Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Každá hodina kterou odsloužíte do fondu neplacených 150 hodin je důkazem

neschopnosti Vašeho vedoucího a navazujících vedoucích funkcionářů

sestavit služby, tak aby vyšly s běžným počtem lidí. Čím více přesčasových hodin se schází v rámci okresního ředitelství čí místního oddělení tím více se prokazuje neschopnost příslušných ředitelů hospodařit s liedským potencionálem. Je to tody jasný důvod k zamyšlení nad jejich výmenou pro totální neschopnost. Toto se přenáší až do nejvyšších funkcí na pol. prezídiu, kde nejsou schopni nabídnout dostatečně lukrativní podmínky pro nově náborované policisty.
Největší tragédie spočívá ale v tom, že tyto špičky se sestupně snaží tuto neschopnost skrávat za důležitým zájem služby.

Vyměňte neschopné funkcionáře. V civílním sektoru se pracuje tak aby bylo co nejméně přesčasových hodin. Zde nejde neschopnost zakrýt zákonem!!!!!!

Samozřejmě, Váš názor je určitě z velké části srozumitelný a v jistých případech v té podobě, v jaké jste ji chtěl popsat se s Vámi dá souhlasit.
Ale z vlastní zkušenosti jsem se s tím co popisujete za 17 let služby nesetkal. Mohu vám ale říci, že na útvaru kde sloužím už roky sloužíme přesčasy z osobního volna proto, že není koho do služby prostě poslat. Prostě je nás méně, než zájem služby vyžaduje a s tím naši funkcionáři zřejmě nejsou schopni nic udělat. Tato situace se může změnit až v době, kdy o policejní práci bude větší zájem a do státní služby bude přicházet dostatečný počet nových zájemců. Toto ale není za současných podmínek reálné.

Asi tak 16 000 policistů pořádkové služby, 16 000 policistů kriminální služby, 2 000 policistů dopravní služby = celkem 34 000 policistů na práci. 54 000 celkem - 34 000 na práci = 20 000 policistů ne na práci, ale jen na výplaty, a to na ty výplaty nad průměrem... Dovedete si někdo představit soukromou firmu, která by tak pracovala? Já ne.
A nyní pokračujeme: z těch 20 000 jen na výplaty si 10 000 hraje karty na počítači a dále neškodí, ale těch druhých 10 000 obhajuje svou existenci vymýšlením práce pro těch 34 000 na ulici. A to už je docela darda, která se musí někde projevit!
1. Na platech těch 34 000 pracujících policistů
2. Na nespokojenosti 10 000 000 lidí s výsledky té práce

Když 150 hodin tak jenom pro policajty na ulici, když přídání peněz tak pouze pro funkcionáře a vedoucí pracovníky.

Tak to opravdu už nemá chybu. U nás na oddělení je nás celkem 9 a v březnu odcházejí od nás 2 policisté do civilu. Už se na to nemohli dívat. Tak jsme rozhodili sítě, kdo by k nám chtěl jít na naše oddělení, kde je celkem dobrá parta. Ale jaké bylo najednou překvapení, když nám bylo zděleno, že nám vezmou 2 tabulky, že je potřebují jinde a že mi to zvládnem v 7 lidech, vždyť na to prý máme každý 150 h přesčasů zadarmo, tak budeme chodit více do práce. Takže dva u nás končí a nikdo nepřijde no super. A už další z našeho oddělení se rozhodl a chce odejít. Já bych řekl, že nejlepší asi opravdu bude, když tu policii zruší a každý si bude dělat co bude chtít. To by byla pak teprve pořádná sranda.

Souhlasím, zrušit policii a ušetřené miliardy dát armádě. Vojákům o 100 % zvýšit přídavek na bydlení, policistům vzít výsluhy a o 100% zvýšit výsluhy vojákům.Čím dřív, tím lépe.Už aby to bylo. Vždyť vojáci zabezpečují vnitřní bezpečnost naší země a my policisdté jsme jen pijavice stáního rozpočtu. Zrovna včera náš útvar navštívil vojenský policista a nestačil se divit. Jeho otázka : "to musí být ale hrozně demotivující ?" Vojáci totiž žijí v úplně jiném světě než my policisté. Přeji jim to, jsem blbec, že jsem k nim nešel již dávno. Když si ale vzpomenu z vojny jak zbytečný to je aparát a nás policistů v ulicích málo, zase je mi z toho blbě. Nastupující policista cca 15.000 hrubého, nutnost středoškolského vzdělání, trestní bezúhonost. A vojáci, nástupní plat zhruba stejný ale k tomu 10.000 čistého na bydlení, takže ve výsledku jednou tolik, střední škola není podmínkou a s trestní bezúhonost také ne. Fajn, skvěle nastavené. Zdar.

