Ďáblův advokát: "atheistova" úvaha o levici a náboženství

Levice vždy trpěla jedním neduhem: pevnou, či snad dokonce slepou vírou v etickou podstatu lidství, vírou, že člověk je v jádru dobrý. Při pokusu aplikovat tuto víru ve společenské realitě se však objevil problém: náboženský pojem "prvotního hříchu" vystoupil ve vší své hrůznosti.

Ukázalo se, že v člověku pořád ještě zůstává příliš mnoho z krutého zvířete, ze kterého se evolučním procesem vyvinul. Přežití silnějšího a bezohledná, individualistická konkurence - onen ve své podstatě hluboce amorální, základní mechanismus evoluce - je právě oním prvotním hříchem, se kterým se humanita musí nějak vypořádat. Jeho vliv na každodenní lidské rozhodování levice hluboce podcenila.

Nakonec i stará levicová představa o osvícené elitní avantgardě, která po získání absolutní moci dovede masy do ráje, byla vývojem odkázána na smetiště dějin: ukázalo se, že ony osvícené elity byly ve skutečnosti také jen nelidskými zvířaty, možná ještě horšími než ovládaní plebejci.

Levice v tomto historickém případě neváhala přijmout taktiku svých fašistických oponentů, ideu velkých vůdců jako stvořených pro ideologické uctívání a následnou mumifikaci v mauzoleu. Obdobně by se v dnešní době mohla něčemu přiučit od amerických neokonzervativců nebo Bin Ládinových islamistů.

Tyto dvě skupiny autoritářů, odlišující se od sebe prakticky pouze reálnou mocí, mají stejné záměry i konzervativní vize, a stejný, efektivní nástroj pro prosazování těchto cílů: náboženství.

Náboženství není dobré ani špatné samo o sobě, z politického hlediska je nástrojem ideologické kontroly: záleží na tom, pro jaké účely je jím poskytovaná moc využita. Každá politická ideologie je ve své podstatě náboženstvím: předepisuje či zavrhuje hodnoty a podává nějakým způsobem zredukovaný, schematický pohled na svět, který je největším společným jmenovatelem toho, na čem se ještě dokáží lidé ve vší své rozdílnosti shodnout.

Politické ideologie i náboženství jsou tak v první řadě nástrojem sociální soudržnosti: obě slouží k vytvoření společného myšlenkového a hodnotového prostoru, který poskytuje společnosti ochranu před individualistickým rozkladem a anomií. Levice by se měla přestat náboženství vyhýbat, představuje totiž možnost, jak prosadit levicové ideje bez pádu do pasti centralizované totality.

Jsou špatná náboženství a dobrá náboženství. Z politického hlediska se liší především tím, jak dobře jsou zneužitelná k vytvoření státně-církevních, tj. totalitních a přísně hierarchických společenských struktur.

Dobře navržené náboženství dokáže svou hlavní funkci - udržování sociální soudržnosti - plnit decentralizovaným způsobem. Předepisuje hodnoty, ale nevytváří centralizované struktury pro jejich prosazování. Moc tak zůstává rozložena mezi jedince, kteří toto náboženství vyznávají.

Některá původní čínská náboženství takto dokázala dlouhodobě fungovat v rámci starověké Číny, která měla na dnešní poměry velmi malou míru byrokracie a systémů k prosazování centrální moci a dohledu.

Křesťanství takto fungovat nedokázalo, možná v důsledku svého přílišného zaměření na fenomén jediného Boha jako na symbol omnipotentní, centralizované moci, sídlící v jakési externí entitě, a nikoliv v lidech samotných. Takový koncept je až příliš snadno možné převést na svůdnou představu osvícené, centralizované moci lidské.

Z hlediska centralizace jde o obdobný rozdíl jako mezi "volným trhem" a centrální kontrolou ekonomiky: volný trh dokáže do určité míry využít - jistě omezený - samoorganizační potenciál společnosti a vytvořit tak základy pro decentralizaci moci.

Skutečná levice by neměla volný trh zavrhovat, naopak by ho měla bedlivě studovat, protože je funkčním příkladem toho, čemu anarchisté věří už od počátku: že společnost jako komplexní system má značnou schopnost samoorganizace, že v ní dokáží spontánně vzniknout struktury pro přenášení informací a decentralizovanou koordinaci velmi komplexních procesů.

