1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

na ten civil!

Včera jsem viděl u silnice bilboard s ODSkou a mottem " Vy umíte pracovat, My umíme vydělávat!" Jak trefné...

taky jsem se včera dobře za volantem zasmál... málem jsem sjel do příkopy ! Tento slogan mi připomíná hlášku" dejte mi lidi a já to udělám"...:-)

a kde byl ten billboard? Je to jen nějaká legrácka?

Myslím, že jikch bude víc, tenhle jsem viděl v Pardubicích :-)

taky tady je možný náhled multimedia.ctk.cz/cs/foto/hledani?keywords[]=%22Dal%C3%ADk%22

se langer s bublanem opravdu diví,jak je to možné,že jim od uvedení z.361 uteklo skoro 9,000 lidí,a že odchází i přes ne dobré vyhlídky a přes krizi.z mé zkušenosti mohu jenom dodat,že každý rok musím odmakat 150hodin a to hlavně víkendy,svátky a to na úkor koníčků a hlavně rodiny!!!tento zákon nás samozřejmě připravil o příplatky za noční,soboty,neděle,svátky,samozřejmě jsme na tom tak vydělali,že mám o 4,000míň.Na závěr bych chtěl napsat,že pro mnohé jsem asi uplakánek,tak se na konci roku balím a táhnu,ono totiž za tu hromadu času a nervy si vydělám i jinde.

Přesně tak.Od nás jde ke konci roku do C poslední vlna "uplakánků",kteří mají přes 10 let a zůstávají jen mlaďoši před ZOPKOU a důchodci,ale asi to tak chtěli:-)))

Kvůli současné ekonomické situaci zastaví policie příští rok nábor nováčků, mzdy určené pro nenaplněná tabulková místa chce využít k financování svého provozu. Novinářům to ve středu řekl ministr vnitra Martin Pecina, který dříve upozornil, že letos policii chybí na provoz a investice 900 milionů korun. Zprávu přinesl on-line deník tyden.cz.
Pecinův předchůdce Ivan Langer (ODS) loni spustil náborovou kampaň "Pomáhat a chránit", která stála desítky milionů korun. Chtěl tak pro policii získat chybějící muže a ženy."Já naopak udělám to, že ke konci letošního roku uděláme stop stav a v příštím roce další policisty nabírat nebudeme," prohlásil Pecina. "Nebudeme dále zvyšovat stavy policistů, byť se to za mého předchůdce plánovalo a já nejsem proti, aby se navyšovaly, ale situace nám to nedovoluje," doplnil.více na www.policista.cz/clanky/reportaz/tyden-cz-policie-zastavi-nabor- novacku-nema-penize-571/
No a dál..?

...pokud se nepletu každý se dá koupit, vždyť i politiku dělají peníze ať ze strany levice či pravice a mnohdy je původ peněz velice zajímavý. Proto věřit v dnešní době na něčí čestnost, nezlobte se, ale je holý nesmysl. Ukažde kdo v tomto státě je idol a nebo čestná modla ? Nikdo, protože ze soudních spisů i farář zhreší... a proto nejlepší prevencí byla na policisty výsluha, vždyť kdo by o ni chtěl přijít po xx letech služby...

Když u policie pracuje cca 45.000 příslušníků a v průměru odslouží 15 let, kolik se jich musí každý rok vyměnit ? No přece 3.000 . A jestli před účinností mnoho příslušníků čekalo, co bude, tak myslím, že celkem 9.000 policistů co odešlo není nic mimořádného.

ale počítej s obměnou těch kolem 30 let věku,nezdravá obměna.

Langrův záměrný kariérní řád...schopní odejdou a ty blbé nacpem do funkcí, vždyť to tak může fungovat a ty nahoře to neohrozí, protože loajalita je to hlavní co každá vládnoucí garnitura u MV potřebuje...přece.

A zase naše renty.Mám takové tušení,že 361 dlouho nevydrží,protože se okolo začíná nějak moc mluvit:


http://www.iprima.cz/index.php/plain_site/content/view/full/1023 95/(name)/date


http://www.novinky.cz/domaci/175735-hromadny-uprk-policistu-stoj i-stat-rocne-tri-miliardy.html

výsluhový příspěvek je jediný "bubák" na policisty, aby odolali korupci, takže ať ji zkusí sebrat :-). Jinak o odchodu policistů s nástupem nového zákona přece zákonodárce počítal, tak co se diví ... nebo neumí počítat ?