ANO - jseš blbec,nic ti nebrání demente aby jsi s tím něco udělal....jenom závidíš....jdi nikdo tě nedrží a jestli si myslíš,že jseš nenahraditelný,tak to určitě ne!!!

Jak vidím vás ta práce nebaví. Vám jde jen o výsluhy a jiné výhody

Každý měl možnost jít k policii a ukázat, jak se to má správně dělat. Neříkám, že jsou všichni 100 % v plnění svých úkolů. Hlavně rozlišuj policii státní a měšťáky. Ti jsou někdy aktivní až běda, ale jsou to zase vyjímky

Tak nevím, jestli pan Husák umí počítat když nedávno tvrdil, že od policie má
podanou žádost v celé republice cca 800 lidí. Na Mostecku to je již 52 policistů
a více jak polovina výkoňáků. A to je okres s nejvyšší nezaměstnaností.
Kolik je okresů v republice x 25 lidí (beru velmi střízlivý odhad) = ?

Zrovna tak, jako obyčejný policista nemůže z obavy o svoji práci veřejně vyjádřit svůj názor, nemůže tomu býti jinak ani u policejního prezidenta. On má nad sebou rovněž vrchnost, které je vděčný za každý pracovní den, který může setrvat na svém postu.

09.02.2007 16:10 pupo
Tomu nerozumím! je 18 let po sametu, žijeme v demokratickém a právním státě se zaručenou svobodou projevu a policejní president má strach sdělit veřejně svůj názor? To je teda totalita, ne? Pokud poliocejní president má strach, tak co mám mít já jako obyčejný občan?

Podřízneš si sám pod sebou větev na který sedíš? Nepodřázneš tak čemu se divíš , V demkracii každej hrabe sám pod sebe a co nejvíc . Kdyby se zákon vymejšlel zdola nahoru tak vypadá jinak. Víte vy dole . myslím policisté že bylo několik kol připomínkování které se měly dostat až k Vám a meli jste dostat možnost se k zákonu vyjádřit? Ani to netušíte protože Vaši nadřízení Vám to ani neřekli natož aby jste dosstali možnost se nějak vyjádřit . PROČ no přece proto že by se mohlo objevit neco proti nim . tak to pěkně napsali místo Vás a takhle to dopsdlo. Napiště intranetem Emil Martinu Kotlanovi do Brna nebo kde ted působí a zeptejte se jak to s celým zákonem vlastně bylo. Je jedníém z lidí kteří ho dávali dohromady . A kdaž už se mnemohl koukat na to co se s tím děje radši odešel z postu na noižší funkci protože to bylo naprosto neudržitelné a nechtel se vystavovat jako jeden z autorů kritice za neco za co potom již vůbec nemohl. Můžu Vám kdo nemáte možnost poskytnout několik verzí zákona k připoménmování od začítku z doby kdy ještě vznikal.. A jsou tam takové věci co se týkají platů a výsluh že by jste se možná nekteří divili. Než do toho začel někdo rejpat a dopadlo to tak jak to dopadlo.

Váš Dědek bohužel ze zdr důvodu odejivší již loni na podzim.

ZÁKON
ze dne 23. září 2003
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

§ 7
Služební hodnost, minimální stupeň vzdělání,
minimální doba trvání služebního poměru pro služební hodnost a tarifní třída
(1) Pro příslušníky se stanovují tyto služební hodnosti, minimální stupně vzdělání, minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost a tarifní třídy

Služební hodnost Minimální stupeň vzdělání Doba trvání služebního poměru Tarifní třída
a) referent střední odborné - 1.,
b) vrchní referent úplné střední, úplné střední odborné - 2.,
c) asistent úplné střední, úplné střední odborné - 3.,
d) vrchní asistent úplné střední, úplné střední odborné 2 roky 4.,
e) inspektor úplné střední, úplné střední odborné 3 roky 5.,
f) vrchní inspektor úplné střední, úplné střední odborné/vyšší odborné 5 let 6.,
g) komisař vysokoškolské v bakalářském studijním programu 6 let 7.,
h) vrchní komisař vysokoškolské v bakalářském studijním programu 7 let 8.,
i) rada vysokoškolské v magisterském studijním programu 9 let 9.,
j) vrchní rada vysokoškolské v magisterském studijním programu 10 let 10.,
k)vrchní státní rada vysokoškolské v magisterském studijním programu 12 let 11.
(2) Dobou trvání služebního poměru pro služební hodnost je doba trvání služebního poměru podle tohoto zákona a doba započtená podle § 224 odst. 1 až 3 a odst. 5.
(3) Ředitel bezpečnostního sboru je oprávněn stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně vyšší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžadují služební činnosti vykonávané na služebním místě.
(4) Charakteristiky výkonu služby, které odpovídají služebním hodnostem, jsou uvedeny v příloze.
(5) Minimální doby trvání služebního poměru pro služební hodnost stanovené v odstavci 1 se nevztahují na příslušníky zpravodajských služeb.

