1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Pane ministře, měl bych zájem o práci na ministerstvu vnitra, nejlépe jako poradce. Líbí se mi Váš přístup okultním vědám. viz. senzibil a akce letiště. Děkuji . magistr KELLY . Promiňte jestli si pletu století.

A já bych mohl vystřídat toho šaška, který skáče, jak pískáte.

Dobrej příspěvek KELLY - HAHAHA,HAHAHA - konečně trocha srandy.

for propady (poldik, 16. 02. 2007 22:09)
po 12-ti letech v 6TT temer -2 tis. Co na to rict. Tobe gratuluju, ze jsi na tom lepe. Hlavni smula vsech obcanu teto zeme je, ze po skonceni uradovani dnesnich panu vysokych velitelu a politiku se budeme bat vylezt na ulici, zapalit si ohen apod. Dnes mi snad uz ani nevadi ty penize, i kdyz musim zivit rodinu, ale to lhani, zastrasovani z pozice nadrizenych, rvani na ty co nasazujou krk na ulici, snizovani teto sorty lidi na ukor funkcionaru. Navrhoval bych snizit stavy velitelskeho aparatu na nezbytne ridici minimum, ktere bude muset zajistit chod a tylove zabezpeceni a ostatni ven na ulici, do 3 a 4 TT a zaucovat ty nove nastupivsi kolegy. Zadnych 800 lidi nekde na PP apod. Na co je PP, krahje, okresy ? Na nic, to je zcela zrejme. Dnesni nepochopitelne prebujelej aparat vsech funkcionaru, kdy pomalu nevi kdo komu muze velet. Je mi z toho vseho nejak smutno a vnitrne bojuju s tim, zda mam delat tu praci, ktera me bavi, nebo si sebrat par svestek a jit o kus dal. Manzelka uz se priklani k tomu, abych sel pryc. Drzte se kolegove a kolegyne, zadarmo prece neprodame svou hrdost, sve obcany.

Ono na ty vepře na prezídiu a top management taky dojde až nebudou lidi mít o službu u policie zájem.

PROSÍMVÁS CO JE PRAVDY NA TOM, ŽE POLICISTŮM V 3 A 4 TŘÍDÁCH MAJÍ PŘIDAT 300,-?
TO JE APRÍL?

1.4.je apríl, dochází k nějakému přehodnocování tabulek od března, víc info se dozvíš 27.2.na Výstavišti

A co my v druhých ???

četl jsi snad něco o 2? Dvojky podle Olympu asi nikdo nemá:-(

ale má

A CO 5TT?

Když dárečky tak pro všechny. Průměr na policistu 300,-Kč, navýšení. Nehorázně vysoké docenění. Je to k smíchu. Za to se nevyplatí ani nasadit čepici, natož obout boty.

Přidání má být snad trochu větší - co jsem slyšel tak 312,50 Kč

312+na hodinu? :-))))

Něco pro zasmání : na www.idnes.cz-názory "Ivan Langer nahradí Cardu v Tele Tele.

Pavle, to mě zajímá. Hodně jsem četla, že chlapi-policisté nejsou moc doma a nemají čas věnovat se rodině. Nechápu, ale proč? Vždyť kolik odpracujete hodin týdně? 37,5? Pak je to jako všude jinde. Jen se Vám střídají služby. A včem to není jednoduché?
Děkujíííí

37,5 hod.tam sice je, ale záleží na spoustě okolností. Záleží, kde by manžel pracoval - u jaké složky (spektrum různých služeb tu je obrovské), kde by pracoval dle místa služebního zařazení, směnnost a stahování do práce z volna na různá bezpečnostní opatření, kterých v poslední době jen přibývá (i díky podstavům tbl.) a spousta dalšího. Jestli mohu doporučit, ať se manžel přihlásí na náborovém středisku v místě bydliště a ptá se na místo přímo tam, kde by chtěl pracovat (trvalé bydliště apod.)

37,5 hodiny týdně je teorie, protože drbani nepracují na směny a pokud vyjedu na místo činu hodinu před koncem služby, pak rozhodně neskončím dle plánu, ledaže bych pak nechal rozpracovaný kousek kolegovi, co mě střídá, a to mi jaksi svědomí nedovolí. Takže vesele přetahujeme, někdy nám to odečtou od těch 150ti hodin přesčasů zadarmo, mnohdy to jde prostě na oltář vlasti. Zrovna včera jsem měl končit ráno v sedm, ale jelikož se nějaký chytrák rozhodl, že by si mohl položit do příkopu pěknou slečnu a k ránu se nám pak v baru poprali naši nepřizpůsobiví spoluobčané, odcházel jsem po desáté (mimochodem, toho hajzlíka nadrženýho jsme ve dvou nakonec našli - třeba nám za to někdo poděkuje, přinejmenším ta slečna byla určitě ráda...) A jak psal kolega "adf" ve svém příspěvku, ta práce se na člověku podepíše i co se týče chování, přístupu k mnohým věcem, které do té doby považoval za důležité, trošku to zamíchá s žebříčkem hodnot... Neříkám, že u každého, ale kdo to bere poctivě a vážně, chtě nechtě se změní...