Bohužel i dnešní "moderní" socialisté si tento fascinující aspekt trhu neuvědomují, vidí v něm jenom ideologický nástroj kapitalistů pro zotročování nemajetné většiny populace a ve vší vážnosti prosazují jakési vize ekonomiky (a tudíž společnosti) řízené výkonným centrálním počítačem.

A stejně tak si neuvědomují samoorganizační potenciál náboženství. Společnost bez náboženství, bez sdílené, v principu náboženské představy reality, je nutné ovládat centrálně, donucováním, autoritářskými metodami, jelikož bez této sdílené představy lidé nedokáží aplikovat své etické principy v praxi a společnost má pak tendenci se rozložit.

Nicméně většinou se nerozloží: mocní a schopní si uvědomí situaci a začnou sociální soudržnost rekonstruovat po svém, tak jako to dělají američtí neokonzervativci a arabští islamisté. A využijí k tomu fašistické ideje a odpovídající centralistické variace náboženské víry. Společnost individualismem zaslepených liberálů tak nevědomky vytvoří fašismus.

Levičáci by si měli přestat hrát na atheisty. Ve skutečnosti nic takového jako pozitivní atheismus neexistuje, jedinou alternativou k theismu je v životní praxi destruktivní nihilismus. Oddělovat politické a osobní ideje a hodnoty od náboženství nemá žádný význam.

Náboženství není o obrazu vousatého starce vznášejícího se na oblaku ani o doslovně interpretovaném souboru přidružených výchovných mýtů, ale o sdílených etických hodnotách a vytvoření sdílené, nezrelativizované představy světa, jejíž existence je podmínkou pro reálnou životní aplikaci hodnot a etických principů, a tím i pro existenci svobody v jakémkoliv smysluplném významu.

Dobré náboženství by mělo být upřímné: nemělo by lidem tvrdit, že předkládaný výklad světa je nějak "pravdivý", mělo by jim přiznat, že ve výkladu reality se už z podstaty lidského myšlení žádné pravdy dobrat nelze. Mělo by přiznat, že předkládaný výklad je mýtus, sice uměle vytvořený, ale zároveň pozitivní, jehož přijetím lze vykompenzovat omezenou schopnost lidského pochopení reality, a tím vytvořit základy světa, ve kterém lidská svoboda není zredukována na svou individualistickou, osamělou parodii.

Toto století bude velmi vhodnou dobou pro vytvoření nového, levicového náboženství, zvláště díky slábnoucí síle náboženství současného, totiž lidské víry ve vědu, "racionalitu" a technologicko-ekonomický pokrok. I filozofie je již odumřelá a neduživá, filozofové narazili na hranice možností sdíleného lidského pochopení a myšlenkového výkladu reality.

Věda se stala příliš složitou a příliš zneužitelnou: normálnímu člověku žádnou oporu při výkladu světa neposkytuje, protože je prostě příliš složitá. Věda jako systém výkladu reality se svou nepraktičností z hlediska lidského uvažování přiblížila ve své složitosti samotné realitě, jejíž pochopení měla pomocí systematizování usnadnit.

K tomu nedošlo. Naopak došlo k tomu, že lidé jsou obklopeni a čím dál více závislými na magických technologických černých skřínkách, jejichž fungování nerozumí a jež tak nabývají podoby magického amuletu z šamanských rituálů.

Na druhou stranu evolucí vytvořená lidská schopnost víry je tu pořád v neztenčené míře, pouze byla zahnána do podvědomí a klece individualistické pseudoracionality. Manipuluje tak s lidmi freudovským způsobem bez jejich vědomí, z čehož vyrůstá konzumerismus, komoditní fetišismus (máte rádi svůj mobil s individuálně vyměnitelným krytem, vyjadřujícím vaši osobnost?), sexuálně-redukcionistický pohled na lidskou existenci (a co takhle magické pilulky na zvětšení penisu nebo prsou?) a další legrace příznačné pro dnešní dobu.

Věda či její pseudovědecká interpretace by mohly být dobrým základem tohoto nového náboženství. Zaprvé jsou pseudovědecké myšlenky už ve společnosti rozšířené a zadruhé některé vědecké teorie přímo volají o přeměnu v pohádkové, výchovné mýty.

Třeba taková evoluční teorie, která nám, třeba ve fascinujícím podání Richarda Dawkinse, ve vší vědecké vážnosti tvrdí, že veškerý život a my sami jsme vznikli z kousků slizu či z mazlavých jílů s různou přilnavostí.

