inzerce ´Vlašimská kauza´ opět v centru pozornosti
Pracovní neschopnost zpříjemňuje anglický buldok
Foto: Jiří HrnčířPro spor dvou středočeských policistů s policejními managery na okrese i na kraji se ujal název "Vlašimská kauza". A právě této záležitosti, která se již ocitla i na stole policejního prezidenta, věnoval koncem týdne rozsáhlý prostor Benešovský deník. Obsáhlejší z obou materiálů přinášíme v plném znění. Oba dva články je možné shlédnout ve fotopříloze:Policistka boj nevzdává, nechce s vlky výt
Jsou to již čtyři měsíce, co zájem veřejnosti i policejních kruhů vzbudil případ ve službě napadené a zraněné policistky Petry Lhotákové. Ta po zásahu proti agresorovi u případu domácího násilí přišla nejen k pracovnímu úrazu, ale současně také o ideály a víru ve spravedlnost a pochopení nadřízených. Dost možná ke všemu ještě přijde i o práci, kterou, jak sama uvádí, měla ráda.



Od osudného říjnové dne je totiž stále v pracovní neschopnosti a svůj návrat do služby na místní oddělení PČR ve Vlašimi si po prodělaných zkušenostech představit nedovede. Zatímco mladá policistka se již v médiích několikrát ke kauze vyjádřila, její nadřízení i policejní vyšetřovatelé byli skoupější a až dosud k problému, který označovali za interní, hovořit nechtěli. Teď je ale všechno jinak. Okresní policejní ředitelství případ vyšetřilo a uvolnil informační embargo.



Po prošetření celé události jsme nabyli přesvědčení, že na místě zásahu došlo u hlídky k pochybení v nesprávně zvolené taktice. Policista je školen na to, aby vyhodnotil situaci na místě a rozpoznal, jak by mohl v tomto případě agresivní útočník jednat. Podle toho měla zasahující hlídka zvolit komunikaci,“ uvádí shodně zástupce ředitele OŘ PČR v Benešově Pavel Havránek a velitel služby kriminální policie ČR v Benešově Pavel Mareš s tím, že v případě zásahu u domácího násilí proti ženě není přinejmenším taktické, aby vůči podnapilému agresorovi, který se dopustil násilí na manželce a je o několik váhových kategorií výše, vystupovala opět žena, byť v uniformě.



Útok vedený proti hlídce pracovníci benešovského policejního ředitelství při tom označují za velmi brutální a v žádném případě nechtějí omlouvat útočníka.„Někdy je taktičtější zvolit ústup a vyčkat do příjezdu posily a zákrok uskutečnit třeba za půl hodiny, je třeba si uvědomit, že pachatel našemu zákroku neuteče,“ dodává Pavel Havránek.



Petra Lhotáková oproti tomu namítá, že v žádném případě k pochybení nedošlo. „Taktika zásahu odpovídala vzniklé situaci, kdy podezřelý na hlídku zaútočil bez možnosti vyjednávání,“ říká Lhotáková a své tvrzení opírá o prvotní výslechy oznamovatelky, svědkyně i pachatele násilné činnosti. „To že všichni své výpovědi později několikrát změnili, je běžný jev,“ dodává policistka s tím, že obviněný se k napadení manželky a zasahující hlídky přiznal.







Rozdílné názory mezi vedením OŘ PČR a napadenou hlídkou panují v případě použití tlačítka nouze na vysílačce. Pavel Havránek společně s kolegou shodně tvrdí, že situace je dobře zdokumentovaná vteřinu po vteřině a nikdo z dalších policistů nepochybil. „Operační důstojník okamžitě ověřoval nouzové volání. Neúspěšné pokusy dovolat se zpět trvaly zhruba dvě minuty. Když se operační důstojník dovolal, druhý člen zasahující hlídky oznamuje podrobnosti útoku a žádá o posily. Z hovoru nevyplývá, že by byli členové hlídky zraněni, nebo že použili radiostanici v nouzi vědomě,“ říká benešovský vyšetřovatel. Poněkud jinak ale popisuje situaci Petra Lhotáková. Podle ní byli hrubě osočeni z neoprávněného užití nouzového tlačítka a posily přijely na místo asi po půl hodině. Vyšetřovatelé vypovídají, že operační důstojník reagoval řádově ve vteřinách a dojezd posil závisí na vzdálenosti nejbližšího oddělení, které je v Čechticích.



