Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Pane ministře, měl bych zájem o práci na ministerstvu vnitra, nejlépe jako poradce. Líbí se mi Váš přístup okultním vědám. viz. senzibil a akce letiště. Děkuji . magistr KELLY . Promiňte jestli si pletu století.

A já bych mohl vystřídat toho šaška, který skáče, jak pískáte.

Dobrej příspěvek KELLY - HAHAHA,HAHAHA - konečně trocha srandy.

for propady (poldik, 16. 02. 2007 22:09)
po 12-ti letech v 6TT temer -2 tis. Co na to rict. Tobe gratuluju, ze jsi na tom lepe. Hlavni smula vsech obcanu teto zeme je, ze po skonceni uradovani dnesnich panu vysokych velitelu a politiku se budeme bat vylezt na ulici, zapalit si ohen apod. Dnes mi snad uz ani nevadi ty penize, i kdyz musim zivit rodinu, ale to lhani, zastrasovani z pozice nadrizenych, rvani na ty co nasazujou krk na ulici, snizovani teto sorty lidi na ukor funkcionaru. Navrhoval bych snizit stavy velitelskeho aparatu na nezbytne ridici minimum, ktere bude muset zajistit chod a tylove zabezpeceni a ostatni ven na ulici, do 3 a 4 TT a zaucovat ty nove nastupivsi kolegy. Zadnych 800 lidi nekde na PP apod. Na co je PP, krahje, okresy ? Na nic, to je zcela zrejme. Dnesni nepochopitelne prebujelej aparat vsech funkcionaru, kdy pomalu nevi kdo komu muze velet. Je mi z toho vseho nejak smutno a vnitrne bojuju s tim, zda mam delat tu praci, ktera me bavi, nebo si sebrat par svestek a jit o kus dal. Manzelka uz se priklani k tomu, abych sel pryc. Drzte se kolegove a kolegyne, zadarmo prece neprodame svou hrdost, sve obcany.

Ono na ty vepře na prezídiu a top management taky dojde až nebudou lidi mít o službu u policie zájem.

PROSÍMVÁS CO JE PRAVDY NA TOM, ŽE POLICISTŮM V 3 A 4 TŘÍDÁCH MAJÍ PŘIDAT 300,-?
TO JE APRÍL?

1.4.je apríl, dochází k nějakému přehodnocování tabulek od března, víc info se dozvíš 27.2.na Výstavišti

A co my v druhých ???

četl jsi snad něco o 2? Dvojky podle Olympu asi nikdo nemá:-(

ale má

A CO 5TT?

Když dárečky tak pro všechny. Průměr na policistu 300,-Kč, navýšení. Nehorázně vysoké docenění. Je to k smíchu. Za to se nevyplatí ani nasadit čepici, natož obout boty.

Přidání má být snad trochu větší - co jsem slyšel tak 312,50 Kč

312+na hodinu? :-))))

Něco pro zasmání : na www.idnes.cz-názory "Ivan Langer nahradí Cardu v Tele Tele.

Pavle, to mě zajímá. Hodně jsem četla, že chlapi-policisté nejsou moc doma a nemají čas věnovat se rodině. Nechápu, ale proč? Vždyť kolik odpracujete hodin týdně? 37,5? Pak je to jako všude jinde. Jen se Vám střídají služby. A včem to není jednoduché?
Děkujíííí

37,5 hod.tam sice je, ale záleží na spoustě okolností. Záleží, kde by manžel pracoval - u jaké složky (spektrum různých služeb tu je obrovské), kde by pracoval dle místa služebního zařazení, směnnost a stahování do práce z volna na různá bezpečnostní opatření, kterých v poslední době jen přibývá (i díky podstavům tbl.) a spousta dalšího. Jestli mohu doporučit, ať se manžel přihlásí na náborovém středisku v místě bydliště a ptá se na místo přímo tam, kde by chtěl pracovat (trvalé bydliště apod.)

37,5 hodiny týdně je teorie, protože drbani nepracují na směny a pokud vyjedu na místo činu hodinu před koncem služby, pak rozhodně neskončím dle plánu, ledaže bych pak nechal rozpracovaný kousek kolegovi, co mě střídá, a to mi jaksi svědomí nedovolí. Takže vesele přetahujeme, někdy nám to odečtou od těch 150ti hodin přesčasů zadarmo, mnohdy to jde prostě na oltář vlasti. Zrovna včera jsem měl končit ráno v sedm, ale jelikož se nějaký chytrák rozhodl, že by si mohl položit do příkopu pěknou slečnu a k ránu se nám pak v baru poprali naši nepřizpůsobiví spoluobčané, odcházel jsem po desáté (mimochodem, toho hajzlíka nadrženýho jsme ve dvou nakonec našli - třeba nám za to někdo poděkuje, přinejmenším ta slečna byla určitě ráda...) A jak psal kolega "adf" ve svém příspěvku, ta práce se na člověku podepíše i co se týče chování, přístupu k mnohým věcem, které do té doby považoval za důležité, trošku to zamíchá s žebříčkem hodnot... Neříkám, že u každého, ale kdo to bere poctivě a vážně, chtě nechtě se změní...

