POVÍDKA ZE ŽIVOTA POLICISTŮ - určeno zejména pro běžné občany
( Policista je člověk jako každý jiný, má cit, má problémy a
specifickou práci, která z něj dělá policistu )
Jednoho dne na jednom nejmenovaném policejním oddělení je
oznámeno vkročení osoby do kolejiště a jeho sražení vlakem na
jednom nejmenovaném úseku železniční trati. Na místo je ihned
poslána hlídka dvou policistů z obvodního oddělení. Hlídka
přijíždí asi za 10 minut na oznámené místo, kde již stojí v
oblouku železniční tratě lokomotiva s osobními vágóny, ze
kterých tu a tam vykukují zvědavě lidé pozorujíc, co se to
stalo. Při příchodu k lokomotivě se zde nachází strojvedoucí,
který sděluje hlídce policie, že při vjetí do oblouku železniční
trati, vystoupil 50 metru před lokomotivou z křoví najednou
nějaký muž, který si stoupnul do cesty lokomotivě a on, jako
strojvedoucí již nemohl nic dělat. Jak řekl, jezdí již dlouho,
ale taková věc se mu stala poprvé. Hlídka jej lidsky povzbuzuje,
aby si to nebral osobně, že této tragedii nemohl žádným způsobem
zabránit , což sám dobře jistě ví vzhledem k nemožnosti zabrzdit
na krátké vzdálenosti vlak
Následně policisté procházejí kolem vlaku a v určité
vzdálenosti za vlakem nalézají lidské tělo, které je v
nepřirozeném tvaru po zlomení páteře a je shoulené zády k zadní
části stehen. Mrtvola muže má obličej vražený do vnitřní části
lebky a nelze ani zhodnotit podobiznu tohoto muže. Z celkového
pohledu je jasné, že je toto lidská tragedie nějakého člověka,
který se rozhodnul, že na světe již nechce byt.
Na místo doráží policejní výjezd, který provádí
ohledání mrtvoly muže, kdy v místě je nalezena igelitová taška s
doklady, které zřejmě patří mrtvému muži. Přítomná hlídka je
požádána, aby proveřila dle dokladů zda se jedná o mrtvého muže.
Nálezem dalších písemností v igelitové tašce je zjištěn určitý
zaměstnavatel a na nalezené telefonní číslo je voláno, kdy v
jeho zaměstnání je zjištěno, že muž na nalezných dokladech byl v
den jeho ukončení života propuštěn ze zaměstnání. Dále je v jeho
zaměstnání ověřen popis jeho oblečení, který se shoduje se
zemřelým mužem a jako další informace k jeho osobě je
zjišťováno, že se jednalo muže, který žije ve společné
domácnosti se svou ženou, přičemž se jedná o osoby, které by
měly mít i nějaké nezaplacené dluhy, tedy by se mělo jednat o
osoby, které mají větší finační problémy.
Po těchto zjištěních odjíždí hlídka do bydliště, které
je uvedeno na dokladu muže, kde je ale zjištěno, že manželé na
této adrese již delší dobu nebydlí a obyvateli byla hlídce
předána pravděpodobná další adresa pobytu, kam ihned hlídka
odjíždí a zde není zjištěna jmenovka, kdy šetřením po domě se
nakonec hlídka dozvídá, že manželé již nebydlí ani zde a je
jasné, že se jedná o manžele, kteří jsou sociálně u dna.
Ochotný člověk po náznacích policie, že se jedná o velmi vážnou
věc nasedá do policejního vozidla a s hlídkou jede na další
místo, které tento člověk zná a kde měli manželé bydlet.
Informace je ale hrubého rázu a pouze k pravděpodobnému vchodu.
Hlídka tedy ochotného člověka odváží zpět k jeho bydlišti a
vrací se hledat mnaželku mrtvého muže. V pravděpodobném vchodě
se ptá v přízemí, zda někdo nezná jméto této ženy, kdy ji
neznají. Dále hlídka vyhledala v domě domovníka, který
připouští, že by tam někdo takový měl bydlet, ale již se měli
odstěhovat. Po této informaci není již mnoho přesvědčení, že se
podaří ženu dohledat. Hlídka ale jako poslední pokus jde
poctivě od nejhornějšího patra směrem dolů po jednotlivých
bytových jednotkách a ve 2 patře nachází ženu, která pláče na
shodech, kdy žena sděluje, že jsou s manželem v pronájmu a že
majitel bytu pro nezaplacení nájemného vyměnil vložku zámku a
ona se nemůže dostat do bytu, kde má své věci, kdy neví co má
dělat a zda by ji hlídka poradila co má dělat, kdy nemá ani kam
jít neboť příbuzné má daleko několik stovek kilometrů. Na to je
ženě poskytnuta rada, aby věc oznámila na policii, ale že hlídka
nyní hledá jednu ženu a tak ji nemůže více pomoci. Potom ale
vznikne v mysli nepříjemné tušení : “ To je asi ta žena co
ji hledáme “. Dalším hovorem s touto ženou, aniž by
věděla o trágédii se hlídka dozvídá, že se to snad s tím bytem
vyřeší, neboť ona zde čeká na svého manžela, který přinese
peníze, přičemž měl manžel již dávno přijít a přinést ty peníze,
kterými by zaplatili nájem majiteli bytu. Za okolností, kdy
žena pláče a je psychicky na dně ze ztráty bydlení si hlídka od
ženy vyžádá doklady, ze kterých je již jasné, že je to ta žena,
kterou hlídka hledá. Zároveň je to ale hrozné zjištění, že této
ženě, která je ve velmi špatném psychickém stavu musí hlídka
sdělit zprávu o tom, že manžel skočil pod vlak a již nikdy
nepřijde, peníze za podnájem nezaplatí a zůstala sama. Hlídka se
dále ještě při rozhovoru se ženou opatrně ptá jaké má manžel na
sobě věci v případě, že by se nedostali do bytu, kdy dostává
odpověď oblečení, které se shoduje s mrtvým mužem sraženým
vlakem. Policisté, kteří těchto nepříjemných sdělení mají za
sebou již více jdou stranou a domlouvají se, jak budou dál
postupovat, kdy se naprosto shodnou, že to není běžný případ,
kdy se tyto věci sdělují osobám, které tuto zprávu nějakým
způsobem po psychiscké stránce “ ustojí “. Této ženě
ale tuto tragedii sdělit nyní ještě nemohou z obavy totálního
duševního kolapsu.
