1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

To snad už není ani možný. Tak nám na poradě řekli, že když nastoupí nový policista a bude mít "nějakou" VŠ půjde ihned na kriminálku. No to si snad už dělají srandu. Kde je nějaká praxe, to už nikoho nezajímá.

Neboj kolego, to je pitomost, neveřím tomu. Vždyť i v zákoně je stanovena doba praxe. A jak to myslí, že půjde. Vždyť na SKPV jsou šestky a sedmičky a od páté třídy výš musí být výběrové řízení. A už vidím vysokoškoláky ( také jednu mám, dokonce PA a k tomu 16 let na obvodě) jak se hrnou za 15.000 hrubého k policii. Nebude to tak horké. Měj se.

opravdu blafujou. Mám před sebou zákon.
Bez praxe max. 3 TT
na 4 TT je potřeba min. 2 roky praxe
na 5 TT je potřeba min. 3 roky praxe
na 6 TT je potřeba min. 5 let praxe
na 7 TT je potřeba min. 6 let praxe - služebního poměru

Pánové vždyť ti hulváti si mají pro své kamarády zřizovat jakési rychlokursy v podobě VOŠ, aby mohli do 7. tříd. Ministerstvo školství jim to posvětí. To je HNUS.

Neblafujou, alespoň ne úplně. Ta doba a TT je správně, ale je tam klička. Pokud máš VŠ, tak můžeš přeskočit třídy a nemusíš splňovat dobu služby, ALE nesmíš být ve zkušební době a dále, pokud se přihlásíš ty ( řekněme VŠ a 6 let praxe ) a on ( VŠ a 4 roky ) musíš vyhrát výběrové řízení. Jinak stížnost a pokud na to nemáš odvahu, tak anonym na IMV.

to je sice moc hezké, co píšeš, ale ty se tyhle věci vůbec nedozvíš, stejně tak se kolikrát nedozvíš o konkrétním výběrovém řízení. Když nebudou chtít, tak to potichu nechají někde v šupleti a "je tvůj problém, že jsi to nevěděl".......

A náborová akce NAJDI HLUPÁKA pokračuje náborem nekvalitních lidí, kteří dělají jenom ostudu.

To tě nemusí trápit, protože půl druhého roku budou viset na školách, aby rádoby old policisté měli nějakou činnost.

TAK KOLEGA CO FOTIL NEBOŠTÍKA PANA SVOBODU POCHYBIL PO VŠECH STRANKÁCH, ALE ZAMYSLÍ SE NĚKDO NAD TÍM, JAK DLOUHO SLOUŽIL A JAKÉ LIDI SE NABÍRAJÍ POSLEDNÍ DOBOU K POLICII?

Fotograf pana Svobody je pouze výplod nekvalitní práce náborářů a ubohého stavu české policie. Neumí zaplatit své lidi.

V tom máš naprostorou pravdu, jen s tebou musím souhlasit. Jen tak dál a policie se za chvíli rozpadne celá

KAM SPĚJE TENTO RESORT, KAŽDÝ NA PRACOVIŠTÍCH JEN NADÁVÁ, NEMÁ O COKOLI ZÁJEM, JE ÚPLNĚ DEMOTIVOVÁN SVINSKOU SITUACÍ ZA POSLEDNÍ TÝDNY U POLICIE?

Tak, pane ministře, máte to, co jste chtěl!
Dnes bylo zveřejněno na TV Prima, že odchází vedení jednoho velkého okresního ředitelství v počtu 20 policistů. Už se Vám rozpadá Policie před očima! Řadové policisty nechcete zaplatit, tak se nedivte, že odcházejí také! Ještě si pořád myslíte, že číslo 600 doposud podaných žádostí o odchod v tomto roce je konečné? Chudáci občané, ti už se budou muset v noční době bát vyjít ven, a když budou chtít vidět plicistu, tak budou muset zajít na exkurzi na Policejní prezídium. Tam uvidí očeň mnóga baľšoj hvězd.

Těch lidí bude daleko více a nejistoty ještě více. Policie nemá dobrou budoucnost a odchází už i vzdělaní a mladí kolegové.

