1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Komu není rady, tomu není pomoci . Ještě jeden hoste, Ty si myslíš, že ten kdo dostal namazáno si pročítá tuto diskusi a je večer v práci ? Uvažuj ...

Bez komentáře
----------------------------------------

www.legalnivrazda.cz
www.jirikajinek.cz
www.sinagl.cz
www.hucin.com
www.policejnistat.cz
www.policista.com
www.ivanroubal.blog.cz

Toto není reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté mylně domnívají. Toto je reklama na práci některých policistů. Samozřejmě je to zároveň ostuda celé policie. Tuto reklamu sponzorují občané ČR na své náklady, tzv. sponzorský dar pro PČR.

To co zde uvádíte pane, je práce našich politiků. Zpolitizování policie pro své zájmy a záměrné její oslabování. Kdybyjste jen trochu přmýšlel, musel by jste na to přijít. Jinak je to od vás trapné a ubohé, jak se zde prezentujete. Taky se vším nesouhlasím co zde čtu, ale na rozdíl od vás, se snažím policisty pochopit. Podle toho co píšete, tedy oháníte se www stránkama, moc nemyslíte. Asi vás to moc bolí.

Děláte si legraci???? Roubal, Kájínek a spol. za mřížemi=velmi dobrá práce policie...

14.02.2007 19:01 x
Koukám, že seš další zasvěcenej! Nic o tom nevíš, ale blbě kecáš!

Vážení kolegové, fandím všem, kteří mají v úmyslu 27.2. protestovat proti novému služ. zákonu. Věříte ale tomu, že tam budou i ti mladí policisté (25-30let) bez praxe z celorepublikových útvarů, kteří od 1.1.2007 se stali podplukovníky a mají 9-10 platovou třídu? Ptám se, jak se mohli tito policisté stát "elitními policisty" i bez příslušného vzdělání a hlavně praxe? Zřejmě měli včasné informace a dobré kontakty nebo strýčky, kteří jim včas místečka do konce r. 2006 obstarali. Zřejmě tady je ta nová generace policistů, která bude s nasazením života bojovat proti mafiím, korupci, organizovanému zločinu apod. Kdy a kde ale získají zkušenosti, aby byli schopni se orientovat v prostředí různých gangů a zločinných spolčení? Kolik let trvá, než se policista zorientuje ve svém (třeba okresním) městečku? Rád se na to podívám a počkám. Obávám se, že tato firma (PČR) brzy vyhlásí konkurz. Jen aby to nezařizoval soudce Berka. Přejí poctivým a slušným policistům (bez ohledu na délku odsloužených let) hodně zdaru a úspěch při protestu. Váš bývalý kolega.

Když nepravosti tak jen pro někoho, když cukr taky jen pro někoho.

ano tímto bych chtěl všem 23,24,25 i 26 letým podplukovníkům na útvarech z celo-republikovou působností popřát mnoho pracovních úspěchů, protože věřím, že jsou to ti "vyvolení", kteří tu policiji jednou spasí, a vy bývalí majoři, kapitáni, tak jim to kurva už přejte

http://www.novinky.cz/krimi/policiste-sepsali-manifest-proti-slu zebnimu-zakonu_109329_15gfn.html

Tak budete dlouho manifestovat, až nebudete mít nic, otevřte oči a podívejte se realitě do očí. Chcete novelu třistašedesátjedničky ? Budete ji mít, ale určitě ne k lepšímu, Vy nevíte, že stát musí šetřit a současná vláda to myslí smrtelně vážně ! Kdo chce víc nebude mít nic ..... A Vy hlupáci k tomu dáváte šanci ...

Hoste, asi máš pravdu. Nová vláda bude šetřit a utahovat nám opasky. Myslím nás ostatní, ne jen policisty. Musí šetřit, aby si mohli přidat a vyžírat tento stát.

Hoste ty mě připadáš,že sedíš na své kanclíkovksé židli,surfuješ si v práci po netu..dostal jsi pěkně namazáno...a teď se bojíš,že Ti uberou..že mám pravdu:))

Jasan! Chcem aby stát šetřil!!!! Naši poslanci doufám také! V tom případě bude můj utaženej opasek mít smysl! Pokud tu jen štengruješ do policajtů, tak jdi do háje! Na policajty si vyskakuješ, to je v kurzu viď? Rejpni si do poslanců, do vojáků! Vždyť stát je ve srabu a musí šetřit! Když šetřit, tak všichni! I ty, i já, prostě všichni!