Tím se mezi zasahující hlídkou a jejich vedením roztáčí následný kolotoč rozdílných pohledů, obviňování, nedorozumění a situace se stává stále nepřehlednější. Tvrzení proti tvrzení. „Po příjezdu jsme oznámili naše zranění operačnímu důstojníkovi a vedoucímu oddělení a žádali příjezd kriminálky,“ uvádí zraněná policistka s tím, že požadovali převezení na ošetření také na vedoucím SKPV. „Vedoucí ale naše požadavky zlehčovali a bagatelizovali s tím, že nevypadáme jako zranění a že si vymýšlíme,“ říká Petra Lhotáková. Ta uvádí, že byla otřesená, pohmožděná v oblasti krku a břicha, že zvracela jak na místě útoku, tak na služebně.



Vedení okresního ředitelství toto rezolutně odmítá s tím, že je to přesně naopak. „To vůbec není pravda,“ ohrazují se proti nařčení oba pracovníci ředitelství s tím, že kam paní Lhotáková míří. „Domníváme se, že důvodem proč to Petra Lhotáková dělá by mohla být určitá nespokojenost, kdy jí byly vytýkány některé profesní postupy,“ vysvětluje Pavel Havránek a dodává, že některý z policistů si to vezme k srdci a jiný se může cítit nepochopený nebo ukřivděný. Každopádně Pavel Havránek s Pavlem Marešem tvrdí, že oběma napadeným policistům byl nabídnut odvoz na ošetření. „To však hlídka odmítla a podrobila se až povinnému formálnímu vyšetření, které ukládají předpisy.



Ještě z nemocničního pokoje však píše Petra první ze série článků do novin nezávislého odborového svazu Naše policie a následuje oslovení dalších periodik, v nichž vlašimská policistka líčí jak to chodí v policejním zákulisí. Tím si evidentně své nadřízené nenaklonila, což ani neměla v úmyslu. Jak sama říká, jde jí o to, aby orgány policie přiznaly chybu. „Oni moc dobře vědí, o co mi jde. Kdyby přiznali chybu, přiznali by i porušení etického kodexu policisty, služební přísahy a policejního zákona,“ usmívá se sebejistě v domácím azylu Petra Lhotáková, kterou prý pravidelně několikrát v týdnu dojíždějí vlašimští policisté zkontrolovat, zda dodržuje léčebný režim a povolené čtyři hodiny vycházek denně. „ Právě pro to, že mám tu práci ráda, chci spravedlnost. Pro takovouhle policii sloužit nebudu. Nepřijmu pravidla ve stylu přísloví kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt,“ dodává Lhotáková, která záhadnou ztrátu kamerového záznamu z policejní služebny považuje za zásadní pochybení nadřízených.



Vlašimská policistka, jež se postavila svým nadřízeným chce medializací dosáhnout toho, aby problém nezmizel pod služebním kobercem, se nediví, že nadřízení i ostatní kolegové jsou ve výpovědích zajedno. „Protože si uvědomují, že jim jde o místo,“ říká Lhotáková a dodává, že ohledně nějaké dohody nebyla po celou dobu nikým kontaktována a dokonce jejímu právnímu zástupci není umožněno nahlížet do spisu. „Už se to čtyři měsíce řeší a nic,“ podotýká policistka, která ve svém boji hodlá vydržet až do konce. Proto prostřednictvím své advokátky podala stížnost na vedoucího vlašimského oddělení Milana Macha vedoucího SKPV Benešov, Pavla Mareše a ředitele Středočeské policie Václava Kučeru Policejnímu prezidiu.



„Nemám pocit, že dělám něco špatně. Vím, že mám podporu stovek kolegů po celé republice. Mám i pracovní nabídky vedoucích z jiných krajů, ale nechci utíkat od nevyřešené věci, ač by si to možná někdo přál. Kromě toho jsem při nástupu k policii na něco přísahala a na to nezapomínám,“ říká přesvědčivě vlašimská policistka, kterou její přímí nadřízení označují za příliš horlivou.



