4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Pane Husáku, myslím že s bývalým soudruhem Gustávem máte spelečného mnohem více než jen přímení. Vaše myšlení je na stejné úrovni jako jeho. Co jste dělal v době kdy se jednalo o přijetí zákona? Odpovídám že nic, protože vám stejně jako všem politikům záleží jen na vás, nahrabat si a pak odejít. Jako policejního prezidenta hájícího policisty, je vás nejvíce vidět, jak policii jen odsuzujete a navíc většinou vystupujete jako politik a nikoliv PP. Proč si také občas neoblečete uniformu? Asi nejste dost odvážný. Pro mě jste obyčejný špinavý politik a nic jiného. Hamba vám a celému policejnímu prezidiu.

...a taky jako pachatel!

Zajímavé čtení , to je přetáhnuté z netu?

V pondělí 5. února 2007 na žádost Nezávislého odborového svazu Policie České republiky navštívil Českou republiku prezident evropské odborové policejní centrály EuroCOP Heinz Kiefer. Tento byl předběžně písemnou formou informován o stavu, který u Policie České republiky panuje po zavedení účinnosti zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Jeho návštěva byla zahájena v 10:30 hodin prohlídkou nově zrekonstruovaných prostor MOP Krakovská na Praze 1. Zde jej přivítal zástupce ředitele Správy hl. m. Prahy plk. ing. Zdeněk Bezouška a ředitel Obvodního ředitelství Praha I plk. Bc. Jiří Sellner. Toto oddělení bylo zrekonstruováno v rámci projektu P1000. Je třeba připomenout i to, že finanční prostředky byly pro tento účel uvolněny po loňské návštěvě nejvyšších představitelů EuroCOP na služebnách v Plzni, kde kritizovali neutěšený stav některých z nich. Služebna v Krakovské (i její technické vybavení) se mu líbila, ale s nevolí nesl skutečnost, že zde nejsou žádná bezpečnostní opatření k ochraně policistů např. před příchozím se zbraní. Program pokračoval návštěvou Místního oddělení Bartolomějská a operačního střediska Obvodního ředitelství Praha I. Zde jej jako dlouholetého policistu zejména zaujal kamerový systém. Vyjádřil se, že něco takového by v Německu, kde působí, nebylo možné s ohledem na předpisy týkající se ochrany soukromí. Na závěr návštěvy Prahy I jej ředitel Sellner upozornil na to, že takto samozřejmě nejsou zrekonstruovány všechny služebny a prostory policie, což mu doložil i stavem ostatních pater budovy, kde je MOP Bartolomějská umístěna. Na to Heinz Kiefer reagoval tím, že ani v Německu nejsou všechny služebny ve stavu, který by si představovali.

Ve 13:00 hodin byl Heinz Kiefer přijat policejním prezidentem plk. Mgr. Vladislavem Husákem. Zde byla otevřena mnohá témata, která policisty v současné době nejvíce trápí. K propadům platů policistů policejní prezident uvedl, že po získání potřebného množství relevantních informací dojde k navýšení zvláštního (tzv. rizikového) příplatku nejvíce postižených skupin policistů. K tomuto by měla být použita rezerva, která byla vytvořena v minulých letech a postupně by měly být rozpouštěny i finanční prostředky určené na neobsazená tabulková místa. Uvedl, že první změny by se měly projevit již ve výplatě za měsíc březen 2007. Ale i v průběhu roku dojde ke změnám, vždy v závislosti na vývoji finančních možností. Heinz Kiefer vyjádřil své překvapení nad tím, že policisté v České republice jsou nuceni odpracovat 150 hodin přesčas zdarma. Byla otevřena i otázka zrušených příplatků. Potom se policejní prezident z jednání omluvil, neboť byl povolán k ministrovi vnitra. Litoval, že si nemohl, vzhledem k rychlému sjednání návštěvy prezidenta EUROCOP, vyhradit více času. Jednání dále pokračovalo s vedoucím kanceláře pplk. Ing. Jindřichem Mayerem, kterému Heinz Kiefer kladl další otázky.

Rozhodně nelze souhlasit s vyjádřením policejního prezidenta, které bylo 5. února 2007 ve 21:15 hodin uveřejněno ČTK (Šéf evropských policejních odborů radí s demonstrací počkat): „Myslím, že pan Kiefer přijal naše argumenty.“ Věc se má tak, že Heinz Kiefer přijal informace, které se mu od policejního prezidenta dostaly, ale neznamená to, že by s nimi bezvýhradně souhlasil.

Po skončení jednání poskytli Heinz Kiefer a Milan Štěpánek přítomným zástupcům médií (ČT 1 a Čro) rozhovory, ve kterých odpověděli na položené otázky. Heinz Kiefer s uspokojením konstatoval, že probíhají jednání s Policejním prezidiem a Ministerstvem vnitra, která se snaží řešit současné problémy policistů. Vyjádřil myšlenku, že případné ostřejší kroky včetně demonstrace by měly být použity v případě neúspěchu těchto jednání.

