Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Prosím zda by jste mi nemohli napsat,jaký má plat policista v ZOP na škole čistého.Děkuji.Zdraví možná budoucí poldík.

To ti kamaráde neřeknu,protože jsem nějakej ten pátek ze školy.Ale sakra si rozmysli jestli za nově nastavených podmínek má cenu k policii vůbec jít.Lidi od policie odcházejí ne přicházejí:)

Tady to nevyhraješ, tady je konečná.

základ asi 13.000,-Kč + rizikový příplatek asi 1.000,-Kč, vše je v hrubém, čistého asi 11.200,-Kč.

Souhlas skoro přesně.

zapomněli jste uvést, že policista ve škole na denním studiu má 80% platu

a nechtěl bys na denním studiu 200%????? Jestli zase nepřeháníš, tohle je trochu moc......

Michale jestli chceš být v životě zdráv, nechceš se dožít např. rozvodu s tvou ženou a chceš mít plat, který bude odpovídat tvému nasazení(jak zdraví tak života)., tak určitě nenastupuj do spolku jménem PCR.

Máte vy šmejdi peněz dost!

Tento dopis jsem právě odeslal bývalému MV Františku Bublanovi. Pokud se dočkám odpovědi, rád ji tady zveřejním
Vážený pane poslanče, právě jsem si přečetl informace o návštěvě předsedy evropských policejních odborů v ČR. Dočetl jsem se, že se MV Langer zapřísahal, že nedojde k omezení výsluh odcházejících policistů, což sliboval podepsat vlastní krví. Také jsem si přečetl, že předseda odborů jednal i s Vámi, jako předsedou bezpečnostního výboru, a že jste mu toto slíbil i vy. Musím Vám sdělit, že nemluvíte pravdu.
Již za Vašeho působení ve funkci ministra vnitra došlo k nenápadnému omezení tehdy příspěvku za službu, protože do zákona o zaměstnanosti byl vložen §, který říká, že podporu v nezaměstnanosti dostane osoba pobírající příspěvek za službu jen tehdy přesahuje-li podpora vyplácený příspěvek a jen ve výši o kterou příspěvek přesahuje !!! Mohu Vám konkrétně říci, že jako bývalý policista s výsluhou necelých 9.000,- Kč a manželkou na částečném invalidním důchodu s důchodem cca 4000,- a dvěmi dospívajícími dětmi na středních školách, jsem žil díky tomuto ustanovení zákona o zaměstnanosti před dvěmi léty na hranici životního minima. A to jako bývalý policista po 15 létech služby. Protože podpora v nezaměstnanosti měla být nižší než vyplacený příspěvek, nedostal jsem nic. A mohu Vám říct, že je to ostuda, když bývalý policista po 15 létech služby obchází úřady, na které nedávno docházel služebně v hodnosti nadporučíka, a žádá o sociální dávky. Není to ale ostuda moje, ale ostuda státu, pro který jsem 15 let sloužil.
K dalšímu omezení došlo zákonem 361/2003 Sb. a jeho novelou, což bylo schváleno také za Vašeho působení ve funkci MV. Tento zákon snižuje valorizaci výsluh na polovinu valorizace procentní výměry důchodů. Vzhledem k tomu, že se současná vláda chystá šetřit a valorizovat důchody jen o výši inflace, je zřejmé, že reálná hodnota již přiznaných výsluh bude klesat a to o polovinu inflace ročně.
Zákon č. 361/2003 Sb. ukládá bývalému příslušníkovi povinnost informovat MV o vzniku nároku na nemocenskou s tím, že výše vyplacené výsluhy bude o výši vyplacené nemocenské krácena. Je to stejné zvěrstvo, jako u příspěvku v nezaměstnanosti. Bývalý policista po 15,20,30 létech odejde s podlomeným zdravím do civilu, najde si nějaké hůře placené místo, tak aby s výsluhou dožil do důchodu. V případě, že onemocní, tak dostane nemocenskou z této hůře placené práce a její výše je mu odečtena od vyplacené výsluhy. Takže v případě nemoci je postižen 2 x a může si jít zase někam žádat o soc. dávky. V případě dlouhodobě nemoci je to velice pravděpodobné.
Příspěvek za službu, nyní výsluha, byl vždy zdůvodňován jako kompenzace snížené možnosti uplatnění policistů po dlouholeté službě na pracovním trhu. Dle mých vlastních zkušeností kompenzace oprávněná. Je to tedy jakási obdoba částečného invalidního důchodu.
Novými zákony a novelami stávajících tedy již došlo a dochází k postupnému omezování vyplácení výsluh a to dokonce se zpětnou platností i na příspěvky za službu přiznané po splnění podmínek předchozího zákona. Považuji za nehorázné, aby v právním státě stát své závazky, které mu vznikly ze zákona, později omezoval a snižoval novým zákonem či novelami. Pokud by si toto vzali ostatní za vzor, závazkové právo by úplně zaniklo. Vždyť stačí jen závazek přejmenovat / příspěvek za službu na výsluhu/ a už pro něj platí jiné podmínky.
Závěrem bych chtěl říct, že jak krácení příspěvku v nezaměstnanosti, tak poloviční valorizace, tak krácení výsluhy v případě nemocenské, se týká jen bývalých policistů /případně příslušníků jiných sborů/, nikoliv však poživatelů obdobných dávek, jako je např. částečný invalidní důchod a vdovský důchod. Jedná se tedy o zjevnou diskriminaci jedné skupiny občanů vůči jiným skupinám a tedy porušování Listiny základních práv a svobod a dalších mezinárodních paktů omezujících diskriminaci, k nímž ČR přistoupila.
Zajímá mě, zda o těchto již existujících omezeních výsluh víte a co hodláte jako poslanec, předseda bezpečnostního výboru a stínový ministr vnitra pro odstranění těchto diskriminačních omezení učinit. Předem děkuji za odpověď

