1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Paní Veselá, zmiňujete se o lidech sloužících v kanceláři. I můj manžel kdysi šlapal. Noční služby, zesílení atd. atd.. Dvě malé děti, bydliště blízko služebny, nebyl téměř jediný výkend, kdy pro něj nepřijeli. Pak vystudoval vysokou civilní školu. Zapoměla jste při chvále Langera napsat, kde váš muž slouží. Prosím napravte to.

Moje zkušenost za 30 let života,ať už to bylo za minulého režimu nebo tohoto, je že nic neumí a jsou hloupí . Měla jsem několikrát vykradený byt, nikdy nic nezjistili, hlavní zájem byl, aby napsali v termínu protokol. V něm však byly vždy hrubé chyby, stašné ! Dále jsme přišli o peníze, ale při vyšetřování nadržovala jenom zločincům a nám ještě dali pokutu- za nic, jenom aby nás zastrašili a dále jsme netrvali na vyšetření věci. Policii nevěřím, dá se říci, že ji nenávidím.

Buďte klidná. Díky slavnému zákonu 361/2003 Sb. a nechápavému panu ministrovi se policie brzy položí. Vy nebudete mít koho nenávidět a zloději budou mít zelenou.
Ať žije "policejní absurdistán v Česku"!

Milá Olinko, mluví z Vás nenávist, ale zamyslela jste se nad stavem práva u nás? Každému bych přál být u výslechu, kdy policisté mají před sebou jasného pachatele, nemají žádný přímý důkaz a on se jim směje do očí. Tu bezmocnost bych Vám přál zažít. Podezřelý jde domů dřív jak policista ze služby, podezřelý je veselý, policista unavený.

Milá Olino, zkuste si i sama po sobě přečíst co píšete. Občas vám také chybí nějaké písmenko. Podle vaší teorie zas tak inteligentní taky nejste, dokonce bych řekl, že jste vylízaný pako. Kážete vodu a pijete nejspíš víno ( i dyž jenom krabicák zn. TV Nova )

OLINE VZPAMATUJ SE JAK MŮŽEŠ MÍT JASNÉHO PACHATELE KDYŽ NEMÁŠ DŮKAZ

PRO NEPOLICISTU JSEŠ UBOHEJ. PŘEČTI SI ZBYTEK POLICEJNÍCH KECŮ

Nenávidíte policii a tak nepřímo nadržujete kriminálníkům, jestli náhodou nejste skrytý kriminálník sama. A navíc postrádáte smysl pro humor a nechala jste se hodně vytočit - a tak jste se prozradila co jste zač. No a proč tu policii pořád voláte, když předem víte jak to dopadne. Jste nedobrá, divná.

(ohlas na rozhovor na ČT24, 7.2.2007 v 18:30 hod.)
Vážený pane ministře,
souhlasím s tím, že je nutná generační obměna u Policie ČR, ale uvedl jste, že je postupná! Bojím se, že je nárazová a ten náraz může s policií pěkně zacloumat. Mluvil jste o motivaci, že obrovským motivačním aspektem jsou výsluhy a zároveň jste zmínil připravovanou novelizaci služebního zákona = odchodné 2 platy, výsluha po 20-ti letech 5.000,-Kč. To je ta obrovská motivace, která má změnit zaměstnání v celoživotní poslání? Sloužím 20 let, vůbec jsem neuvažoval o odchodu do civilu, práci dělám s chutí, ale nemůžu čekat, až mi za dalších 10 let, kdy třeba nebudu splňovat zdravotní způsobilost, dáte 5.000,-Kč výsluhového příplatku a já skončím na pracáku a až do smrti budu přežívat. Mám obavy, že připravovaná generační obměna se změnila v odchod neschopnějších policistů a nemyslete si, tolik MLADÝCH SCHOPNÝCH policistů zase v uniformě neni. Pokud se změní výše výsluhového příspěvku, tak uteče i střední generace a to potom bude skutečně problém.
Nicméně Vám přeji mnoho úspěchů ve Vaší práci a nám přeji, aby jste opět chodil mezi řadové příslušníky.

opravuje své tvrzení, pan ministr konkrétní podobu novelizace (2 platy + 5.000,- renta) nezmínil, nic méně je to veřejné tajemství

Všem se vám omlouvám za nesmyslné odkazy na těchto stránkách, právě jsem si uvědomil, jaký jsem debil.

