1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Na zamyšlení :

Příslušníci policie hlídají okolí hotelu Corinthia Towers v pražských Nuslích. Na místě jsou zřejmě i policisté ozbrojení samopaly. Důvodem je podezření z možného bombového útoku islámských teroristů. Nebezpečí však bylo vyhodnoceno jako středně malé.

Policie zpřísnila v minulých dnech bezpečnostní opatření na pražském ruzyňském letišti kvůli zvýšené hrozbě teroristického útoku. Podle ministra vnitra Ivana Langera nebyla hrozba vyhodnocena jako vážná. Nejde však ani o běžný anonymní telefonát. Podle mluvčího BIS Jana Šuberta policii varovala senzibilka.

Najednou nám hrozí útok nebo to je od pana ministra elegantní způsob jak mnoha kolegům v Praze zabránit v účasti na možné demonstraci ? Jakému dalšímu strategickému objektu bude dále hrozit možný teroristický útok ?

Na tento stát serou všichni, včetne teroristů.

Další hrozba je na plánu....27.2......

V noci jsem měl taky vidění, taky hodně konkrétní, jako ta senzibilka, že Husákovi, Langerovi a Kalouskovi někdo brzy nakope p*del.... Měli by je někam uklidit. Daleko a na dlouho.

Víte co je největší psina? že všichni tři pánové spoléhají právě na polici, že jim tu jejich .... ochrání.

Už máte výplatu?Tak se podělte s ostatními jak jste na tom?
Já - 1000,-kč

Já jsem mínus 2500Kč a to nepočítám ještě těch 150 hodin zadarmo

To by mě zajímalo, jak PP vysvětlí veřejnosti, že na základě vidění senzibilky je letiště Ruzyně posíleno dalšími policisty se samopaly a obrněným transportérem ( alesppoń že dojel a nebyla další ostuda ).

Pro Míšu:
Myslím, že tento tvůj Re: příspěvek byl určen mně, a velmi rád bych poznal uváděnou tzv. Iniciativu, resp. její zástupce. Neumlčuj však nikoho předem ve smyslu „přednes na místě své názory a požadavky nebo mlč a zůstaň doma“. Raději by také Iniciativa měla užít formu oficielního opběžníkového „dotazníku, resp. petice“ k vyjádření názoru všech policistů, kteří se na akci nedostanou, a to učinit formou skutečně nezpochybnitelnou, a jako takovou a nezpochybnitelnou listinu s vyjádřeními a podpisy respondentů, listinu to předložit předložit ministrovi, vládě a současně médiím.
PS pro přispivatele :
- prosím pokud možno v RE: zprávě „REAGOVAT“ uvádějte v záhlaví na čí příspěvek reagujete, neboť bez tohoto již je v tom již dost velký zmatek.

Proč není jako VOŠ uznána důstojnická škola, kde se vyučovaly osborné předměty související přímo s policejní prací. V současné době jsou policisté, kteří absolvovali důstojnickou školu, nuceni nastoupit na jakoukoli VOŠ, třeba i zemědělskou, dřevařskou nebo rybářskou, jenom aby splnili kritéria pro 7 PT. Nikoho nezajímá, že práci dělají 20 let a té práci rozumí. Je to svinstvo, které nemá obdoby - styďte se pánové !!!

Oni se nestydí, oni mají koryta jistá a hlavně pro ně ušit zákon na míru. HNUS VELEBNOSTI.

Policie a zákony:
polda Alfons

KOUŘENÍ NA PRACOVIŠTÍCH MV

Dobrý den, moje připomínka se týká celého vnitra - jedná se o tolerované kouření, ke kterému dochází na mnohých pracovištích i přes deklarovaný zákaz. Sám se pohybuji jak v budovách Policie, tak v civilních objektech vnitra a jen člověk zcela zbavený čichu a zraku si nemůže nevšimnout, že na pracovištích MV se prostě více či méně skrytě kouří. Řadový pracovník se často může jen těžko ohradit, když si na pracovišti vykuřuje třeba zástupce ředitele atp. Kuřáci si drze zapalují v pravidelných intervalech v pracovní době buď přímo v kancelářích, na schodištích nebo v málo využívaných prostorách, v lepším případě vycházejí před budovu. Nemyslíte, že by stačilo pár rychlých, "přepadových" NEOHLÁŠENÝCH kontrol na pracovištích (zápach spáleného tabáku opravdu nejde nerozpoznat) a důrazné potrestání padni komu padni? Možná by také nebylo od věci prodloužit kuřákům pracovní dobu alespoň o hodinu jako kompenzaci za část jejich prokouřené pracovní doby.