Text a foto: Jiří Hrnčíř, Benešovský deník



Publikováno: 01. 03. 2008

inzerce



Komentáře k článku nevyjadřují názor redakce, jejich obsah není upravován. Příspěvky však mohou být smazány, pokud budou vulgární, xenofobní, rasistické či budou v rozporu s právním řádem ČR.
Odkazy vkládejte bez "http://", jinak se váš příspěvek z důvodu ochrany proti spamu nezobrazí.


jméno
heslo



Věra: Petro, jsem s Tebou!!!
Všichni, kdož sledujete tuto kauzu, včetně samotné hlavní aktérky! Chci Vám říci, že Petru osobně znám, přesto moje slova nebudou nijak zkreslená. Petra je férový člověk, hodná holka a nemyslete si, že na mě kolikrát "nevyjela", když jsem neměla pravdu, nebo jsem říkala, co se jí nelíbilo. Nikdy ale nebyla nespravedlivá, vždycky pro ní byla důležité, aby se došlo k pravdě, ať už byla jakákoliv. Za celou tu dobu, co jí znám - a znám jí i jako kolegyni - nikdy nic nevzdala, nikdy od žádného problému neutekla a nikdy nikoho křivě neobvinila. Je mi moc líto a skutečně až zůstává rozum stát nad tím, že se k ní nadřízení mohou otočit zády, zatímco by jí měli být alespoň rádci. Je cosi prohnilého v našem státě, když naši nadřízení hledí na svůj čistý stůl, na svůj čistý štít a za jakoukoliv cenu jsou ochotni si to udržet. V tomto případě za cenu toho, že nesmyslně hledají důvody pro spáchání přestupku, neřku-li trestného činu, člověkem - ŽENOU, NAPADENOU A ZBITOU ŽENOU (!!!) - a obhajují skutečného pachatele - nad tím opravdu jen bezmocně kroutím hlavou. Moc bych si přála, aby příslušné orgány dokázaly celou věc zhodnotit a vyšetřit bez veškeré podjatosti, zcela objektivně a podle platných právních norem. Slečně Petře Lhotákové bylo mnohokrát za její službu ve Vlašimi ublíženo na těle, to jistě její nadřízení vědí, ale teď i na duši, což jsou rány hluboké a nevratné. Pracovala svědomitě, ukázněně, podle nepsaného zákona "dala ses na vojnu, tak bojuj". Bila se za pravdu, za čest - svou i svých i svých kolegů, pokud cítila, že je jim ubližováno, a jí samotné se nikdo nezastane ... Nikdo už si nevzpomene, že nemlčela, když se nadřízení naváželi do jejích kolegů - jako by to najednou všichni zapomněli. Smutné. I kdybych Petru neznala, nikdy bych nemohla být na straně jejich nadřízených, kteří stojí proti ní - opravdu, pro mě z nepochopitelných důvodů. Vlastně ano - Vlašim je malé město, přece si nemůžeme znepřátelit pro nás důležité a vlivné osoby ... Petro, jsem s Tebou a spolu se mnou i spousta, vlastně skoro většina, našich společných bývalých kolegů. Já ještě pořád věřím ve spravedlnost a pokud se Ti jí nedostane, přijdu i já sama o mnoho svých ideálů. Jsem s Tebou, prosím, nevzdávej to.
11:00:45 13. 03. 2008 DALŠÍ POLICEJNÍ HISTERKA...

Jen škoda, že nežijeme o pár století dříve a nemůžeme udělat defenestraci se vším, co k ní patří. Jen místo kopí bych pod okna PP navezl fůry hnoje, aby se páni cítili "jako doma".

kopí bych pod oknama nechal, osvěčili se.

pro Člověk
Asi bych tě trochu opravil v tom, že pod okna bych dal žito "aby si ti blbci ještě při pádu " stále mysleli, že sice padají, ale zase jen stále do svého koryta", z čehož by je ihned vyvedl dav, který by je potom "dole" hned ukamenoval.

Pane ministře a policejní figurky okolo,
novým rokem jste započali éru TOTÁLNÍHO ROZKLADU u policejní složky, které spějí do velkých problémů a k amaterismu. Nové adepty nemá čimkoliv motivovat a délka nových zaměstnanců bude velice krátká, až pochopí systém práce a odměňování u tohoto mafiánského spolku.

pane langer. jsem opravdu rad ze jste ministr vnitra. jeste tam chvilku vydrzte. protoze vam se neda uprit jedna skutecnost. jste prvni MV ktery nemel strach PCR uplne doku*vit. blahopreji. jen tak dal. :-))

Zemřel při odklízení stromu
Sedmatřicetiletý Dušan Lipovský zahynul ve čtvrtek 18. ledna okolo 19. hodiny nedaleko Slunečné na Českolipsku, když jako profesionální hasič odklízel se svými kolegy popadané stromy při orkánu Kyrill. Hasiči odklidili dva kmeny a při odklízení třetího spadl na Dušana Lipovského vzrostlý strom.

