Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Tato vláda (včetně pana Langera)nám ukazuje jak to s většinou myslí..na horních 10tis myslí včetně sebe fajnově..a na dolních 9 990 000 sere..viz sociální bydlení..domy do 350m2...tak to je v ČR asi každý socka:)

Ty si fakt myslíš, že bude ODS prosazovat prosociální zákony??? No tak na to rychle zapomeň. Těm nikdy nezáleželo na obyčejných lidech. Pokud nejsi podnikatel, nehraješ tenis a golf, nemáš účty v zahraničí, tak je nikdy nebudeš zajímat. Prober se.

Právě jsem dnes 6. 2. 2007 dostal dopis s datem 22. 1. 2007, v němž mi MV sděluje, že moje odvolání proti poloviční valorizaci příspěvku za službu bylo postoupeno odvolacímu orgánu. Odvolání jsem zaslal 10. 1., to vypadá, že se to pěkně protáhne. To je také dobrá taktika. Pomaličku, v klídku, zatím nikoho nedráždit nějakým zamítnutím. Než to zamítnou, tak se "vyblbnou" aktivní policisté a pak si s "několika nepříliš spokojenými " bývalými policisty v klidu poradí.

Maj na to 90dnů...tak se moc nepřetrhnou

dovolí si na nás jenom to co si necháme líbit,Ž A L O B A !!!

přesně tak, ŽALOBA, 361 je v rozporu minimálně se zákoníkem práce a to stačí na projednání ústavním soudem, nejlépe hromadná!

Bude nás hromada, že se tam všechny nevejdem. Je nás dost!!!!

Pro "polda": S 361/2003 nejsem spokojen, ale že je v rozporu se zákoníkem práce sem, prosím Tě, netahej - my nejsme v pracovním, ale ve služebním poměru, a tak pro nás neplatí žádné ustanovení zákoníku práce, ale právě onen ZKU..ENÝ zákon o služebním poměru příslušníků bezp. sborů...

Moc ze správního řádu asi neznáš. Měli dvě možnosti, buď autoremedurou svoje Rozhodnutí shodit, což jak píšeš neudělali, anebo zaslat odvolání druhostupňovému odovolacímu orgánu. Normální postup ze zákona a normální lhůty v zákonu, neplaš se, stejně se půjde k soudu.

Něco málo vím, nedávno jsem vyhrál jiný spor u odvolacího orgánu - Ministrstva práce a soc. věcí

Přikláním se taky k hromadné žalobě, tím paskvilem 361/2003 byly porušeny základní ústavní principy. Musí se jen dohodnout jednotný postup.

Pro všechny civilní respondenty a návštěvníky tohoto fóra. To co se stalo v letošním roce státním zaměstnancům ve služebním poměru kromě Armády ČR se v nejbližších letech stane všem ostatním občanům kromě Armády ČR v této republice. Jelikož Vám naši vrcholní političtí představitelé řeknou, že za tu práci, kterou jste odvedli nemáte nárok na důchody, protože prostě peníze na důchody nejsou. A nebudou Vám schopni vysvětlit kam se ty peníze poděli. Takže se nedivte v jaké situaci jsou policisté, hasiči, záchranáři atd. Již se těším a jsem zvědav jak budete na stejnou situaci, která v současnosti postihla nás reagovat, až se bude týkat většiny občanů ČR. To pak zase vyjdete do ulic a skončí to tzv. Sametovou revolucí !!!!!

To o čem tady píšeš je politický problém, stačí se podívat, kdo prosadil výhody pro vojáky, kdo poté zařízl 361 když se ještě jednalo o dobrý zákon, kdo jej pozměňoval připomínkami a návrhy do současné podoby, komu by se nejvíce hodilo, aby byla policie neakceschopná. Myslím, že z tohoto rozboru je jasně vidět, které politické strany jsou ty, o které jde ohledně našich problémů. Přijdou volby a tam budeš moci prokázat bystrost svého úsudku a volit tu stranu, která se v současné době staví za naše požadavky.

Výhody pro vojáky prošli, protože nikomu nevadí a hlavně to byla nutnost pro vstup do NATO

Že by to byl kam vítr tam plášť náš milovaný KALOUSEK ???

Víte, docela mně fascinuje, když ministr vnitra nebo policejní prezident prohlašují, že se snížení platů dotkne asi JEN 4-5-ti tisíc policistů. I kdyby se to týkalo jen deseti nebo jednoho, Z JAKÉHO DŮVODU JIM VŮBEC PLAT KLESL? Zde se nejedná o nějakou malou chybu v zákoně nebo o chybu nadřízeného, jedná se o NAPROSTÉ SYSTÉMOVÉ SELHÁNÍ jak poslaneské sněmovny, parlamentu, vlády a v neposlední řadě Ministerstva vnitra a policejního prezidia. Není to chyba jednotlivců, ale chyba celého systému tzv. právního státu, který je u nát opravdu jen tzv.

