Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

na ten civil!

Včera jsem viděl u silnice bilboard s ODSkou a mottem " Vy umíte pracovat, My umíme vydělávat!" Jak trefné...

taky jsem se včera dobře za volantem zasmál... málem jsem sjel do příkopy ! Tento slogan mi připomíná hlášku" dejte mi lidi a já to udělám"...:-)

a kde byl ten billboard? Je to jen nějaká legrácka?

Myslím, že jikch bude víc, tenhle jsem viděl v Pardubicích :-)

taky tady je možný náhled multimedia.ctk.cz/cs/foto/hledani?keywords[]=%22Dal%C3%ADk%22

se langer s bublanem opravdu diví,jak je to možné,že jim od uvedení z.361 uteklo skoro 9,000 lidí,a že odchází i přes ne dobré vyhlídky a přes krizi.z mé zkušenosti mohu jenom dodat,že každý rok musím odmakat 150hodin a to hlavně víkendy,svátky a to na úkor koníčků a hlavně rodiny!!!tento zákon nás samozřejmě připravil o příplatky za noční,soboty,neděle,svátky,samozřejmě jsme na tom tak vydělali,že mám o 4,000míň.Na závěr bych chtěl napsat,že pro mnohé jsem asi uplakánek,tak se na konci roku balím a táhnu,ono totiž za tu hromadu času a nervy si vydělám i jinde.

Přesně tak.Od nás jde ke konci roku do C poslední vlna "uplakánků",kteří mají přes 10 let a zůstávají jen mlaďoši před ZOPKOU a důchodci,ale asi to tak chtěli:-)))

Kvůli současné ekonomické situaci zastaví policie příští rok nábor nováčků, mzdy určené pro nenaplněná tabulková místa chce využít k financování svého provozu. Novinářům to ve středu řekl ministr vnitra Martin Pecina, který dříve upozornil, že letos policii chybí na provoz a investice 900 milionů korun. Zprávu přinesl on-line deník tyden.cz.
Pecinův předchůdce Ivan Langer (ODS) loni spustil náborovou kampaň "Pomáhat a chránit", která stála desítky milionů korun. Chtěl tak pro policii získat chybějící muže a ženy."Já naopak udělám to, že ke konci letošního roku uděláme stop stav a v příštím roce další policisty nabírat nebudeme," prohlásil Pecina. "Nebudeme dále zvyšovat stavy policistů, byť se to za mého předchůdce plánovalo a já nejsem proti, aby se navyšovaly, ale situace nám to nedovoluje," doplnil.více na www.policista.cz/clanky/reportaz/tyden-cz-policie-zastavi-nabor- novacku-nema-penize-571/
No a dál..?

...pokud se nepletu každý se dá koupit, vždyť i politiku dělají peníze ať ze strany levice či pravice a mnohdy je původ peněz velice zajímavý. Proto věřit v dnešní době na něčí čestnost, nezlobte se, ale je holý nesmysl. Ukažde kdo v tomto státě je idol a nebo čestná modla ? Nikdo, protože ze soudních spisů i farář zhreší... a proto nejlepší prevencí byla na policisty výsluha, vždyť kdo by o ni chtěl přijít po xx letech služby...

Když u policie pracuje cca 45.000 příslušníků a v průměru odslouží 15 let, kolik se jich musí každý rok vyměnit ? No přece 3.000 . A jestli před účinností mnoho příslušníků čekalo, co bude, tak myslím, že celkem 9.000 policistů co odešlo není nic mimořádného.

ale počítej s obměnou těch kolem 30 let věku,nezdravá obměna.

Langrův záměrný kariérní řád...schopní odejdou a ty blbé nacpem do funkcí, vždyť to tak může fungovat a ty nahoře to neohrozí, protože loajalita je to hlavní co každá vládnoucí garnitura u MV potřebuje...přece.

A zase naše renty.Mám takové tušení,že 361 dlouho nevydrží,protože se okolo začíná nějak moc mluvit:


http://www.iprima.cz/index.php/plain_site/content/view/full/1023 95/(name)/date


http://www.novinky.cz/domaci/175735-hromadny-uprk-policistu-stoj i-stat-rocne-tri-miliardy.html

výsluhový příspěvek je jediný "bubák" na policisty, aby odolali korupci, takže ať ji zkusí sebrat :-). Jinak o odchodu policistů s nástupem nového zákona přece zákonodárce počítal, tak co se diví ... nebo neumí počítat ?