A nejen to, tvrdí nám dokonce, že celý tento vývoj či prostředí, které mu svými charakteristikami umožňuje průběh, nemá žádnou vnitřní entelechii ani teleologické směřování. Obě možnosti jsou stejně fascinující a nepředstavitelné: představa, že onen vývoj teleologický je, i představa, že takový není.

Průměrný člověk se vědě učí stejně, jako se dříve vyučovalo náboženství. Neučí se experiment a myšlenkový proces, místo toho jsou ve školách autoritářským způsobem memorovány apodiktické pravdy. Jak takové množství znalostí také jinak chcete populaci učit? A to množství bude jenom narůstat, exponenciálně.

Dalším příkladem budiž třeba kvantová mechanika, nebo jakákoliv složitější oblast matematiky, pro většinu lidí nepochopitelná a neověřitelná. Z takové vědy lidé vidí skutečně pouze její magické výsledky, různá technologická zařízení, neposkytuje jim tolik potřebný výklad reality a smyslu čehokoliv.

Celá kultura racionality jako vůdčího principu lidského uvažování, založená právě na vědeckém pokroku a materiálních výdobytcích, které lidem poskytla, přerostla lidské duševní schopnosti a stala se sama o sobě iracionální modlou.

Taková situace vytváří prostředí pro rekonstrukci víry a vznik nových náboženství. Náboženství a víra jsou ve své podstatě nesmírně racionální: rozumí totiž omezenosti lidského myšlení a umožňují tak člověku smysluplnou existenci v příliš komplexní realitě, kterou nelze pochopit.

Levice by měla věnovat víc filozofického úsilí této oblasti, uznat omezenost své víry v racionalitu a dobrou lidskou podstatu, a nabídnout lidem racionálně přijatelný, decentralizaci podporující, optimistický, humánní a nábožensky shrnující výklad světa, zahrnující socialistické politické principy. V dnešním světě "racionálního" nihilismu a masové deziluze s ním může uspět a získat tak základ pro demokratické prosazení svých myšlenek.

A ještě ohledně revoluce, tématu, kterému se v souvislosti s levicí lze jen těžko vyhnout.

Žádná revoluce nebude potřeba. Stejně tak jako žádná revoluce nebyla potřeba ke svržení tyranského "socialismu", nebude potřeba ani ke svržení globálně-amerického kapitalismu. Lidé se mohou se současným systémem vypořádat stejně, jako se vypořádali se systémy v zemích Sovětského bloku: prostě počkat a nechat je zcela vyhnít, nechat je rozložit se v důsledku jejich vlastní sebedestruktivní vnitřní podstaty.

Pokud se kapitalistický systém rozloží, jak Marx a jeho stoupenci předvídají, můžeme pouze doufat, že tentokrát bude připravena skupina ideologů méně asociálních, než byli ti, kteří převzali moc po pádu "komunismu". Úkolem levice je tyto ideology připravit. Historie chiliastických hnutí a náboženství, především těch východních, může poskytnout inspiraci.

Jen škoda, že nežijeme o pár století dříve a nemůžeme udělat defenestraci se vším, co k ní patří. Jen místo kopí bych pod okna PP navezl fůry hnoje, aby se páni cítili "jako doma".

kopí bych pod oknama nechal, osvěčili se.

pro Člověk
Asi bych tě trochu opravil v tom, že pod okna bych dal žito "aby si ti blbci ještě při pádu " stále mysleli, že sice padají, ale zase jen stále do svého koryta", z čehož by je ihned vyvedl dav, který by je potom "dole" hned ukamenoval.

Pane ministře a policejní figurky okolo,
novým rokem jste započali éru TOTÁLNÍHO ROZKLADU u policejní složky, které spějí do velkých problémů a k amaterismu. Nové adepty nemá čimkoliv motivovat a délka nových zaměstnanců bude velice krátká, až pochopí systém práce a odměňování u tohoto mafiánského spolku.

pane langer. jsem opravdu rad ze jste ministr vnitra. jeste tam chvilku vydrzte. protoze vam se neda uprit jedna skutecnost. jste prvni MV ktery nemel strach PCR uplne doku*vit. blahopreji. jen tak dal. :-))

Zemřel při odklízení stromu
Sedmatřicetiletý Dušan Lipovský zahynul ve čtvrtek 18. ledna okolo 19. hodiny nedaleko Slunečné na Českolipsku, když jako profesionální hasič odklízel se svými kolegy popadané stromy při orkánu Kyrill. Hasiči odklidili dva kmeny a při odklízení třetího spadl na Dušana Lipovského vzrostlý strom.

