4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Patent císaře karla VI - dobrá inspirace pro dnešní justici zní v překladu takto:

Patent
císařeem Karlem VI. dne 22. ledna 1726
za účelem tímto ve Vídni vydaný.

I. Všichni cikáni, kteří v královských českých dědičných zemích od kohokoliv
dopadeni budou, ať považují se jako dříve za psané (vogelfrei).

II. Kdyby některý při postihnutí dal se na útěk a nemohl být polapen, jest
každý oprávněn jej hned (in loco) zastřeliti aneb jakýmkoliv způsobem
zabíti.

III. Byl-li některý cikán polapen, ať se ihned spoutá a dobře uvězní.

IV. Mužové cikánského plemene ať se ihned provazem utratí.

V. Silným, osmnáctého roku však ještě nedosáhnuvším cikánským klukům
(Buben), pak všem dospělým ženským cikánské roty, aťkat v království
českém uřízne pravé, v markrabství moravském, vévodství slezském a
markrabství kladském pak levé ucho. Po přestálém tomto trestu musí každý
cikán neb cikánka vystaviti a odpřisáhnouti hrdelní revers, že se nikdy dodědičných zemí království českého nevrátí; po té ať je kat metlami mrská a za hranice té které země odvede.

VI. Kdyby postižení takovíto kluci cikánští, nebo cikánky ještě nějakého zločinu se byli dopustili, a nebo kdyby po prvním trestání opět do zemí
království českého se vrátili, ať se jim ihned druhé ucho uřízně a ostatní
svrchu uvedené tresty ať se při nich opakují.

VII. Kluci cikánští neb cikánky jimž již jedno neb obě uši chybí, nebo kteří na
zádech nějaké trestné znamení vypálené mají, ať se po dostihnutí a uvěznění mečem odpraví, jelikož se se vší určitostí dá souditi, že jsou nenapravitelní (Incorrigibilitaber).

VIII. Takovíto odsouzenci mohou se, což se jim milostivě dovoluje, z
přisouzeného jim trestu odvolati a soud apelační může toho nebo onoho
delikventa milosti císařské doporučiti.

IX. Téhož patentu, jenž zní: ,,Aby se ale tato škodlivá cikánská sběř (dieses
schädliche Zigeuner-Gesindel) co nejdříve právu dodána a úplně vyhubena
býti mohla, tedy se všechněm obyvatelům vůbec vrchnostem, úředníkům a rychtářům ale zvláště pod dole uvedenými tresty přísně poroučí a nařizuje
aby tuto sběř kdyby jí někde jmenovitě ale v lesích postihli, ihned nejbližším
úřadům udali, ji schytati a právu odevzdati pomáhali. Kdyby ale některá
vrchnost, některý úředním, rychtář neb kdokoliv jiný dle výkazů těchto nejednali a cikánům jich potulování se jakýmkoliv způsobem pomáhali,
propadají následujícím trestům osoby zámožné zaplatí 100 dukátů, nemají-li
po ruce peněz zabaví a prodá se jejich majetek. Osoby chudé jiným způsobem se potrestají.

Hrůzný tento císařský zákon byl od místodržících českých zvláštním
cirkulářem dne 12. března 1726 ve všech městech a u všech úřadů oznámen.
Mimo to vyvěšeny byly po hranicích tabule, na nichž zákon ten napsán, a tresty, jaké na cikány čekaly vymalovány byly. Že se úřadové podle něho ihned a přísně říditi toho podávají nám domácí naše archivy zřejmých důkazů.
Jan Karel Hraše: Persekuce cikánů v zemích Koruny české v XVIII. Století.
> In: Světozor, roč.5, č.2-4, Praha 1871.

No a dnes si chodí pro sociální dávky,pro podpory a pak si zajedou taxíkem nakoupit do Tesca.

Ti naši předkové byli strašní rasisti,že jo! Asi věděli ale co dělají.