Když jsi kuřák a máš čtyřiadvacítku, tak to prostě nejde. Nemůžeš opustit pracoviště a jít hulit ven. Zrovna tak jako jsou a byli nesnesitelní někteří kuřáci, je to teď obráceně a ještě bonzujou. Žalovat se nemá, ale hlásit to musím. Tak žaluj a posílej přepadovky, třeba se vyšplháš po zádech kuřáků na vedoucí místo a budeš špiclovat sám. A hlavně trestat, aby měla tvá dušička pokoj. Jestliže je kuřák na uzavřeném pracovišti a jsou zde kuřáci, je toto nařízení stupidní a ty tam nemusíš lézt.

Alfons, máš pravdu. Nedávno jsem slyšel jednu sekretářku jak říkala drohé, že jí od kouření bolí celá sanice /čelist/.

Raději cítím cigaretu, něž pot, moč, stolici a blitky bezdomáčů, běženců a podobných. Kde asi pracuješ, toť otázka?

Kolegyně, nebo kolega se správně vyjádřil, přijďte na přepadovou kontrola, když tam budou výše v příspěvku uvedení a budete blít s námi společně. Možná si odnesete i dáreček v podobě vší, blech, žloutenky různého typu, a TBC. Kdo se bojí nemá z uvedeného nic.

Všechno jde, ale musí se chtít u nás všichni kuřáci chodí kouřit před oddělení a i dozorčí služba, kdy to za ně na těch deset minut vezme nějaký nekuřák. Záleží pouze na vás jak se mezi sebou dokážete domluvit.

pro Alfonz. ..nech kuřáky bejt, jsou teď důležitější věci a ne nějaké kouření...

Kuřáci jsou bezohledný závislý individua, který nerespektují právo normálních lidí na čistý vzduch ani zákony. Když nemůže chudák kuřák vydržet čtyřiadvacítku bez svýho jkedu, je to jeho problém. Já zas těžko vydržím tak dlouho bez sexu a taky ho neprovozuju na pracovišti v přítomnosti kolegů.

Doutníček?

Dej si nicku bonzáček, vystihne tvou osobnost na sto procent.

pro ja13 a obecně všem
- S výplatou máš skutečně pravdu. Nyní v únoru jsem si pčítal výplatu za lednu, kdy jsem měl 2 dny ŘD a divil jsem se jak se podle „výplatní pásky“ nemohu dopočítat. Dříve do bylo o fixním platu (vč.ŘD a nemoci). S účinností od l..l.2007 jsme podepisovali platový rozkaz (výměr). Dříve si to člověk spočítal lehce součtem základních složek příjmu +ev. přesčasy ap. a dopočítal se hrubé mzdy. Nyní ale musí počítat kolik % činí jeho ŘD z fondu pracvovní doby na daný měsíc a tyto násobky pak odečítat od jednotlivých současných základních složek příjnu (dle platového výměru) u každé jednotlivě, pak k tomu přičíst náhradu za ŘD (vypočtenou nyní z průměru 4.čtvrtletí r. 2006), a poté se dostane na hrubou mzdu (odpracovaný plat), od které pak odečte SP, ZP a daň, a tak se konečně dopočte k tomu co dostane jako mzdu k výplatě na ruku (resp. na účet). Já jestliže jsem měl loňský průměr nižší, tak pochopitelně na rozdílu ve výpočtu platby za letošní ŘD na tom tratím. Nedej Bože abych si vzal celý měsíc dovolenou (nebo byl nemocen), tak bych se asi divil dvakrát, neboť podle mne bych jako odpracovaný plat měl „0“ a ve výpočtu náhrady za dovolenou dle fondu pracovní doby bych byl krácen na zákl. náležitostech složek sl. příjnu dle minulého „průměrného hod. platu“. TO JE TO CO NÁM NIKDO TAKÉ DŘÍVE NEŘEKL, když jsme podepisovali platební výměry, a mysleli si, že to co je tam součtem základních složek platu napsáno je nedotknutelné. HAA - HAA - HAA.