Juro
nemusíš se omlouvat, každý ví, že odkaz na webovky není vymyšlený. Já osobně se stydím za policisty, kteří páchají takové svinstvo. Jsou mezi náma i slušní policisté, kteří to myslí upřímě.

Pánové je nu někdo unalý práva a vysvětlí mi:

§ 163
Povinnosti příslušníka, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek

Dle mémo laického názoru první část věty je v rozporu s druhou částí a takový člověk neexistuje. Příslušníkovi přece nemůže být vyplácen výsluhový příspěvek (leda tak bývalému příslušníku, pokud bude definován) a tudíž nikdo nemusí nikam nic hlásit pokud je nemocný ?

Dík.

Je to pouze nadpis, v odstavcích už je uvedeno bývalý příslušník. Zajímavější je § 1, podle kterého se celý zákon 361 vztahuje na fyzické osoby vykonávající službu v bezpečnostním sboru, dále příslušník, nikoliv na osoby které vykonávají nebo vykonávaly službu. Takže už podle § 1 se zákon na bývalé příslušníky nevztahuje !!!!!

pane ministre,prave jste me svy vystupem opet presvedcil, ze pohled vsech Vas na nej postech MV a PCR je tak zkresleny a v rozporu z realitou,ze se nebojim rict-nevite co mluvite.I po odecteni vsechn "proplacenych"prescasu za rok 2006 a vsech proplacenych odslouzenych svatku je rozdil v mem mesicnim prijmu 330,- Kc hrubeho,to nemluvim o tom,ze letos svatky i prescasy odslouzim minimalne ve stejnem mnozstvi jako loni.
Smesne vyhody tydne dovolene navic a zkraceni pracovni doby pro VO a ZVO zakl.utvaru jsou bohate vynahrazeny narizenim odpracovani 150h prescas zcela zadara.
Loni jsem nemel extremne mnoho prescasu,bylo nas na nasem odd.tak malo,ze pokud mame pokryt vsechny DBA,fotbaly,denni a nocni sluzby,nektere prescasy byly naprosto nezbytne naridit.
Dale jste me presvedcil, ze i kazdy reditel ORP u teto zkostnatele firmy ma strach o svou zidlicku a Vase reci o rovnem a chlapskem pokecu tak nemaji zadneho vyznamu,
Verte, ze cilso 3-4ttis. nespokojenych policistu je tak mozna Vase zbozne prani,ne realita.
Preji vam abyste chodil do zamestnani z poslani, ne pro penize,dalsi blabol,poslanim rodinu nenakrmime

Zajímal by mě Váš názor na to, že pracovníci celního úřadu pracující ve stejném okresu mají stanoven zvláštní příplatek dle § 120 ods. 3) 4 500,-Kč policista ve stejné oblasti ( v přímém výkonu ) 2 500,-Kč. Je práce celníka o to víc nebezpečná než práce policisty na obvodním nebo dopravním oddělení?

tady je vidět, že si nestěžují alespoň ne v takovém množství, další důležitá věc je že nejsou pod MV a jejich management se staral, staral staral o své lidi ....

Pracuji u VSČR a musím přiznat, že u nás ve věznici neznám nikoho komu by na platě nepřidali. I zvláštní příplatek nám zvedli o 1000 kč aby nám nahradili případné propady na mzdách. Dělá to navíc jen málo stovek, ale není to propad. Zřejmě platy policistů a u vězeňské byli před rokem 2007 dost rozdílné. To neznamená, že jsem spokojený se současným stavem. Měří se každému jiným metrem a zákon je naprosto nevyhovující. Navíc se u nás rozjela šílená vojenská diktatůra. Gumárenský závod. Mě o ty platy samozřejmě jde taky, ale přednější je pro mně v práci kolektiv a klidné pracovní prostředí s podporou nadřízených, o čemž si mohu jen nechat zdát. A co si myslím o demonstraci? Doufám, že nás bude aspoň 5000. Taky by jsme mohli svrhnout vládu a strhnout na svou stranu i obyčejné lidi. Dobrá rada na závěr: Čas na vyjedenávání pominul, vemte si sebou spacáky.