Je to moc hezky napsané, klidně bych se pod text tohoto dopisu podepsal. Tu situaci je třeba řešit hned, nečekat, až to všechno vyšumí.

Nevěřte politikům,nechť to posoudí nezávislý soud třeba i mezinárodní.

Je to perfektně napsaný, jen nevím, jestli odeslaný na to správný místo. Já jako plno dalších čekám, co mi napíšou na odvolání. Potom si zjistím kam poslat nějakou částku na společnýho právníka. Jak jsem ale slyšel, již byly nějaké žaloby poslány. taky mi byla valorizace krácena na polovinu, ale jsou případy u hodně starých vysloužilců, kdy jim byly renty valorizovány v plný výši.

Pokud politici něco slibují, tak v současné době s jejich morálkou tomu nevěřte. Jednou je na funkci podruhé ne.Takže p. Langere šetřete krví.

Nevím,jestli se vůbec dá nějakým způsobem ještě něco změnit z toho,co nastalo zákonem 361,ale na Výstaviště pojedu.Osud přeje připraveným.

Takto rozeštvanou policii jsem ještě nezažil, to se nepovedlo ani komunistům ! A to je vážení, co říci ! Po 35 letech služby jako řadový policista to myslím dokáži posoudit . Chtěl bych také říci, že komunisté rovněž neuznávali placení přesčasů a příplatků za práci o S/N, svátků a v noci . Je to tedy krok zpět ? Občanští zaměstnanci MV tyto příplatky mají !

Občanští zaměstnanci je mají jelikož se řídí zákoníkem práce..který kupodivu na občany ve služebním poměru neplatí..služební poměr je stát ve státě,kde si s Vámi dělá každý co chce!

Občanský zákoník je nadřazen všem ostatním zákonům, tzn. že ostatní zákony by sním neměly být v rozporu. Že je to u 361 jinak je na zvážení ústavního soudu.

Pro Člověk (hkmp5): Občanský zákoník není nadřazen ostatním zákonům, to si pleteš jeho právní základ pro ostatní právní odvětví (lex generalis). Vyšší právní sílu mají nad zákony jen ústavní zákony (Ústava, listina základních práv a svobod a řádně ratifikované mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách). Ostatní zákony ve vztahu k občanskému právu se daké nazvat jako speciální, tedy upravující.....lex specialis (obchodní zákoník, zákon o rodině, zákoník práce apod.).