Přestože se ho snažili kolegové okamžitě vyprostit a poskytnout mu první pomoc, jeho zranění byla fatální. Ani přivolaní záchranáři už jeho život nezachránili.

Proto pan ministr neodpovídá, protože ví jaké rizikové ohodnocení mají na prezidiu a jaké lidi v přímém výkonu. Já se ptám, proč vůbec člověk v kanceláři má nějaké rozikové ohodnocení?

Navíc neměl ministr vnitra ani tolik slušnosti, aby se o tomto hasiči zmínil, nedejbože navštívil jeho družku s rodinou. Politické korýtko je přednější.

Nejslavnější vězeň Jiří Kajínek



3.1.2007 9:49 | Krimi a záhady

Kdyby se pořádala anketa o nejznámějšího vězně v Česku, asi by s přehledem zvítězil. A existují sázky na to, jestli se mu povede utéct i z Valdic, kde si odpykává svůj doživotní trest.

Doživotní rozsudek vynesl 23. června 1998 Krajský soud v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus o vraždu. Kajínek od začátku vinu popírá a už několik let se snaží o obnovu procesu. Zatím marně. Letos v srpnu Vrchní soud v Praze nevyhověl stížnosti, kterou Jiří Kajínek podal proti verdiktu plzeňského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o obnovu procesu. „Dnes je moje víra v justici velice otřesena, ale stále doufám, že je možné se dovolat pravdy a spravedlnosti,” vzkázal z vězení.

Pravda je, že odstupující ministr vnitra Pavel Němec v srpnu podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona při posuzování nových důkazů, které chtěla Kajínkova obhajoba v novém procesu použít. Obdobnou stížnost podal v roce 2001 také ministr Pavel Rychetský, ale neuspěl.

Obraz nespravedlivě stíhaného vězně Jiřího Kajínka tak v očích veřejnosti jen sílí. A Kajínek ho pilně podporuje. Prostřednictvím internetu se z vězení vyjadřuje nejen ke svému případu, ale k libovolným tématům. Na jeho podporu se sepisují petice a v nedávném výzkumu o jeho vině pochybovala už vice než polovina dotázaných!

Přitom stačí shrnout prostá fakta a pětačtyřicetiletý Jiří Kajínek se rázem přestane jevit jako „omylem zavřený slušný člověk”. První konflikt ze zákonem měl už jako nezletilý v roce 1974. Do vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl odsouzen znovu, tentokrát za krádeže v bytech, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele. Při zatýkání totiž zranil tři policisty železnou tyčí. V roce 1990 byl propuštěn na svobodu v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla. Později byl souzen znovu za bytové krádeže, a především za loupežné přepadení policistů v Praze 4, při kterém jim odcizil zbraně a služební vozidlo. Vyfasoval jedenáct let a seděl na Borech.

Patřil k vzorným vězňům kladně hodnoceným za vzorné chování a práci navíc. Proto mu byla povolena dvoudenní dovolená (21. – 23. ledna 1993), přestože byl označen ve spise jako nebezpečný recidivista a taková výhoda mu neměla být vůbec umožněna. Kajínek se z dovolené do věznice nevrátil a stal se trestancem na útěku.

30. 5. 1993 měl kolem osmé večer zastřelit v zatáčce na silnici pod plzeňskou věznicí Bory nejméně dvanácti ranami podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30). Pětadvacetiletý Vojtěch Pokoš útok přežil jen díky včasnému zásahu záchranky a později se stal korunním svědkem. Vraždu si měl objednat podnikatel Antonín Vlasák a podle obžaloby za ni Kajínkovi dal sto tisíc.

Jiří Kajínek byl dopaden pražskou zásahovou jednotkou 8. února 1994 ve chvíli, kdy před domem v Praze 4 nakládal do luxustního mercedesu tři samopaly, brokovnici, osm pistolí (z toho jednu s tlumičem) a přes sto tisíc nábojů. Ocitl se znovu na Borech, kde zahájil sérii útěků, která nemá v novodobé historii tuzemského vězeňství obdoby. Napřed mu Jana Škardová, zaměstnankyně firmy dovážející do věznice potraviny, propašovala dvanácticentimetrový nůž, za což dostala tučný honorář od Kajínkových kompliců. Tentokrát však Kajínek ještě útěk nedokončil, protože byl náhle přesunut do vazební věznice v Českých Budějovicích (přesun se týkal vice vězňů, kteří prostřednictvím dozorce sázeli tikety). Z budějovické věznice Kajínek utekl v červenci 1994. Ještě týž den ho zatkli u řeky Vltavy.