Dělal jsem u Policie na Moravě. Sobotní odpoledne, klídek, rodinná pohoda. Najednou volá operační, že na hraničním přechodě se SRN chytli chlapa, na kterého jsem měl vyhlášené pátrání. Takže sednout do auta a jet přes celou republiku pro chlapa. Byl leden, -10, naváto sněhem, prostě hrůza. V neděli ráno jsem s ním přijel a do večera jsem zpracovával spis s návrhem na uvalení vazby. Takže celý víkend v .... a peníze :-DD, můžu si prý vzít náhradní volno, ale jelikož mám hodně vazebních věcí, tak vlastně nemůžu. A proplatit - nejsou peníze.

Moji známí od policie nejsou doma protože se na služby jenom vymlouvají a chodí za kurvama. Potom se ještě trumfují, který kolik kurev přefikl za měsíc. Podotýkám, že jsou to policajti na vedoucích místech. Šlapky z chodníku neznám.

Minulý rok měl prý 14,5 měsíce, je to pravda, nebo ne? Já těch měsíců oddělal 12 plus přes 400 hod., ale v zápočtu se to jaksi neuvádí, naopak se ubírají dva roky ZVS - vojenské služby z příspěvku.

Dosahy, DBA, eskorty a další................

Moc děkuji za odpovědi. Je pravda, že peníze nejsou všechno, ale jsou potřeba. A když mě manžel přinese třináctku, tak to si teda vyskakovat nebudeme. Je to hodně málo. To už v současném zaměstnání má více. Ale tato práce ho dost láká a moc bych mu to přála. No, co teď? Četla jsem, že se koncem měsíce chystá nějaká demonstrace. Myslíte, že se něco změní?

NE

NE NEZMĚNÍ A V DNEŠNÍ DOBĚ BYCH SE UŽ K TÝHLE INSTITUCI NIKDY NEDAL

Něco se mění průběžně, ale nepočítejte prosím s extra přidáním pro začínající, to je nereálné. Je hezké, že manželovi přejete, ale vemte si i u tu stinnou stránku věci. Není to nic jednoduchého být manželkou poldy, bude věčně mimo domov, časem se práce na něm podepíše, bude více nervózní, podrážděný, změní se jeho postoj k "nedůležitým" věcem a jestli to myslíte vážně, tak budete muset být oporou hlavně potom. Jinak přeji ať se manžel rozhodne správně a není to na škodu vaší rodině, což u bezpečnostních složek bohužel bývá.....

Co se finančních požitků pro nové kolegy týče, asi zatím nic moc - i když na druhou stranu nějakým způsobem sem nové lidi budou muset přilákat, už teď nám na poradách kladou na srdce, abychom náborovali, ale já osobně za stávajících podmínek nevidím důvod, proč bych měl někoho přesvědčovat, aby k nám nastoupil. Fakt je, že je to jakás takás jistota pravidelného příjmu, ale ten jsem měl před lety jako výpravčí u dráhy taky a riziko se nedá srovnávat... Má-li pan choť skutečně zájem o práci u policie, muíte počítat s tím, že prvních pár let to pro vás oba (nebo všechny - nevím, kolik vás doma je...) nebude jednoduché. A vím, o čem mluvím - sám jsem nastupoval po třicítce se dvěma dětmi a ženou na mateřské...

Jo jistota,že 15týho peníze budou tam je to jo ale zkušební doba 3roky,zkouška buzerace za buzarací nešel bych znovu do toho

Však i já bych si to velice dobře rozmyslel, nastoupit za současných podmínek. Ono stačí, že mne čeká ta vymoženost v podobě služební zkoušky, protože jsem nastoupil "až" koncem roku 2004, takže se mě od letošního ledna týká ona diskutabilní změna služebního poměru z doby neurčité zpětně na dobu určitou. Skřípu zubama, kdykoli si na to vzpomenu... Ale soudě dle reakcí (či spíš ve většině případů hraní si na mrtvého brouka) na mé příspěvky na mailové adresy našich zákonodárců je to v naprostém pořádku. Hlavně že oni, ač zvoleni na jasně vymezené čtyřleté volební období, v případě nezvolení v dalších volbách shrábnou tučné odstupné... To je v pořádku? U nich je ta doba určitá přeci úplně zřejmá, ne??

U policie se musí něco změnit, tady je ráj pouze pro management a policejní prezidium pro které byl stvořen zákon 361.

