili sami. To je přece jednoduché.

Jinak to s tebou vyhrajeme, když si neumíš získat respekt 30 puberťáků co chceš dělat u nás ? Jak uklidníš třeba 10 opilých trvale opálených spoluobčanů.

Klidně pojď k nám u nás je to krásné jak na zámku to jsou samé parádičky, přehlídky a hlavně peníze.

Takový člověk jako jsi ty, by se ani neměl ozývat. Shodou okolností jsem měl tu čest se dvěma bývalými učiteli sloužit. Oba Mgr a pěkný pitomci. Všechna čest, nebyli to zlí lidé, nikdo mi z nich osobně nic neudělal, ale když si vzpomenu jak jeden z nich na OOP dělal výslech (občanské soužití) cca 5 hodin s přestávkami, kdy volal staršímu kolegovi s maturitou a neustále se ho ptal, jak to má vyslýchat a pak dokonce hledal ve spisch na sekretu vzor, tak doteď nevycházím z údivu, a to měl odslouženo takových pět let. No a když si vzpomenu, když jsem s ním byl na týden staré mrtvole v bytě, kdy u dveří zavětřil, zmizel a nechal všechno na mě, to už byl vrchol. On tehdy npor. já nstržm. velený do DS. Nebyl zlý, ale pro policejní práci naprosto nepoužitelný. Dnes si užívá "zaslouženou" rentu po deseti letech a raději se vrátil učit.

Co 10, taky jsem zažil celou "opálenou" ubytovnu. Opusť vytopenou třídu a pojď si to zkusit.

Nezvale, Nezvale. Nejdříve přemíšlej, než něco napíšeš. Vždyť jsi nemusel jako vysokoškolák jít učit, ale mohl jsi jít taky k policii do důstojnické hodnosti, ačkoli by jsi uměl ... . Zaspal jsi dobu. Teď, pokud by jsi neměl nějakého dobře postaveného strejdu, tak bys měl správně začít v 3 PT s nástupním platem cca. 16.000 hrubého. Tak nevím ještě o policii budeš přemýšlet jako o tom nejlepším.

Pane učiteli nikdo Vám nebere, že vytváříte vzdělanost národa a že máte být za toto řádně ohodnocen, ale to jak uvádíte, že to riziko u nás neberete a srovnáváte to s 30 dětmi, za které jistě odpovědnost máte a mezi kterými uznávám máte jistě i začínající gaunery, se kterými možná nevíte co dělat a je to zlé. Tyto zvadové děti ( nekteré )ostatně řešíme také, když provedenou " něco " závažnějšího, ale srovnávat to s naším rizikem, je opravdu komické, ale tak trochu omluvitelné neznalost, co skutečně ta Policie ČR řeší. Dám několik příkladů :

1. S kolegou jsem předvedl nám známého " delikventa " - 120 kg róma, který dostal za vraždu 18 let a po 14 letech v base jej propustili. Na svobodě měl poměrně krátce za sebou 2 loupežná přepadení na občanech SRN, dále jedno čerstvé loupežné přepadení s nožem v baru ( chlapovi sebral klíčky od auta ) a my jej akorát objevili při projíždění služebním autem, jak se nahýbá do auta, které popisem odpovídalo tomu odcizenému. Tento delikvent mě a mého kolegu dobře znal, protože všude dělal problémy a neřešili jsme ho poprvé a každý z něj sral magi. Věřte, kdyby Vám řekl, že si to s Vámi vyřídí, tak již klidně spát nebudete - to byl skutečný psychopat - bylo mu jedno co provede. Když jsme ho tedy s problémy převezli na oddělení, kdy byl rozpumpovaný drogou, tak jsme ho ještě jednou prohlíželi opřeného o zeď a protože to byl skutečně nadprůměrně vyrostlý člověk ( já mám 97 kilo a kolega 94 kilo ), tak při tom prohlížení se nám vytrhnul a rozeběhnul se proti dveřím, které hlavou proděravěl skrz na skrz, kdy potom se na nás otočil za našeho uklidňování, kdy se postavil proti mě, zda chceme ještě vidět, jak skočí do skleněné výplně okna, protože chtěl naplnit to co řekl, tak jsme ho ve třech umravnostili.
Výsledek - dveře jsou opravené oplechováním, nás přijel vyšetřovat důstojník, jak k té situaci s poškozením dveří došlo a zda jsme nebyli brutální a nehodili s tímhle šmejdem do dveří.
Jinak naštěstí tohodlen hajzla, se kterým jsem se ve svém služebním působišti běžně potkával v prodejnách, kdy mě v četně mé manželky zdravil a podával mě u ruku, zavřeli na 17 let - hodně lidem se ulevilo, protože moc podle mě nescházelo, aby někohol " kuchnul. Pokud budete chtít další příklady mojí nerizkové práce, mám jich v rukávu za 12 let nepočítaně a i rizikovějších.
Takže pane učiteli, jestli chcete mít menší riziko při Vašich žácích a nezvládání třidních gaunerů ze sociálně problémových rodin, pojďte k nám, zde je to pohoda. Vůbec nebudete mít strach, že se píchnete při prohlídce pachatelů o jehlu a další a další negativa. Buďtě rád, že děláte to svoje poslání a náši práci nepodceňujte, ač to ze své třídy a z domova nevidíte, parchantů je moc a moc a my se snimi skutečně za všechny lidi pereme, není to ale vidět, mnoho těchto našich konliktů se odehrává mimo zraky okolí.