Přestože se ho snažili kolegové okamžitě vyprostit a poskytnout mu první pomoc, jeho zranění byla fatální. Ani přivolaní záchranáři už jeho život nezachránili.

Proto pan ministr neodpovídá, protože ví jaké rizikové ohodnocení mají na prezidiu a jaké lidi v přímém výkonu. Já se ptám, proč vůbec člověk v kanceláři má nějaké rozikové ohodnocení?

Navíc neměl ministr vnitra ani tolik slušnosti, aby se o tomto hasiči zmínil, nedejbože navštívil jeho družku s rodinou. Politické korýtko je přednější.

Nejslavnější vězeň Jiří Kajínek



3.1.2007 9:49 | Krimi a záhady

Kdyby se pořádala anketa o nejznámějšího vězně v Česku, asi by s přehledem zvítězil. A existují sázky na to, jestli se mu povede utéct i z Valdic, kde si odpykává svůj doživotní trest.

Doživotní rozsudek vynesl 23. června 1998 Krajský soud v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus o vraždu. Kajínek od začátku vinu popírá a už několik let se snaží o obnovu procesu. Zatím marně. Letos v srpnu Vrchní soud v Praze nevyhověl stížnosti, kterou Jiří Kajínek podal proti verdiktu plzeňského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žádost o obnovu procesu. „Dnes je moje víra v justici velice otřesena, ale stále doufám, že je možné se dovolat pravdy a spravedlnosti,” vzkázal z vězení.

Pravda je, že odstupující ministr vnitra Pavel Němec v srpnu podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona při posuzování nových důkazů, které chtěla Kajínkova obhajoba v novém procesu použít. Obdobnou stížnost podal v roce 2001 také ministr Pavel Rychetský, ale neuspěl.

Obraz nespravedlivě stíhaného vězně Jiřího Kajínka tak v očích veřejnosti jen sílí. A Kajínek ho pilně podporuje. Prostřednictvím internetu se z vězení vyjadřuje nejen ke svému případu, ale k libovolným tématům. Na jeho podporu se sepisují petice a v nedávném výzkumu o jeho vině pochybovala už vice než polovina dotázaných!

Přitom stačí shrnout prostá fakta a pětačtyřicetiletý Jiří Kajínek se rázem přestane jevit jako „omylem zavřený slušný člověk”. První konflikt ze zákonem měl už jako nezletilý v roce 1974. Do vězení se poprvé dostal v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl odsouzen znovu, tentokrát za krádeže v bytech, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele. Při zatýkání totiž zranil tři policisty železnou tyčí. V roce 1990 byl propuštěn na svobodu v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta Václava Havla. Později byl souzen znovu za bytové krádeže, a především za loupežné přepadení policistů v Praze 4, při kterém jim odcizil zbraně a služební vozidlo. Vyfasoval jedenáct let a seděl na Borech.

Patřil k vzorným vězňům kladně hodnoceným za vzorné chování a práci navíc. Proto mu byla povolena dvoudenní dovolená (21. – 23. ledna 1993), přestože byl označen ve spise jako nebezpečný recidivista a taková výhoda mu neměla být vůbec umožněna. Kajínek se z dovolené do věznice nevrátil a stal se trestancem na útěku.

30. 5. 1993 měl kolem osmé večer zastřelit v zatáčce na silnici pod plzeňskou věznicí Bory nejméně dvanácti ranami podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30). Pětadvacetiletý Vojtěch Pokoš útok přežil jen díky včasnému zásahu záchranky a později se stal korunním svědkem. Vraždu si měl objednat podnikatel Antonín Vlasák a podle obžaloby za ni Kajínkovi dal sto tisíc.

Jiří Kajínek byl dopaden pražskou zásahovou jednotkou 8. února 1994 ve chvíli, kdy před domem v Praze 4 nakládal do luxustního mercedesu tři samopaly, brokovnici, osm pistolí (z toho jednu s tlumičem) a přes sto tisíc nábojů. Ocitl se znovu na Borech, kde zahájil sérii útěků, která nemá v novodobé historii tuzemského vězeňství obdoby. Napřed mu Jana Škardová, zaměstnankyně firmy dovážející do věznice potraviny, propašovala dvanácticentimetrový nůž, za což dostala tučný honorář od Kajínkových kompliců. Tentokrát však Kajínek ještě útěk nedokončil, protože byl náhle přesunut do vazební věznice v Českých Budějovicích (přesun se týkal vice vězňů, kteří prostřednictvím dozorce sázeli tikety). Z budějovické věznice Kajínek utekl v červenci 1994. Ještě týž den ho zatkli u řeky Vltavy.