Víš kolego náš ministr Langr a cele naše slavné vedení přece nelžou oni si jenom trochu upravují pravdu, kdy široká veřejnost jim to krásně baští. Je vidět, že je pravdou nedávný výzkum nezávislé společnosti o právním vědomí občanu ČR, které je dle výsledků velmi nízké a závidět i to co není je tak české.

Čáu kolegové,být vámi,vůbec nereaguji na výpady jury a civila,jsou to lidé,kteří nemají všech pět pohromadě a snaží se vás rozhodit.Když nikdo nebude reagovat,přestanou sem psát a bude klid.To jen malé odbočení,chtěl jsem vám napsat jednu věc,ze které mi zůstává rozum stát. Čtěte a pak mi prosím vysvětlete v čem je rozdíl,takže zde je příklad.Dopravní nehoda,střet nákl. a osobního automobilu,dva mrtví dva těžce zranění,stejný úsek dálnice D8,jenže jednu nehodu šetří Policista dálničního oddělení,které spadá pod Prahu a druhou šetří policista ,který spadá po Správu SVčK kraje.Na místě DN stejné úkony,stejné pracovní nasazení,stejný počet lidí,stejne hodnostní označení,jen jeden rozdíl tu je a to v platovém zařazení pražský policista ma 6 třídu a Severočeský 5.Vůbec to nepíšu jako nějakou závistivou poznámku,aby zde došlo k nějakým rozbrojům,jen mi někdo vysvětlete,proč to tak je.Já tomu nerozumím.

No problém je v tom, že o TT na jednotlivých pracovištích rozhodují samotní šéfíci. Tak když ty polezeš svému kompetentnímu nadřízenému do análu, tak tu šestku budeš mít také, možná i víc, jde o to jak hlubokose dostaneš. Bohužel tak je to nastavené v 361. Že by to mělo být stanovené jednotně nějakým prováděcím předpisem, aby k takovým věcem nedocházelo je myslím jasné. Bohužel však jenom nám a pánové, kteří by mohli, tak nechtějí.

06.02.2007 12:25 jan

Asi Tě zklamu. Ignorováním nic nezměníš. Prostě se s tím smiř. Hold různí lidé mají různé názory. Ty jako policista s min. středoškolským vzděláním bys to měl vědět. Pokud to nevíš, tak nemáš u policie co dělat.

DNES na ČT24 v 18,32 PP Husák vysvětlí, kdo nahradí chybějící policisty na ulicích!

Langr stále dokola argumentuje, že plat se snížil pouze těm policistům co v roce 2006 odpracovali mnoho přesčasových hodin a nadměrné míře odpracovali mnoho příplatkových hodin o svátcích, sobotách, nedělích a nočních. Je zvláštní, že u nás někteří kolegové nechtěli na přesčas a museli, protože to vedení chtělo. A nebylo to jen vůle okresu, ale i kraje a možná PP, protože to byla samá okresní, krajská nebo celorepubliková DBA, aby byli vidět policajti v ulicích a silnicích. Pak se cele vedení poplácalo po ramenech za snížení nehodovosti a za výslednost, kdy si pak nadělili krásné odměny pod stromeček.

Jasně to jsou ty nadměrné přesčasy - ve skutečnosti často potřebné pro zabezpečení chodu policie.
Teď budou potřeba ještě více, ale nebudou se muset proplácet a o to jde. Kdo si přečte tu bílou brožuru o zákoně o SP č.361 s těmi článečky k jednotlivým paragrafům o penězích, tak se zde dokola, dokolečka omílá jak skrouhnout policisty. Takto byl zákon vypracováván - nebo spíše přepracován, novelizován s důrazem na oškubání.

Stručně řečeno za málo peněz hodně muziky.

gross udelal pro policii hovno ale taky neuskodil. vy jste udelal pro policii hovno a jen skodite. neznate zakon 361. hlasate do sveta bludy. za 3 roky existence zakona nebylo do nej provedeno nic. ted se vse sije horkou jehlou. a to ten kasparek ve funkci PP tam byl celou dobu jako 1.namestek. 8 let jste byl ve fci stinoveho ministra MV a co jste predvedl?? zakon 361 je z dilny MV. vy jste jej mohl zarazit. jste teoretik. praxe je vam na hony vzdalena. kdyz odejdete od koryta nikdo vam to nebude zazlivat a cely narod si oddechne. a dokonce vam spousta lidi k vasemu kroku zatleska.