Dělal jsem u Policie na Moravě. Sobotní odpoledne, klídek, rodinná pohoda. Najednou volá operační, že na hraničním přechodě se SRN chytli chlapa, na kterého jsem měl vyhlášené pátrání. Takže sednout do auta a jet přes celou republiku pro chlapa. Byl leden, -10, naváto sněhem, prostě hrůza. V neděli ráno jsem s ním přijel a do večera jsem zpracovával spis s návrhem na uvalení vazby. Takže celý víkend v .... a peníze :-DD, můžu si prý vzít náhradní volno, ale jelikož mám hodně vazebních věcí, tak vlastně nemůžu. A proplatit - nejsou peníze.

Moji známí od policie nejsou doma protože se na služby jenom vymlouvají a chodí za kurvama. Potom se ještě trumfují, který kolik kurev přefikl za měsíc. Podotýkám, že jsou to policajti na vedoucích místech. Šlapky z chodníku neznám.

Minulý rok měl prý 14,5 měsíce, je to pravda, nebo ne? Já těch měsíců oddělal 12 plus přes 400 hod., ale v zápočtu se to jaksi neuvádí, naopak se ubírají dva roky ZVS - vojenské služby z příspěvku.

Dosahy, DBA, eskorty a další................

Moc děkuji za odpovědi. Je pravda, že peníze nejsou všechno, ale jsou potřeba. A když mě manžel přinese třináctku, tak to si teda vyskakovat nebudeme. Je to hodně málo. To už v současném zaměstnání má více. Ale tato práce ho dost láká a moc bych mu to přála. No, co teď? Četla jsem, že se koncem měsíce chystá nějaká demonstrace. Myslíte, že se něco změní?

NE

NE NEZMĚNÍ A V DNEŠNÍ DOBĚ BYCH SE UŽ K TÝHLE INSTITUCI NIKDY NEDAL

Něco se mění průběžně, ale nepočítejte prosím s extra přidáním pro začínající, to je nereálné. Je hezké, že manželovi přejete, ale vemte si i u tu stinnou stránku věci. Není to nic jednoduchého být manželkou poldy, bude věčně mimo domov, časem se práce na něm podepíše, bude více nervózní, podrážděný, změní se jeho postoj k "nedůležitým" věcem a jestli to myslíte vážně, tak budete muset být oporou hlavně potom. Jinak přeji ať se manžel rozhodne správně a není to na škodu vaší rodině, což u bezpečnostních složek bohužel bývá.....

Co se finančních požitků pro nové kolegy týče, asi zatím nic moc - i když na druhou stranu nějakým způsobem sem nové lidi budou muset přilákat, už teď nám na poradách kladou na srdce, abychom náborovali, ale já osobně za stávajících podmínek nevidím důvod, proč bych měl někoho přesvědčovat, aby k nám nastoupil. Fakt je, že je to jakás takás jistota pravidelného příjmu, ale ten jsem měl před lety jako výpravčí u dráhy taky a riziko se nedá srovnávat... Má-li pan choť skutečně zájem o práci u policie, muíte počítat s tím, že prvních pár let to pro vás oba (nebo všechny - nevím, kolik vás doma je...) nebude jednoduché. A vím, o čem mluvím - sám jsem nastupoval po třicítce se dvěma dětmi a ženou na mateřské...

Jo jistota,že 15týho peníze budou tam je to jo ale zkušební doba 3roky,zkouška buzerace za buzarací nešel bych znovu do toho

Však i já bych si to velice dobře rozmyslel, nastoupit za současných podmínek. Ono stačí, že mne čeká ta vymoženost v podobě služební zkoušky, protože jsem nastoupil "až" koncem roku 2004, takže se mě od letošního ledna týká ona diskutabilní změna služebního poměru z doby neurčité zpětně na dobu určitou. Skřípu zubama, kdykoli si na to vzpomenu... Ale soudě dle reakcí (či spíš ve většině případů hraní si na mrtvého brouka) na mé příspěvky na mailové adresy našich zákonodárců je to v naprostém pořádku. Hlavně že oni, ač zvoleni na jasně vymezené čtyřleté volební období, v případě nezvolení v dalších volbách shrábnou tučné odstupné... To je v pořádku? U nich je ta doba určitá přeci úplně zřejmá, ne??

U policie se musí něco změnit, tady je ráj pouze pro management a policejní prezidium pro které byl stvořen zákon 361.

