1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Patent císaře karla VI - dobrá inspirace pro dnešní justici zní v překladu takto:

Patent
císařeem Karlem VI. dne 22. ledna 1726
za účelem tímto ve Vídni vydaný.

I. Všichni cikáni, kteří v královských českých dědičných zemích od kohokoliv
dopadeni budou, ať považují se jako dříve za psané (vogelfrei).

II. Kdyby některý při postihnutí dal se na útěk a nemohl být polapen, jest
každý oprávněn jej hned (in loco) zastřeliti aneb jakýmkoliv způsobem
zabíti.

III. Byl-li některý cikán polapen, ať se ihned spoutá a dobře uvězní.

IV. Mužové cikánského plemene ať se ihned provazem utratí.

V. Silným, osmnáctého roku však ještě nedosáhnuvším cikánským klukům
(Buben), pak všem dospělým ženským cikánské roty, aťkat v království
českém uřízne pravé, v markrabství moravském, vévodství slezském a
markrabství kladském pak levé ucho. Po přestálém tomto trestu musí každý
cikán neb cikánka vystaviti a odpřisáhnouti hrdelní revers, že se nikdy dodědičných zemí království českého nevrátí; po té ať je kat metlami mrská a za hranice té které země odvede.

VI. Kdyby postižení takovíto kluci cikánští, nebo cikánky ještě nějakého zločinu se byli dopustili, a nebo kdyby po prvním trestání opět do zemí
království českého se vrátili, ať se jim ihned druhé ucho uřízně a ostatní
svrchu uvedené tresty ať se při nich opakují.

VII. Kluci cikánští neb cikánky jimž již jedno neb obě uši chybí, nebo kteří na
zádech nějaké trestné znamení vypálené mají, ať se po dostihnutí a uvěznění mečem odpraví, jelikož se se vší určitostí dá souditi, že jsou nenapravitelní (Incorrigibilitaber).

VIII. Takovíto odsouzenci mohou se, což se jim milostivě dovoluje, z
přisouzeného jim trestu odvolati a soud apelační může toho nebo onoho
delikventa milosti císařské doporučiti.

IX. Téhož patentu, jenž zní: ,,Aby se ale tato škodlivá cikánská sběř (dieses
schädliche Zigeuner-Gesindel) co nejdříve právu dodána a úplně vyhubena
býti mohla, tedy se všechněm obyvatelům vůbec vrchnostem, úředníkům a rychtářům ale zvláště pod dole uvedenými tresty přísně poroučí a nařizuje
aby tuto sběř kdyby jí někde jmenovitě ale v lesích postihli, ihned nejbližším
úřadům udali, ji schytati a právu odevzdati pomáhali. Kdyby ale některá
vrchnost, některý úředním, rychtář neb kdokoliv jiný dle výkazů těchto nejednali a cikánům jich potulování se jakýmkoliv způsobem pomáhali,
propadají následujícím trestům osoby zámožné zaplatí 100 dukátů, nemají-li
po ruce peněz zabaví a prodá se jejich majetek. Osoby chudé jiným způsobem se potrestají.

Hrůzný tento císařský zákon byl od místodržících českých zvláštním
cirkulářem dne 12. března 1726 ve všech městech a u všech úřadů oznámen.
Mimo to vyvěšeny byly po hranicích tabule, na nichž zákon ten napsán, a tresty, jaké na cikány čekaly vymalovány byly. Že se úřadové podle něho ihned a přísně říditi toho podávají nám domácí naše archivy zřejmých důkazů.
Jan Karel Hraše: Persekuce cikánů v zemích Koruny české v XVIII. Století.
> In: Světozor, roč.5, č.2-4, Praha 1871.

No a dnes si chodí pro sociální dávky,pro podpory a pak si zajedou taxíkem nakoupit do Tesca.

Ti naši předkové byli strašní rasisti,že jo! Asi věděli ale co dělají.

Jasně, Hitler také věděl, co dělá... Víte, zkuste si také zjistit, co bylo v nařízení myšleno slovem "cikán". Ještě za první republiky existoval například pokyn, který jako o cikánech hovořil o osobách, které žijí jim obdobným způsobem života. Tedy, pokud někdo kočoval, tak se na něho nařízení o cikánech vztahoval, protože v případě cikánů nešlo jen o Romy, ale též o lidé jiné národnosti. A, ptám se, znáte bližší vysvětlení, co v 18. století pod pojmem "cikán" měl vámi citovaný patent na mysli? Ví, ono není nic jen černobílé, jak si spousta lidí myslí. Zkuste začít studovat vlastní rodokmen a počítám, že budete překvapen už u pradědečků a prababiček. Je škoda, že ti, kteří nejvíc křičí, se někdy nesnaží si zjistit své předky. Zvláště u nás, kde přes naše území prošlo tolik různých národů, vlivů, pánů atd., že dnešní genetici mají problém najít v našem národě někoho, kdo by byl tzv. geneticky čistým Čechem. Keltové, Slovanév celém svém spektru, Němci, Švédové, Maďaři, Turci, snad kdysi i Římané, Romové, Američané, Afroameričané... To vše se tady objevilo a určitě jsem na mnoho a mnoho dalších zapomněl.