ZÁKON
ze dne 23. září 2003
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů

§ 115
Stupnice základních tarifů
(1) Příslušníkům se stanoví stupnice základních tarifů v jedenácti tarifních třídách a v každé z nich ve dvanácti tarifních stupních. Základní tarify v tarifních třídách se zvyšují oproti nižšímu základnímu tarifu o procentní přírůstek, který činí 9 % ve druhé tarifní třídě, l0 % ve třetí až sedmé tarifní třídě, 11 % v osmé až deváté tarifní třídě a 13 % v desáté a jedenácté tarifní třídě. Základní tarif ve dvanáctém tarifním stupni činí 1,5násobek základního tarifu v prvním tarifním stupni. Základní tarify v tarifních stupních se oproti nejblíže nižšímu základnímu tarifu zvyšují o shodný procentní přírůstek. Základní tarify se zaokrouhlují na desítky korun nahoru.
(2) Základní tarif v páté tarifní třídě a v šestém tarifním stupni činí vždy od l. ledna do 3l. prosince kalendářního roku 1násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok.
(3) Stupnici základních tarifů vypočítaných způsobem, jaký je uveden v odstavci l a 2, vyhlašuje pro příslušný kalendářní rok Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením.56)
(4) Základní tarif vypočtený způsobem, jaký je uveden v odstavci 1 a 2, se dále zvyšuje:
a) u příslušníků zpravodajských služeb a příslušníků zařazených v organizační jednotce, která řídí bezpečnostní sbor nebo v organizační jednotce bezpečnostního sboru s působností na celém území České republiky o částku rovnající se 50 % jejich základního tarifu nebo o částku rovnající se 60 % jejich základního tarifu, jedná-li se o příslušníky ve dvousměnném, třísměnném či nepřetržitém režimu služby,
b) u příslušníků zařazených v ostatních organizačních jednotkách bezpečnostního sboru o částku rovnající se 40 % jejich základního tarifu nebo o částku rovnající se 50 % jejich základního tarifu, jedná-li se o příslušníky ve dvousměnném, třísměnném či nepřetržitém režimu služby.
§ 116
Tarifní třída
(1) Pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro služební místo vedoucího příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušné organizační jednotky bezpečnostního sboru.
(2) Není-li dále uvedeno jinak, v souladu s charakteristikami tarifních tříd uvedenými v příloze tohoto zákona stanoví vláda nařízením katalog činností v bezpečnostních sborech zařazených do jednotlivých tarifních tříd podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
(3) Katalog činností ve zpravodajské službě zařazených do jednotlivých tarifních tříd podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, stanoví ředitel zpravodajské služby služebním předpisem v souladu s charakteristikami tarifních tříd uvedenými v příloze tohoto zákona a s přihlédnutím ke srovnatelným činnostem v katalogu činností bezpečnostních sborů.
(4) Při změně systemizace stanoví ředitel bezpečnostního sboru tarifní třídu pro nové služební místo příslušníka podle katalogu činností. Nejsou-li požadované činnosti na nových služebních místech uvedeny v katalogu činností, stanoví ředitel bezpečnostního sboru po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí tarifní třídu podle srovnatelných činností v katalogu uvedených s ohledem na složitost, odpovědnost a psychickou nebo fyzickou náročnost. Při porovnání se vychází z obecné charakteristiky tarifní třídy; ředitel zpravodajské služby tak stanoví bez dohody s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
§ 117
Tarifní stupeň
(1) Základní tarify se v tarifních třídách odstupňovávají podle získaných odborných zkušeností ve tříletých časových úsecích do 12 tarifních stupňů.
(2) Získané odborné zkušenosti se vyjadřují jako doba praxe, do které se započítává
a) doba výkonu služby podle tohoto zákona,
b) prokázaná doba jiné praxe, kterou příslušník vykonával v rozsahu, který podle její využitelnosti k výkonu služby na služebním místě určí služební funkcionář.
(3) Do doby praxe podle odstavce 2 se započítává i
a) doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby57) a civilní služby58) v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby, jestliže výkon vojenské základní služby neprobíhal současně s přípravou na povolání v denním studiu59) nebo v prezenčním studiu60) a
b) doba mateřské a rodičovské dovolené nebo doba trvalé péče o dítě nebo děti v rozsahu, který odpovídá délce mateřské nebo rodičovské dovolené, jestliže tato péče neprobíhala současně s přípravou na povolání v denním studiu59) nebo v prezenčním studiu,60) nejvýše však v celkovém rozsahu 3 let.
(4) Příslušník se zařadí do příslušného tarifního stupně v závislosti na délce doby praxe podle odstavce 2 a 3. Do vyššího tarifního stupně postupuje příslušník od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém dosáhl stanovené doby praxe.
(5) Příslušníkovi, který je specialistou v zásahové jednotce, vykonává službu jako agent nebo plní úkoly při předstíraném převodu anebo plní úkoly při zvláštní ochraně svědka, je příslušníkem zpravodajské služby nebo je zařazen do zálohy činné a je vyslán k výkonu služby v zahraničí v rámci jednotky mnohonárodnostních sil nebo mezinárodních policejních sborů, může ředitel bezpečnostního sboru určit základní tarif v rámci rozpětí základních tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší tarifní stupeň příslušné tarifní třídy, a to podle podmínek výkonu služby, jejího rozsahu a výkonnosti příslušníka. Okruh příslušníků a kritéria pro určení základního tarifu stanoví ředitel bezpečnostního sboru služebním předpisem. Základní
tarif určený příslušníkovi podle věty první se vždy od prvního dne následujícího kalendářního roku zvyšuje o shodné procento, o které se zvýší shodný nebo nejbližší základní tarif stanovený ve stupnici základních tarifů pro příslušný kalendářní rok, jestliže se nezmění podmínky, za kterých byl příslušníkovi základní tarif podle věty první určen.