No tak to nechápu vždyť říkali,že pokud marodím první měsíc mám plnou palbu jako když chodím do práce.

pro Mirrok

nejsem sice už polda, ale pořád kluky zastupuju a tohoto jsem si v zákoně všimnul. Tak si jenom tak představ, že neštěstí nechodí po horách,ale po lidech. Třeba si přivodíš pracovní úraz...... problém ve mzdové oblasti, zlomíš si nohu - ruku ve volnu...... problém s platem....; dovolenou si možná užiješ,ale další měsíc - čtvrtletí jdeš s platem...... Budete se totiž pánové ještě v průběhu roku setkávat s mnohými překvapeními,ale bohužel v tom negativnímslova smyslu. Nechci Vás strašit, ale na takotvouto alternativu musíte být připraveni!!! BOHUŽEL!!!

kutenberg polizist

Tento prispevek zde umistuji proto, aby laicka verejnost byla informovan o skutecne stavu, ktery panuje v Policii CR a pripadne se mohla k problemu vyjadrit ci prispet radou, jak se obdobna situace treba resi mimo resort tedy tzv. v civilu. Text byl zaslan i p. ministrovi.

Vazeny pane ministre,

jako policista delsi dobu sleduji Vase ruzna medialni vystoupeni tykajici se problematiky Policie CR. Soucasne v posledni dobe pozorne ctu diskusni prispevky a Vase odpovedi na Vasich webovych strankach. Zaujala mne jiz v preducinnostni dobe noveho sluzebniho zakona Vase nektera vyjadreni vysvetlujici nektera ustanoveni zakona. Dost policistu vkladalo velke nadeje ve vysluhovy prispevek a do aplikace tzv. karierniho radu vyplyvajiciho ze zakona a z nich vyplyvajici moznosti odchodu starych ci starsich policistu z vedoucich funkci.
Sam na svych webovych strankach jste ve vyjadreni k diskusnimu prispevku ze dne 18. 1. 2007 nicka Stenly Dubinatorowskeho uvedl, ze toto jsou faktory cituji „naopak po dosažení delší doby služby podporující generační obměnu sboru“. A i tato Vase slova mne vyprovokovala k tomuto kroku.
Jak pak mame my policiste v soucasne dobe vnimat na vysokych funkcnich postech funkcionare, kteri jiz vekem o nekolik let presahli vznik naroku na starobni duchod, ktery pritom jiz pobiraji soubezne s platem policisty a pritom ani jejich odbornost ani prace ani oni sami nejsou pro policii rozhodne prinosem?
Vime o tom, ze s takovymi funkcionari budou provedeny pohovory, ktere je maji motivovat k odchodu do zajiste zaslouzeneho duchodu. Ale je takovyto pohovor skutecne motivujici k odchodu?
Proc by tito funkcionari s vysokym platem sami ze svych vetsinou teplych kancelari odchazeli?
Proc tedy obecne po dosazeni naroku na starobni duchod takovemuto funkcionari neni nabidnuto bezne radove pracovni misto? Myslim, ze by tech tzv. deleslouzicich bylo hodne moc malo!!!
Rozhodne bez osobnich antipatii bych Vam nyni jednoho z takovychto spickovych funkcionaru predstavil. Je jim pplk. Havranek, zastupce reditelky OR PCR v Kutne Hore pro trestni rizeni. Tento policista se do teto spickove funkce dostal fatalnim rizenim osudu. Bohuzel byt je zastupcem pro trestni rizeni, jedna se o cloveka pravem a natozpak trestnim temer nedotceneho a proto po celou dobu vykonu teto funkce temer vyhradne se stara o chod ekonomickeho oddeleni OR a jine cinnosti jen ne o trestni rizeni. Jeho nektere vyroky a rozhodnuti ucinena v souvislosti s trestnim rizenim jen vyvolavaji u nas jeho podrizenych usmev, smich, povyrazeni a udiv, jak vyssi funkcionari tento fakticky stav trpi ci toleruji jiz nekolik let?
Pritom mu je jiz kolem 58 let, narok na starobni duchod mu vznikl zrejme v jeho 55 letech a zajiste pobira starobni duchod spolu s platem policisty a pokud se k tomu pripoctou naklady na denni dojizdeni sluzebnim automobilem z benesovska, tak naklady na takovouto temer zbytecnou pracovni silu u Policie CR jsou skutecne astronomicke ve srovnani s naklady na pracovni sily, ktere vlastne delaji tzv. na nej, tedy mam na mysli nas jeho podrizene.
No a zajiste pokud bychom se podivali na vetsinu okresnich a krajskych reditelstvi v republice, bude stavajici stav zrejme misty obdobny. Rozhodne ale bude urcite rozdil oproti shora uvedene situaci v Kutne Hore v kompetentnosti a erudici techto funkcionaru oproti pplk. Havrankovi.
Je jasne, ze stav u Policie CR se bude menit pomalu a obtizne, ale myslim, ze jako ministr vnitra CR byste mohl dat proverit mnou uvadene skutecnosti a nechat se informovat o zjistenem stavu a pripadne prijatych opatrenich. Rozhodne ale zde Vam nechci a ani nemuzu radit Vase rozhodnuti a kroky.
Nas radove policisty rozhodne zajima, jaci lide nam veli a vlastne rozhoduji o nasich pracovnich zalezitostech a osudech. Domnivame se, ze svych velitelu bychom si meli vazit a obdivovat je pro jejich znalosti a erudici a pristup k nam, jejich podrizenym. A proto by meli byt nasimi veliteli!!!
Bohuzel musime konstatovat, ze v soucasne dobe tomu tak u OR Kutna Hora PCR bohuzel neni.
Verime, pane ministre, ze v brzke dobe pozname Vas zasah v teto veci ci oblasti.
Predpokladam, ze vsichni ctenari pochopi mou nechut se podepsat pravym jmenem. Ale diskuse je mozna na zdejsich webovych strankach.