Jasně, Hitler také věděl, co dělá... Víte, zkuste si také zjistit, co bylo v nařízení myšleno slovem "cikán". Ještě za první republiky existoval například pokyn, který jako o cikánech hovořil o osobách, které žijí jim obdobným způsobem života. Tedy, pokud někdo kočoval, tak se na něho nařízení o cikánech vztahoval, protože v případě cikánů nešlo jen o Romy, ale též o lidé jiné národnosti. A, ptám se, znáte bližší vysvětlení, co v 18. století pod pojmem "cikán" měl vámi citovaný patent na mysli? Ví, ono není nic jen černobílé, jak si spousta lidí myslí. Zkuste začít studovat vlastní rodokmen a počítám, že budete překvapen už u pradědečků a prababiček. Je škoda, že ti, kteří nejvíc křičí, se někdy nesnaží si zjistit své předky. Zvláště u nás, kde přes naše území prošlo tolik různých národů, vlivů, pánů atd., že dnešní genetici mají problém najít v našem národě někoho, kdo by byl tzv. geneticky čistým Čechem. Keltové, Slovanév celém svém spektru, Němci, Švédové, Maďaři, Turci, snad kdysi i Římané, Romové, Američané, Afroameričané... To vše se tady objevilo a určitě jsem na mnoho a mnoho dalších zapomněl.

Pane ministře,
mám dva syny, je mi 45 let. Bydlím ve vesnici u Teplic. Nemám ve svém okolí žádnou romskou rodinu. Jsem šťastná, že nemusím žít v beznaději jako obyvatelé Janova. V roce 1989 jsem byla na všech demonstracích v Teplicích a v Praze a moc jsem si přála demokracii a svobodu. To, co se teď tady na severu děje je horší než tenkrát.

Svoboda nekončí tam, kde začíná nesvoboda druhého, Policie chrání (s prominutím) grázly před slušnými lidmi.
Copak je to nesplnitelný sen - chci, aby ten, kdo nechce pracovat, klidně umřel hlady.
Ten, kdo si zničí byt, uřízne topení, ať zmrzne. Co se stane mě a mým dětem jestliže:

Nebudeme pracovat.
Nebudeme platit nájem.
Budeme na romy vykřikovat rasistická hesla.
Budeme kolem sebe dělat bordel a ničit své okolí.
Budeme obtěžovat romské rodiny hlukem, smradem.
Budeme krást.
Uřízneme si topení a rozbijeme okna.

My - budeme bezdomovci, chcípající hlady. Vyčíslí nám dluhy za zničený byt a na krku budeme mít trestní oznámení za hanobení té jejich slavné rasy.
A budeme se za vše stydět.

Oni - tmaví a ukřičení - dostanou nový byt, sociální dávky, nové zařízení bytu a ochranu policie. A budou vykřikovat jak pro ně stát nic nedělá.

Náš slavný státní rozpočet nemá peníze na centra pro slepé, vozíčky pro postižené, lůžka pro staré a nemocné. Kolik peněz z naší práce stojí taková normální romská "rodina"? Nestydíte se, páni a dámy tam "nahoře" kdo o nich rozhodujete. Kdo Vám dal právo určit, že z mých daní budu živit dvě cigáňata a soused od vedle si bude shánět sponzory na výcvik psa pro svého postiženého syna?

Asi tedy jsem rasista. Tohle už přeci není možné !!!! Cítím obrovský vztek a beznaděj. Proč jsem vlastně tenkrát chtěla tu demokracii a svobodu? Aby se Ti, kteří poctivě pracují a žijí měli dobře. Čeho jsem já a mě podobní dosáhla? Ti kdo poctivě pracují a žijí, živí líné, sprosté a primitivní prasata a ještě se bojí, aby jim nebylo vyčteno , že je živí špatně.