No, pokud je pro vás výsluhový příspěvek jediným "bubákem" proti korupci policistů...
Podle mne vždycky platilo, platí a platit bude, že lidé se dělí na dvě skupiny. Ty, kteří "berou" a ty kteří "brát nebudou" za žádných okolností. A tyto dvě skupiny jsou v každém povolání, které braní umožňuje.
Jinak s vámi souhlasím, šlo přeci o vytažení "generačního špuntu". Jen jim jaksi nedošlo, že onen generační špunt začíná pomalu v "policejních jeslích".
Podivovat se nad následkem je poněkud zpozdilé. Zjišťovat by měli především příčinu a urychleně ji řešit.

Pokud se chci nechat uplatit, tak musím počítat následovně: Výše úplatku musí odpovídat výši mého ročního platu krát roky, které mi zbývají do oficiální penze, krát počet členů mé rodiny, krát počet let, které za přijímání úplatku mohu dostat jako veřejný činitel od soudu. To vše znásobím momentálním kurzem eura či dolaru, a to podle toho, do které země chci po přijetí úplatku sebe a svoji rodinu odstěhovat. Jinak nemá cenu úplatek brát. A když si to propočítáte, tak zjistíte, že je skutečně lepší úplatky nebrat, protože tu výslednou částku vám stejně nikdo jako úplatek nedá.

teď jste mě potěšil. Před několika lety se zeptal řidič při dopravním přestupku "tak za kolik to uděláme"? Když jsem mu řekl "požadovanou částku", protočil panenky a řekl, že jsem se asi zbláznil. Následně jsem mu sumu vypočítal přesně stejným způsobem jako vy a zeptal se ho: Tak jak to uděláme? Tak, aby se to vyplatilo mě a nebo tak, aby se to vyplatilo vám? Bez dalších řečí vysolil udělenou pokutu a sebral si bloček.

jako jeden z dalších rentiérů musím říci, resp. napsat, že p. Markovi velmi dobře rozumím

Jenomže L. Marek má alespoň něco odslouženo (píše tuším okolo 25 let ve výkonu), takže si tu rentu skutečně zaslouží. Renta po deseti letech byla veliká chyba předchozího zákona, protože mladíci, kteří se něco naučili a vybudovali si jakous takous síť důvěrníků, odkráčeli na rentu v době, kdy mohli doopravdy efektivně začít makat. Na jejich místo přišli další, kteří poté, co se něco naučili a vybudovali si jakous takous síť důvěrníků, odkráčeli na rentu v době . . . . . Prostě pes jitrničku sežral pořád dokola do omrzení. Renty ano, ale až tak po 15 - 20 letech služby. Po deseti to bylo mrhání státními penězi do kapes třicátníků.

pro nefekete: mám přece jen už odstup, takže můžu říct (napsat), ano je to tak, nicméně - bližší košile než kabát a tak jsem raději odešel, i když mě ta práce bavila (měl jsem na OHK SKPV poměrně úzkou specializaci a předtím jsem měl šéfa, který o práci něco věděl a nehonil si ego dupáním po lidech), jenže slušný šéf odešel, a snad si můžeme přiznat, že u P ČR (a nejen tam) se do šéfovských křesel dostanou kolikrát taková hovada, že jsem raději neriskoval ty čtyři plonkové roky (bez nároku na výsluhu) a jsem pryč, doufám, že není tak těžké nebo nelidské to pochopit - a ještě si dovoluji napsat, že jsem si svoje peníze zasloužil a nemám problém ani s braním renty (vidím sám, co mých spolužáků z VŠ vedle svých pracovních úvazků podniká, nebo pracuje mimo obor - pojišťovnictví, makléři, resp. shánění klientů pro makléře - já tu možnost neměl nebo jen se sevřeným zadkem načerno)

íčko,komu zvoní hrana§§§§§§§

K anonymu "No tě bůh". Nevím, kdo jste, ale je slušností se představit. Anonymně někoho urážet může jenom chudák. Co se týče spisů, za léta policejního řemesla jsem měl jenom několik vrácených spisů z OSZ České Lípy. Většinou nedodělky po těch, co odešli do civilu. Za nešťastného se nepovažuji, ale viděl jsem hodně neštěstí a nešťastných lidí za ty leta u policie, byla to moje práce. S pozdravem příjemného večera.

V příspěvku uvedeném "no tě bůh" vás někdo uráží? Tak si přečtěte těch necelých padesát řádek, na které reaguje. Jestli takhle vypadaly spisy, které šly od vás na OSZ a k soudu, pak se k "no tě bůh" připojuji. Vždyť to nemá hlavu ani patu.