Byl přemístěn do Valdic, kde se mu 11. září 1996 podařilo dostat na střechu jednopatrové budovy. V březnu 1997 se při jeho převozu k soudu eskorta střetla s vozem BMW, ve kterém zahynuly dvě ženy. Kajínek byl pak umístěn v „nejstřeženější” věznici – Mírově. Odtamtud utekl riskantním manévrem z okna po provazu 29. října 2000. Několik týdnů republika žila slavným útěkem, než byl Jiří Kajínek 8. prosince 2000 zatčen v bytě pětinásobného pachatele orlických vražd Ludvíka Černého. Komando ho překvapilo rozespalého – nestačil použít ani nabitou pistoli, ani ruční granát, které měl u sebe.

Teď je znovu ve Valdicích, odkud společně s právničkou Klárou Slámovou vede svůj „spravedlivý boj”. V kauze se v lednu 2004 objevil nový svědek, který televizi Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Svědek, tehdejší vězeň, Nově vylíčil okolnosti zločinu jinak, než jak je popsaly v rozsudku nad Kajínkem soudy. Kajínek usiluje o obnovu procesu. Můžete mu napsat…

Už píšeme.

Čtyřdenní Maruška i její maminka, přítelkyně zemřelého hasiče Dušana Lipovského, opustí ve čtvrtek českolipskou porodnici. Zdravou holčičku tu porodila Lipovského přítelkyně Lucie v noci z neděle na pondělí. Právu to řekl tiskový mluvčí nemocnice v České Lípě Petr Pokorný.

Ruzyně
Mimořádná opatření na ruzyňském letišti dokázaly, že páni stále nedocenění manažeři věří nejen ve své nadpřirozené schopnosti, ale také kdejaké pomatené senzibilce. Tisková zpráva uvádí: policisté vyhodnotili…Řadoví policisté to určitě nebyli. Myslím, že veřejnost by zajímalo, kdo konkrétně pokyn k těmto opatřením vydal, kolik stálo peněz a jaké za něj ponese důsledky. Nebo snad, vážený pane ministře, i Vy v roce 2007 věříte v paranormální jevy?

pokyn vydala pomatená senzibilka

Navrhuji zmíněnou paní přijmout na PP. Hodnostní označení plukovník, 10.TT

Samozřejmě v duchu projektu P1000 vytvořit lepší pracovní podmínky - dostatek křišťálových koulí, proutků, vykládacích karet a dalších pracovních pomůcek - samozřejmě také příslušný rizikový příplatek a dobrou pojistku, když zklamou senzibilské předpovědi - tušení.

Asi někdo z MV kouká na Akta X a bojí se o korýtko.

zajímalo by mne, na co tam stojí ten transportér? Taková ostuda před cizinci! Mimochodem, kolik ted dávají za kilo železa?

Tato situace mi připomněla pohádku Císařovy nové šaty. Někdo hodně vysoko postavený podobným nesmyslům věří a ostatní nemají odvahu mu to vyvracet.

I policie se bojí


O prorůstání mafií do státního aparátu čteme v tisku téměř denně. Jen málo nám však dochází, jak moc se to týká každého člověka.

"Šla jsem přes Uhelný trh v centru Prahy, když přímo před mýma očima odložili tři chlapi úplně nový luxusní pánský kufřík jen tak na chodník a vypařili se. Vím, že jsem to měla hlásit policii, ale nevěřím jí ani za mák. Jako svědek nadiktuješ do protokolu jméno a adresu, oni náhodou lumpa chytnou, vyslechnou, pustí pro nedostatek důkazů a ty máš na krku mafii. Tak jsem radši přešla na druhou stranu ulice," výprávěla nedávno kolegyně, která má jinak pro strach uděláno a volný čas tráví extrémními sporty.


RYBA SMRDÍ OD HLAVY
Proč riskovat a plnit občanskou povinnost, když se s korupcí setkáváme v médiích na každém kroku? Jeden příklad za všechny: je všeobecně známo, že dva rodinné příslušníky bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého (ODS) propojovaly finanční vazby se středočeským sázkovým impériem, zatímco ministr z titulu své funkce rozhodoval o regulaci hazardu. Podle Kubiceho zprávy byl také napojen na skupinu okolo zavražděného kontroverzního podnikatele Mrázka, stejně jako poslanec z druhé strany politického spektra Josef Hojdar (ČSSD).