xcxvdcx

Stewe tak to není, je vidět, že nic nevíš o problému, který vznikl v souvislosti s účinností zákona o sl. poměru příslušníků bezp. sborů, tedy policistů, hasičů, celníků a vezeňské služby. Totiž s tímto zákonem vzniklo velké množství problémů. Pokusím se jen krátce. Dle starého zákona policistům náležel příplatek za službu v noci, so+ne, svátky a přesčasy. Dnes tomu tak není. Je jedno, jestli sedíš celý den v kanceláři, nebo děláš na ulici tu pravou policejní práci, v noci, o víkendech a svátcích. Vlastně není, protože v souvislosti s novým zákonem právě ten policista, který není ohrožen na životě či zdraví si s platem polepšil, kdežto policista, který to nejcenější riskuje, si pohoršil. A právě s těmi budeš ty i ostatní nejvíce v kontaktu. Nám policistům je jasné, že naši nadřízení musí mít větší peníze než-li my, tak je to správně a nikdo jim to nezávidí. Ale velkému množstvfí policistů na ulici, se od nbového roku snížil plat a po blamáži, že se jim plat výrazně zvýší se cíti podvedeni. Tolik jen krátce na vysvětlenou. Jestli se o problém zajímáš, mohu Ti poskytnout více informací. A závěrem. my policistě ČR jsme občané tohoto států, jsme občané v uniformách a jsem tu pro Vás, lidi. Hezký večer. Jihočech.

ještě doplním! Vrchnosti, nebo-li vedoucím funkcionářům se dost přidalo a řadovým policistům ubrali. Na konci roku se bude pan ministr chvástat, že v průměru mají policisté stejný plat. To si pamatujte! To slovo PRůMĚR bude z jeho úst slyšet koncem roku často! Ty rozdíly, díky kterým ten průměr zůstane stejný ale neřekne!!!

Pane ministře. Vy jste politik a všechno vaše jednání je politikařením. Možná to tak má být, nevím já politik nejsem. Jsem policista České republiky, nastoupil jsem v roce 1991 a celou dobu sloužím na Obvodním oddělení. Dodělal jsem si vysokou školu, to píši jen proto, že vy si na tom zakládáte a pro vaši orientaci jsem spíše levicově zaměřený občan této země. Vím ale, že i ve Vašem programu je řada věcí ke zvážení a tak když jste nastoupil do své fuknce, nechtěl jsem Vás zatracovat jen proto, že jste vysoce postaveným členem pravicové strany. Bláhově jsem se domníval, že uděláte ve svém rezortu kus pořádné práce, která bude vidět i třeba na tom našem obvodním oddělení policie. Musím vám ale říct, že si vás už nyní vůbec nevážím.Zastávanou funkcí jste uspokojil jen své ambice a vše ostatní je vám lhostejné. Vy jako ministr by jste se měl totiž starat kromě jiného o své lidi, v tom smyslu, aby byli spokojení. Protože musíte vědět, že pouze lidé spokojení mohou dosahovat výborných výsledků. Policista je člověk, na kterého jsou kladeny vysoké požadavky a ke splnění težkých úkolů musí být i policista spokojený. Domníváte-li se, že tomu tak je, že většina policistů je spokojena tak vám musím napsat novinu : není tomu tak!!! A právě policisté, kteří jsou v každodenním styku s občany jsou nespokojení a cítí se podvedení. Vy na toto neslyšíte, máte kolem sebe několik našeptávačů, kterým nový zákon zajistil výrazné navýšení platů, ale uvědomte si, že by stálo za to, sestoupit z výšin ministerských a přijít si poslechnout názory obyčejných policistů. Není Vám hanba, když takhle sedíte jako vláda v současné době poblíž paní ministryně obrany pí. Parkanové a tato má pod sebou tak velmi dobře zaplacené lidi a vy ubožátka, která mají existenčí problémy? Já mezi ně nepatřím, ale vím o mnoho policistech, kteří na tom takto jsou. Není to tak dávno, co jste reagoval na článek srovnávající policii a armádu. Vaší odpověď bych posoudil jako : bla,bla. Až srovnáte, nebo alespoň přiblížíte podmínky služby u policie těm v armádě tak řeknu: Langer, to je frajer. Dokázal to, co nikdo před tím. Je pěkné, že si myslíte, že práce policisty je stejně náročná, možná ještě náročnější něž služba v armádě. Ale co proto děláte. Nic, nic a zase nic. Zkuste si zjistit statistické údaje o ohodnocení policisty ČR a vojenského policisty!!! Budete koukat, jaký je v tom rozdíl. Počínaje platem + příspěvkem na bydlení, přes výsluhy a ostatní výhody. Neříkejte, že je Vám to jedno, ale asi ano. Chcete šetřit na výdajích státu. Zkrátíte mateřskou,vezmete peníze maminkám s dětmi. To jste frajeři!!! Kdyby jste zkrátili nebo zrušili příspěvek na bydlení vojákům, ušetříte stejné peníze. Ale na takový krok vy asi nemáte, toho se bojíte, to raději obereme tu maminku s malým miminkem. Nevážím si Vás a nikdy Vás nebudu volit, protože když jste byl v opozici, neustále jste volal k rezignaci p. Bublana za sebemenší prohřešek policisty. Ale nyní, když náš blbý kolega prodá foto z tak nešťastné události jako je sebevražda, nejde o systémovou chybu, ale o chybu jenotlivce. Je zajímavé, jak s výměnou vlád, vše u policie je chyba jednotlivce, ale dříve byla vše chyba systémová. Přijďte se podívat mezi nás, až budeme ohledávat mrtvolu měsíc tlející v bytě, kdy smradem blijeme, až budeme ohledávat sebevraha, skočícího pod vlak, kdy začínáme ohledání rozplesklého mozku na mašině a zbytky sbíráme 500 metrů v kolejišti, kdy ohledáváme usmrcené lidi v rozmlácených autech, zasahujeme proti opilcům, feťákům z nichž každý má minimálně žloutenku, často i horší nemoci, kdy mrzneme na dopravních akcích (někdy si hrajeme zastavovacími terči tenis), řešíme psychicky zátěžové situace, které odborníci psychologové svou náročností řadí po pilotech letounů na druhé místo. A nebudu se zde rozšiřovat o dalších činnostech se službou souvisejících. Rádi vás mezi sebou přivítáme a až skutečně uvidíte co je naší náplní práce, myslím, že se konečně zamyslíte, nezávislou firmou si necháte vypracovat zprávu hodnotící náročnost práce policisty a vojáka a pak se za nás bude rvát. Ale asi ne, to si raději řeknete zase jeden fňukající, kašlu na to. Nefňukám, jsem policista, ještě mám v sobě trochu hrdosti a policisté nefňukají. Přeji si jen jedno : spravedlivé ohodnoce práce policisty a vojáka!!! Děkuji jestli jste tento článek dočetl až do konce a moc děkuji, jestli s tím něco uděláte.Co takhle při počtu vojáků a ostatníc příslušníků bezpečnostních sborů zkrátit příspěvek na bydlení vojákům na třetinu a ušetřenými penězi ohodnotit třeba ve formě stejného příplatku ostatní zmiňované? S vaší intelegencí bych jste to dokázal ve vládě prosadit. Ještě jednou díky a přeji Vám jen to nejlepší.