Kolegové mě prominou, musel jsem to naše nerizikování uvést tím mým příspěvkem na pravdivou míru, aby takto naivní myšlení bylo srovnáno s realitou.

Tohle je občane jen z části ( opravdu jen kousíček ) život poldy v přímém výkonu na ulici - jsem obyčejný policista na obvodním oddělení, běžná pleva, jak nás vnímá panstvo nahoře a spousta naivních lidí v civilu co o téhle práci neví ani prd.

1. Učiteli zadržel jsi někdy osobu, která měla připravenou nabitou postoli pod polštářem - na koho asi ? (víš co to je za stres, když je opravdová realita, že tě někdo může zastřelit a během okamžiku tady necháš za sebou rodinu s dětmi ? )
2. Učiteli prohledávali jsi někdy okolí nalezeného vozidla od kterého do okolního porostu bezprostředně utekl pachatel s odcizenou nabitou pistolí ČZ 75 ? (víš co to je za stres, když je opravdová realita, že tě někdo může zastřelit a během okamžiku tady necháš za sebou rodinu s dětmi ? )
3. Učiteli prohledával jsi někdy starý dům s mnoha místnostmi a komůrkami, kde jsem našel po vlezení 1 patrem zavražděnou ženu a čekal jsem, že se na mě někde vyřítí nějakej magor ? ( víš co to je za stres, když očekáváš v nepřehledném domě výpad s nožem, sekyrkou nebo vidlemi a pod. ? )
4. Učiteli byl si nepočítaně poslán do bytu, kde došlo k nějaké drsnější šarvátce mezi manžely s krví po zemi a s „ uvítáním „ roztřesené zakrvácené ženy v obličeji, která ti hlásí, že ji zmlátil manžel a má u sebe asi nůž a sedí v vedle v pokoji ? ( i v těchto situacích je stresu až až )
5. Učiteli jel si nepočítaně za nějakým podezřelým ujíždějícím vozidlem v dobré víře, že si děláš svou práci a zadržíš krypla co někomu odcizil auto, ale také s vědomím, že když se vybouráš, tak to odneseš na zdraví nebo na životě nebo zraníš kolegu a budeš stíhán za ublížení na zdraví, případně " jen " poškodíš služební vozidlo, kdy se potom na tebe sesypou, aby si uhradil způsobenou škodu ?
6. Učiteli chtěl tě někdy srazit řidič - opilec, když jsi ho stavěl ?
7. Učiteli stál si někdy proti noži, který drží takový již letitý slušně omalovaný pachatel ?
8. Učiteli - další a další situace, kterých již bylo dost a při kterých jsem se popravdě i potil ve stresu - jsou ale i jiné nepříjemné situace.
9. Učiteli byl jsi někdy sdělit chlapovi po dvou infaktech, že syn spáchal sebevraždu, kdy i jeho druhý syn před lety rovněž spáchal sebevraždu.
10. Učiteli byl jsi někdy takhlen kolem 22.00 hod. sdělit ženě, že již nepřijde její manžel na kterého čeká až přijde z práce a on již nikdy nepřijde, protože ho srazilo auto a tahlen žena, která tomu nechce věřit si klekne, chytne tě okolo nohou a prosí tě ať řekneš, že to není pravda.

Dále je ve hře úmorná administrativní práce s výslechama, pachatelů, toxikomanů nakažených žloutenkou, výslechama dobitých lidí, nálezů mrtvol ve hnilobném rozkladu a jiných sakra nepříjemných věcí, kterými se zabýváme a chtě nechtě si to ukládáme do hlavy a vracíme se potom k rodinám, kdy stejně o tom ještě i v domácím prostředí přemýšlíme než z toho prožitku „ odvětráme “.

Tak co učitelskej jdeš k nám ?

Pane učiteli a kolik "čistého" času denně toto riziko jak říkáte provozujete "přímo zapojen"??? A aby to bylo přesné, vemte to rovnou včetně prázdnin.. Dobrý příspěvek ale trochu "mimo"..

