1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

A zase je to tady ta naše neriziková práce

http://www.novinky.cz/krimi/opily-ridic-ujizdel-policistum-nocni m-mestem_108361_gak5f.html

Můj kolega stavěl vozidlo a je už 1/2 roku na pracovní neschopnosti a hrozí trvalé následky.

můj kolega je rok mimo,přetrhané vazy v achilovce, druhý má koleno po 2 operacích atd....

pro poctivého neúplatného poldu

myslím, že na to máme stejný názor a hlavně jak říkáš ty je to hrůza co chodí. Sřílejí nám po chodbách a pak ti řenou, že ani neví proč...ono to samo vystřelilo. A o autoritě ani nemluvím, když oni sami neví co to slovo znamená, jak si ji můžou vůbec zjískat !!! Zdarec naši práce snad bude líp

Sice trošku víc odeběhnu od tématu,ale vzhledem k tomu,že tuto diskuzi čtou i civilisti a defacto lidé,kteří potřebují naši práci,budu rád ,když si přečtou můj příspěvek.Týká se toho,jak si skoro každý stěžuje na to,za co mají dostat policisté přidáno,když skoro vůbec nejsou vidět v ulicích.Bohužel souhlasím stím, že na ulici potkat někdy policistu je skutečně zázrak,ale NIKDO !!!! NIKDY !!!!! A NIKDE !!!! nenapíše proč tomu tak je.
1.aspektem je , že je nás skutečně málo.A to se nedá změnit ze dne na den a díky novému zákonu bude situace daleko ,daleko horší.Nikdo z těch ,kteří na policisty nadávají,že se flákaj a podobný řeči,k policii dobrovolně nenastoupí. Stali by se okamžitě těmi terči pomluv také.Jednodušší je nadávat a nic proto nedělat.
2.aspektem a skutečnou realitou je,jestli pak skutečně občané vědí jakou práci MUSÍ !!!!! v rámci výkonu služby ten zbytek policistů co ještě na té ulici zůstali,skutečně vykonávat. Zná někdo z vás pravdu o tom, jaká je náplň práce běžného poldy ??? Já vám to povím.
Nejdůležitější prací policisty je přebujelá administrativa,psaní stohů papírů a nic jiného. Dennodenně ,když nastoupí hlídka např.v Praze na denní službu,která je většinou od 08:00 hod do 20:00 hod.první co ráno u šéfa vyfasují,je několik doporučených dopisů od obvodních soudů,které policista povinnen doručovat.V tu chvíli je degradován na poštovního doručovatele. Několikrát za směnu musí oběhnout tyto adresy a zkouší najít člověka,kterému je dopis do vlastních rukou určen. Na všechno musí samozřejmě psát výsledek šetření a obálku.Není žádným tajemstvím,že když jednomu a tomu samému soudu odepíšete, že pan XY na uvedené adrese již 5 let nebydlí,vůbec se nedivíte tomu, že další měsíc přijde jedna a ta samá žádost o doručení znovu. A teď si zpočítejte kolik měsíčně hodin stráví policista touto bezvýznamnou činností,místo toho ,aby hlídal na ulici.
Další lahůdkou je když policista několikrát za den vykonává funkci likvidátora pojišťovny. Ten kdo to nezná,nepochopí,kolik času se strávilo např. nad všemi možnými oznámeními,které byli po nedávné vichřici,jednoznačně docházelo ke škodě na majetku vlivem povětrnostních podmínek,ale na vše museli psát tuny papíru obyčekní policisté.Jakoby nestačilo,aby si k tomu vyjížděli sami pojišťovny.
Dalším nesmyslelm je např. nahlášení ztráty RZ (SPZ)Chápu , že se každý bojí zneužití-je-li RZ skutečně odcizena a někdo si na ní u benziny natankuje plnou,ale oznámení by stačilo udělat na příslušném odboru a ne prostřednictvím policie. Kvůli takto banálnímu oznámení policista vypíše klidně i 14 A4 papíru a to nepočítám ohledání místa činu a fotodokumentaci. A takto bych mohl pokračovat do nekonečna.
Policista v přímém výkonu,díky nadměrné administrativě a díky zbytečným úkonům a mnohdy nesmyslným šetřením opravdu stráví na ulici z 12-ti hodinové směnu úplné minimum !!!!! Jediné co za to však slyší,je , že se někde jistojistě fláká a nic nedělá.To je obrovský omyl,vážení,nikde se nefláká,jen dělá práci za druhé (viz. pošťák a likvidátor pojišťovny)