Byl přemístěn do Valdic, kde se mu 11. září 1996 podařilo dostat na střechu jednopatrové budovy. V březnu 1997 se při jeho převozu k soudu eskorta střetla s vozem BMW, ve kterém zahynuly dvě ženy. Kajínek byl pak umístěn v „nejstřeženější” věznici – Mírově. Odtamtud utekl riskantním manévrem z okna po provazu 29. října 2000. Několik týdnů republika žila slavným útěkem, než byl Jiří Kajínek 8. prosince 2000 zatčen v bytě pětinásobného pachatele orlických vražd Ludvíka Černého. Komando ho překvapilo rozespalého – nestačil použít ani nabitou pistoli, ani ruční granát, které měl u sebe.

Teď je znovu ve Valdicích, odkud společně s právničkou Klárou Slámovou vede svůj „spravedlivý boj”. V kauze se v lednu 2004 objevil nový svědek, který televizi Nova řekl, že z cely viděl střelbu pod věznicí Bory. Svědek, tehdejší vězeň, Nově vylíčil okolnosti zločinu jinak, než jak je popsaly v rozsudku nad Kajínkem soudy. Kajínek usiluje o obnovu procesu. Můžete mu napsat…

Už píšeme.

Čtyřdenní Maruška i její maminka, přítelkyně zemřelého hasiče Dušana Lipovského, opustí ve čtvrtek českolipskou porodnici. Zdravou holčičku tu porodila Lipovského přítelkyně Lucie v noci z neděle na pondělí. Právu to řekl tiskový mluvčí nemocnice v České Lípě Petr Pokorný.

Ruzyně
Mimořádná opatření na ruzyňském letišti dokázaly, že páni stále nedocenění manažeři věří nejen ve své nadpřirozené schopnosti, ale také kdejaké pomatené senzibilce. Tisková zpráva uvádí: policisté vyhodnotili…Řadoví policisté to určitě nebyli. Myslím, že veřejnost by zajímalo, kdo konkrétně pokyn k těmto opatřením vydal, kolik stálo peněz a jaké za něj ponese důsledky. Nebo snad, vážený pane ministře, i Vy v roce 2007 věříte v paranormální jevy?

pokyn vydala pomatená senzibilka

Navrhuji zmíněnou paní přijmout na PP. Hodnostní označení plukovník, 10.TT

Samozřejmě v duchu projektu P1000 vytvořit lepší pracovní podmínky - dostatek křišťálových koulí, proutků, vykládacích karet a dalších pracovních pomůcek - samozřejmě také příslušný rizikový příplatek a dobrou pojistku, když zklamou senzibilské předpovědi - tušení.

Asi někdo z MV kouká na Akta X a bojí se o korýtko.

zajímalo by mne, na co tam stojí ten transportér? Taková ostuda před cizinci! Mimochodem, kolik ted dávají za kilo železa?

Tato situace mi připomněla pohádku Císařovy nové šaty. Někdo hodně vysoko postavený podobným nesmyslům věří a ostatní nemají odvahu mu to vyvracet.

I policie se bojí


O prorůstání mafií do státního aparátu čteme v tisku téměř denně. Jen málo nám však dochází, jak moc se to týká každého člověka.

"Šla jsem přes Uhelný trh v centru Prahy, když přímo před mýma očima odložili tři chlapi úplně nový luxusní pánský kufřík jen tak na chodník a vypařili se. Vím, že jsem to měla hlásit policii, ale nevěřím jí ani za mák. Jako svědek nadiktuješ do protokolu jméno a adresu, oni náhodou lumpa chytnou, vyslechnou, pustí pro nedostatek důkazů a ty máš na krku mafii. Tak jsem radši přešla na druhou stranu ulice," výprávěla nedávno kolegyně, která má jinak pro strach uděláno a volný čas tráví extrémními sporty.


RYBA SMRDÍ OD HLAVY
Proč riskovat a plnit občanskou povinnost, když se s korupcí setkáváme v médiích na každém kroku? Jeden příklad za všechny: je všeobecně známo, že dva rodinné příslušníky bývalého ministra financí Vlastimila Tlustého (ODS) propojovaly finanční vazby se středočeským sázkovým impériem, zatímco ministr z titulu své funkce rozhodoval o regulaci hazardu. Podle Kubiceho zprávy byl také napojen na skupinu okolo zavražděného kontroverzního podnikatele Mrázka, stejně jako poslanec z druhé strany politického spektra Josef Hojdar (ČSSD).