NA POLICAJTECH SE V TOMTO STÁTĚ ŠETŘILO CELÁ LÉTA. NENÍ MOŽNÉ ČEKAT, JSME NĚCO MÉNĚ NEŽ ARMÁDA? PRACUJEME SNAD MÉNĚ NEŽ ARMÁDA? MÁME SNAD MÉNĚ SCHOPNÝCH A VZDĚLANÝCH LIDÍ?

Také pro hosta :

Víte o tom, že od 1.1.2007 si z celého spektra státem placených lidí vzali jako cíl odrbat finančně a i jinak jenom příslušníky bezpečnostních sborů ? Pokud by stát na tom byl natolik špatně a řekl by všem stejně - tedy méně všem státem placeným a pod., tak bychom asi museli uznat jistou logiku věci. Ale za nastálého stavu, to co nám od nového roku připravili - hrozně mě vadí to feudalistické přemýšlení, že nezaplatím za pracovní dobu a řeknu přijdeš zadarmo do práce- Přečtěte si záznam z jednání prezidenta EUROCOPU v ČR, který byl německým policistou, kdy si nedokáže představit, že by německý policista pracoval zadarmo, tedy těch našich 150 hodin zadarmo. Kterého vola mohlo tohle napadnout při " tvoření " nového zákona tam dávat nějakých 300 hodin zdarma a potom slevit na 150 hodin zdarma. Toto je celé v duchu doby před rokem 89, kdy byl fixní plat bez ohledu na čas ztrávený ve službě. Snad je rok 2006, žijeme snad dle jasného pravidla - za vykonanou práci náleží spravedlivá odměna - nebo si zde jen hrajeme na zaručená práva daná ústavou ?

Rok je samozřejmě 2007, měl jsem namysli, že to nakonec v roce 2006 nechali projít až do účinnosti přes avízo, že s tím chtějí něco udělat.

http://zpravy.idnes.cz/policejni-nespokojenci-sepsali-manifest-3 61-f2l-/domaci.asp?c=A070214_111940_domaci_ton

Podívejte se na stránky policisty a rozhodnutí nejvyššího správního soudu u vojáka z povolání. Je to hříčka slov, ze které vítězně voják rozhodně neodchází. Týká se to zejména výsluhy.

opravuju
http://www.vysluhoveprispevky.estranky.cz/

V první řadě, díky iniciativě za zorganizování setkání na půdě PA v Praze. Alespoň něco málo se podařilo.
Dnes sem píši ale z jiného důvodu. Položil si již někdo otázku, co bude pak, co bude následovat a jestli jsme schopni celou věc dotáhnout perfektně až do konce? Tím mám na mysli, že celé toto spontánní hnutí totiž zatím nedělá nic jiného, než že se snaží odstranit pouze následky něčího velmi špatného jednání. Nikdo už se ale nezabývá, kde je příčina toho všeho.
Jak zde bylo již několikráte uvedeno, celý paskvil v podobě z. č. 361 nevznikl sám do sebe. Ten vznikal postupně v poslanecké sněmovně na základě lobování našeho vedení, které mělo zájem, aby tento zákon vyhovoval pouze jim a případně jejich rodinným příslušníkúm.
Předem předestírám, aby mne někdo hned nechytal za slovo, že nyní vůbec nemluvím o poctivých řadových policistech, sloužících již za doby totality. Mluvit chci o těch starších, rádoby policistech, kteří se dnes vznešeně nazývají management. Jak zde bylo již uvedeno, mnozí z nich mají vysokké školy VB, dokonce se někteří honosí titulem Judr. Ano, tzv. maturity a VŠ z rozkazu, kde byly nejdůležitějšími předměty VUML a ruština. Všimněte si prosím, jak jsou tito jednotlivci adaptabilní na nové prostředí. Po revoluci se na chvíli ztáhli do pozadí, aby se pak po přehnání bouře opět vrátili na výsluní. A dnes? Dnes jsou zase hezky spokojení, neboť si připravili krásný zákon, který jim mimo jiné zajišťuje nádherné platové podmínky a navíc jim dává do ruky zbraň, pomocí které mohou naprosto nekompromisně zničit kohokoli z podřízených, který by si náhodou dovolil tento stav kritizovat.
Víte, připadá mi směšné, kdy na jedné straně v naší zemi se všichni politici ohánějí nutností všech lustračních osvědčení a já nevím čím ještě vším, a na druhé straně v silovém resortu MV nadále pracují tito lidé na vysokých vedoucích funkcích. Na jedné straně zde máme úřad pro vyšetřování zločinů komunismu, a na druhé straně bolševici v ilegalitě páchají (minimálně morální) zločiny přímo ve vedení MV. Copak si již nikdo nevzpomíná, jakou úlohu měly bezpečnostní složky za totality? Především udržet lidi této země na uzdě. A jestli si někdo myslí, že se tito lidé po revoluci změnili, pak se šeredně mýlí. Dokazují to minimálně svojím arogantním jednáním a činnostmi ve vedení policie.
Proto na závěr malá úvaha. Snad se mi alespoň trochu podařilo poukázat na jednu z hlavních příčin dnešního stavu u polcie. Pokud se totiž tyto lidi nepodaří postupně odstavit od jejich pozic, muíme počítat s tím, že budou i nadále škodit a maximálně se tak starat pouze o svoje výhody, popřípadě o výhody nově nastupivšího příbuzenstva na uvolněná lukrativní místa.