Neřeknu Ti názor, ale můžu Ti říct, že je to podle mně normální, a každý musí uznat, že jejich služba je skutečně mnohem náročnější než Policejní. Důkaz - nedávno jsem byl na pravidelné dvouleté preventivní prohlídce ( odsl. 30 let ve výkonu, něco samozřejmě našli) a světe div služební lékařka mně v průběhu prohlídky informovala, že nestíhá, má toho moc a městským strážníkům dělá prohlídky jedenkrát ročně. Když jsem se zeptal proč tak častu s podivem jsem se dověděl, že jejich služba je velmi náročná a dokonce prý snad dělají i noční. Chceš ještě něco dodat ?

Byl jsem před nástupem k Polici ČR 3 roky u Městské policie - mohu tedy velice dobře srovnávat, ale ono to ani není srovnatelné, neskutečně obrovský rozdíl v náplni a odpovědnosti práce a dále tak blízko k nějakému průseru. A finac ?, žádný velký rozdíl vzhledem k náročnosti co se od nás všechno chce.

Jsme celník a sloužil jsme u vězeňské stráže Praha Pankrác... Tak můžu jen říct těm zamindrákovanejm blbečkům co tady nasazují na příslušníky ,že si sami nemou přiznat ,že na to nemaj a tak raději na příslušníky nadávaj. Jen si to zkuste těma testama projít-minimum co tu nadává by je udělalo.. A vy idioti nedokážete pochopit ,že příslušníci narozdíl od civilů složí lidem a v případě ohrožení Vám pomůžou i s nasazením života ,ale to je rozdíl od civilů a to nemůžou blbci pochopit!!! Zkuste si přečíst služební přísahu.. Držim palce kolegové!!!

Tak mi dnes přišlo, že mé odvolání proti valorizaci bylo postoupeno odvolacímu orgánu. Jsem zvědav, jestli zase dostanu dopis, že by bylo nejlepší, abych se neodvolával, že mi to stejně zamítnou. A tenkrát zamítli... Já si říkal, ať mi vlezou na záda, kvůli pár stovkám se nebudu soudit. Nyní vidím, že jsem se měl soudit u tehdy, protože oni pokoj nedají. Oni si ty zákony budou vykládat pořád po svém. Hoši půjdem do nich, jinak se to nedá.
PS: Jen ta Česká pošta by si zasloužila... Od nás do Prahy to jde jen dva dny, ale z Prahy: poprvé 12 dnů a nyní už 14 dnů. No hrůza, nebo že by byla chyba jinde? Že by to byl odraz stavu na MVČR?

Ahoj asi bývalý kolego. I já jsem posílal odvolání proti poloviční valorizaci výsluhy do Prahy. Do dnešního dne nemám odpověď a trochu jako národní ,,folklór,, považuji lhůty pro dodání zásilek MV. Česká pošta asi doručuje do 2 dnů ale zpět z MV to chodí docela dlouho a já si troufám odhadovat, že jsou asi některé písemnosti antidatované, jako se to stalo s návrhem poloviční valorizace výsluh, protože se mi nechce věřit datum vyhotovení a datum dodání. Odvolání zpět jsem posílal doporučeně a mám k tomu doklad, doporučuju stejný postup v každém úředním jednání s plk. Blažkem, který je pod rozhodnutím o výsluhovém příspěvku podepsán. Roman

Prohlášení ze setkání představitelů Iniciativy a Výkonného výboru NOS PČR

Prohlášení ze setkání představitelů Iniciativy a Výkonného výboru NOS PČR ze dne 7. února 2007

Dne 07. 02. 2007 se sešli představitelé Iniciativy a Výkonného výboru NOS PČR ke společnému jednání v otázce nespokojených příslušníků bezpečnostních sborů, uskutečnění demonstrace a dalšího postupu. Přítomen byl i předseda OSH JUDr. Vladimír Mühlfeit. Jednání se nejméně po dobu jedné hodiny zúčastnil 1. náměstek ministra vnitra Ing. Jaroslav Salivar.