Koukněte na policii. Tady http://www.metacafe.com/watch/299980/italian_police_lamborghini/

Tady už nejde jen o propad platů, neplacení příplatků či ztráty hodnosti, ale o princip. Jestliže dnes projdou bez povšimnutí zpětné úpravy pracovních poměrů na dobu určitou, zpětné úpravy podmínek pro valorizaci výsluh, zpětné zavádění nových podmínek pro vyplácení a krácení již dříve přiznaných výsluh, měnění podmínek pro odchod v průběhu služebního poměru, pak si již nikdo nemůže být ničím jistý. Pokud jsem si všiml, tak PP a MV slibují pouze dorovnání platů nespokojeným, případně se mluví o nějakých úpravách hodnostního označení. Ale o výše uvedených změnách, které přinesla 361 nikoliv. K čemu pak jsou jakékoliv jiné přislíbené sociální výhody či zákonem zaručované podmínky, když mohou být kdykoliv jakýmkoliv dalším zákonem změněny a to i těm, kterým byly po splnění podmínek přiznány. Toto je podle mého názoru naprostý základ jakéhokoliv protestu!!!! Nemá přece žádný smysl cokoliv vyjednávat a snažit se dosáhnout jakýchkoliv změn zákona 361, když nebude zaručeno, že podmínky pro službu i podmínky odchodu nebude možné průběžně měnit a to i se zpětnou platností. Základním § služebního zákona by mělo být ustanovení, že na policistu se vztahuje po dobu jeho služby i po odchodu do civilu ten zákona, za jehož platnosti k Policii ČR nastoupil. Ustanovení pozdějšího zákona se na něj vztahuji jen tehdy, je-li to pro něj výhodnější.

Máte naprostou pravdu.Mám jen obavy, že vaše argumenty jsou nad úroveň chápání pana ministra Langera a většiny poslanců PSČR.

Pro občany příklad z civilu - je to asi totéž, jako by jste splnili podmínky pro výplatu důchodu z důchodového připojištění a pak by jste dostali rozhodnutí, že důchodové připojištění se nově jmenuje např. příspěvek na stáří a jako takový se bude valorizovat polovinou, než bylo uvedeno ve smlouvě, že pokud pracujete, tak se vám výše případné nemocenské odečte od vyplaceného příspěvku, nedostanete podporu v nezaměstnanosti atd. . Nebo by jste po splnění tříměsiční zkušební doby pracovali v nějaké firmě již např. rok a měli smlouvu na dobu neurčitou a pak by si Vás pozvali na osobní a dali vám podepsat novou smlouvu na dobu určitou na dalších 1 a3/4 roku. Asi by jste si mysleli, že se někdo zbláznil, když si myslí , že to podepíšete.

Jsem stejného názoru,celou věc je třeba řešit žalobou,všechny řeči jsou zbytečné,neboť příslušné instituce nebudou na nic jiného reagovat.Žalovat společně nebo každý sám?

Až přijde zamítnité odvolání tak to chce právníka a projednat případně hromadnou žalobu.

Naprosto souhlasím. Oni stále přemýšlejí stylem, jak se vyslovil pol. prezident o " nespokojenosti policistů ", tedy jeho slovy : " Jedná se o skupinu ne zcela spokojených policistů ", tedy jinak řečeno jsou policisté spokojeni, ale k dokonalosti trochu schází. Prostě demagogie, polopravdy a pravda je úplně někde jinde a když ji člověk neřekne nahlas, tak budou například pokřivené finanční zajištění pytlikovat nějakým nouzovým nekomplexním navýšením osobního ohodnocení, které není nárokovatelné a pod. a o ostatním radši ani nemluvit. Dosud nikdo nebyl schopen říci veřejně - Toto je špatné, to se musí změnit, dáme návrh na změnu zákona pod. Je to stále tutláno s jediným cílem pokusit se vydržet v polopravdách demagogiích a posunout se někam, kde již budou držet policajti hubu a smíří se s tím paskvilem a život půjde dál. Pokud k tomuto dojde, je s námi ámen a budem již stále smrdět od ho... jak si s námi budou utírat pr.... !!!! Proto pošlu z další výplaty další 100,- Kč na právníka - HOP nebo TROP.

Současný výsledek našich poměrů je odrazem toho,že nízké politikaření a osobní zájmy politiků,poslanců jsou nadřazeny základním právním principům,odrazem toho,že k právní u státu máme daeko.

Několik let se jako policista musím přiznat, že jsem opustil myšlenku, že žiji v právním státě. Dění okolo mě neustále přesvědčuje, jak to zde již někdo několikrát řekl : na papíře ano ve skutečnosti je to držet hubu a krok. Domoci se svých práv je přesložitá věc - smutné je, že to musím říci jako policista a dle příspěvků, kterých tady bylo přespočet o stylech nátlaků nadřízených na policisty, kteří si podali odvolání ( ne všude, ale evidentně, kde se smýšlí stylem diktatury ), je vnitřně Policie ČR stále před rokem 89.

Pro ---
to by jsi po nich chtěl moc. Vždyť i pro pašíky toto platí, jenže my jsme asi horší než pašíci !!!