Soudný člověk může s tebou souhlasit asi tak s tím, co je uvedeno v prvním odstavci. Potom s mafií rodinných klanů u PČR a mlíčňácích s jakoukoliv VŠ, deroucích se bezohledně na vedoucí místa. Jinak jsou to samé polopravdy. O těch školách z rozkazu a nejdůležitějších předmětech se nemá cenu s tebou bavit. To napsal člověk který o tom nemá ani páru, nebo vědomě lže. Přeber si to.

Možná kolego,
co je to morální zločin? Copak asi ty víš jakou úlohu měly bezpečnostní složky za totality? Dopravka, kriminálka, obvoďáci a podobně. Nepleteš si to všechno dohromady?

Na vysvětlení. V žádném případě nechci celou věc bagatelizovat a házet všechny do jednoho pytle. To určitě ne. Mám však takový dojem ( sloužím již dosti dlouho ), že ti schopní z řad starších, byť sloužících ještě za totality, již dávno odešli a hravě se uživí v soukromém sektoru. Nepatřím zrovna k těm nejmladším a nejsem vysokoškolák. Zdůrazňuji to proto, aby si někdo nemyslel, že jsem mlíčňák s jakoukoli VŠ, deroucí se na vedoucí místo. To vůbec ne. Jenom zde chci poukázat na fakt, že dosavadní stav u policie neumožňuje novým mladým, vystudovaným lidem (až na protekční vyjímky ) ukázat, co v nich je. Tím vůbec nekladu rovnítko mezi porevolučními vysokoškoláky a automatickým nárokem na různé funkce. Ale proboha, proč těmto lidem někdo nedá šanci ? Tím mám na mysli šanci v podobě jasných pravidel o možnosti zúčastnit se, po dosažení určité praxe, celého procesu řízení naší firmy. Nikde není napsáno, že na těchto funkcích pak již musí navždy zůstat. Prokáže-li se v praxi, že tento není shopný, příjde jinný. To pak přináší i konkurenční prostředí a zároveň tlak, aby se i vedení snažilo plnit si své povinnosti co možná nejlépe. Současný stav akorát vyhovuje našim " dinosaurům " a vůbec je nemotivuje, aby se alespoň pokusili se současnou situací něco dělat. Spíše naopak mají tito zájem současný stav spíše zakonzervovat. Z jejich pohledu je to vcelku pochopitelné. Jen na dokreslení, ještě jsem si na tomto fóru nevšiml, že by někdo z těchto z lidí, jichž se celá věc týká ( až na pár čestných vyjímek ) poukázal na nemorálnost nového sl. zákona, natož aby nás, obyčejné pěšáky, v našem snažení podpořil.
Ještě jedna věc pro " JUDr ". Píšeš zde, že o tom nemám ani páru, nebo že dokonce lžu. Nechci se s tebou přít, kdo má pravdu a kdo ne. Bohužel s lidmi o kterých zde píšu, přicházím skoro každý den do styku. To, že mám na drtivou většinu z nich takový názor, za to si mohou sami. Nemá cenu tu rozvádět jejich odbornou zdatnost, ale jim chybí v mnoha případech i všeobecné znalosti z lidského života vůbec a fundamentální prvky slušného chování.
V čem pouze abnormálně vynikají, lze nazvat zupáctví a absolutně arogantní přístup k jakýmkoli jiným názorům, než jsou jejich. Takže nevím, kde je chyba.
Pro "?". Morálním zločinem mám na mysli hlavně následující.
Píšeš zde, že nevím jakou úlohu měly bezpečnostní složky před revolucí. Víš, není mi již pět let, abych si tuto dobu nepamatoval. Chceš mi tvrdit, že funkcionáři z této doby byli vybíráni jen a pouze na základě svých vynikajících schopností a vědomostí ? Přeci musíš vědět, že v této době na prvním místě byla naprostá oddanost jedné straně, politická angažovanost a bezvýhradná poslušnost. Na odbornou zdatnost a lidské morální vlastnosti se hledělo až v druhé řadě. Dle mého názoru, lidé kteří se na vedoucích funkcích na tomto systému podíleli moc dobře věděli, co za jidášský groš dělají. Dnes tito lidé o tom neradi slyší a pomalu by chtěli, abychom na tuto dobu zapoměli. Jim totiž chybí jakákoli sebereflexe. A argument, že za nic nemohli, že pouze plnili rozkazy, to zní trochu lacině. Tyto argumenty v historii již zazněly, akorát v jinných souvislostech a v jiné době. I v této měl každý možnost volby. Bylo to pouze otázkou osobní odvahy. V tom já právě vidím výšše zmíněné morální zločiny.

