Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Jen škoda, že nežijeme o pár století dříve a nemůžeme udělat defenestraci se vším, co k ní patří. Jen místo kopí bych pod okna PP navezl fůry hnoje, aby se páni cítili "jako doma".

kopí bych pod oknama nechal, osvěčili se.

pro Člověk
Asi bych tě trochu opravil v tom, že pod okna bych dal žito "aby si ti blbci ještě při pádu " stále mysleli, že sice padají, ale zase jen stále do svého koryta", z čehož by je ihned vyvedl dav, který by je potom "dole" hned ukamenoval.

Pane ministře a policejní figurky okolo,
novým rokem jste započali éru TOTÁLNÍHO ROZKLADU u policejní složky, které spějí do velkých problémů a k amaterismu. Nové adepty nemá čimkoliv motivovat a délka nových zaměstnanců bude velice krátká, až pochopí systém práce a odměňování u tohoto mafiánského spolku.

pane langer. jsem opravdu rad ze jste ministr vnitra. jeste tam chvilku vydrzte. protoze vam se neda uprit jedna skutecnost. jste prvni MV ktery nemel strach PCR uplne doku*vit. blahopreji. jen tak dal. :-))

Zemřel při odklízení stromu
Sedmatřicetiletý Dušan Lipovský zahynul ve čtvrtek 18. ledna okolo 19. hodiny nedaleko Slunečné na Českolipsku, když jako profesionální hasič odklízel se svými kolegy popadané stromy při orkánu Kyrill. Hasiči odklidili dva kmeny a při odklízení třetího spadl na Dušana Lipovského vzrostlý strom.

Přestože se ho snažili kolegové okamžitě vyprostit a poskytnout mu první pomoc, jeho zranění byla fatální. Ani přivolaní záchranáři už jeho život nezachránili.

Proto pan ministr neodpovídá, protože ví jaké rizikové ohodnocení mají na prezidiu a jaké lidi v přímém výkonu. Já se ptám, proč vůbec člověk v kanceláři má nějaké rozikové ohodnocení?

Navíc neměl ministr vnitra ani tolik slušnosti, aby se o tomto hasiči zmínil, nedejbože navštívil jeho družku s rodinou. Politické korýtko je přednější.

Nejslavnější vězeň Jiří Kajínek



3.1.2007 9:49 | Krimi a záhady

Kdyby se pořádala anketa o nejznámějšího vězně v Česku, asi by s přehledem zvítězil. A existují sázky na to, jestli se mu povede utéct i z Valdic, kde si odpykává svůj doživotní trest.

Doživotní rozsudek vynesl 23. června 1998 Krajský soud v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus o vraždu. Kajínek od začátku vinu popírá a už několik let se snaží o obnovu procesu. Zatím marně. Letos v srpnu Vrchní soud v Praze nevyhověl stížnosti, kterou Jiří Kajínek podal proti verdiktu plzeňského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o obnovu procesu. „Dnes je moje víra v justici velice otřesena, ale stále doufám, že je možné se dovolat pravdy a spravedlnosti,” vzkázal z vězení.

Pravda je, že odstupující ministr vnitra Pavel Němec v srpnu podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona při posuzování nových důkazů, které chtěla Kajínkova obhajoba v novém procesu použít. Obdobnou stížnost podal v roce 2001 také ministr Pavel Rychetský, ale neuspěl.

Obraz nespravedlivě stíhaného vězně Jiřího Kajínka tak v očích veřejnosti jen sílí. A Kajínek ho pilně podporuje. Prostřednictvím internetu se z vězení vyjadřuje nejen ke svému případu, ale k libovolným tématům. Na jeho podporu se sepisují petice a v nedávném výzkumu o jeho vině pochybovala už vice než polovina dotázaných!

Přitom stačí shrnout prostá fakta a pětačtyřicetiletý Jiří Kajínek se rázem přestane jevit jako „omylem zavřený slušný člověk”. První konflikt ze zákonem měl už jako nezletilý v roce 1974. Do vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl odsouzen znovu, tentokrát za krádeže v bytech, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele. Při zatýkání totiž zranil tři policisty železnou tyčí. V roce 1990 byl propuštěn na svobodu v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla. Později byl souzen znovu za bytové krádeže, a především za loupežné přepadení policistů v Praze 4, při kterém jim odcizil zbraně a služební vozidlo. Vyfasoval jedenáct let a seděl na Borech.

Patřil k vzorným vězňům kladně hodnoceným za vzorné chování a práci navíc. Proto mu byla povolena dvoudenní dovolená (21. – 23. ledna 1993), přestože byl označen ve spise jako nebezpečný recidivista a taková výhoda mu neměla být vůbec umožněna. Kajínek se z dovolené do věznice nevrátil a stal se trestancem na útěku.