Jestliže nebude upraven současný zákon,ku prospěchu policistů,jestliže tato společnost nezačne brát svého policistu tak jako je tomu běžně ve světě,nezbyde u policejního sboru už ani nikdo,kdo by alespoň toho pošťáka ,nebo likvidátora dělal.
A nesmím zapomínat na případy,kdy nám lidé oznámí,že jim někdo vykrádá např. jejich osobní automobil a jako jediná hlídka v rajónu,chytneme pachatele na místě. Co následuje ??? Ti samí policisté ,co pachatele chytí sním následně stráví X !!! hodin úkony , které by vůbec nemuseli dělat. Takový člověk se přiveze na místní oddělení.Stálá služba využije hlídku k sepsání ÚZ,seznamu věcí a červeňáků,s člověkem se jede na AFIS,k doktorovi,a pak se střeží do doby,než si ho někdo převezme.To někdy trvá i několik hodin.Hlídka po celou dobu není v ulici,ale stará se o jednoho zlodějíčka,který stejně ve finále dostane maximálně pár obecněprospěšných hodin na úklid obce,které z 99 % stejně neodpracuje,a druhý den jde vesele dál krást.Jestliže je znovu chycen,následuje stejný kolotoč nesmyslných úkonů a hlídka celý den znovu zabije na oddělení,než aby střežila venku,kde je to potřeba. A takto to chodí den po dni,službu po službě.

No a podobný oznámení typu "na balkoně mi sedí holub, přijeďte mi ho zahnat, možná má ptačí chřipku" - "ale paní, tak na něj udělejte kšá a on odletí" - "já žádný kšá dělat nebudu, na balkon nepůjdu, bojím se" - "tak si vezměte koště a násadou zabouchejte na zábradlí" - "tak vy nepřijedete jo? Tak to bude mít pokračování".... A za půl hodony zvoní telefon z policejního prezidia...

O tom,na co na všechno,dokážou lidi policisty zavolat,na kdejaké kuriozity a já nevím co ještě,na to by se dal napsat román a následně z toho románu vytvořit klidně i muzikál :-) Stejně jako když vyjíždíme na kdejakého ožralého člověka a nebo volně polehávajícího bezdovce,voláme jim záchranky a odvozová vozidla pro opilce,ale běda jak si obyčejný člověk v malé vesnici,chce přivolat RZS pro nemocné dítě. Kdykoliv jsem volal, že má moje dítě vysokou teplotu,nebo nějaký úraz,vždy mi bylo do telefonu řečeno,jestli mám auto a jestli by nebylo lepší,kdybych své dítě přivezl sám,že sanity jsou zaneprázdněné a na vysokou horečku nevyjíždějí,ale že vyjedou v Praze na kdejakou sprominutím chujovinu,to mi hlava nebere. Stačí,když se např. dva mladí snobáci porvou na diskotéce a jeden druhému zlomí ruku. Né aby si dotyčný zajel po své ose na ošetření (vždyt chodit může a horečkou se nikde nezmítá) nechá si pěkně zavolet sanitku na místo a ta ho odveze na ošetření. To je hnus velebnosti,normální hnus.

Je to bohužel přesně tak jak říká kolega poldík. Takový lump, který ve finále dostane od soudce pár hodin veřejně prospešných hodin ,zaměstná celou hlídku často i půl večera. Na hlídkové službě menšího města (cca 20 tisíc obyvatel )se to pak odraží tak, že prostě po dlouhé hodiny je počet hlídkových policistů v ulicích roven NULE!!

2.2. 2007 05:00 - 15:41 Aktualizováno
PRAHA - Podle zdroje ČTK se jedná o dvaadvacetiletého muže, který u policie slouží dva roky. Podezřelý policista dostane možná ještě v pátek výpověď. Za zneužití pravomoci veřejného činitele mu hrozí šest měsíců až tři roky vězení, nebo zákaz činnosti.
.....................................