jo na spodinu si vždycky došlápnout umí... jó a ještě si zapomněl zmínit, jak si zase přidali chudáčci jedni, oni se totiž mají tak strašně špatně. Je to opravdu těžké vyžít ze 70 000,-Kč... hanba, fuj, že se nestydíte

Když si to tak čtu, tak jsem zjistil, že řadoví policisté chtějí mít vyšší platy než jejich šéfové. To tedy znamená, že i bankovní úředník za přepážkou by měl mít nejvyšší plat, zedník atd. To mi jen tak připomíná Marxe aspol. .... Dále tu zdůvodňují kolik mají práce, o které se občanům ani nesní. Ale ihned kritizují nadřízené, že ti nic nedělají. To jako když ODS říká, že za vše špatné může ČSSD a naopak...:-)

Pro Stewa
Přečti si několik článků a pochopíš o co nám jde. O to, že těch vedoucích je zbytečně moc a někteří nic nedělají a proč mají za to nic nedělání brát mzdu. Jestli jsi rozumně myslící člověk tak uznáš, když se má šetřit tak na těchto lidech.

Pro Stewa
Já osobně nejsem proti tomu, aby můj vedoucí měl vyšší plat, ale musí dělat svojí práci a né, že to za něho dělají dva jeho poskoci za které pak musí dělat práci zbytek oddělení. U PČR to totiž nefunguje kapitalistickým způsobem, ale feudalistickým způsobem Rozděl a panuj.

ty OSLE, náš zástupce bere 40 000 za to, že každý den zapíše do posrané tabulky kdo je vpráci, a kdo není....

Stewe špatně si to pochopil, já to vysvětlím :