Příští volby jsou pro mě jasné - DS, Národní odpor, kdokoliv, kdo s tímhle "bordelem" tady zatočí, ano budu volit i neonacisty. A píšu to s plným vědomím odpovědnosti za tuto mou volbu. Před rokem 1989 byli utlačovaní lidé za své názory, ale dnes jsou utlačovaní za to, že chtějí pracovat a žít slušně. Před rokem 1989 policie chránila politiku jedné strany. Dnes chrání ty, co by měla sama trestat a zavírat.
Je mi z té naší slavné demokratické společnosti a z našich "nerasistických" politiků na zvracení.

Na další shromáždění v Litvínově pojedeme. Já, manžel, synové, jejich kamarádi, naší známí....LIDÉ, kteří žijí jako LIDĚ tuto naši podporu potřebují vidět.
A vůbec nečekám, že se cokoliv změní. Naši politici mají teplá místečka a za zády EU.
Ale na každého se vaří voda .............Jednou, pane Langer, Topolánku, Paroubku a ostatní mocní, budete i Vy a Vaše děti žít v takovém ghettu. JEJICH životní prostor se totiž bude neustále rozšiřovat a práv přibývat.
Kdybych vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby jste se toho dočkali brzy. A Vaše ženy se z nákupu vraceli uličkou černé v ě t š i n y po pokálených schodech a zavřely za sebou počmárané a poničené dveře. Pak, aby jste stáli oba za rozbitým oknem, poslouchali hluk, nadávky a řvaní - toto lidové umění naší utiskované menšiny a pozorně hlídali, kdy se za rohem objeví Vaše ratolest, plížící se se strachem ze školy.
Opravdu si to neumíte představit, nebo máte pocit, že Praha je daleko?
Co takhle detektor lži a otázka pro Vaše muže, kteří v Janově zasahovali? Kolik z nich, myslíte, bylo přesvědčeno o správnosti svého jednání? Kolik z nich by šlo bydlet do služebního bytu, který by byl v Janově? Děkuji za JASNOU odpověď jaký rozdíl je mezi právy a povinnostmi "bílých" a "černých" ?

každýho cigána,Nedej Bože,kdybych načapal v mym bytě co krade,nebo napadne moji rodinu,tak sejmu,ať mě zavřou klidně do basy,ale budu mít v tomhle demokratickým státě zadostiučinění..A propo Cikán je v Ottově slovníku naučném pod slovem cikán,takže cikán není rom,ale cikán!!!

Máte ůplnou pravdu,potřebujeme ve vládě radikály a ne tyhle s.r.a.č.k.y.no jo,tady čtu - do této
diskuse Langer nezasahuje - mohli by mu nahoře nabacat.

Zkuste někdo zjistit,kolik cikánů tady žilo
před Hitlerem, kolik jich Hitler zlikvidoval,tedy kolik jich tady bylo po Hitlerovi a kolik jich je nyní?Kolik bílých dětí připadá na jednu bílou rodinu a kolik cikánských připadá na jednu černou?

for taky polda: ano, je to přesně tak, jsou skutečně tři skupiny jak popisuješ - akorát na ty neschopné jsem se nemohl zlobit, protože jsem věděl, že to je pro ně zaopatřovací ústav (a nemluvím - nepíšu nyní o nováčcích, kteří se učili co práce policisty obnáší - mě to trvalo tak pět let než jsem věděl o čem ta práce je, co si můžu a nemůžu dovolit a co má smysl a co ne) - nemůžu se na ně zlobit, protože to systém umožňoval a kolikrát to byly matky samoživitelky (nebo holky, které se chtěly za slušné peníze válet po kancelářích - nic ve zlém holky - zažil jsem i holky, které byly lepší než deset chlapů), no a samozřejmě tam byli i těžko identifikovatelní chlapíci, nepoužitelní naprosto k ničemu - tzv. kriminalisté určení k zajištění mytí aut a dotankování, podržtažkové - panští kočí nebo nosiči svačin

for Honza
Máš pravdu, že se v minulosti občas nabral nějaký ten neschopný kolega, ale to byly většinou tlačenky, které rychle uklidily na teplé a klidné místečko. Díky Íčkovu rychlonáboru se z PČR stál zaopatřovací ústav, protože nad přijetím některých jedinců zůstává rozum stát.