Domlouvají se, že se ženou zajedou do nemocnice pod
nějakou záminkou a zde ji v blízkosti lékařů s možností
okamžitého podání tlumích léků pomalu připraví na „
špatnou “ zprávu a potom ji sdělí hroznou zprávu.
Následně tedy hlídka odjiždí do nemocnice, kde
vyhledá lékaře kterému vylíčí situaci a psychický stav ženy, kdy
je domluveno, že paní počká na interně a zde se ji ujme lékařka.
Na interně tedy hlídka sedí se ženou a čeká až budou odbaveni
předchozí pacienti, kdy hlídka se ženou vede hovor a uklidňuje
ji, že se všcehno nějak vyřeší, ale při tom ví, jak bude těžké
říci této ženě tu hnusnou pravdu a udělat posla této zprávy,
kterou nikdo nechce slyšet. Asi po hodině sezení a promlouvání
se ženou se nám začíná věnovat lékařka, kdy této je situace
znovu vysvětlena a je domluveno, že by ji píchla injekci na
uklidnění a že hlídka vezme ženu stranou ven před internu do
soukromí mimo okolní pacienty a zde ji tuto tregedii sdělí s
tím, že případně za lékařkou doběhne jeden z policistů, pokud
bude situace skutečně problémová a bude zapotřebí užití injekce
ke zklidnění.
Hlídka odchází se ženou ven do služebního vozidla,
kde si žena sedne a hlídka se sní dále baví, kdy ji již
naznačuje, že má pro ni špatnou zprávu, kdy to není náhoda, že
ji vyhledali - potom to přijde, když jeden z policistů sděluje
ženě, že se její muž již domů nevrátí. Na to žena nechápavě
kouká na policisty, kdy je jí již sděleno, že manžel je mrtvý.
Žena na to nijak zvlášť nereaguje, až znejistí hlídku, zda to
není jen projev vzápětí nastoupivšího záchvatu depresivního
stavu, ale žena je jakoby opilá a asi vnitřně unavená, není
schopna si v této chvíli asi uvědomit plný rozsah této zprávy.
Dalším hovorem vyplývá, že žena měla trochu tušení „
něčeho špatného “. Dalším hovorem se ženou a vyzvídání co
bude teď dělat a kam půjde, odpověděla, že by mohla jít k její
známé a ta by ji snad nechala přespat a trochu by ji pomohla se
jí z toho nějak dostat. Jeden z policistů odchází za lékařkou,
kdy ji sděluje, že asi nebude potřeba injekce na zklidnění. O
situaci podává zprávu hlídka na své oddělení odkud ostává pokyn,
aby ženu odvezla předběžně k vyšetřovateli, který bude případ
zpracovávat, kdy po odvozu k vyšetřovateli byly ženě ukázány
svršky zemřelého manžela k ujištění se, že je skutečně mrtvý
muž hodnověrně ztotožněn a po krátké domluvě o dalších úkonech k
zemřelému policií, je žena odvezena ke své známé.
Tímto končí služba dvou policistů v jeden den nejmenovaného
roku a nejmenovaného oddělení, kdy oba se vracejí domů ke svým
rodinám, ale při tom mají v hlavě živě zapsanou tragedii,
kterou byli zčásti nuceni prožívat s ženou, které se zhroutil
život.
Život policisty je, ale spousta podobných neštěstí a
rizik, které jsou zase z jiného soudku, který jsem zde
neotevřel.
TOTO JE PRO VŠECHNY SLUŠNÉ OBČANY, KTEŘÍ NÁM FANDÍ V NAŠI PRÁCI
A UVĚDOMUJÍ SI ŽE TO NENÍ O JEŽDĚNÍ AUTEM SE ZELENÝM PRUHEM -
TI CO MÁLO CHÁPOU VČETNĚ JURŮ, NOVÁKŮ A DALŠÍCH, OCENĚNÍ
TÉTO PRÁCE NEČEKÁME, NEB JEJICH ZPŮSOB PŘEMÝŠLENÍ TOTO VYLUČUJE.
|