for realista

Pane kolego, zrovna tak jako ty se díváš na své starší, nebo stejně staré soukmenovce na vedoucích místech, tak se má generace dívá i na tebe. Tys také sloužil minulému režimu, bral za to mrzký žold. Hlídal partajní sjezdy a takto svou službou zajišťoval volný průběh stranických akcí. Možná žes byl i v KSČ jako drtivá většina z vás. Takže prosím, zabal si kufr a vypadni. Rentu bych ti nedal, aspoň bude na naše platy. Školu taky nemáš, tak co zde ještě pohledáváš.

Tak poslouchej, ty trumbero. Osobně jsem k policii nastoupil v devadesátých letech, takže žádná spolupráce se soukmenovci u mne nepřipadá v úvahu. Další věc. Vysokou školu jsem dělal za vlády právě tebou zmiňovaných soukmenovců, kdy mi tito znemožnili školu úspěšně dokončit.
Nevím, kdo jsi a kolik ti je let, ale v mých očích jsi směšný, když zde vystupuješ pod jménem nové generace a všechny hážeš do jednoho pytle. Přečti si pozorně mé příspěvky a zjistíš, že já nekritiziji všechny lidi paušálně a už vůbec bych si nedovolil uplatňovat zde kolektivní vinu, já jsem mluvil o konkrétních lidech a s tím si myslím většina mých kolegů souhlasí, alespoň co je mi známo.

Tak jsem dámy a pánové dostal tu zázračnou výplatu.To je hnus jako trus.V loni jsem měl průměr 18100Kč a moje první výplata je jak jsem předpokládal 15500Kč.Takže konec všem pracovním výkonům a já osobně končím.Sbohem pane dementní ministře a prezidente

PROPADY JSOU DOST PATRNÉ V NEJNIŽŠÍCH TŘÍDÁCH, ALE NAOPAK ZA VODOU JSOU PANÁČCI NA FUNKCÍCH A POSTECH.