šetřit

a snižovat stavy, 30% je chovnejch a to jsem při zemi!!!! Hanba blít, co se v tomto státě podporuje!!!!

Ale nemlčí. Už to běhá po internetu a emilovou poštou. Je to holt RASIZMUS NARUBY, ale ten není na pořadu dne, protože to není ten správný rasizmus.

http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/policie-dopadla-utocniky-k teri-surove-zbili-13-leteho-chlapce.html

http://maso.roumen.cz/O_tomhle_se_mlci.jpg
Co bude příště? To je i Vaše práce a pana Kočába , pane bývalý minitře!!!!!!!!!! PS:Nečekam na vaší odpověď. Novák.

nejsem rasista, ale takový kur.vy cigánský ihned zastřelit, píšá cigán, jelikož slovo rom nikde nexistuje.....takže jediná chyba hitlera byla, že mu na todle nezbyl čas...co si tady ta menšína cigánská dovoluje, to už je opravdu vrchol...děkujeme pane kocábe

Zdravím Ivane,
jste první politik, kterému píši ........ pouze pár slov...super video, vše co vymaže oranžovou barvu z myšlení lidí v CZ je pozitivní. Fandím vám, fandím všem pravicovým stranám. Můj věk 35 -- one team blue team ....... Pěkný den a za týden budu držet palce. Jindra

Pane, jestli jste to ještě nezaregistroval, tak toto je diskuzní fórum, vzkazy by bylo lepší adresovat přímo panu Langrovi, buď sekce Policie ČR, hasiči, nebo sekce volné. On vám i odpoví. Jistě máte právo svobodně vyjadřovat své názory a koho budete volit, ale z vašeho příspěvku je patrný tak trochu fanatismus. Víte ono není všechno černé nebo bílé, stejně tak není všechno modré nebo oranžové. Jestli chcete vymazávat oranžovou barvu z myšlení lidí, tak to se vraťte do doby o minimálně 20 let zpět, kdy se také vymazávalo nebo ještě dále, do doby nástupu nacismu v Evropě. Vzhledem k vašemu věku musíte mít alespoň mlhavé vzpomínky, jestli ne, tak bych doporučil více číst, popř. se zeptat ročičů nebo prarodičů. Ale ve svém věku by jste již měl mít alespoň nějaký rozhled. Hezký den.

Jindro,já a moji známí,skoro celá ulice budeme volit čssd,po tom,co vyvádí Jančík,Bééém,Langer-íčko,Topolánek,Řebíček a spol se mi ani nechce volit pravici-rádoby..Můj věk 30 let.Mějse hezky a za pár dní u voleb

--one team bluuuueee team-- prober se kámo,modrá neletí

Pane jindrax, docela vás chápu. Náckům se tu moc nedaří, tak hledáte podporu u jendoho z posledních dinosaurů v ODS, pana Langera. A pozor, nemyslím dinosaura ve stejném smyslu, jako R. John, ale dinosaura jako mrtvolu, v případě pana Langera jako politickou mrtvolu.

Pánové a co o 100 %, to by se vám nelíbilo ?

Já jsem dáma, já chci 200% :-))

Ale líbilo, jsme ale skromní a vychovaní, takže zůstaneme u těch 35 - 40 %.

Prvním krokem nově nastoupivší vlády by mělo být zvýšení platů příslušníků ozbrojených sborů a to alespoň o 20 %.

Ne o 20 procent, ale o 50 procent. Teda alespoň.

Dobře re, buďme demokraté.Tak o 35 %, dohodnuto?

35 je málo, ale těch 40 už by šlo

bafuňářům z prezídia a vysokoškolákům oboru majster odbornej prípravy z Užgorodu

máš pravdu hošo

http://tn.nova.cz/zpravy/cernakronika/policie-dopadla-utocniky-k teri-surove-zbili-13-leteho-chlapce.html