Tak je jsem se strefil ve věku i v odsloužených letech

PROBLÉM BUDE V TOM JAKÉ PODIVNÉ LIDI V TÍŽIVÉ SITUACI PLNÉ ODCHODŮ NÁBORUJE POLICIE DO SVÝCH ŘAD.

Poctivý neúplatný polda
no vidíš jak jsi šikovný !!!! Měl si pravdu, jen ať mu dají co si zaslouží !!!!

for pet
to s Langrem a případnou účinností jsem vedoucímu taky naznačil a říkal něco o tom, že by to mohli stihnout do dubna. Co je na tom pravdy nevim, ale u nás rozhodně na nic nečekaj a mažou pryč dokud to jde výhodně...

hmmm, tak to bude poslední hřebíček do rakve....

Je to tak. U nás po dnešku taky trpělivost přetekla a podalo si to hned několik lidí. VSČR

Jj, pravda pravdoucí. Už jsem se svym šéfem mluvil a potvrdil, že jdou dohodou na konci února.

tak oni mají dohodu????? Normálnímu poldovi dají tak prd a ne dohodu na měsíč....když se parťák kvůli nástupu do jiného zaměstnání ptal, jestli může už po měsíci, tak mu řekli ať na to zapomene.....samozřejmě o místo přišel

Jestli to je pravda tak to bude zajímavé.

Tak jsem přišel do práce a zjistil jsem, že je revoluce. Někde se objevila informace, že ještě letos zrušej (omezej) výsluhový nároky a celý vedení ředitelem počínaje a mym vedoucím konče jde do céčka. Všichni tzv. přesloužilý policajti. Včera se u personalistky netrhly dveře...

Tak to bude novelou zadarmo nejmíň 500 hodin přesčasů.

Tak to aby začali dávat dohromady důchodce nebo aby již otevřeli ty brány tísícům zájemců o službu u policie.
Bude to mít taky jeden klad. Sbor se alespoň vyčistí, neboť všichni pohlaváři odejnou. Jen civilní zaměstnanci u policie zůstanou, ty jsou tu spokojení a je jich dost.

Přijmou rómy, ti mají s kriminalitou již praktické zkušenosti a nemusí chodit na praxi, tím zkrátí školu.

No něco takovýho se už řešilo a Langr veřejně prohlásil, že je to lež, musel by seupravit zákon. Tzn. návrh čtení hlasování atp. myslím, že bude dost času odejít před případnou účinností. Jenom si nejsem jistý jestli tím, že když odejdou "důchodci" bude něco lepší. Už dnes máme v našem "managmetu" 30ti leté kluky, kteří jsou horší jak "staré struktůry". To se týká slavné VSČR, kde sloužím.

Ve včerejší MFDNES jsem prezentoval svůj článek, jímž jsem chtěl podpořit poctivé policejní příslušníky!!!! Myslím si, že je krajně nespravedlivé, co nám ten pózer Langer provádí.

nám?

Kdo Vás platí ?

Zajímalo by mne, jestli se pan BUBLAN omluví kriminalistickým technikům?

Asi nikdy, tolik cti v sobě určitě mená, někoho z něčeho nařknout je podstatně jednodušší.

oprava NEMÁ

Zajímal by mě věk toho našeho již pseudokolegy, věřil bych tomu, že je to nějaký mladý pitomec do 2-3 let služby, který jaksi nevyzrál profesionálně za okolností vlivu okolního prostředí - peníze, peníze, peníze atd. Doma ho asi málo učili, že z lidského neštěstí nejde dělat kšeft

To, by mě taky zajímalo jak dlouho slouží. Něco takhle geniálního to by jen tak někoho nenapadlo. Teď o tom může přemýšlet.

Jsem pro ať ho opepřej v té horní hranici a né v té spodní a nebo jak to dnes i bývá v tét podspodní. Je to holt debil, neschopný se v cítit do situace poškozených. Takový debil nemá u nás normálních policistů co dělat, prostě kretén neprofesionální hovado, znám i sprostější slova, ale tady ne.