STRACH A NEDŮVĚRA
Dva vysocí policejní důstojníci zemřeli v posledních letech za velmi nejasných okolností. Oba byli vyrovnaní a naprosto zdraví. Jeden údajně překážel svou neúplatností, další prý dělal mafiím kata a už toho věděl moc. Ten první spáchal "sebevraždu" desítkami bodných ran a nakonec se oběsil, druhý podlehl "infarktu".
Důsledky? Muži zákona se už bojí otevřeně mluvit i sami mezi sebou. Nevědí, kdo stojí na jaké straně barikády. "Co když je na výplatní pásce mafie kolega sedící vedle u stolu?" ptají se mimoděk. Stejně jako běžní občané raději strkají hlavu do písku a do kauz, které "smrdí", se nehrnou. Jen pár statečných jedinců (nebo šílenců, kteří už ztratili pud sebezáchovy?) si dovolí drze zveřejnit alespoň stín pravdy. Od mlčící většiny si zaslouží obdiv a úctu. Protože začarovaný kruh strachu můžeme rozetnout jen my sami.

Kecy extrémní sportovkyně, pokud by zavolala jako anonym z tel.budky, tak tam je policie do pár minut a nikdo ji nenajde, tohle jsou tupé výmluvy a pokud by to bouchlo, určitě bude ta nána spokojenější, že nezařvala, protože šla raději po druhé straně chodníku......taková pak má co nejméně mluvit do bezpečnostní situace v zemi, když není schopna vytočit zdarma linku 158.....

proč to jméno neříct? Jestlipak se znovu prošetří sebevražda Janíčka?

15.02.2007 11:44 jura
Ne! Neprošetří! Není zájem znát pravdu. Osobně jsem mluvil se st. zástupcem z NSZ Brno a toto st. zastupitelství nepřipouští, že by se mohlo jednat o vraždu. Janíček není jedinej kterej skončil jako sebevrah. Těchto policistů a lidí je celá spousta. Když už někoho zasebevraždijou, tak by to mšli dělat aspoň věrohodně.

Klobouk před tebou dolů. V článcích " Ryba smrdí od hlavy " a " Strach a nedůvěra " si to vystihla přesně. Nejhorší na tom je, že,když tu někdo z kolegů, byť v anonymitě, jen trochu rejpne do těch nahoře, okamžitě se na něj snese kritika, co si to dovoluje. Máš pravdu v tom, že tito kolegové tak trochu ztratily pud sebezáchovy, protože je jasné, že se dají hravě vystopovat. Proto s tebou souhlasím, že všichni jež zde rozumně na tyto věci poukazují, zaslouží obdiv a úctu ostatních.

Nechtějte po dvojnásobně akademicky vzdělaném člověku, aby ještě vlastnil přirozenou inteligenci. Na tu nejsou skripta. Stačí mu inteligence získaná. Jeho podřízení (Vaši nadřízení), tedy žádnou inteligenci nepotřebují. Jim stačí základní vzdělání a podle psychotestů důkladná servilnost. Od Vás se pak očekává tupá poslušnost. Spojte se tedy se senzibily a od nich se možná dozvíte, jak bude dál s Policií. To Vám vážně neřekne ani Langer s Husákem, natož dobře placení úřadníci na MV, či PP. O trubcích v parlamentu, nebo senátu ani nemluvím.

Už jsem tu říkala, že nejsou jen slepí, hluší, ale i hloupí. Na
rozdíl od těch řadových, kteří přesně vědí, kam to v tomto státě spěje.

TITUL NEZNAMENÁ INTELIGENCI ! ! Inteligenci a zdravej rozum dostává každej človíček do kolébky!DIS,Mg či cokoliv jiného není patent :-)

15.02.2007 09:58 Jezinka
to víme všichni kam to spěje. Do prd...

Pro j :
Naprostý souhlas. Kolik je ale těch, co to chtějí pochopit?
Prioritní by měly být schopnosti a zkušenosti každého jedince.

Ahoj všichni, už jsem tady dlouho nebyl, tak se jenom ptám jestli je dneska na demonstrace? Abych někde nechyběl.

Ne, není.

http://www.nosp.cz/index.php?co=96