STRACH A NEDŮVĚRA
Dva vysocí policejní důstojníci zemřeli v posledních letech za velmi nejasných okolností. Oba byli vyrovnaní a naprosto zdraví. Jeden údajně překážel svou neúplatností, další prý dělal mafiím kata a už toho věděl moc. Ten první spáchal "sebevraždu" desítkami bodných ran a nakonec se oběsil, druhý podlehl "infarktu".
Důsledky? Muži zákona se už bojí otevřeně mluvit i sami mezi sebou. Nevědí, kdo stojí na jaké straně barikády. "Co když je na výplatní pásce mafie kolega sedící vedle u stolu?" ptají se mimoděk. Stejně jako běžní občané raději strkají hlavu do písku a do kauz, které "smrdí", se nehrnou. Jen pár statečných jedinců (nebo šílenců, kteří už ztratili pud sebezáchovy?) si dovolí drze zveřejnit alespoň stín pravdy. Od mlčící většiny si zaslouží obdiv a úctu. Protože začarovaný kruh strachu můžeme rozetnout jen my sami.

Kecy extrémní sportovkyně, pokud by zavolala jako anonym z tel.budky, tak tam je policie do pár minut a nikdo ji nenajde, tohle jsou tupé výmluvy a pokud by to bouchlo, určitě bude ta nána spokojenější, že nezařvala, protože šla raději po druhé straně chodníku......taková pak má co nejméně mluvit do bezpečnostní situace v zemi, když není schopna vytočit zdarma linku 158.....

proč to jméno neříct? Jestlipak se znovu prošetří sebevražda Janíčka?

15.02.2007 11:44 jura
Ne! Neprošetří! Není zájem znát pravdu. Osobně jsem mluvil se st. zástupcem z NSZ Brno a toto st. zastupitelství nepřipouští, že by se mohlo jednat o vraždu. Janíček není jedinej kterej skončil jako sebevrah. Těchto policistů a lidí je celá spousta. Když už někoho zasebevraždijou, tak by to mšli dělat aspoň věrohodně.

Klobouk před tebou dolů. V článcích " Ryba smrdí od hlavy " a " Strach a nedůvěra " si to vystihla přesně. Nejhorší na tom je, že,když tu někdo z kolegů, byť v anonymitě, jen trochu rejpne do těch nahoře, okamžitě se na něj snese kritika, co si to dovoluje. Máš pravdu v tom, že tito kolegové tak trochu ztratily pud sebezáchovy, protože je jasné, že se dají hravě vystopovat. Proto s tebou souhlasím, že všichni jež zde rozumně na tyto věci poukazují, zaslouží obdiv a úctu ostatních.

Nechtějte po dvojnásobně akademicky vzdělaném člověku, aby ještě vlastnil přirozenou inteligenci. Na tu nejsou skripta. Stačí mu inteligence získaná. Jeho podřízení (Vaši nadřízení), tedy žádnou inteligenci nepotřebují. Jim stačí základní vzdělání a podle psychotestů důkladná servilnost. Od Vás se pak očekává tupá poslušnost. Spojte se tedy se senzibily a od nich se možná dozvíte, jak bude dál s Policií. To Vám vážně neřekne ani Langer s Husákem, natož dobře placení úřadníci na MV, či PP. O trubcích v parlamentu, nebo senátu ani nemluvím.

Už jsem tu říkala, že nejsou jen slepí, hluší, ale i hloupí. Na
rozdíl od těch řadových, kteří přesně vědí, kam to v tomto státě spěje.

TITUL NEZNAMENÁ INTELIGENCI ! ! Inteligenci a zdravej rozum dostává každej človíček do kolébky!DIS,Mg či cokoliv jiného není patent :-)

15.02.2007 09:58 Jezinka
to víme všichni kam to spěje. Do prd...

Pro j :
Naprostý souhlas. Kolik je ale těch, co to chtějí pochopit?
Prioritní by měly být schopnosti a zkušenosti každého jedince.

Ahoj všichni, už jsem tady dlouho nebyl, tak se jenom ptám jestli je dneska na demonstrace? Abych někde nechyběl.

Ne, není.

http://www.nosp.cz/index.php?co=96