No, pokud je pro vás výsluhový příspěvek jediným "bubákem" proti korupci policistů...
Podle mne vždycky platilo, platí a platit bude, že lidé se dělí na dvě skupiny. Ty, kteří "berou" a ty kteří "brát nebudou" za žádných okolností. A tyto dvě skupiny jsou v každém povolání, které braní umožňuje.
Jinak s vámi souhlasím, šlo přeci o vytažení "generačního špuntu". Jen jim jaksi nedošlo, že onen generační špunt začíná pomalu v "policejních jeslích".
Podivovat se nad následkem je poněkud zpozdilé. Zjišťovat by měli především příčinu a urychleně ji řešit.

Pokud se chci nechat uplatit, tak musím počítat následovně: Výše úplatku musí odpovídat výši mého ročního platu krát roky, které mi zbývají do oficiální penze, krát počet členů mé rodiny, krát počet let, které za přijímání úplatku mohu dostat jako veřejný činitel od soudu. To vše znásobím momentálním kurzem eura či dolaru, a to podle toho, do které země chci po přijetí úplatku sebe a svoji rodinu odstěhovat. Jinak nemá cenu úplatek brát. A když si to propočítáte, tak zjistíte, že je skutečně lepší úplatky nebrat, protože tu výslednou částku vám stejně nikdo jako úplatek nedá.

teď jste mě potěšil. Před několika lety se zeptal řidič při dopravním přestupku "tak za kolik to uděláme"? Když jsem mu řekl "požadovanou částku", protočil panenky a řekl, že jsem se asi zbláznil. Následně jsem mu sumu vypočítal přesně stejným způsobem jako vy a zeptal se ho: Tak jak to uděláme? Tak, aby se to vyplatilo mě a nebo tak, aby se to vyplatilo vám? Bez dalších řečí vysolil udělenou pokutu a sebral si bloček.

jako jeden z dalších rentiérů musím říci, resp. napsat, že p. Markovi velmi dobře rozumím

Jenomže L. Marek má alespoň něco odslouženo (píše tuším okolo 25 let ve výkonu), takže si tu rentu skutečně zaslouží. Renta po deseti letech byla veliká chyba předchozího zákona, protože mladíci, kteří se něco naučili a vybudovali si jakous takous síť důvěrníků, odkráčeli na rentu v době, kdy mohli doopravdy efektivně začít makat. Na jejich místo přišli další, kteří poté, co se něco naučili a vybudovali si jakous takous síť důvěrníků, odkráčeli na rentu v době . . . . . Prostě pes jitrničku sežral pořád dokola do omrzení. Renty ano, ale až tak po 15 - 20 letech služby. Po deseti to bylo mrhání státními penězi do kapes třicátníků.

pro nefekete: mám přece jen už odstup, takže můžu říct (napsat), ano je to tak, nicméně - bližší košile než kabát a tak jsem raději odešel, i když mě ta práce bavila (měl jsem na OHK SKPV poměrně úzkou specializaci a předtím jsem měl šéfa, který o práci něco věděl a nehonil si ego dupáním po lidech), jenže slušný šéf odešel, a snad si můžeme přiznat, že u P ČR (a nejen tam) se do šéfovských křesel dostanou kolikrát taková hovada, že jsem raději neriskoval ty čtyři plonkové roky (bez nároku na výsluhu) a jsem pryč, doufám, že není tak těžké nebo nelidské to pochopit - a ještě si dovoluji napsat, že jsem si svoje peníze zasloužil a nemám problém ani s braním renty (vidím sám, co mých spolužáků z VŠ vedle svých pracovních úvazků podniká, nebo pracuje mimo obor - pojišťovnictví, makléři, resp. shánění klientů pro makléře - já tu možnost neměl nebo jen se sevřeným zadkem načerno)

íčko,komu zvoní hrana§§§§§§§

K anonymu "No tě bůh". Nevím, kdo jste, ale je slušností se představit. Anonymně někoho urážet může jenom chudák. Co se týče spisů, za léta policejního řemesla jsem měl jenom několik vrácených spisů z OSZ České Lípy. Většinou nedodělky po těch, co odešli do civilu. Za nešťastného se nepovažuji, ale viděl jsem hodně neštěstí a nešťastných lidí za ty leta u policie, byla to moje práce. S pozdravem příjemného večera.

V příspěvku uvedeném "no tě bůh" vás někdo uráží? Tak si přečtěte těch necelých padesát řádek, na které reaguje. Jestli takhle vypadaly spisy, které šly od vás na OSZ a k soudu, pak se k "no tě bůh" připojuji. Vždyť to nemá hlavu ani patu.

