1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Starý vysloužilí policisti radí ,nenechte se ukllidit z očí veřejnosti, je to jen další krok jak vás umlčet.

chtěl bych se zeptat měl jsem 2 dny dovolené a normálné mi sebrali za ty dva dny poměrnou část osobního ohodnocení a i poměrnou část rizikového příspěvku!!!!To už si vážně z nás příslušníků dělaj prdel mám vztek a nejradši bych se na vše vyprd a šel do civilu!!!Čus justičák

Je to bordel, proti všichni hurá na MANIFEST 361 a případně na DEMONSTRACI !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Justiční stráž, jsou ti co lustrují lidi při vstupu na soudy st. zastupitelství a pod.? Myslím si to správně?

Ano, justiční stráž je u soudů.

Justiční strá? zaji??uje hlavně pořádek a bezpečnost v budovách soudů,stattních zastupitelství a ministerstva..dale zaji??uje prevoz finančních hotovostí,zaji??uje bezpečnost pri exekucích..

Odpověď na tvou otázku jsem již uvedl ve svém minulém příspěvku k této otázce. Hledej můj předešlý příspěvek. Je to opravdu sprosté, že nám krátí co jsme si podepsali v platebním výměru v souvislosti na průměr platu v minulém období.

Manželce tak strhnou na několik měsíců velký prachy. Ti, co nastoupili 1/2007 jsou v poho, protože jim nemají z čeho průměrovat.

Na této adrese je foto vašich luxusně vybavených kanceláří, které budete v budoucnu užívat. Tak jak vám vnitro slíbylo. Policie tím nebude mít v budoucnu konkurenci.

http://www.super.cz/vtipky/5859-sef-koupil-k-vanocum-nove-ekonom icke-vybaveni-kancelare.html

Jo, to je super, ale ve vybavení nemá policie konkurenci již nyní.

Pro Všecny : !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Překlopeno z policisty

Jsem policista z SPJ Praha. V minulosti našeho útvaru proběhl spor, kdy policisté požadovali proplatit obrovské sumy za vykonané pohotovosti na pracovišti. Po podání žádostí o vyplacení dlužné sumy proběhlo vyhrožování ze strany vedoucích. Hlavním iniciátor por. Henken, který začal požadovat nápravu věci, byl nazván agitátorem. Žadatelé prý nebyli loajální vůči státu atd. Policisté, kteří si podali žádost byli převeleni z SPJ na OHS po celé Praze. Jednu chybu ale vedení SPJ a SHMP udělalo a to, že podcenilo policisty hlásící se o svá práva. Vydírání bylo nahráno a zveřejněno v TV a převelení mělo právní chyby a proto byli policisté vráceni zpět na SPJ. Ti, co vyhrožovali, chodili pěknou dobu po inspekci a měli sevřenou zadnici, aby trestní oznámení nedopadlo v jejich neprospěch. Dodnes se na SPJ nese duch této události. Vedení dlouho nemohlo překousnout, že je řadoví policisté porazili. Poručíka Henkena se vedení bojí a nedovolí si proti němu podniknout protiprávní kroky. Musím ale podotknout, že por. Henken byl a je poctivý polda, který 100% vykonává svoji práci a tak na něm selhali i všechny kontrolní mechanismy. Zvláště když se vedoucí managment dozvěděl, že por. Henken na ně chystá žalobu pro šikanování.
A co z toho, vážení kolegové, plyne? Já jsem v té době byl na SPJ nováčkem a žaloba se mě netýkala, ale i já jsem na tom vydělal. Vedení SPJ si dnes hodně rychle rozmyslí, jestli bude proti řadovým členům podnikat protiprávní kroky.
Chcete si nechat sr.t na hlavu nebo se nespravednosti postavíte jako moji kolegové z SPJ?

Klobouk dolů před SPJ , je vidět, že se nebojíte. Já jsem na SPJ pracoval při jeho založení na zámku ve Vinoři a potom ještě nějaký čas na Lhotce. Jen tak dále-hoj.