ZÁKON
ze dne 23. září 2003
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů


ČÁST JEDENÁCTÁ
VÝSLUHOVÉ NÁROKY
Hlava I
Odchodné
§ 155
Podmínky nároku na odchodné
Příslušník, jehož služební poměr skončil (dále jen „bývalý příslušník“) a který vykonával službu alespoň po dobu 6 let, má nárok na odchodné; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1
a) písm. a),
b) písm c),
c) písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo
d) písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen.
§ 156
Výměra odchodného
(1) Základní výměra odchodného činí 1 měsíční služební příjem a za každý další ukončený rok služebního poměru se zvyšuje o jednu třetinu tohoto příjmu. Nejvyšší výměra odchodného činí osminásobek měsíčního služebního příjmu.
(2) Bylo-li při předchozím skončení služebního poměru bývalému příslušníkovi vyplaceno odchodné, vyplatí se mu při novém skončení služebního poměru odchodné snížené o částku, která mu již byla vyplacena. Jestliže bylo bývalému příslušníkovi vyplaceno odchodné ve stejné nebo vyšší výměře, než je výměra odchodného, na kterou mu vznikl nárok, odchodné se mu nevyplatí.
Hlava II
Výsluhový příspěvek
§ 157
Podmínky nároku na výsluhový příspěvek
Bývalý příslušník, který vykonával službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na výsluhový příspěvek; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1
a) písm. a),
b) písm c),
c) písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo
d) písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen.
§ 158
Výměra výsluhového příspěvku
Základní výměra výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 4 % měsíčního služebního příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % a za dvacátý sedmý a každý další ukončený rok služby o 1 % tohoto příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 55 % měsíčního služebního příjmu.
§ 159
Zvyšování výměry výsluhového příspěvku
Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu,73) přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu zvýšení procentní výměry důchodů.
§ 160
Souběh výsluhového příspěvku s důchody
(1) Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu74) se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem, a to nejdéle na dobu do dne, kdy uplynuly 2 roky od vzniku nároku na starobní důchod.74) Od tohoto dne náleží výsluhový příspěvek ve výši rozdílu mezi náležejícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu.
(2) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na dávky nemocenské péče podle zvláštního právního předpisu75) se postupuje obdobně podle odstavce 1 věty první.