Chcete-li ale nastoupit, naučte se nejdřív pravopis, ať projdete první částí výběrového řízení: mi není my ...

http://demonstrace.blog.cz/

Pro sadaře, p.LANGRA a p. HUSÁKA:
Váženi pánové, předem Vám děkuji za Vaše erudované přednášky z oblasti ovocnářství. Vaše, v poslední době oblíbená a často Vámi používaná fráze o pletení si druhů ovoce se jaksi minula účinkem.
Copak my, loajální prosťáčci, navyklí z různých školení na vymývání mozků, my bychom to nějak ze zvyku zkousli, ale Váš výklad o jablkách a hruškách, jaksi nechtějí pochopit zaměstnanci řůzných státních a polostátních institucí, které po nás, bez ohledu na Váš výklad problematiky, chtějí pravidelně každý měsíc stejné a od nového roku mnohdy i navýšené odvody. Vůbec je nějak nechce zajímat naše ujišťování, že prognózy ovocnářských expertů pro tento rok jsou příznivé a že ke konci roku budou výnosy vyšší než v roce předešlém. Tito nechápavci po nás chtějí totiž své příděly ovoce pravidelně každý měsíc již nyní a světe div se, je jim srdečně jedno jestli tyto příděly jsou v podobě hrušek, nebo jablek.
Jim totiž nejde o druh, ale o množství ovoce.
Tak a nyní mi vážení páni sadaři zkuste vysvětlit, kde se stala chyba. Že by špatná prognóza pro tento rok ?

Předpovědi o hromadných odchodech policistů do civilu se v posledních dnech začínají pomalu naplňovat. Zatímco v polovině ledna bylo na odchodu zhruba 200 policistů, dnes už mají personalisté po celé republice na svých stolech více než 600 výpovědí a další zřejmě budou přibývat.
2.2. 2007 07:07

PRAHA - Podle policejního prezidia odcházejí hlavně starší funkcionáři, kteří čekali na vyšší výsluhy, zároveň ale policii opouští i stovky těch mladých. Ti se totiž i přes sliby vedení resortu obávají, že kvůli novému služebnímu zákonu budou brát méně než loni. Právě kvůli tomu se také někteří policisté chystají zhruba v polovině tohoto měsíce demonstrovat před pražskou budovou ministerstva vnitra.

Policejního prezidenta Vladislava Husáka zatím podle jeho slov nechávají odchody policistů do civilu klidným. "Není to nic, z čeho bych byl nadšený a doufám, že už se toto číslo nebude nijak výrazně navyšovat. Ale beru to jako realitu, měli jsme již dříve k dispozici studie, které očekávaly odchody několika tisíců lidí. Právě proto jsme koncem loňského roku rozjeli náborovou kampaň, díky které se nám daří úbytek kompenzovat," řekl Právu Husák.

Zároveň dodal, že podle policejních statistik slouží zhruba dvě třetiny z odcházejících policistů déle než třicet let. "To je přitom efekt, který nový služební zákon předpokládal. Jde o to, aby ti opotřebovaní délesloužící funkcionáři přenechali svá místa mladším a perspektivnějším kolegům," uvedl Husák s tím, že zhruba polovina z odcházejících policistů slouží u pořádkové policie a polovina u kriminálky.
Odcházejí i bodyguardi

Podle informací Práva však lidé opouštějí i další policejní složky. "Od nás už od začátku roku z celkového počtu více než jedenácti set lidí odešlo padesát. To je velký nárůst, loni od nás odešlo za celý rok 68 policistů," řekl např. šéf ochranné služby Lubomír Kvíčala s tím, že policejní bodyguardy, kteří podali výpověď, bude muset nahradit novými lidmi, nejčastěji z jednotlivých krajských správ. Tím se ovšem roztáčí spirála, protože právě z nich v současné době odchází nejvíc mladých policistů, většinou pochůzkářů nebo příslušníků motorizovaných jednotek.

Těchto mladých policistů se totiž nejvíc týkají obavy z platového propadu, většina z nich proto vyčkává na to, jak budou vypadat jejich únorové výplatní pásky. "To bude klíčové, spousta lidí na to čeká s vyplněnou žádostí o propuštění do civilu," řekl Právu jeden z příslušníků pražské pořádkové jednotky.

Jestli to půjde takhle dál tak Langr bude mít rekord, že za něho odešlo více policistů jak za všechny ministry ČSSD. Výborně Ivana jen tak dál.

...je odochod a odchod, jsem jenom zvědavej jestli to někdo od PČRky zvládné jak bejvalej kolega Turpák. Pro jeho placku - a mám za to že i pro služební devítku - jelo tehdejší vedení MV do Bruselu, jelikož tam ten dobrý policista emigroval... :-))

Pánové nic se neděje, se vším jsme počítali. Pokud by všichni odešli tak s tím taky počítáme. Ujišťuji Vás, že se vůbec nic neděje. Hezký den.

Všichni odcházejí, ale my co jsme ve funkcích, berem důchod i plat a máme odslouženo přes 30 let, nastopili jsme k PČR ještě za bývalého režimu neodejdem, na nás se může pan ministr Langr spolehnout. My vydržíme až do roztrháni těla a na ty okresní ředitelství nás budou muset vozit na invalidních vozících. My našeho ministra nezklamem.