Na stránkách http://www.policista.estranky.cz/ je podpisová petice. Věnujte jí, prosím, pozornost!

Pan ministr LoNGER se přitom sice několikrát zakoktal, ale od začátku roku papouškuje pořád stejné nesmysly, což rozhodně svědčí o nijak "extrémně vysokém" IQ. Až selže vládní management, bude zadarmo makat celý stát (mimo čunkových menšin pochopitelně...)

Policejní prezident HnUSÁK zprvu říkal počkejte si na první výplatu, pak na výplatu za první čtvrtletí. Typická vyčkávací taktika...bude následovat čekání na průměr za rok, dekádu... Přitom platový výměr a kalkulačku máme všichni.

Jen hrají o čas, aby se jim policie personálně nezhroutila. Což se stane.

PANE MINISTŘE VNITRA PANE POLICEJNÍ PREZIDENTE HRAJETE VELICE FALEŠNOU HRU S LIDMI VAŠEHO RESORTU.

...a lžete sám sobě do kapsy. Neděláte přece proboha politickou kariéru.

dodatek: myslím PP.

Nenutím je hrát se mnou! :-)

Pane ministře, sledovat, jak pan policejní prezident dnes v tv čt24 opět dvacet minut mlátil již stokrát vymlácenou slámu bylo opravdu tristní. Nemělo to žádnou profesionální a odbornou úroveň. Bylo to ploché a pro znalé až trapné vyjádření na každou otázku stejně nepřipraveného redaktora. Vždy jsem se domníval, že ministerstvo vnitra je ministerstvem silovým a akčním a ne ministerstvem uspávačů hadů. Jděte už někam, nebo začněte něco děla.

Jak říkáš!

Jsem jen stará a ošklivá stařenka, která už 17 let žije s policajtem a snáší všechny ty výhry a prohry u policie. Bohužel, prohry jsou častější, takže neřeším v životě jen své deprese, ale i deprese manžela a na svých bedrech nesu i deprese policie, protože je statisticky dokázáno, že žena toho vydrží víc. Můžu vám všem poradit? Přijmete názor od ženský? Nic se nezmění, věřte mi. Tak přestaňte propadat depresím a nadávat, protože pak to my ženský všechno doma odskáčeme.

To máte pravdu. Co ale máme říkat my, policistky? Bojovat musíme, jinak bychom mohly propadnout depresi z bezmocnosti.

Špatná rada. Řádná žena policisty ho podrží a v tomto případě mu zabalí svačinu a pošle ho do Prahy. Ta ještě řádnější sbalí i děti a jede s ním. Ten špatný zákon totiž dopadne i na ně.

u nás je to dnešním dnem vyřešené - manžel dnes podal výpověď (po 18 letech).
A s těmi depresemi je to pravda, je to velké rozhodnutí.
Mlčím a nesu si to v sobě-jaké to bude dál ukáže čas.

Sorry krásko, ale zřejmě žijete s policistou. Já vím je to ptákovina, ale nějak si to přeberte, jinak by to bylo do vlastních řad... S poslední větou souhlasím.

Myslím si, že než rušit tabulková místa u míst jako je Střední policejní škola apod., kde vychováváme budoucí policisty a kde je odborně vzdělaných a zkušených policistů zapotřebí tak je lepší rušit opravdu nepotřebná tabulková místa, a to hlavně u krajských správ a ředitelstvích, kde se to jen nepotřebnými "tabulkovými místy" jen hemží! Ale přesto tento způsob "shánění peněz" pana Langera je nesmyslný a neefektivní! Připadne mi to, že se řídí heslem: "Když už nevím jak, pomůžu si tak!" Ministra by měl dělat člověk se zkušenostmi v tomto oboru a ne "zubař"! Jinak to tu bude stále jako v Kocourkově! (a to některým hraje do noty)