Pane ministře,
mám dva syny, je mi 45 let. Bydlím ve vesnici u Teplic. Nemám ve svém okolí žádnou romskou rodinu. Jsem šťastná, že nemusím žít v beznaději jako obyvatelé Janova. V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v Teplicích a v Praze a moc jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se teď tady na severu děje je horší než tenkrát.

Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého, Policie chrání (s prominutím) grázly před slušnými lidmi.
Copak je to nesplnitelný sen - chci, aby ten, kdo nechce pracovat, klidně umřel hlady.
Ten, kdo si zničí byt, uřízne topení, ať zmrzne. Co se stane mě a mým dětem jestliže:

Nebudeme pracovat.
Nebudeme platit nájem.
Budeme na romy vykřikovat rasistická hesla.
Budeme kolem sebe dělat bordel a ničit své okolí.
Budeme obtěžovat romské rodiny hlukem, smradem.
Budeme krást.
Uřízneme si topení a rozbijeme okna.

My - budeme bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám dluhy za zničený byt a na krku budeme mít trestní oznámení za hanobení té jejich slavné rasy.
A budeme se za vše stydět.

Oni - tmaví a ukřičení - dostanou nový byt, sociální dávky, nové zařízení bytu a ochranu policie. A budou vykřikovat jak pro ně stát nic nedělá.

Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková normální romská "rodina"? Nestydíte se, páni a dámy tam "nahoře" kdo o nich rozhodujete. Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata a soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Tohle už přeci není možné !!!! Cítím obrovský vztek a beznaděj. Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se Ti, kteří poctivě pracují a žijí měli dobře. Čeho jsem já a mě podobní dosáhla? Ti kdo poctivě pracují a žijí, živí líné, sprosté a primitivní prasata a ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno , že je živí špatně.

Příští volby jsou pro mě jasné - DS, Národní odpor, kdokoliv, kdo s tímhle "bordelem" tady zatočí, ano budu volit i neonacisty. A píšu to s plným vědomím odpovědnosti za tuto mou volbu. Před rokem 1989 byli utlačovaní lidé za své názory, ale dnes jsou utlačovaní za to, že chtějí pracovat a žít slušně. Před rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, co by měla sama trestat a zavírat.
Je mi z té naší slavné demokratické společnosti a z našich "nerasistických" politiků na zvracení.

Na další shromáždění v Litvínově pojedeme. Já, manžel, synové, jejich kamarádi, naší známí....LIDÉ, kteří žijí jako LIDĚ tuto naši podporu potřebují vidět.
A vůbec nečekám, že se cokoliv změní. Naši politici mají teplá místečka a za zády EU.
Ale na každého se vaří voda .............Jednou, pane Langer, Topolánku, Paroubku a ostatní mocní, budete i Vy a Vaše děti žít v takovém ghettu. JEJICH životní prostor se totiž bude neustále rozšiřovat a práv přibývat.
Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby jste se toho dočkali brzy. A Vaše ženy se z nákupu vraceli uličkou černé v ě t š i n y po pokálených schodech a zavřely za sebou počmárané a poničené dveře. Pak, aby jste stáli oba za rozbitým oknem, poslouchali hluk, nadávky a řvaní - toto lidové umění naší utiskované menšiny a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest, plížící se se strachem ze školy.
Opravdu si to neumíte představit, nebo máte pocit, že Praha je daleko?
Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově zasahovali? Kolik z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého jednání? Kolik z nich by šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v Janově? Děkuji za JASNOU odpověď jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi "bílých" a "černých" ?

každýho cigána,Nedej Bože,kdybych načapal v mym bytě co krade,nebo napadne moji rodinu,tak sejmu,ať mě zavřou klidně do basy,ale budu mít v tomhle demokratickým státě zadostiučinění..A propo Cikán je v Ottově slovníku naučném pod slovem cikán,takže cikán není rom,ale cikán!!!

Máte ůplnou pravdu,potřebujeme ve vládě radikály a ne tyhle s.r.a.č.k.y.no jo,tady čtu - do této
diskuse Langer nezasahuje - mohli by mu nahoře nabacat.