Návštěva prezidenta EUROCOP pokračovala přijetím u náměstka ředitele Správy Západočeského kraje plk. JUDr. Jiřího Houby, který Heinze Kiefera seznámil s posunem, ke kterému došlo od květnové konference EuroCOP. Dalším bodem byla prohlídka obvodního oddělení Plzeň – střed, kde se H. Kiefer na vlastní oči přesvědčil, k jakému pokroku došlo od poslední návštěvy zástupců EuroCOP. Zde měl příležitost (bez přítomnosti služebních funkcionářů) hovořit s řadovými policisty, kteří byli na oddělení přítomni. Tito si chválili nové pracovní prostředí, ale zároveň mu sdělili konkrétní negativní dopady zákona na svoji osobu – zavedení hodnostních označení a propad služebního příjmu.

V 19:00 hodin byla delegace přijata u ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera. Ze strany ministerstva se účastnil i 1. náměstek ing. Jaroslav Salivar. Ministr zdůraznil, že se nyní nacházíme ve výjimečné situaci pro PČR. Zdůraznil, že dosavadní komunikaci s Nezávislým odborovým svazem PČR považuje za férovou, korektní a ze strany NOS PČR přiměřeně tvrdou. Prohlásil, že se postará, aby dopady nového zákona byly co nejmenší, ale při zachování smyslu zákona, zejména kariérního řádu. Heinz Kiefer jej informoval o tom, že EuroCOP sleduje vývoj nových členských zemí Evropské unie s ohledem na budoucí příslušnost do Schengenského prostoru. Zdůraznil nutnost jednání s policejními odbory. Dále uvedl, že je dostatečně informován o situaci v policii a byly mu osobně předány informace o tom, že došlo v konkrétních případech k propadu platů v řádu 2 – 3.000,-- Kč. Uvedl, že považuje za nebezpečnou cestu, aby byl služební příjem policisty nějak kompenzován z uspořených prostředků z minulosti a z prostředků určených na neobsazená tabulková místa. V případě obsazení těchto neobsazených míst by již do budoucna nebylo kde brát. Ministr zdůraznil, že průměrný plat policisty je na úrovni 150% oproti ostatní rozpočtové sféře a musíme hrát citlivou roli i vůči zbytku veřejnosti. Ví, že platy jsou důležité, ale za důležité považuje i pracovní prostředí, ve kterém policisté pracují. Proto přišel s projektem P1000, ve kterém chce utratit celkem 3 mld. korun. Dalším problémem, na který se chce zaměřit je obměna vozového parku policie. Chce uzavřít na základě výběrového řízení rámcovou smlouvu s výrobci automobilů, na základě které by mělo dojít k rychlé obměně 14 000 vozů pořízených za výhodné ceny díky objemu.

Heinz Kiefer se ministra dotázal na zvěsti o chystaném zrušení či citelném omezení výsluhových příspěvků. Toto ministr rozhodně popřel a řekl, že to podepíše klidně vlastní krví. Jakékoliv podobné snahy považuje za neopodstatněné a mající velmi negativní dopad na policii. Heinz Kiefer uvedl, že je rád, že vedení policejních odborů sází na jednání a je s ním jednáno, neboť z vlastní zkušenosti ví, že toto není obvyklé. Zdůraznil ale také, že si nedokáže představit, že by policista v Německu pracoval zdarma (otázka přesčasů).

Ze strany vedení NOS PČR byly v diskuzi s ministrem vzneseny dvě zásadní skutečnosti, které v posledních dnech zajímají policisty a které jsou velmi diskutovány. Jedná se o případy policistů, kteří dosáhli 58 let věku, jeví se jako „neperspektivní“ a jsou přesvědčováni k odchodu ze služebního poměru. Stejně tak budí rozruch informace o uvažované manipulaci s osobním příplatkem u těch policistů, kteří jsou zařazeni na služebních místech s požadavkem na vzdělání, které nesplňují. Tyto skutečnosti, zejména ve spojení s fámami o omezení výsluhových nároků, vedou k nejistotě, zneklidňují další část policejního sboru a zvyšují procento bezdůvodně odcházejících policistů.

První náměstek Ing. Salivar vznesl kritickou připomínku k činnosti odborového svazu, a to k úrovni práce na úrovní některých krajů nebo okresů, neboť ne všude jsou odboroví funkcionáři dostatečně fundovanými partnery pro služební funkcionáře.

Na závěr jednání s ministrem vnitra Heinz Kiefer poděkoval za přijetí a ubezpečil přítomné, že se bude na konci roku ptát, zda došlo k propadu platů v ročním vyjádření. Je rovněž připraven se účastnit dalších jednání v průběhu roku.