Zdravím bývalé kolegy z PČR OOP Česká Lípa.Přečetl jsem si Vaše sdělení, měli jste ke mně několik otázek. Je pravdou, že jsem ke konci listopadu 2005 odešel cc po 25 letech od sboru. Měl jsem práci, ale dne 21.12.2005 měla maminka těžkou cévní příhodu. Takže pro mne rána. Učil jsem ji půl roku mluvil,byl jsem pak doma. Poté jsem nastoupil jako elektrikář do práce , ale po letech jsem z toho vypadnul a skončil ve zkušební době. Dále jsem pak 12 měsíců šel pracovat do světa, u bezpečnostní agentury,na úkor rodiny. Práce zajímavá, časově náročná, slušně zaplacená,ale maminka měla druhou těžkou cevní příhodu, tak jsem se musel vrátit domů k rodině. Mezi tím jsem si zde v České Lípě zajistil práci, skladník manipulat , výroba světel. Vykonával jsem fyzicky náročnou práci, soboty, neděle, přečasy dle výroby, na tři směny ve skladu, vykládka kamionů, práce v lakovně. Též vynucený pohyb na lince. Nikoho nezajímá, že jsem byl policista, ale,jak makáš a co umíš. Mladíci ve firmě stejnou práci nestíhali, nebo se jim to nelíbilo.Já jsem tyto problémy neměl. Po 19 měsících jsem dostal od zaměstnavatele, nebyl jsem sám, výpověď, doba určitá. Práce mne bavila, ale nebyly zakázky. Všechny příplatky, soboty, neděle, hafo přečasů, svátky jsem dostal proplaceny. Toto u policie ČR není, ještě nasluhovat svátky. Od 1.3.2009 jsem doma. Užívat si výslužku, je nesmysl, je mne 48 let, jsem zvyklý pracovat. Dva měsíce jsem bratrovi pomohl v rekonstrukci bytu, má ošetřovačku na prababičku. Dále mám do smrti jako táta postiženého syna v plně invalidním důchodě,tak jsem jej další dva měsíce připravoval na zkoušky. Podařilo se mu vyučit zahradníkem. Mezi tím měl můj otec úraz, další rána. Poté jsem v červenci 2009 sháněl práci ,do současné doby v několika případech, zatím bezúspěšně. Též si šetřím na důchod, penzijní fond, na stát nelze spoléhat. Mám našetřené peníze , nelze spoléhat na uvedenou sociální dávku, ale je milé po letech ji mít. Služebně starší pochopí, o co jde. Jenom chci zmínit to, pracoval jsem 25 let jako policista, kdo mne zná, ať posoudí, zda dobře nebo špatně. Vyhořel jsem, chtěl jsem změnu,pracovat fyzicky, nebo duševně, je to změna. Ničeho nelituji. Kolegové, co mají cc 20, 25, 30, let odslouženo se můžou ocitnout též v mém případě. V minulosti byl zákon o služebním poměru příslušníků SNB č 100/75 Sb, kdy po 2O ti letech byla výslužka, odchod do důchodu v 55 letech. Byl spravedlnější. Jak jsem uvedl, služba po 20,25,30 ,35 let u PČR v přímém výkonu, pak stejně je hrozná doba do důchodu.Beru nástup ve 20 ti letech. Po této době u sboru PČR, též hasiči, bachaři jsme opotřebovaní, nikdo nás neche. Toto je smysl sociální dávky/ příspěvek za ztíženého společenského uplatnění/. Všude v Evropě, též v Americe jsou výslužky, většinou po 15 let služby,nikdo se tam nad tím nepozastavuje. U nás vadí občanům výslužky u mladíků po 10 letech služby u PČR s vojnou a dále pohlaváři s rentami, kde není strop výsluh. Tak je bohužel nastavený zákon č. 361/ 2003 Sb.Jinak jsem se setkal většinou s kladným postojem ze strany občanů k policejní, hasičské , bachařské práci. Měl by se předělat paskvil z.č. 361/ 2003 Sb ,aby vyhovoval době. Vadí mne, že se pořád zhoršují podmínky pro službu řadovým policistům. Nebýt tohoto paskvilu, desetistisíce zkušených policistů, by nadále sloužilo a ušetřilo by to miliardy korun do rozpočtu státu. Vyplacené renty cc 3 000 000 000 Kč by byla směšná částka. Podrobnosti na webu ct 24 .Přečetl jsem si na tomto webu diskusi, část zkopíroval. Nikdo to nemá v této době lehké, dělník, intelektuál, přál bych si, aby se ne jenom policisté měli lépe za poctivě vykonanou práci. Na tomto webu končím, věřím v lepší zítřky, snad mne toto sdělení nebudou mít za zlé bývalí kolegové z PČR OOP Česká Lípa. Přeji jim vše nejlepší ve službě.Bývalý kolega Ladislav Marek z České Lípy. Napsal jsem jenom ze života svůj názor, ale život jde dál. Jsem si vědom, že se jedná o veřejný web, ale toto je jenom jeden příběh z mnoha .Jsou na to lidé hůře, bez peněz, bez zdraví.

nebreč okurko měl jsi u nich zůstat a měl by si se jako prase v žitě , asi si se málo učil

člověče nešťasná, to muselo bejt žrádlo číst po tobě spisy. To se museli na státním a u soudu pobavit. Ajajaj.