Vážení pánové!
Kdyby jste všichni postupovali takto důsledněve své věci a nenechali se sebou orat, věděli by jste, jak by se s Vámi zacházelo. KDyž ale vedoucí zavyhrožuje a vy se ...... tak se nedivte, že to vždy dopadne, jak dopadne, tedy ve Váš neprospěch. Je mi známo, když se polda začne soudit v nějaké věci se svým zaměstnavatelem a vezme si na to právníka, potom VŽDY, opakuji VŽDY MV, P ČR .... stát prohraje! Takže se sebou nenechávejte orat a halvně, NEBOJTE SE!!!!! bývalý polda

Rozhovor s předsedou NOS PČR v ranní vysílání ČT1 dne 15. 02. 2007

Přinášíme odpovědi předsedy NOS PČR na otázky v ranním vysílání ČT1 (v úplném znění, které z časových důvodů nebylo realizováno)

ČT: Policisté měli dnes demonstrovat před budovou ministerstva vnitra, proti služebnímu zákonu. Proč nakonec demonstrovat nebudou? Na telefonu odpovídá Milan Štěpánek, předseda Nezávislého odborového svazu Policie ČR.

Proč nebudete nakonec demonstrovat?

Úvodem bych chtěl říci, že kolem demonstrace panuje několik různých mýtů, které se týkaly i podílu nebo negativního postoje našeho odborového svazu. Myšlenka demonstrace vznikla mimo náš svaz a byla podporována zejména diskuzemi na webových stránkách skupinou Iniciativa. Já se svými místopředsedy jsme se s těmito kolegy sešli minulou středu a v obsáhlém pětihodinovém jednání, kterého se po určitou dobu zúčastnil i 1. náměstek ministra vnitra Ing. Salivar, jsme si vyjasnili naše postoje a požadavky. V podstatě jsme se shodli v otázkách, které vyvolávají u policistů nespokojenost i v tom, že efektivnější je ujednotit naše snahy a netříštit síly. My jsme prezentovali dosud uskutečněná jednání s vedením rezortu, která mají své první výsledky. Proto závěrem byla i shoda v tom, že demonstrace v současné chvíli není vhodným prostředkem. Rozhodli jsme se uspořádat setkání policistů i příslušníků dalších bezpečnostních sborů v jednacím sále, kde by byly v širším měřítku projednány důvody nespokojenosti a kde by byli kolegové seznámeni s postojem vedení rezortu. Na této akci, která se uskuteční 27. 2., se bude náš svaz podílet organizačně a případně i ekonomicky.

Někteří policisté se domnívají, že budou brát kvůli novému služebnímu zákonu nižší platy než brali loni, už je to tedy vyřešené, o peníze nepřijdou?

Nejde jen o domněnky, ale fakta. Propady příjmů se týkají policistů ve 3., 4. a 5. tarifních třídách, velmi obecně řečeno policistů v uniformě na základních útvarech. Podle prozatímních odhadů se jedná asi o 10% policistů. Propady jsou způsobeny zejména podílem nadtarifních složek v předchozím roce v porovnání s předpokládaným příjmem v roce 2007. Tento stav je ovlivněn několika složkami, jako je zařazení na služební místa podle tzv. systemizace, posuzování směnnosti, výše zvláštního, tzv. rizikového příplatku a 150 přesčasových hodin zdarma. Přesnější údaje o postižené skupině policistů by měly být známy po poradě všech policejních ředitelů dne 21. 02. 2007.

Pokud jde o způsoby řešení situace, jeden z nich byl prezentován na včerejší poradě policejního prezidenta s krajskými řediteli. Jedná o využití finanční rezervy rozpočtu policie na navýšení rizikového příplatku u postižených skupin.

Je to jeden z prvních kroků, které povedou k nápravě stavu a který považuji za výsledek našich jednání. Jako další systémový krok je podle nás i úprava systemizace služebních míst.

Hrozba demonstrace je už zažehnána? Nebo přeci jen máte další termín?

Při zmíněném jednání s Iniciativou jsme konstatovali, že demonstrace je legitimním prostředkem projevení názoru, který by ale nastoupil až v době, kdy by došlo k ukončení jednání bez pozitivního výsledku. Prozatím není aktuální, nicméně zůstává v záloze.