PAN HUSÁK NECHCE SPRÁVNĚ POČÍTAT A PŘEMÝŠLET. INU JE KRÁLOVSKA ZAPLACEN PROTO ZPÍVÁ PÍSEŇ UPLNĚ JINÉHO TÉMATU. CO BUDE CHUDÁK ZPÍVAT S PANEM LANGEREM AŽ JIM ODEJDOU VŠICHNI LIDÉ Z ULICE A PŘÍMÉHO VÝKONU.

http://www.novinky.cz/krimi/bezdomovec-zemrel-pri-policejnim-vys lechu_108952_7r1gr.html

Bezdomovec zemřel při policejním výslechu. Ani se nedivím. Nejspíš neunesl "moderní vybavení" policie. Na fízlárnách to vypadá jako v kasematech a ne jako policejních služebnách. Při návštěvě policejních služeben mám také strach, že mě tam něco kousne.

Asi tam jsi hodně často. A většinou v klepetech, co?

Tak tam nelez a nemusíš se bát. Vlastně u tebe bych věřil, že tam nejsi dobrovolně.

on tam přišel po napadení, měl tam svého advokáta a dokonce z něj padali červy. A když už se tu zmiňuješ o pracovním prostředí, proč ti vadí, že se tu policisté ozývají, v jakém humu.u musí pracovat?????

Začíná druhé dějství "komedie zvané služební zákon" Na účty nabíhají výplaty
za leden, při kterých jste si "tak polepšili". A to ještě nevíte, že se vám ta výplata
sníží za každý den dovolené. Polezou vám oči z důlků a ten kdo
váhal s odchodem nebo protestem už nebude. Pan ministr neví co ho čeká, ale
po právu. Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Ale prd vždyť říkali že za dovolenou to bude lepší bude to průměrem či co a když marodíš tak plná palba!

Za čerpání řádné dovolené bude krázen rizikový příplatek a také osobní
ohodnocení, pokud ho ovšem máte.

Hm fakt lžou kde sedá!

ano je to pravda, měl jsem dovolenou a zkrátili mi tarif a za dovolenou jsem dostal ve výpise nějaké peníze a v součtu s tarifem jsem neměl ani plný původní tarif, takže mám ještě méně než bych měl mít podle tarifu,

Ještě jsi zapoměl, že stejně se krátí "služební volno s poskytnutím příjmu" tedy OČR + krev + pohřeb atd.

Vždyť krácení složek platu při nepřítomnosti v práci je naprosto běžné, proč by se jedna skupiny státních zaměstnanců měla nad tímto pohoršovat. To by byla nerovnost před zákonem a další dotčené skupiny státních zaměstnanců v rozpočtové a příspěvkové sféře by mohly oprávněně poukazovat na zjevnou diskriminaci, to bychom jsme se z těch protestů nikdy nevymotali

Nerovnost před zákonem a zjevná diskriminace mezi státními zaměstnanci. Tak to se ti povedlo. Tak ať tedy ostatní státní zaměstnanci musí taky odpracovat 150 h zadarmo jako policie. Už vidím učitelé, úředníky jak pracují 150 h zadarmo. To by byla hned stávka učitelů. Jo a mimochodem manželka pracuje jako učitelka a když má dovolenou, tak se ji sice krátí osobní, ale výplatu má vyšší než by chodila do práce, protože ji proplácejí soboty i neděle, kdy měla dovolenou. Tak to jsem zvědav jak to bude u nás. No prostě super nový zákon. Co tady ještě vlastně u policie dělám a riskuju svůj život. Svoje jsem si už užil (20 let), tak asi zareaguji na nějakou tu nabídku. Ono jich je dost a budu mít aspoň v civilním životě klid, čistá hlava, v noci budu v klidu spát a užívat si víkendů s rodinou. Pane Langer a Husák další kousek vám odchází, ale vy to tady zvládnete sami co? Vždyť jste to asi chtěli rozhádat celou policii a znepříjemnit jim co nejvíc jejich práci pro lidi.

pepe
Vy policajti si hledáte pořád jenom nějaké záminky, aby jste mohli blbě kecat.
Přečti si napřed příspěvek od 09.02.2007 14:09 Jura Brno a potom teprve diskutuj! Mindráky si tady léčíte vy policajti. Šikanujete nás na silnicích, ale jak vám teče do bot, tak to jsme Vám dobří.

přečti si co je to šikana. Řešení přestupku ze strany správního orgánu, policie apod.není šikana a jestliže porušuješ zákon, následuje trest. Musíš si uvědomit, že máš mimo práv také povinnosti - ty
vás nějak neberou co?