Zdeněk Zajíček, Brno
Pátek, 7.srpna 2009, 09:26:40 | Souhlasím | Nesouhlasím | +4

Většina diskutujících příslušníkům ve služebním (zdůrazňuji ve služebním a nikoliv v pracovním) poměru výsluhový příspěvek závidí a hned by ho zrušilo. K tomu bych chtěl říci jen toto, že ve všech zemích světa a to i v opravdu chudých afrických státech jsou nějakým způsobem (ať finančně či jinými benefity) bývalí příslušníci armády či jiných ozbrojených složek ohodnoceni. A je to z jednoho prostého důvodu, že člověk, který slouží třeba 20 let v armádě se stane profesionálem pro použití v bojových operacích, ale praxe pro civilní zaměstnání je minimální (pokud třeba odstřelovač nebude dělat nájemního odstřelovače nepohodlných a bohatých podnikatelů či politiků). Navíc služba v ozbrojených složkách je po stránce psychické i fyzické opravdu náročnější než většina civilních zaměstnání a navíc tito lidé musí jít pracovat tam, kam a kdy je právě potřeba. Výsluhový příspěvek je určitá kompenzace těchto odlišností od běžného civilního zaměstnání a zároveň vyrovnává u odchozích příslušníků značný pokles v životní úrovni. Stačí se jen např. podívat kolik bývalých vysokoškolsky vzdělaných vojáků z povolání po svém odchpodu z Armády ČR pracuje na pozicích vrátných či manuálně pracujících dělníků bez speciální kvalifikace. Problém spíše vidím v tom, že opravdu dost funkcí v těchto složkách je zařazeno do služebního poměru, kdy drtivá většina funkcí v řídícím aparátu a podpůrných složkách by mohla být v pracovním poměru a ve služebním poměru by opravdu zůstaly pouze výkonné složky.

Markéta Pekařová, Most
Pátek, 7.srpna 2009, 09:15:56 | Souhlasím | Nesouhlasím | +5

Práce u policie je jednou z nejhorším prací, které dnes lze vůbec dělat...jít k policii znamená rozhodnout se, že získám do budoucna neuvěřitelnou nevýhodu na trhu práce (ano ano, nazvdory vzdělání bude každý možný budoucí zaměstnavatel přímo nadšený z Vašeho životopisu, kde bude sedm let praxe u PČR) ...jde o práci ve státní správě, která je tak často předmětem populismu politiků a člověk aby jen čekal, kdo si zase sedne tam nahoru a opět si vymyslí...v mnohých případech člověk prostě nemá dovolání, spousta věcí podléhá služebnímu rozkazu, je tedy služebním tajemstvím, na koho se potom dovolávat? Děláte - mnohdy velmi náročnou práci - a dostáváte za ní mizerné ocenění a to nejen finanční, ale také celospolečenské......předesílám, já nejsem policista...a tohle ani zdaleka nejsou všechny důvody, proč mnohým z nich fandím za to, co si vybrali za práci...a zvlášť potom těm, kteří jí i pod tíhou těhle okolností dovedou dělat dobře!

Mnoho civilistů nechápajících důvod vyplácení renty po určitém počtu odpracovaných let u PČR si neuvědomuje, že právě po těchto odpracovaných letech policista ztrácí svou původní kvalifikaci pro civilní zaměstnání. A lze si jen těžko představit, že po ukončení školy vydržím pracovat jako policista cca 40 let
až do důchodu.
Renta, a daleko vyšší, je vyplácena policistům ve všech státech EU.

Pokud dělá dejme tomu vyučený elektrikář 10-15 let např. závozníka, myslíte, že si uchoval znalosti a vědomosti z původního oboru? A že stihl pobrat všechny novinky a změny? A dá mu někdo nějakou rentu za ztížené uplatnění? Spíš by měli platit lidi za to, že něco dělají, než za to, že už to dělat přestali. To je trochu drahý špás.