30. 5. 1993 měl kolem osmé večer zastřelit v zatáčce na silnici pod plzeňskou věznicí Bory nejméně dvanácti ranami podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30). Pětadvacetiletý Vojtěch Pokoš útok přežil jen díky včasnému zásahu záchranky a později se stal korunním svědkem. Vraždu si měl objednat podnikatel Antonín Vlasák a podle obžaloby za ni Kajínkovi dal sto tisíc.

Jiří Kajínek byl dopaden pražskou zásahovou jednotkou 8. února 1994 ve chvíli, kdy před domem v Praze 4 nakládal do luxustního mercedesu tři samopaly, brokovnici, osm pistolí (z toho jednu s tlumičem) a přes sto tisíc nábojů. Ocitl se znovu na Borech, kde zahájil sérii útěků, která nemá v novodobé historii tuzemského vězeňství obdoby. Napřed mu Jana Škardová, zaměstnankyně firmy dovážející do věznice potraviny, propašovala dvanácticentimetrový nůž, za což dostala tučný honorář od Kajínkových kompliců. Tentokrát však Kajínek ještě útěk nedokončil, protože byl náhle přesunut do vazební věznice v Českých Budějovicích (přesun se týkal vice vězňů, kteří prostřednictvím dozorce sázeli tikety). Z budějovické věznice Kajínek utekl v červenci 1994. Ještě týž den ho zatkli u řeky Vltavy.

Byl přemístěn do Valdic, kde se mu 11. září 1996 podařilo dostat na střechu jednopatrové budovy. V březnu 1997 se při jeho převozu k soudu eskorta střetla s vozem BMW, ve kterém zahynuly dvě ženy. Kajínek byl pak umístěn v „nejstřeženější” věznici – Mírově. Odtamtud utekl riskantním manévrem z okna po provazu 29. října 2000. Několik týdnů republika žila slavným útěkem, než byl Jiří Kajínek 8. prosince 2000 zatčen v bytě pětinásobného pachatele orlických vražd Ludvíka Černého. Komando ho překvapilo rozespalého – nestačil použít ani nabitou pistoli, ani ruční granát, které měl u sebe.

Teď je znovu ve Valdicích, odkud společně s právničkou Klárou Slámovou vede svůj „spravedlivý boj”. V kauze se v lednu 2004 objevil nový svědek, který televizi Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Svědek, tehdejší vězeň, Nově vylíčil okolnosti zločinu jinak, než jak je popsaly v rozsudku nad Kajínkem soudy. Kajínek usiluje o obnovu procesu. Můžete mu napsat…

Už píšeme.

Čtyřdenní Maruška i její maminka, přítelkyně zemřelého hasiče Dušana Lipovského, opustí ve čtvrtek českolipskou porodnici. Zdravou holčičku tu porodila Lipovského přítelkyně Lucie v noci z neděle na pondělí. Právu to řekl tiskový mluvčí nemocnice v České Lípě Petr Pokorný.

Ruzyně
Mimořádná opatření na ruzyňském letišti dokázaly, že páni stále nedocenění manažeři věří nejen ve své nadpřirozené schopnosti, ale také kdejaké pomatené senzibilce. Tisková zpráva uvádí: policisté vyhodnotili…Řadoví policisté to určitě nebyli. Myslím, že veřejnost by zajímalo, kdo konkrétně pokyn k těmto opatřením vydal, kolik stálo peněz a jaké za něj ponese důsledky. Nebo snad, vážený pane ministře, i Vy v roce 2007 věříte v paranormální jevy?

pokyn vydala pomatená senzibilka

Navrhuji zmíněnou paní přijmout na PP. Hodnostní označení plukovník, 10.TT

Samozřejmě v duchu projektu P1000 vytvořit lepší pracovní podmínky - dostatek křišťálových koulí, proutků, vykládacích karet a dalších pracovních pomůcek - samozřejmě také příslušný rizikový příplatek a dobrou pojistku, když zklamou senzibilské předpovědi - tušení.

Asi někdo z MV kouká na Akta X a bojí se o korýtko.

zajímalo by mne, na co tam stojí ten transportér? Taková ostuda před cizinci! Mimochodem, kolik ted dávají za kilo železa?

Tato situace mi připomněla pohádku Císařovy nové šaty. Někdo hodně vysoko postavený podobným nesmyslům věří a ostatní nemají odvahu mu to vyvracet.

I policie se bojí


O prorůstání mafií do státního aparátu čteme v tisku téměř denně. Jen málo nám však dochází, jak moc se to týká každého člověka.

"Šla jsem přes Uhelný trh v centru Prahy, když přímo před mýma očima odložili tři chlapi úplně nový luxusní pánský kufřík jen tak na chodník a vypařili se. Vím, že jsem to měla hlásit policii, ale nevěřím jí ani za mák. Jako svědek nadiktuješ do protokolu jméno a adresu, oni náhodou lumpa chytnou, vyslechnou, pustí pro nedostatek důkazů a ty máš na krku mafii. Tak jsem radši přešla na druhou stranu ulice," výprávěla nedávno kolegyně, která má jinak pro strach uděláno a volný čas tráví extrémními sporty.