Zdravím bývalé kolegy z PČR OOP Česká Lípa.Přečetl jsem si Vaše sdělení, měli jste ke mně několik otázek. Je pravdou, že jsem ke konci listopadu 2005 odešel cc po 25 letech od sboru. Měl jsem práci, ale dne 21.12.2005 měla maminka těžkou cévní příhodu. Takže pro mne rána. Učil jsem ji půl roku mluvil,byl jsem pak doma. Poté jsem nastoupil jako elektrikář do práce , ale po letech jsem z toho vypadnul a skončil ve zkušební době. Dále jsem pak 12 měsíců šel pracovat do světa, u bezpečnostní agentury,na úkor rodiny. Práce zajímavá, časově náročná, slušně zaplacená,ale maminka měla druhou těžkou cevní příhodu, tak jsem se musel vrátit domů k rodině. Mezi tím jsem si zde v České Lípě zajistil práci, skladník manipulat , výroba světel. Vykonával jsem fyzicky náročnou práci, soboty, neděle, přečasy dle výroby, na tři směny ve skladu, vykládka kamionů, práce v lakovně. Též vynucený pohyb na lince. Nikoho nezajímá, že jsem byl policista, ale,jak makáš a co umíš. Mladíci ve firmě stejnou práci nestíhali, nebo se jim to nelíbilo.Já jsem tyto problémy neměl. Po 19 měsících jsem dostal od zaměstnavatele, nebyl jsem sám, výpověď, doba určitá. Práce mne bavila, ale nebyly zakázky. Všechny příplatky, soboty, neděle, hafo přečasů, svátky jsem dostal proplaceny. Toto u policie ČR není, ještě nasluhovat svátky. Od 1.3.2009 jsem doma. Užívat si výslužku, je nesmysl, je mne 48 let, jsem zvyklý pracovat. Dva měsíce jsem bratrovi pomohl v rekonstrukci bytu, má ošetřovačku na prababičku. Dále mám do smrti jako táta postiženého syna v plně invalidním důchodě,tak jsem jej další dva měsíce připravoval na zkoušky. Podařilo se mu vyučit zahradníkem. Mezi tím měl můj otec úraz, další rána. Poté jsem v červenci 2009 sháněl práci ,do současné doby v několika případech, zatím bezúspěšně. Též si šetřím na důchod, penzijní fond, na stát nelze spoléhat. Mám našetřené peníze , nelze spoléhat na uvedenou sociální dávku, ale je milé po letech ji mít. Služebně starší pochopí, o co jde. Jenom chci zmínit to, pracoval jsem 25 let jako policista, kdo mne zná, ať posoudí, zda dobře nebo špatně. Vyhořel jsem, chtěl jsem změnu,pracovat fyzicky, nebo duševně, je to změna. Ničeho nelituji. Kolegové, co mají cc 20, 25, 30, let odslouženo se můžou ocitnout též v mém případě. V minulosti byl zákon o služebním poměru příslušníků SNB č 100/75 Sb, kdy po 2O ti letech byla výslužka, odchod do důchodu v 55 letech. Byl spravedlnější. Jak jsem uvedl, služba po 20,25,30 ,35 let u PČR v přímém výkonu, pak stejně je hrozná doba do důchodu.Beru nástup ve 20 ti letech. Po této době u sboru PČR, též hasiči, bachaři jsme opotřebovaní, nikdo nás neche. Toto je smysl sociální dávky/ příspěvek za ztíženého společenského uplatnění/. Všude v Evropě, též v Americe jsou výslužky, většinou po 15 let služby,nikdo se tam nad tím nepozastavuje. U nás vadí občanům výslužky u mladíků po 10 letech služby u PČR s vojnou a dále pohlaváři s rentami, kde není strop výsluh. Tak je bohužel nastavený zákon č. 361/ 2003 Sb.Jinak jsem se setkal většinou s kladným postojem ze strany občanů k policejní, hasičské , bachařské práci. Měl by se předělat paskvil z.č. 361/ 2003 Sb ,aby vyhovoval době. Vadí mne, že se pořád zhoršují podmínky pro službu řadovým policistům. Nebýt tohoto paskvilu, desetistisíce zkušených policistů, by nadále sloužilo a ušetřilo by to miliardy korun do rozpočtu státu. Vyplacené renty cc 3 000 000 000 Kč by byla směšná částka. Podrobnosti na webu ct 24 .Přečetl jsem si na tomto webu diskusi, část zkopíroval. Nikdo to nemá v této době lehké, dělník, intelektuál, přál bych si, aby se ne jenom policisté měli lépe za poctivě vykonanou práci. Na tomto webu končím, věřím v lepší zítřky, snad mne toto sdělení nebudou mít za zlé bývalí kolegové z PČR OOP Česká Lípa. Přeji jim vše nejlepší ve službě.Bývalý kolega Ladislav Marek z České Lípy. Napsal jsem jenom ze života svůj názor, ale život jde dál. Jsem si vědom, že se jedná o veřejný web, ale toto je jenom jeden příběh z mnoha .Jsou na to lidé hůře, bez peněz, bez zdraví.

nebreč okurko měl jsi u nich zůstat a měl by si se jako prase v žitě , asi si se málo učil

člověče nešťasná, to muselo bejt žrádlo číst po tobě spisy. To se museli na státním a u soudu pobavit. Ajajaj.