Nikdo z nás se nechce platově srovnávat, jak to tady již dříve někdo naznačoval s nějakým ředitelem, který sedí na Okresním ředitelství policie a je o mnoho stupínku nad námi. Tak to není, ale představ si, že jako je v civilním zaměstnání mistr výroby, který má pod sebou zaměstnance, tak náš nejbližší nadřízený je vedoucí oddělení a jeho zástupce. Je to zhruba porovnatelné s tím mistrem výroby, který se těmi penězi od svých podřízených sice liší, ale jak ? Nejsou to žádné astronomické částky, ale jde třeba o 3-4 tisíce, případně něco navíc. To samé ale můžeš dát do měřítka k nám, kdy základní mzdový tarif má vedoucí a zástupce vedoucího rovněž od podřízených v odstupu.
Rozdíl je ale v tom, že tito nadřízení nepracují o nočních, sobotách, nedělích, svátcích a mají maximálně odpolední. Mistr v továrně má ale všechny směny stejné jako jeho podřízení, protože je s nimi na směně a kontroluje jejich činnost.
No a teď to hlavní představ si, že mám základní tarif třeba 22.000,- Kč a můj přímý nadřízený má základní tarif navýšený o ty 3.000,- Kč, jako tem mistr výroby, tedy vyšší než já, tedy má 25.000. Já celý měsíc chodím na směny a tak mám proplaceny příplatky za soboty, neděle, kdy rodina trčela doma beze mě, zatímco nadřízený byl s rodinou na chatě. Dále jsem odpracoval noční, byl jsem v práci i ve svátek, kdy rodina zase trčela doma beze mě a nadřízený byl zase s rodinou na chatě.
Takže v součtu mám na konci měsíce proplaceny tyto směnové příplatky ve výši 3.500-Kč, které jsou za normální odsloužené služby - nic navíc a stejně jako pracovníci v civilu dle zakoníku práce ( do konce roku 2006 ). Tedy v součtu mám potom plat ve výši 25.500,- Kč a můj nadřízený " jen " ve výši 25.000,- Kč. Pokud by ale pracoval (sloužil) jako ten mistr výroby, tedy jako jeho pořízení, tak by měl jako já proplaceny směnové příplatky ve výši 3.500,- Kč a o tuto částku by měl větší plat než já.
Tak tohle vadilo panovi Langerovi, že takovýto řídící pracovník nejnižší úrovně ( ne ředitel, ten je finančně ve výšinách a nikdo z řadových polcistů se s ním nemůže srovnávat ) má někdy méně než jeho podřízený, který se k této o trochu vyšší častce dostal směnovými příplatky, které on neměl proplacené - protože je neodsloužil a byl hezky doma s rodinou - za to ty příplatky snad jsou, jako kompenzace.
No a od nového roku je vše jinak. Sloužíme stejně, příplatky oproti zakoníku práce ubrali, tihle vedoucí a zástupci mohou býti spokojeni, že zatímco je polda na svátek v práci, tak on je na chatě s rodinou a má i tak vyšší plat - je tohle ten spravedlivý model ?

Pro hydromen
Toho osla si nech a laskavě mě neurážej. Poukázal jsem na problém našeho zbytečného vedení, kdy je potřeba ho ztenčit a dosadit tam schopné lidi, kteří se nebojí pracovat a hlavně něco udělat pro své podřízené. Potom ať mají vyšší plat, protože si ho zaslouží, kdy toto mě osobně problém nedělá. Vadí mi pouze současný stav.
Jinak nejsem žádný VO nebo ZVO, ale obyčejný četník z obvodu.

Oni ti řadoví ani tak nechtějí mít vyšší plat newž jejich šéfové, ale hlavně ten plat nechtějí mít nižší než měli. Sám jsem "šéf" ale protože musím sloužit soboty neděle a noční spolu s ostatními, budu mít tak o 3000 míň než vloni.

Zdravím všechny, kteří se chtějí účastnit možné demonstrace v Praze. Jsem ze sev. Čech a zde již na 15.2.2007 plánují tzv. Kryštofa a plánují dále práci pro pořádkové jednotky. Je to nejspíš náhoda, že zrovna na 15.2.2007? Zřejmě mají informace o tom, že by demonstrace měla být zrovna tento den. že by se vedení obávalo toho, že i my ze severu přijedeme podpořit úpravy týkající se nového sl. zákona?

Jsou to darebáci, kteří jenom vyhrožují a kritizují, sami by za ty peníze nepracovali ani minutu.

Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě 120 km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru, vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15 000 čistého, žena má mateřskou 3 630, za 18 630 korun se u nás dá slušně žít. Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné...Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze. Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc. Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba ženě pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci. Ale práce mě baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená a daří se nám. Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata - 26 600 korun na dlaň. Z toho okamžitě vypláznu 10 000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě. Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000. Soukromě najedu domů a zpět 1 920km, což mně stojí jen na benzínu 4 800. Za různé další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku. Počítám, počítám...jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za 8 800? Moje žena bere mateřskou 3 630, náš společný příjem je tedy 12 430 korun. Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá. Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna činí 10 800 korun za celodenní hraní s dcerou. Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, Na každém vydělám asi 2 000, tedy 8 000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že si zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, dohromady asi 3 000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně 840 korun měsíčně. Počítám,počítám...Z mých vydělaných 8 000 mi tedy zůstane 4 160. Polovina? Pani, nechejte si ten formulář... Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu. Dostávám 10 800 od Úřadu práce, 8 000 za služby přátelům, manželka 3 630, takže náš celkový příjem do rodiny je 22 430. Naše životní úroveň se rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě lyžování v Alpách.
Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá 3 000 měsíčně, vyděláváme už 25 430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii na leasing. A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět. Potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek. Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7 000, možná bychom si pořídili druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing lehce z těch 35 800 čistého utáhneme. Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP. No, nějak ten měsíc vždycky přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj denní režim: v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi koupí noviny (samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do akvaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet i tu paní na Úřadě? Ale brzy mě to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem nevděčný! Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu je na pivo. Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A přitom je to tak jednoduché...
Díky státe, díky vládo!