Pavle, díky za info. Tyto stránky znám, ale mám pocit, že jsou zastaralé a nejsou tam aktuální částky. Slyšela jsem, že nástupní plat je kolem 17000hrubého?
K policii nechci já, ale můj mužík. Chce jít k dopravákům do Brna. Nemáte tedy někdo zkušenosti, jak to tam chodí? Je vůbec jisté, že až udělá rok školy, že je tam dají. Ze všech těch názorů, které zde píšete je mi až blivno. Je tedy třeba hodně popřemýšlet, aby se nehnal někam, kde to není zrovna nej.

Zdravím Vás Leňule, pro představu posílám plat u VSČR, který bude zřejmě velmi podobný tomu u PČR tedy : 2TT v 1 TS 14.840 + diferenční 2.500 nebo 2.800 nebo 4.500. V době, kdy je člověk na kurzu však pobírá jen 500,- kč diferenčního (pokud se to nezmněnilo) takže jak píše Pavel opravdu 15t.

Těch 17.000,- bude (přibližně - dle konkrétního zařazení) po škole se započteným zvláštním (rizikovým) příplatkem, jinak stránky vnitra byly nedávno aktualizovány v souvislosti s novým služebním zákonem, protože ještě v polovině ledna lákalo vnitro lidi na požitky dle starého zákona, které v té době byly již jen hezkou vzpomínkou (hodnostní příplatek, příplatky za So, Ne svátky, noční...). I mně je ze současné situace blivno, a to jsem si na rozdíl od spousty kolegů finančně nepohoršil - ale ono to není jen o těch penězích (i když ženu a dcery zajímají z mé práce asi nejvíc, a to nemyslím ve zlém).

Dopravní služba byla DEGRADOVÁNA do 3TT a služba pro lidi se změnila na hon za čárkami. NEDOPORUČUJI-jedná se o velice složité jednání a dohadování s lidmi i opilcema.

Milá Leňule,
navštiv stránky http://www.mvcr.cz/nabor - tam jsou v kostce základní informace. Jinak nástupní plat bez jakékoli započtené praxe dělá okolo 15.000,- hrubého, přijata budeš na tři roky na dobu určitou, pak Tě čeká služební zkouška, která dle dostupných informací obsahuje spoustu věcí pro policistu nepotřebných a absolutně nesouvisejících s náplní práce policisty na základním útvaru, kam jsou nově přijatí příslušníci zařazováni (tedy pokud nemáš VŠ + tlačenku, nebo alespoň to druhé, ale bez VŠ by to musela být SUPERtlačenka - pak zapomeň na to, co jsem napsal, neb se Ti otevírají netušené možnosti)... Tím Tě nechci v žádném případě odrazovat, ale je fakt, že v současné době se jakékoli motivační prvky pro nově nastoupivší kamsi vytratily...

No já myslel , že je tady diskuze pol. prezidia , tak pardón. No je pravda , že těch 4O čistýho taky nemám .

Odpověď Františka Bublana
(názor, 17. 02. 2007 14:29)Takže BUBLAN SE TÍM NEZABÝVAL, ALE POUZE Otakar Švejkar. "V případě rozdílné valorizace by došlo k tomu, že prvý policista, kterému by se příspěvek valorizoval vyšší částkou by po několika letech předstihl druhého policistu, u něhož by valorizace byla podle nového zákona poloviční, přitom odsloužil jenom 10 let". Tento názor nezastávám, jednoduše řečeno, proč to nenechali podle takového zákona, který je účinný při odchodu. A to má platit i s valorizací. Byl bych zvědav, kdyby se valorizovalo dle 361 o dvojnásobek starobního důchodu, jestli by nám tuto výhodu také přiznali. Jestli ne, tak bych se nezlobil, protože to byla moje chyba, měl jsem počkat s odchodem. Každý svého štěstí strůjce. Nic jsem špatného neprovedl, nic jsem neporušil a přesto jsem znevýhodněn. Možná bych od PČR nikdy neodešel, ale nejistota která panovala byla k nevydržení, takovejch prasat na KRAJSKÝCH SPRÁVÁCH či OKRESECH co dělaj bačův kokot je zástup. Ten plat, co mají dnes nechci ani vědět. Na toto by se měl někdo zaměřit, vytíženost těchto lidí, co ukrajují peníze poctivejm klukům z ulice, proč takovej aparát, povětšinou s falešnejma VŠ. Tam by si média zařádila.

co je nového v rentách , psal jsem odvolání a ještě nic

vydrž, maj toho dvě možná tři prdele na vyřízení, je nás spousta, já už to obdržel a obyčejně - zase si serou na dvorek

Štefane nepracoval jsi v Mezáru?

Je to asi u všech stejný, měsíc je pryč a žádná odpověď.