Kolik policistů by přišlo demonstrovat?

O počtu policistů bych mohl jen spekulovat, neexistují žádné relevantní průzkumy. Budeme mít možnost posoudit tento údaj podle zájmu o setkání dne 27. 2. 2007.

Jsou ještě nějaké sporné body, které předpokládáte, že se do toho 27.vyřeší, tudíž by k demonstraci nemuselo dojít?

Nespokojenost policistů se netýká jen propadu příjmů, které jsou i médii vnímány jako prioritní. Existují další oblasti jak v zákoně o služebním poměru tak i v souvislosti s jeho aplikací. Část z nich lze řešit v kratším časovém horizontu, tak jako například uvedené navýšení rizikového příplatku nebo úprava systemizace. Další jsou otázkou dlouhodobější, které lze řešit cestou legislativní.

Povedete i nějaké kroky, které by vedly ke změně legislativy?

Na našem webu jsme avizovali, že společně s Odborovým svazem hasičů vyžádáme právní rozbor diskutovaných ustanovení zákona o služebním poměru. Ten bude objektivním základem pro naše další kroky. Vyjma toho poskytujeme našim členům bezplatnou právní pomoc v souvislosti s otázkami služebního poměru, ale i dalších oblastech práva.
Zpět

Pane policejní prezidente, pane ministře vnitra, tak se Vám "rozkládá" další policejní ředitelství, tentokrát v Jindřichově Hradci. Odchází jich tam řada od okresního ředitele až snad po posledního pěšáka. Děčín a další města tedy mají pokračovatele. Jsou všichni znechuceni z toho, jak to tu vedete od pěti k nule a pak do pekel. Jo, a není to žádná poplašná zpráva. Teď chodí víc oznámení o výběrových řízeních na naši součást než těch připitomělých siařů. By mě zajímalo, kým to zaplácnete, až ten poslední zhasne a zamkne. Vy oba s Kalouskem jste ostuda této země.

To se mi nějak nezdá, tady jsou všichni spokojeni a že by byl nějaký velký odliv jsem nikde neslyšel. Jestli máš podrobnosti, tak pust chlup Belzebube. Už se těším na místo OŘ.

U nás v Děčíně odešlo 30 policistů jen kvůli novému zákonu!!!! Děkuji pane Langere

a kromě managementu odházejí i řadoví jak z OOP tak i OŘ ?

strach (policista z SPJ, 15. 02. 2007 13:34)
Jsem policista z SPJ Praha. V minulosti našeho útvaru proběhl spor, kdy policisté požadovali proplatit obrovské sumy za vykonané pohotovosti na pracovišti. Po podání žádostí o vyplacení dlužné sumy proběhlo vyhrožování ze strany vedoucích. Hlavním iniciátor por. Henken, který začal požadovat nápravu věci, byl nazván agitátorem. Žadatelé prý nebyli loajální vůči státu atd. Policisté, kteří si podali žádost byli převeleni z SPJ na OHS po celé Praze. Jednu chybu ale vedení SPJ a SHMP udělalo a to, že podcenilo policisty hlásící se o svá práva. Vydírání bylo nahráno a zveřejněno v TV a převelení mělo právní chyby a proto byli policisté vráceni zpět na SPJ. Ti, co vyhrožovali, chodili pěknou dobu po inspekci a měli sevřenou zadnici, aby trestní oznámení nedopadlo v jejich neprospěch. Dodnes se na SPJ nese duch této události. Vedení dlouho nemohlo překousnout, že je řadoví policisté porazili. Poručíka Henkena se vedení bojí a nedovolí si proti němu podniknout protiprávní kroky. Musím ale podotknout, že por. Henken byl a je poctivý polda, který 100% vykonává svoji práci a tak na něm selhali i všechny kontrolní mechanismy. Zvláště když se vedoucí managment dozvěděl, že por. Henken na ně chystá žalobu pro šikanování.
A co z toho, vážení kolegové, plyne? Já jsem v té době byl na SPJ nováčkem a žaloba se mě netýkala, ale i já jsem na tom vydělal. Vedení SPJ si dnes hodně rychle rozmyslí, jestli bude proti řadovým členům podnikat protiprávní kroky.
Chcete si nechat sr.t na hlavu nebo se nespravednosti postavíte jako moji kolegové z SPJ?