kutenbergsky polizist
reagovat
31.01.2007 16:50 p

Náhodou akce se stěhováním SKPV v jeho podání byla super:-), ale jedno mi vrtá hlavou proč si ho nevzal K. na Prahu-venkov, když tam je teď plno logistické práce se scelováním Prahy-východ a Prahy-západ.

Psal jsi to ty Honzo?

herdek kdo tady o mně šíří ty děsný lži.... dyť já sem takovej pracant a inteligent jak se říká až na půdu!!!!!! no a kdo mi to tak závidí ten můj těžkej služební život??? vždyť sem na takový teplounký a krásně placený mýstečko v Kutný Hoře čekal 47 let službi v Benešově. a když už mně tam pro pytomost mně úplně vlastní nechtěly, vislali mně na pracovní vízvědy k vám do Kutný Hory........

Pane kolego, je zvykem, že když někoho konkrétně jmenuji a mám proti němu výhrady a jak je vidět podstatné, je slušností se také představit plným jménem, případně funkcí a místem zařazení. Takhle to zavání mstou a křivárnou.

Manifest 361 v únoru
14.02.2007

12 lidí

Policisté dosud hrozili demonstrací, ale minulý týden se dohodli na veřejné diskusi s vedením ministerstva vnitra a policejního prezidia.

"Chceme pod střechou a korektně dojít k dohodě o nápravě zákona. Na toto fórum jsou zváni všichni předsedové odborů z řad hasičů, vězeňské služby, justiční stráže a celníků i tisíce příslušníků bezpečnostních složek," sdělil Miloš Plechatý z Iniciativy, která protest organizuje spolu s Nezávislým odborovým svazem policie.

Možnosti svolání pouličních protestů se však policisté stále nevzdali. "Pokud zde nedojde k závěrům o nápravě zákona, demonstraci svoláme," zdůraznil.

Své požadavky na změny v zákoně sepsali v petici, která se bude na akci podepisovat. Text má celkem 14 bodů a týká se mimo jiné hrazení služeb o svátcích či prodloužení zkušební doby na tři roky. - petici čtěte zde

Organizátoři očekávají tisíce lidí
Podle něj má akce také zmapovat, kolik lidí ve skutečnosti se zákonem nesouhlasí. Náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar totiž už dříve pro iDNES.cz uvedl, že Iniciativa zastupuje jen "pár nespokojených".

"Nevěřím, že je nás jen hrstka, jak tvrdí náměstek Salivar. Jsem přesvědčen, že nás jsou tisíce a všichni na fórum dorazí," uvedl Plechatý.

Pronájem možná budou platit sami policisté
Akce je naplánována na 27. února od 13:30. Organizátoři mají přislíbené prostory Policejní akademie v Praze 4.

Pokud však vedení policie fórum v akademii nakonec nepovolí, mají organizátoři v záloze ještě jiný objekt. Ten by si ale museli pronajmout. To by pak platili sami policisté včetně svých odborů, protože odboráři vězeňské služby se na akci zatím odmítli finančně podílet.

"Vyzýváme příslušníky všech bezpečnostních sborů, aby se nenechali zastrašit a na toto setkání přišli. Akce je první a poslední tohoto druhu," dodal Plechatý