A proč by to musel být nějakej mladej ??? Sloužím taky 3 roky a nikdy nic takového by mě nenepadlo. Není to o tom jak dlouho kdo slouží, ale v lidech a hlavně ve výchově !!!!!! A hlavně v tom co se dnes prochází výběrovým řízení !!!!! U nás na OHS je to vidět, to co chodí to je hrůza !

Čekal jsem, že se ozve někdo do těch tří let, ale není to samozřejmě paušalizovatelné, ale " někteří nově příchozí " odkojení dobou peněz a nedobrým základem obecných lidských vlastností za současného všudy-přítomného podnikavectví - ve všem vidět peníze, dospěje do tohoto stádia hyenismu. Nemůžu si pomoci, ale nově příchozí policisté mají dost často posunuté hodnoty života někam jinam, než by měli mít. Důchodce vnímají jako parazity společnosti, kteří by zde již raději ani neměli být, aniž by si uvědomili, že to byli kdysi lidi, kteří byli také mladí, život jednoduchý asi neměli, prostě úcta ke starším lidem, kterou mě rodiče vždy vštěpovali, pustil jsem je sednout v autobuse a pod. Nejsem žádný " starý prďola, ale dnešní lidé kolem těch 20 - 25 let, kteří byli silně formováni nově vzniklou dobou po roce 1989 ( mě bylo 24 let a k policii jsem šel z přesvědčení v 27 letech ze stabilního zaměstnání, které existuje dodnes) mají často jak to vidím " pokřivené " soucítění s jinými, ale podotýkám nelze to paušalizovat na všechny. Záleží z jakého rodinného zázemí přišli a jak na ně citově doma působili. Toť vše. Proto si myslím, že to byl nějaký mlaďas, který chtěl ! jen " vydělat " a přemýšlel " podnikatelsky " .

For Haf :

A v tom máš pravdu, ti co teď chodí - hrůza 18 letí mladíčci, autoritu nemůžou mít i kdyby dělali sebelíp, ale kus je kus a to teď jde, aby se mohli na PP pochválit, že ty díry po zkušených policistech úspěšně látají těmito lacinými " náhražkami ", kteří budou čekat na svou autoritu a zkušenosti těch všeobecně známých minimálně 5-7 let. Tak se měj a nezlob se, jestli jsem ti šlápnul na nohu, nebyl v tom úmysl, ale jen vědomá nedbalost.

pro poctivého neúplatného poldu
kolego, nemyslím si že máš tak úplně pravdu. Nejde to paušalizovat na odsloženou dobu, ale spíše věk. Rodiče mě vychovali dobře a jsem na ně právem pyšný. Proti staří nic nemám, taky mě to jednou čeká a za rady (pokud jsou dobré) jsem vždy rád a umím za ně i poděkovat. Mě je letos 30 let k policii jsem šel taky s přesvědčením a odešel jsem ze zaměstnání, které taky stále funguje. Chci tuto práci dělat pro blaho tohoto nevděčného národa ( v některých případech ), ale za ty tři roky co jsem taky zažil, by se dala napsat myslím docela úspěšná kniha. Hlavně o tom jak se tady zachází s financema a materiálem. Tohle by si nikdo v soukromém sektoru nemohl dovolit. A kolik klacků ti hážou nadřízení pod nohy ... škoda mluvit. Taky jsem pro řádné potrestání toho rádoby kolegu, ale hlavní problém vidím v tom, že těm mladým chybí vojna a nějakej řád.

pro poctivého neúplatného poldu

myslím, že na to máme stejný názor a hlavně jak říkáš ty je to hrůza co chodí. Sřílejí nám po chodbách a pak ti řenou, že ani neví proč...ono to samo vystřelilo. A o autoritě ani nemluvím, když oni sami neví co to slovo znamená, jak si ji můžou vůbec zjískat !!! Zdarec naši práce snad bude líp

Pro Haf
To o době služby neplatí třeba u Vás na OHS, ale na obvodě ano. Zkušenosti a administrativní zručnost nezískáš za rok. A to nemluvím o místní a osobní znalosti, kdy zkušeného policistu s 12 lety možná nahradí tak 5 rychlokvašek. To je pak úspora.