Pro TaGr (abcd, 15. 02. 2007 13:33)
Rozdíl mezi náma bude v tom, že já jsem na ulici přes 11let (Praha) a nejsem zvyklý, aby se mi rozklepala kolena před kdejakým zastrašováním. S každým jednám slušně a totéž chci od druhých. Pokud mi někdo bude vyhrožovat, není nic jednoduššího se zaměřit na něj a vrátit mu to i s úroky, chyby dělá každý..... A nejsem labuť, i já jsem to za své názory a jednání v souladu s právem odnesl, ale nepoložil jsem se a nakonec po letech vyhrál, asi tak.....Jestli se bojíš i někam přijít, jak můžeš zakročovat na ulici a pomáhat lidem, to teda nepochopím.....navíc podle nového zákona, kdy tě mohou vyrazit za kdejakou chybu, pak se musíš bát i do zákroku....

znepokojený občan

Pane ministře co jste to udělali s naší policii? Vždyť se policie pod Vašima rukama přímo potápí ke dnu. To Vám to vůbec nevadí? To Vám nevadí, že policisté, hasiči chodí do práce naštvaní a pak to kolikrát odnesou my občané. Nejhorší je chodit do práce, když je člověk naštvaný. Ani se jim nedivím, že odcházejí od policie zkušení policisté, ale ty Vám zřejmě chybět nebudou, protože Vám to zjevně nevadí. Tu jejich práci bych dělat tedy nechtěl ani policisty ani hasiče. A dělat k tomu ještě 150 h zadarmo, kdo tohle vymyslel? Už vidím, jak učitelé, lékaři, soudci dělají 150 h zadarmo. To by byl hned rachot. U mé firmy každý zaměstnanec dostane zaplacenou každou hodinu. To bych se musel stydět, kdybych jim řekl, že musí odpracovat 150 h ročně zadarmo. Vždyť to je vlastně odpracovat celý měsíc zadarmo. Pokud vím, tak za práci má člověk dostat zaplaceno. A pro policisty nenechte se tady vyprovokovat některými příspěvky našich spoluobčanů, kteří jenom vidí policistu rozdávat pokuty. Kdyby se všichni chovali tak jak mají, tak by jste žádné pokuty rozdávat ani nemuseli. Ale když vidím, některé ty šílence na silnici, kteří riskují život ostatních (sám ať se klidně zabije), tak bych je chytnul a vzal k pořádné nehodě a nechal bych je na to dívat a ať sami si zkusí vyprostit mrtvé z vozidla. To by byla prevence pro ty mistry světa, kteří si myslí, že se jim přece nemůže na silnici nic stát. Pánové vůbec vám nezávidím vaši práci, držte se a nenechte se odradit od některých ubožáků, kteří zde píší. Vždyť má každý tu možnost jít si to vyzkoušet.

Souhlasím s tvým názorem a vystihuje skutečně současnou situaci u PČR. Pouze bych se za policisty ohradil proti tomu, že i když jdou do práce již předem naštvaní, nikdy to ze své sl. profesionality nesmí na sobě dát znát při svém služebním zákroku ev. jiném úředním jednání poicisty.

Bez komentáře
----------------------------------------

www.legalnivrazda.cz
www.jirikajinek.cz
www.sinagl.cz
www.hucin.com
www.policejnistat.cz
www.policista.com
www.ivanroubal.blog.cz

Toto není reklama na naše webové stránky jak se někteří policisté mylně domnívají. Toto je reklama na práci některých policistů. Samozřejmě je to zároveň ostuda celé policie. Tuto reklamu sponzorují občané ČR na své náklady, tzv. sponzorský dar pro PČR.

...to už nikoho nezajímá!!! ahoj

IQ máš na něco lepšího, než pořád to samé. Máš svůj osobní názor???