Pavle, díky za info. Tyto stránky znám, ale mám pocit, že jsou zastaralé a nejsou tam aktuální částky. Slyšela jsem, že nástupní plat je kolem 17000hrubého?
K policii nechci já, ale můj mužík. Chce jít k dopravákům do Brna. Nemáte tedy někdo zkušenosti, jak to tam chodí? Je vůbec jisté, že až udělá rok školy, že je tam dají. Ze všech těch názorů, které zde píšete je mi až blivno. Je tedy třeba hodně popřemýšlet, aby se nehnal někam, kde to není zrovna nej.

Zdravím Vás Leňule, pro představu posílám plat u VSČR, který bude zřejmě velmi podobný tomu u PČR tedy : 2TT v 1 TS 14.840 + diferenční 2.500 nebo 2.800 nebo 4.500. V době, kdy je člověk na kurzu však pobírá jen 500,- kč diferenčního (pokud se to nezmněnilo) takže jak píše Pavel opravdu 15t.

Těch 17.000,- bude (přibližně - dle konkrétního zařazení) po škole se započteným zvláštním (rizikovým) příplatkem, jinak stránky vnitra byly nedávno aktualizovány v souvislosti s novým služebním zákonem, protože ještě v polovině ledna lákalo vnitro lidi na požitky dle starého zákona, které v té době byly již jen hezkou vzpomínkou (hodnostní příplatek, příplatky za So, Ne svátky, noční...). I mně je ze současné situace blivno, a to jsem si na rozdíl od spousty kolegů finančně nepohoršil - ale ono to není jen o těch penězích (i když ženu a dcery zajímají z mé práce asi nejvíc, a to nemyslím ve zlém).

Dopravní služba byla DEGRADOVÁNA do 3TT a služba pro lidi se změnila na hon za čárkami. NEDOPORUČUJI-jedná se o velice složité jednání a dohadování s lidmi i opilcema.

Milá Leňule,
navštiv stránky http://www.mvcr.cz/nabor - tam jsou v kostce základní informace. Jinak nástupní plat bez jakékoli započtené praxe dělá okolo 15.000,- hrubého, přijata budeš na tři roky na dobu určitou, pak Tě čeká služební zkouška, která dle dostupných informací obsahuje spoustu věcí pro policistu nepotřebných a absolutně nesouvisejících s náplní práce policisty na základním útvaru, kam jsou nově přijatí příslušníci zařazováni (tedy pokud nemáš VŠ + tlačenku, nebo alespoň to druhé, ale bez VŠ by to musela být SUPERtlačenka - pak zapomeň na to, co jsem napsal, neb se Ti otevírají netušené možnosti)... Tím Tě nechci v žádném případě odrazovat, ale je fakt, že v současné době se jakékoli motivační prvky pro nově nastoupivší kamsi vytratily...

No já myslel , že je tady diskuze pol. prezidia , tak pardón. No je pravda , že těch 4O čistýho taky nemám .

Odpověď Františka Bublana
(názor, 17. 02. 2007 14:29)Takže BUBLAN SE TÍM NEZABÝVAL, ALE POUZE Otakar Švejkar. "V případě rozdílné valorizace by došlo k tomu, že prvý policista, kterému by se příspěvek valorizoval vyšší částkou by po několika letech předstihl druhého policistu, u něhož by valorizace byla podle nového zákona poloviční, přitom odsloužil jenom 10 let". Tento názor nezastávám, jednoduše řečeno, proč to nenechali podle takového zákona, který je účinný při odchodu. A to má platit i s valorizací. Byl bych zvědav, kdyby se valorizovalo dle 361 o dvojnásobek starobního důchodu, jestli by nám tuto výhodu také přiznali. Jestli ne, tak bych se nezlobil, protože to byla moje chyba, měl jsem počkat s odchodem. Každý svého štěstí strůjce. Nic jsem špatného neprovedl, nic jsem neporušil a přesto jsem znevýhodněn. Možná bych od PČR nikdy neodešel, ale nejistota která panovala byla k nevydržení, takovejch prasat na KRAJSKÝCH SPRÁVÁCH či OKRESECH co dělaj bačův kokot je zástup. Ten plat, co mají dnes nechci ani vědět. Na toto by se měl někdo zaměřit, vytíženost těchto lidí, co ukrajují peníze poctivejm klukům z ulice, proč takovej aparát, povětšinou s falešnejma VŠ. Tam by si média zařádila.

co je nového v rentách , psal jsem odvolání a ještě nic

vydrž, maj toho dvě možná tři prdele na vyřízení, je nás spousta, já už to obdržel a obyčejně - zase si serou na dvorek

Štefane nepracoval jsi v Mezáru?

Je to asi u všech stejný, měsíc je pryč a žádná odpověď.