1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane Husáku, myslím že s bývalým soudruhem Gustávem máte spelečného mnohem více než jen přímení. Vaše myšlení je na stejné úrovni jako jeho. Co jste dělal v době kdy se jednalo o přijetí zákona? Odpovídám že nic, protože vám stejně jako všem politikům záleží jen na vás, nahrabat si a pak odejít. Jako policejního prezidenta hájícího policisty, je vás nejvíce vidět, jak policii jen odsuzujete a navíc většinou vystupujete jako politik a nikoliv PP. Proč si také občas neoblečete uniformu? Asi nejste dost odvážný. Pro mě jste obyčejný špinavý politik a nic jiného. Hamba vám a celému policejnímu prezidiu.

...a taky jako pachatel!

Zajímavé čtení , to je přetáhnuté z netu?

V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.

Podle tohoto článku se budou nízké platy asi v březnu doplácet, tak jsem zvědavá jak se budou už vybrané peníze k manifestaci vracet. Nerada bych lichotila p.Langerovi,ale zatím to vypadá , že drží slovo. Klobouček dolů.Je docela možné, že kdyby se zvláštní příplatky nebo rizikové ztenčilo některým kancelářským policistům co ani neví co je to přímý výkon služby, že by pro ty co jsou venku a opravdu si ty peníze zaslouží zbylo trochu více.

Stav konta " Protest " 41.525,- Kč

Pane Husáku.

DEMISI, ODSTUPTE, JDĚTE RENTOVAT,

Vy vůbec nevíte o co jde lidem na ulici. Pošlete mu někdo petici! Ten člověk spadl z kosmu. Když chcete velet, tak jděte mezi lidi. Vy jste nikdy nebyl policajt z ulice?

A není sám, takových ředitelů ve vedení je spousta, viz. Ostrava

nevím, kde bere to, že se propad týká jen kolegů od 0 do 5 let a že,pouze tito jsou zařazeni ve 3TT. U nás na OHS je nás v tomto rozmezí zhruba pět ( včetně mě )a zbytek světe div se je 5 až 18 a všichni jsme ve 3TT, čili v propadu. Pane Husáku, kde se stala chyba ??? Ty vaše řeči směrem k veřejnosti jsou velmi nemístné a nevím, jak vůbec po těchto vašich výkonech můžete klidně spát... Vlastně možná jó, protože vás kolegové ( mimochodem vás za kolegu POLICISTU nepočítám , samozřejmě že zadarmo v noci hlídají.

Přátelé, kamarádi jak už to u takové dnešní policie chodí tak pořád čekám kdy bude vyhlášeno nějaké nové vypečené DBA a nebo nácvik pořádkové jednotky! Sned to ale dopadne tak jak bych si představovav a protestu se určitě nezůčastnime v maximálním počtu lidí z našeho obvodu!!

nejdříve jsme měli čekat na první výplatu co bude v únoru a teď máme čekat až na 1 čtvrtletí !!! Co ta změna ??? Já mám jasno. NA NIC UŽ ČEKAT NEBUDEM. PROTESTNÍ AKCE PRAHA. NIC JINÉHO NÁM NEPOMŮŽE !!!!!! INICIATIVA MÁ NAŠÍ PLNOU PODPORU !!!!

Na www.nosp.cz je zpráva o návštěvě šéfa EuroCOP pana Kiefera. Moc zajímavá.

Chlapci rád bych podepsal ale je mi jasné, že bych tím dobrovolně ukončil svou karieru u PČR. Vždyť již nám bylo vyhrožováno, že kdo se ze služebního počítače zúčastní na těchto diskusních fórech bude veden u ředitele jako černá ovce a následně budou následovat persekuce.

Jinak souhlasím a jdu na demonstraci.

Jestli všichni budou smýšlet jako Ty, tak nás v Praze moc nebude. O tom jim jde, aby nás zastrašili. Uvědom si, buď teď nebo nikdy!!! Hrrrrrrrr na ně !!!!!

jestli jseš přesvědčen, že podepsáním porušíš kodex nebo jinou normu tak nepodepisuj, podpisem pouze souhlasíš s něčím, nevěřím, že by v této pohnuté době by se našel funkcionář, který by vystartoval, dnes mají problémy se sebou, text neobsahuje nic nezákonného, je vidět, že v dnešní demokracii se pořád vyskytují nedemokratické metody

No vidíš, já bych zase chtěl, a moc bych chtěl, ale nejde mi, sviňa jedna malá, vůbec otevřít...!! :-)
Poraďte mi někdo....díky a čus