Na závěr celodenního programu se prezident EuroCOP setkal s předsedou Výboru pro bezpečnost PSP Mgr. Františkem Bublanem, se kterým diskutoval o aktuální situaci v české policii i o problémech, se kterými se během dne seznámil. Část jednání se týkala i otázek Schengenského prostoru. Rovněž ze strany Mgr. Bublana byl ujištěn, že omezení výsluhových nároků příslušníků bezpečnostních sborů nepřichází v úvahu.

Po celou dobu návštěvy byl Heinz Kiefer doprovázen předsedou NOS PČR JUDr. Milanem Štěpánkem a místopředsedy Ing. Alexanderem Burdou, Bc. Danielem Bláhou JUDr. Petrem Tomkem, kteří mu poskytovali potřebná vysvětlení k otázkám, o které se zajímal. Byl také seznámen s plánovanou schůzkou s organizátory demonstrace, stanovenou na den 7. 2. 2007, o jejímž výsledku chce být informován.

Heinz Kiefer vzal v potaz „revoluční“ změnu, kterou nový zákon o služebním poměru přinesl, ale zdůraznil, že si všiml toho, že zde neprobíhá dostatečná informovanost policistů ze strany Ministerstva vnitra ČR, Policejního prezídia, ale i ze strany odborového svazu.

Podle tohoto článku se budou nízké platy asi v březnu doplácet, tak jsem zvědavá jak se budou už vybrané peníze k manifestaci vracet. Nerada bych lichotila p.Langerovi,ale zatím to vypadá , že drží slovo. Klobouček dolů.Je docela možné, že kdyby se zvláštní příplatky nebo rizikové ztenčilo některým kancelářským policistům co ani neví co je to přímý výkon služby, že by pro ty co jsou venku a opravdu si ty peníze zaslouží zbylo trochu více.

Stav konta " Protest " 41.525,- Kč

Pane Husáku.

DEMISI, ODSTUPTE, JDĚTE RENTOVAT,

Vy vůbec nevíte o co jde lidem na ulici. Pošlete mu někdo petici! Ten člověk spadl z kosmu. Když chcete velet, tak jděte mezi lidi. Vy jste nikdy nebyl policajt z ulice?

A není sám, takových ředitelů ve vedení je spousta, viz. Ostrava

nevím, kde bere to, že se propad týká jen kolegů od 0 do 5 let a že,pouze tito jsou zařazeni ve 3TT. U nás na OHS je nás v tomto rozmezí zhruba pět ( včetně mě )a zbytek světe div se je 5 až 18 a všichni jsme ve 3TT, čili v propadu. Pane Husáku, kde se stala chyba ??? Ty vaše řeči směrem k veřejnosti jsou velmi nemístné a nevím, jak vůbec po těchto vašich výkonech můžete klidně spát... Vlastně možná jó, protože vás kolegové ( mimochodem vás za kolegu POLICISTU nepočítám , samozřejmě že zadarmo v noci hlídají.

Přátelé, kamarádi jak už to u takové dnešní policie chodí tak pořád čekám kdy bude vyhlášeno nějaké nové vypečené DBA a nebo nácvik pořádkové jednotky! Sned to ale dopadne tak jak bych si představovav a protestu se určitě nezůčastnime v maximálním počtu lidí z našeho obvodu!!

nejdříve jsme měli čekat na první výplatu co bude v únoru a teď máme čekat až na 1 čtvrtletí !!! Co ta změna ??? Já mám jasno. NA NIC UŽ ČEKAT NEBUDEM. PROTESTNÍ AKCE PRAHA. NIC JINÉHO NÁM NEPOMŮŽE !!!!!! INICIATIVA MÁ NAŠÍ PLNOU PODPORU !!!!

Na www.nosp.cz je zpráva o návštěvě šéfa EuroCOP pana Kiefera. Moc zajímavá.

Chlapci rád bych podepsal ale je mi jasné, že bych tím dobrovolně ukončil svou karieru u PČR. Vždyť již nám bylo vyhrožováno, že kdo se ze služebního počítače zúčastní na těchto diskusních fórech bude veden u ředitele jako černá ovce a následně budou následovat persekuce.

Jinak souhlasím a jdu na demonstraci.

Jestli všichni budou smýšlet jako Ty, tak nás v Praze moc nebude. O tom jim jde, aby nás zastrašili. Uvědom si, buď teď nebo nikdy!!! Hrrrrrrrr na ně !!!!!

jestli jseš přesvědčen, že podepsáním porušíš kodex nebo jinou normu tak nepodepisuj, podpisem pouze souhlasíš s něčím, nevěřím, že by v této pohnuté době by se našel funkcionář, který by vystartoval, dnes mají problémy se sebou, text neobsahuje nic nezákonného, je vidět, že v dnešní demokracii se pořád vyskytují nedemokratické metody

No vidíš, já bych zase chtěl, a moc bych chtěl, ale nejde mi, sviňa jedna malá, vůbec otevřít...!! :-)
Poraďte mi někdo....díky a čus