Zdeněk Zajíček, Brno
Pátek, 7.srpna 2009, 09:26:40 | Souhlasím | Nesouhlasím | +4

Většina diskutujících příslušníkům ve služebním (zdůrazňuji ve služebním a nikoliv v pracovním) poměru výsluhový příspěvek závidí a hned by ho zrušilo. K tomu bych chtěl říci jen toto, že ve všech zemích světa a to i v opravdu chudých afrických státech jsou nějakým způsobem (ať finančně či jinými benefity) bývalí příslušníci armády či jiných ozbrojených složek ohodnoceni. A je to z jednoho prostého důvodu, že člověk, který slouží třeba 20 let v armádě se stane profesionálem pro použití v bojových operacích, ale praxe pro civilní zaměstnání je minimální (pokud třeba odstřelovač nebude dělat nájemního odstřelovače nepohodlných a bohatých podnikatelů či politiků). Navíc služba v ozbrojených složkách je po stránce psychické i fyzické opravdu náročnější než většina civilních zaměstnání a navíc tito lidé musí jít pracovat tam, kam a kdy je právě potřeba. Výsluhový příspěvek je určitá kompenzace těchto odlišností od běžného civilního zaměstnání a zároveň vyrovnává u odchozích příslušníků značný pokles v životní úrovni. Stačí se jen např. podívat kolik bývalých vysokoškolsky vzdělaných vojáků z povolání po svém odchpodu z Armády ČR pracuje na pozicích vrátných či manuálně pracujících dělníků bez speciální kvalifikace. Problém spíše vidím v tom, že opravdu dost funkcí v těchto složkách je zařazeno do služebního poměru, kdy drtivá většina funkcí v řídícím aparátu a podpůrných složkách by mohla být v pracovním poměru a ve služebním poměru by opravdu zůstaly pouze výkonné složky.

Markéta Pekařová, Most
Pátek, 7.srpna 2009, 09:15:56 | Souhlasím | Nesouhlasím | +5

Práce u policie je jednou z nejhorším prací, které dnes lze vůbec dělat...jít k policii znamená rozhodnout se, že získám do budoucna neuvěřitelnou nevýhodu na trhu práce (ano ano, nazvdory vzdělání bude každý možný budoucí zaměstnavatel přímo nadšený z Vašeho životopisu, kde bude sedm let praxe u PČR) ...jde o práci ve státní správě, která je tak často předmětem populismu politiků a člověk aby jen čekal, kdo si zase sedne tam nahoru a opět si vymyslí...v mnohých případech člověk prostě nemá dovolání, spousta věcí podléhá služebnímu rozkazu, je tedy služebním tajemstvím, na koho se potom dovolávat? Děláte - mnohdy velmi náročnou práci - a dostáváte za ní mizerné ocenění a to nejen finanční, ale také celospolečenské......předesílám, já nejsem policista...a tohle ani zdaleka nejsou všechny důvody, proč mnohým z nich fandím za to, co si vybrali za práci...a zvlášť potom těm, kteří jí i pod tíhou těhle okolností dovedou dělat dobře!

Mnoho civilistů nechápajících důvod vyplácení renty po určitém počtu odpracovaných let u PČR si neuvědomuje, že právě po těchto odpracovaných letech policista ztrácí svou původní kvalifikaci pro civilní zaměstnání. A lze si jen těžko představit, že po ukončení školy vydržím pracovat jako policista cca 40 let
až do důchodu.
Renta, a daleko vyšší, je vyplácena policistům ve všech státech EU.

Pokud dělá dejme tomu vyučený elektrikář 10-15 let např. závozníka, myslíte, že si uchoval znalosti a vědomosti z původního oboru? A že stihl pobrat všechny novinky a změny? A dá mu někdo nějakou rentu za ztížené uplatnění? Spíš by měli platit lidi za to, že něco dělají, než za to, že už to dělat přestali. To je trochu drahý špás.