Zkuste někdo zjistit,kolik cikánů tady žilo
před Hitlerem, kolik jich Hitler zlikvidoval,tedy kolik jich tady bylo po Hitlerovi a kolik jich je nyní?Kolik bílých dětí připadá na jednu bílou rodinu a kolik cikánských připadá na jednu černou?

for taky polda: ano, je to přesně tak, jsou skutečně tři skupiny jak popisuješ - akorát na ty neschopné jsem se nemohl zlobit, protože jsem věděl, že to je pro ně zaopatřovací ústav (a nemluvím - nepíšu nyní o nováčcích, kteří se učili co práce policisty obnáší - mě to trvalo tak pět let než jsem věděl o čem ta práce je, co si můžu a nemůžu dovolit a co má smysl a co ne) - nemůžu se na ně zlobit, protože to systém umožňoval a kolikrát to byly matky samoživitelky (nebo holky, které se chtěly za slušné peníze válet po kancelářích - nic ve zlém holky - zažil jsem i holky, které byly lepší než deset chlapů), no a samozřejmě tam byli i těžko identifikovatelní chlapíci, nepoužitelní naprosto k ničemu - tzv. kriminalisté určení k zajištění mytí aut a dotankování, podržtažkové - panští kočí nebo nosiči svačin

for Honza
Máš pravdu, že se v minulosti občas nabral nějaký ten neschopný kolega, ale to byly většinou tlačenky, které rychle uklidily na teplé a klidné místečko. Díky Íčkovu rychlonáboru se z PČR stál zaopatřovací ústav, protože nad přijetím některých jedinců zůstává rozum stát.

šetřit

a snižovat stavy, 30% je chovnejch a to jsem při zemi!!!! Hanba blít, co se v tomto státě podporuje!!!!

Ale nemlčí. Už to běhá po internetu a emilovou poštou. Je to holt RASIZMUS NARUBY, ale ten není na pořadu dne, protože to není ten správný rasizmus.

http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/policie-dopadla-utocniky-k teri-surove-zbili-13-leteho-chlapce.html

http://maso.roumen.cz/O_tomhle_se_mlci.jpg
Co bude příště? To je i Vaše práce a pana Kočába , pane bývalý minitře!!!!!!!!!! PS:Nečekam na vaší odpověď. Novák.

nejsem rasista, ale takový kur.vy cigánský ihned zastřelit, píšá cigán, jelikož slovo rom nikde nexistuje.....takže jediná chyba hitlera byla, že mu na todle nezbyl čas...co si tady ta menšína cigánská dovoluje, to už je opravdu vrchol...děkujeme pane kocábe

Zdravím Ivane,
jste první politik, kterému píši ........ pouze pár slov...super video, vše co vymaže oranžovou barvu z myšlení lidí v CZ je pozitivní. Fandím vám, fandím všem pravicovým stranám. Můj věk 35 -- one team blue team ....... Pěkný den a za týden budu držet palce. Jindra

Pane, jestli jste to ještě nezaregistroval, tak toto je diskuzní fórum, vzkazy by bylo lepší adresovat přímo panu Langrovi, buď sekce Policie ČR, hasiči, nebo sekce volné. On vám i odpoví. Jistě máte právo svobodně vyjadřovat své názory a koho budete volit, ale z vašeho příspěvku je patrný tak trochu fanatismus. Víte ono není všechno černé nebo bílé, stejně tak není všechno modré nebo oranžové. Jestli chcete vymazávat oranžovou barvu z myšlení lidí, tak to se vraťte do doby o minimálně 20 let zpět, kdy se také vymazávalo nebo ještě dále, do doby nástupu nacismu v Evropě. Vzhledem k vašemu věku musíte mít alespoň mlhavé vzpomínky, jestli ne, tak bych doporučil více číst, popř. se zeptat ročičů nebo prarodičů. Ale ve svém věku by jste již měl mít alespoň nějaký rozhled. Hezký den.

Jindro,já a moji známí,skoro celá ulice budeme volit čssd,po tom,co vyvádí Jančík,Bééém,Langer-íčko,Topolánek,Řebíček a spol se mi ani nechce volit pravici-rádoby..Můj věk 30 let.Mějse hezky a za pár dní u voleb

--one team bluuuueee team-- prober se kámo,modrá neletí

Pane jindrax, docela vás chápu. Náckům se tu moc nedaří, tak hledáte podporu u jendoho z posledních dinosaurů v ODS, pana Langera. A pozor, nemyslím dinosaura ve stejném smyslu, jako R. John, ale dinosaura jako mrtvolu, v případě pana Langera jako politickou mrtvolu.

Pánové a co o 100 %, to by se vám nelíbilo ?

Já jsem dáma, já chci 200% :-))

Ale líbilo, jsme ale skromní a vychovaní, takže zůstaneme u těch 35 - 40 %.

Prvním krokem nově nastoupivší vlády by mělo být zvýšení platů příslušníků ozbrojených sborů a to alespoň o 20 %.

Ne o 20 procent, ale o 50 procent. Teda alespoň.

Dobře re, buďme demokraté.Tak o 35 %, dohodnuto?

35 je málo, ale těch 40 už by šlo

bafuňářům z prezídia a vysokoškolákům oboru majster odbornej prípravy z Užgorodu

máš pravdu hošo

http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/policie-dopadla-utocniky-k teri-surove-zbili-13-leteho-chlapce.html