PRO VŠECHNY (Lukáš Heinz PMJ Praha, 13. 02. 2007 )
Všechny názory co jsem tady kdy napsal byly mé názory soukromé. Říkám to proto, aby nikdo nepochyboval, že názor, který tady teď vyslovím není oficiálním názorem NOSP ani Iniciativy. Nesmírně si vážím aktivity Iniciativy zvlášť když vím, jaký strach ze sankcí u mnoha kolegů budí jen pomyšlení na odpor vůči nadřízeným. Nesmírně si vážím Milana Štěpánka za to že dokáže být diplomat i v nejvypjatějších situacích a z každé situace vytěžit maximum pro policisty, zvláště když je srozuměn s tím že politici se kterými jedná neříkají nikdy úplnou pravdu. Já nemusím být diplomat, protože s politiky nejednám, jsem jen předsedou malé základky NOSP a především policistou PMJ. Když jsem před třemi lety kolegům tvrdil, že počítají s našimi hromadnými odchody a proto dají naše pravomoce armádě nikdo mi nevěřil. Když jsem před třemi měsíci tvrdil kolegům, že někteří z nich mohou jít s platem dolů, nikdo mi nevěřil. Mnoho kolegů si myslí a i těch bývalých, že rozhodnutím politiků uniknou nějakým kouzelným způsobem. Přitom všichni víme, že názor politika je pružnější než guma u trenýrek. Dokáže se se otočit milionkrát a pořádně šlehnout do nejcitlivějšího místa. Pokud pan ministr nyní tvrdí, že nikdy nesáhne na výsluhy, může za měsíc tvrdit pravý opak. Mnozí kolegové si myslí, že odejdou s výsluhou do civilu a uniknou tím osudu ostatních. Ovšem nikdo jim nikdy nezaručí, že výsluhu mohou pobírat i v budoucnu. Veřejnosti jsou naše výsluhý trnem v očích, ta nás nepodpoří. A že je to jinde tradicí a zvykem. To české politiky nikdy moc nezajímalo. Ani bývali ani současní kolegové, kterých se zákon 361/2003 Sb. týká neuniknou společnému osudu. Ať se schováte na jakékoliv místo, ať již jste v civilu nebo tam odejdete nikdo jiný než VY SAMI se nezasadí, abyste žili né živořily, aby vám zůstalo alespoň něco málo výhod, které máte. KDO SE O NIC NEHLÁSÍ NIC NEDOSTANE. Rozpočet téhle země není velký a největší kus si vždy urvou ti co jsou nejblíže a ti co nejvíc křičí. TAK PŘIJEĎTE TEĎ A KŘIČTE, PROTOŽE PAK UŽ MŮŽETE JEN PLAKAT.

Souhlasím s tebou ve všem.Když se nezasadíme o svá práva teď tak už nás nikdy nebudou brát vážně.

S tím cos napsal se nedá NESOUHLASIT, je to pravda od prvního slova do posledního. Slovo politika v této republice nic neznamená, je to míň než pšouk. Když se člověk podívá do novin, tak vidí tu bídu. Kdo z nich je čistej a není namočenej v nějaké křivárně a proto potřebují policii slabou a nemohoucí. Proto to horečné obsazování vedoucích míst lidma bez zkušeností a nucení k odchodu policistů zkušených.

Slova, která zazněla výše, jsou svatá pravda! Páni kolegové, zamyslete se nyní nad svojí situací, která nastala dnem 1.1.2007. Není to jen to, že vykonáváte tu nejšpinavější práci - myslím Vás, kteří jste v přímém výkonu služby ( byl jsem taky 15 let) a šli jste s platem dolů. Ale je to i skutečnost, že budete marodit, budete čerpat ŘD, OČR.... a o toto se Vám bude krátit základ a peníze půjdou dáme dolů. Je to i o tom, že dneska se bojíte podat si odvolání - páni ředitelé totalitní přežívavci na vás činí nátlak a Vy ze strachu své odvolání stáhnete. Ale že pan ředitel si sexuálně špásuje v pracovní době se svoji personalistkou, to je normální za prachy daňových poplatníků??? Že jako management PČR pracují lidé, kteří jsou jen figurky a o ničem nerozhodnou a že na krajských správách se 50% lidí kope do z odpuštěním prdele a vymýšlí voloviny..... Něco s tím nyní dělejte, DEJTE VĚDĚT svůj názor ven, NEBOJTE SE! Nebudete vystupovat jako jednotlivci, jako síla!!!! právě posloucám i zprávy o dnešní demonstraci lékařů.---- nebojí se a dosáhnout svého - nyní výrok - NEVZDÁME TO JEN TAK! takže toto heslo si dejte i Vy,ale ne jako frašku,ale jako skutečnost! Veřejnost i policiti Vás potřebují! V jednotě je síla a jedině tak něco dosáhnete. Jsem Váš bývalý kolega, vím o co goou a jednoznačně Vás podporuji. Jestliže mě na vaše setkání pustí, dojedu taktéž. Vždyť i mě jde o věc, o moje a i vaše budoucí výsluhy a jejich výši. DRŽÍM PĚSTI a PŘEJI ÚSPĚCH!!!! bývalý kolega z Vysočiny

Přátelské setkání příslušníků BS

-

27.2.07 v 13.30 hod. v objektu PA Praha



Převzato dne 14.2.2007 z http://www.policista.estranky.cz/

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::



Web pro všechny bývalé příslušníky bezpečnostních sborů České republiky, kteří ukončili služební poměr dle ust. zákona č. 186/1992 Sb. - o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
Zde můžete prezentovat své názory na celou problematiku valorizace příspěvku za službu a popřípadě se kontaktovat za účelem podání hromadné žaloby na Ministerstvo vnitra ČR v případě zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o valorizaci příspěvku za službu.