Po více než pětihodinovém jednání dospěli všichni zúčastnění k závěru, že se shodují v drtivé většině problémů, které vyvolávají nespokojenost v řadách příslušníků bezpečnostních sborů a chtějí je společně řešit a využít všech prostředků a metod, které jsou jim k dispozici. Jedním z prvních kroků bude vyžádání již avizovaného právního rozboru některých ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., vycházející z poznatků NOS PČR i z podnětů Iniciativy.

Současně proběhne veřejné setkání příslušníků bezpečnostních sborů, včetně bývalých. Z něho by mělo vyplynout jednoznačné stanovisko k řešení vzniklé situace, vyvolané aplikací zákona č. 361/2003 Sb. Součástí tohoto veřejného setkání bude zahájení petiční akce. Termín a místo uskutečnění budou zveřejněny v dostatečné míře a předstihu.

Obě strany se shodují na tom, že veřejné vystoupení formou demonstrace je zákonným prostředkem. Ten nastupuje ve chvíli, pokud nejsou vyslyšeny požadavky a jednání jsou ukončena jako neúspěšná. Žádný z účastníků do budoucna nevylučuje podniknutí tohoto kroku.

Společně dokážeme víc!





Zástupci Iniciativy Výkonný výbor NOS PČR

Z prohlášení se setkání představitelů Iniciativy a NOS - předposlední odstavec jasně vyplývá, že do Prahy se jede.

H U R Á Á Á Á á á á á á !!!!!!!!!

Dobrý den všem čtenářům. Jakožto 2 roky sloužící policista OOP se považuji opravdu za juniora. Nepříjde mi normální, že jako policista "nasazující život" každou službu, noci strávené v práci, jako urážky a VÝHRUŽKY, jež musím poslouchat od lidí, se kterými se pracovně setkám. Do toho veškerá administrativa, jež byla probírána na ZOP :-)) Vždyť s touto administrativou mi není schopen pomomoci i výborný kolega sloužící 16 let, hodiny navíc protože jsi mladý tak tady je máš. To je vše, za 16.500 bez svačiny. Těším se, až nám s manželkou, jež čeká dítě, dostaví náš luxusní 2+kk a budeme splácet hypotéku na 30 let. Nižžší splátky snad již nešli a dítě Romana Krejčíře nebo I.L. také nejsem. Proto se připojím k odvážlivcům, kteří opustí řady vás odvážných hrdinů sloužících státu, i vás špatných kteří jste byly kdysi dobří. Vždy k vám budu chovat úctu. A připojím se k těm, kteří budou za 16.500 Kč bez svačiny pracovat ráno a odpoledne v průmyslové zóně. Manželka mě pustí do práce bez křížku na čelo a já budu mít pátky a soboty volné bez hospodských rvaček. Mějte se....

kutenberg polizist

Tento prispevek zde umistuji proto, aby laicka verejnost byla informovan o skutecne stavu, ktery panuje v Policii CR a pripadne se mohla k problemu vyjadrit ci prispet radou, jak se obdobna situace treba resi mimo resort tedy tzv. v civilu. Text byl zaslan i p. ministrovi.