RYBA SMRDÍ OD HLAVY
Proč riskovat a plnit občanskou povinnost, když se s korupcí setkáváme v médiích na každém kroku? Jeden příklad za všechny: je všeobecně známo, že dva rodinné příslušníky bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého (ODS) propojovaly finanční vazby se středočeským sázkovým impériem, zatímco ministr z titulu své funkce rozhodoval o regulaci hazardu. Podle Kubiceho zprávy byl také napojen na skupinu okolo zavražděného kontroverzního podnikatele Mrázka, stejně jako poslanec z druhé strany politického spektra Josef Hojdar (ČSSD).


STRACH A NEDŮVĚRA
Dva vysocí policejní důstojníci zemřeli v posledních letech za velmi nejasných okolností. Oba byli vyrovnaní a naprosto zdraví. Jeden údajně překážel svou neúplatností, další prý dělal mafiím kata a už toho věděl moc. Ten první spáchal "sebevraždu" desítkami bodných ran a nakonec se oběsil, druhý podlehl "infarktu".
Důsledky? Muži zákona se už bojí otevřeně mluvit i sami mezi sebou. Nevědí, kdo stojí na jaké straně barikády. "Co když je na výplatní pásce mafie kolega sedící vedle u stolu?" ptají se mimoděk. Stejně jako běžní občané raději strkají hlavu do písku a do kauz, které "smrdí", se nehrnou. Jen pár statečných jedinců (nebo šílenců, kteří už ztratili pud sebezáchovy?) si dovolí drze zveřejnit alespoň stín pravdy. Od mlčící většiny si zaslouží obdiv a úctu. Protože začarovaný kruh strachu můžeme rozetnout jen my sami.

Kecy extrémní sportovkyně, pokud by zavolala jako anonym z tel.budky, tak tam je policie do pár minut a nikdo ji nenajde, tohle jsou tupé výmluvy a pokud by to bouchlo, určitě bude ta nána spokojenější, že nezařvala, protože šla raději po druhé straně chodníku......taková pak má co nejméně mluvit do bezpečnostní situace v zemi, když není schopna vytočit zdarma linku 158.....

proč to jméno neříct? Jestlipak se znovu prošetří sebevražda Janíčka?

15.02.2007 11:44 jura
Ne! Neprošetří! Není zájem znát pravdu. Osobně jsem mluvil se st. zástupcem z NSZ Brno a toto st. zastupitelství nepřipouští, že by se mohlo jednat o vraždu. Janíček není jedinej kterej skončil jako sebevrah. Těchto policistů a lidí je celá spousta. Když už někoho zasebevraždijou, tak by to mšli dělat aspoň věrohodně.

Klobouk před tebou dolů. V článcích " Ryba smrdí od hlavy " a " Strach a nedůvěra " si to vystihla přesně. Nejhorší na tom je, že,když tu někdo z kolegů, byť v anonymitě, jen trochu rejpne do těch nahoře, okamžitě se na něj snese kritika, co si to dovoluje. Máš pravdu v tom, že tito kolegové tak trochu ztratily pud sebezáchovy, protože je jasné, že se dají hravě vystopovat. Proto s tebou souhlasím, že všichni jež zde rozumně na tyto věci poukazují, zaslouží obdiv a úctu ostatních.

Nechtějte po dvojnásobně akademicky vzdělaném člověku, aby ještě vlastnil přirozenou inteligenci. Na tu nejsou skripta. Stačí mu inteligence získaná. Jeho podřízení (Vaši nadřízení), tedy žádnou inteligenci nepotřebují. Jim stačí základní vzdělání a podle psychotestů důkladná servilnost. Od Vás se pak očekává tupá poslušnost. Spojte se tedy se senzibily a od nich se možná dozvíte, jak bude dál s Policií. To Vám vážně neřekne ani Langer s Husákem, natož dobře placení úřadníci na MV, či PP. O trubcích v parlamentu, nebo senátu ani nemluvím.

Už jsem tu říkala, že nejsou jen slepí, hluší, ale i hloupí. Na
rozdíl od těch řadových, kteří přesně vědí, kam to v tomto státě spěje.

TITUL NEZNAMENÁ INTELIGENCI ! ! Inteligenci a zdravej rozum dostává každej človíček do kolébky!DIS,Mg či cokoliv jiného není patent :-)

15.02.2007 09:58 Jezinka
to víme všichni kam to spěje. Do prd...

Pro j :
Naprostý souhlas. Kolik je ale těch, co to chtějí pochopit?
Prioritní by měly být schopnosti a zkušenosti každého jedince.

Ahoj všichni, už jsem tady dlouho nebyl, tak se jenom ptám jestli je dneska na demonstrace? Abych někde nechyběl.

Ne, není.

http://www.nosp.cz/index.php?co=96