09.02.2007 16:25 ůkjh
Ty uvědomělej dobráku, ty chceš demonstrovat? Za co? Když žereš stupidní zákony, tak je teda respektuj!!! Dle zákona státní zaměstnanec nesmí demonstrovat a stávkovat proti státu!!! Tak drž hubu a krok! Přestaň brečet a skoč si na pracák chytit flek!

nemusíš mít starost, žádost o propuštění mám napsanou, stačí jen podepsat a předat na podatelnu. Když už "žeru stupidní zákony", tak si uvědom, že je sám neznáš a proto jich ani ve svůj prospěch nemůžeš používat. Zakázáno mají bepečnostní složky jen stávkovat a jde o ústavní zákon. Studuj a až potom tu někoho poučuj.....:-)

reakce na Pro xyxy bacha na to když to dáš na podatelnu tak to pujde k tvýmu nejbližšímu nadřízenýmu a teprve až když to ON podepíše tak ti začíná běžet termín podání musíš to podat cetou vedoucího jinak prošvihneš třeba celej měsíc stalo se to takhle nekolika kolegum že nestihli planovanej konec roku . razitko z podatelny se nebere jako den podání ale podpis šéfa abys neprošvih třeba konec mesice nebo čtvrtletí a rozšiř to i ostatním co s tim takhle počítaji že odej dou k určitýmu datu a maj už nachastanou práci jinde tak to portom nestihnou protože se jim to o mesíc prodlouží

Jura se vás snaží rozhádat a vy mu v tom ještě pomáháte. Vždyť se na něho vyprdnite. Ten v životě práci policie neocení tak mu nedělejte radost. Asi ho má malého, tak si léčí mindráky.

Karel
Dobrej postřeh. Vidím, že u policajtů jsou i normální myslící lidi. A co s tím kdo udělá?

PRAHA 9. února 2007 | 13:27
Šéf české pobočky Interpolu Pavol Mihál byl spolupracovníkem komunistické tajné policie (StB). Dřívější informace Lidových novin potvrdil náměstek policejního prezidenta Oldřich Martinů.
Náměstek policejního prezidenta nepřímo potvrdil spolupráci Mihála s StB, když prohlásil, že důstojník ztratil předpoklady pro působení na policejním prezidiu a musí odejít.

Podle informací Lidových novin byl Mihál veden v seznamu spolupracovníků StB od roku 1983 a měl krycí jméno Emil. Přitom vlastnil negativní lustrační osvědčení, jak se později ukázalo nikoli na jméno Pavol, ale Pavel. Vedení policie Mihála požádalo, aby předložil nové lustrační osvědčení, které mu ministerstvo vnitra vydalo 1. února.

Policejní prezident Vladislav Husák nedávno řekl, že pokud Mihál lustracemi neprojde, bude muset odejít z prezidia, kde je osvědčení podmínkou k práci. Policista je zatím v pracovní neschopnosti.

Mihálův spis již neexistuje. StB ho nechala skartovat v roce 1988, když nastoupil k
tehdejšímu Sboru národní bezpečnosti.

Kvůli události nařídil ministr vnitra Ivan Langer kontrolu lustračních osvědčení více než 1000 policistů i civilních pracovníků policie na důležitých funkcích.

CO TO JE, ŽE BUDE MUSET ODEJÍT Z PREZIDIA?
Vždyť tím, že se prokazoval falešným lustračním osvědčením spáchal trestný čin!!!!!!!
Neboť co to je jiného, když veřejnou listinu, zcela zjevně vystavenou na cizí jméno, prokazuje skutečnosti, zýkající se jeho osoby? A neberu ani případnou obhajobu, že to bylo neúmyslné, neboť KAŽDÝ zná své jméno.

§ 176 tr. zákona zcela jednoznačně uvádí:

Padělání a pozměňování veřejné listiny

(1) Kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé, nebo kdo užije takové listiny jako pravé,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo

b) způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.

Takže zde připadá v úvahu i odstavec 2, neboť neoprávněně zastával místo, pro které nemá předpoklady a tedy mohl na neoprávněně vyplacené mzdě a dalších požitcích spojených se svou funkcí spáchat i značnou škodu, tedy 500.000,-Kč.

Platí i pro vrcholový managment MORÁLNÍ KODEX POLICISTY nebo platí jen pro plebs ????!!!!!!!!!????????

nejde jen o pozměňování, nýbrž i o podvod ( na "fleku" se obohatil )