Vazeny pane ministre,

jako policista delsi dobu sleduji Vase ruzna medialni vystoupeni tykajici se problematiky Policie CR. Soucasne v posledni dobe pozorne ctu diskusni prispevky a Vase odpovedi na Vasich webovych strankach. Zaujala mne jiz v preducinnostni dobe noveho sluzebniho zakona Vase nektera vyjadreni vysvetlujici nektera ustanoveni zakona. Dost policistu vkladalo velke nadeje ve vysluhovy prispevek a do aplikace tzv. karierniho radu vyplyvajiciho ze zakona a z nich vyplyvajici moznosti odchodu starych ci starsich policistu z vedoucich funkci.
Sam na svych webovych strankach jste ve vyjadreni k diskusnimu prispevku ze dne 18. 1. 2007 nicka Stenly Dubinatorowskeho uvedl, ze toto jsou faktory cituji „naopak po dosažení delší doby služby podporující generační obměnu sboru“. A i tato Vase slova mne vyprovokovala k tomuto kroku.
Jak pak mame my policiste v soucasne dobe vnimat na vysokych funkcnich postech funkcionare, kteri jiz vekem o nekolik let presahli vznik naroku na starobni duchod, ktery pritom jiz pobiraji soubezne s platem policisty a pritom ani jejich odbornost ani prace ani oni sami nejsou pro policii rozhodne prinosem?
Vime o tom, ze s takovymi funkcionari budou provedeny pohovory, ktere je maji motivovat k odchodu do zajiste zaslouzeneho duchodu. Ale je takovyto pohovor skutecne motivujici k odchodu?
Proc by tito funkcionari s vysokym platem sami ze svych vetsinou teplych kancelari odchazeli?
Proc tedy obecne po dosazeni naroku na starobni duchod takovemuto funkcionari neni nabidnuto bezne radove pracovni misto? Myslim, ze by tech tzv. deleslouzicich bylo hodne moc malo!!!
Rozhodne bez osobnich antipatii bych Vam nyni jednoho z takovychto spickovych funkcionaru predstavil. Je jim pplk. Havranek, zastupce reditelky OR PCR v Kutne Hore pro trestni rizeni. Tento policista se do teto spickove funkce dostal fatalnim rizenim osudu. Bohuzel byt je zastupcem pro trestni rizeni, jedna se o cloveka pravem a natozpak trestnim temer nedotceneho a proto po celou dobu vykonu teto funkce temer vyhradne se stara o chod ekonomickeho oddeleni OR a jine cinnosti jen ne o trestni rizeni. Jeho nektere vyroky a rozhodnuti ucinena v souvislosti s trestnim rizenim jen vyvolavaji u nas jeho podrizenych usmev, smich, povyrazeni a udiv, jak vyssi funkcionari tento fakticky stav trpi ci toleruji jiz nekolik let?
Pritom mu je jiz kolem 58 let, narok na starobni duchod mu vznikl zrejme v jeho 55 letech a zajiste pobira starobni duchod spolu s platem policisty a pokud se k tomu pripoctou naklady na denni dojizdeni sluzebnim automobilem z benesovska, tak naklady na takovouto temer zbytecnou pracovni silu u Policie CR jsou skutecne astronomicke ve srovnani s naklady na pracovni sily, ktere vlastne delaji tzv. na nej, tedy mam na mysli nas jeho podrizene.
No a zajiste pokud bychom se podivali na vetsinu okresnich a krajskych reditelstvi v republice, bude stavajici stav zrejme misty obdobny. Rozhodne ale bude urcite rozdil oproti shora uvedene situaci v Kutne Hore v kompetentnosti a erudici techto funkcionaru oproti pplk. Havrankovi.
Je jasne, ze stav u Policie CR se bude menit pomalu a obtizne, ale myslim, ze jako ministr vnitra CR byste mohl dat proverit mnou uvadene skutecnosti a nechat se informovat o zjistenem stavu a pripadne prijatych opatrenich. Rozhodne ale zde Vam nechci a ani nemuzu radit Vase rozhodnuti a kroky.
Nas radove policisty rozhodne zajima, jaci lide nam veli a vlastne rozhoduji o nasich pracovnich zalezitostech a osudech. Domnivame se, ze svych velitelu bychom si meli vazit a obdivovat je pro jejich znalosti a erudici a pristup k nam, jejich podrizenym. A proto by meli byt nasimi veliteli!!!
Bohuzel musime konstatovat, ze v soucasne dobe tomu tak u OR Kutna Hora PCR bohuzel neni.
Verime, pane ministre, ze v brzke dobe pozname Vas zasah v teto veci ci oblasti.
Predpokladam, ze vsichni ctenari pochopi mou nechut se podepsat pravym jmenem. Ale diskuse je mozna na zdejsich webovych strankach.


kutenbergsky polizist
reagovat
31.01.2007 16:50 p

Náhodou akce se stěhováním SKPV v jeho podání byla super:-), ale jedno mi vrtá hlavou proč si ho nevzal K. na Prahu-venkov, když tam je teď plno logistické práce se scelováním Prahy-východ a Prahy-západ.

no zrovna dneska mel ministr Langer na CT24 rozhovor, kde mluvil o generacni obmene sboru!!! Jsem zvedav, jak se vyporada s takovouto pijavici???? mel plno plamennych reci, tak se uvidi! ale spis to dopadne: rec se mluvi a voda tece......