1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

kapitán 2 600
major 2 800
podplukovník 3 000
plukovník 3 200
generál 3 400

§ 87

Hodnostný príplatok

(1) Policajtom patrí hodnostný príplatok v týchto su
mách:
Hodnosť Sk mesačne
strážmajster 1 600
nadstrážmajster 1 800
podpráporčík – podporučík 2 000
práporčík – poručík 2 200
nadpráporčík – nadporučík 2 400

PLATOVÉ NÁLEŽITOSTI A ĎALŠIE NÁLEŽITOSTI

§ 84


Služobný príjem, služobný plat
a peňažná náhrada za služobnú pohotovosť


(1) Policajtovi v stálej štátnej službe patrí služobný
príjem, ktorý tvoria tieto zložky:
a) funkčný plat,
b) prídavok za výsluhu rokov,
c) hodnostný príplatok,
d) osobitný príplatok,
e) príplatok za riadenie,


f) príplatok za zastupovanie,
g) osobný príplatok,
h) príplatok za štátnu službu v sťažených a zdraviu


škodlivých podmienkach,
i) príplatok za prípravu policajta čakateľa,
j) príplatok za starostlivosť o prideleného služobného

psa alebo služobného koňa,
k) príplatok za starostlivosť a vedenie služobného motorového vozidla alebo motorového člna,
l) príplatok za výkon potápačskej činnosti,
m) príplatok za zmennosť,
n) príplatok za výkon štátnej služby nad základný čas

služby v týždni,
o) príplatok za štátnu službu v noci,
p) príplatok za štátnu službu v sobotu a v nedeľu,
r) príplatok za štátnu službu vo sviatok a
s) ďalší služobný plat.


(2) Služobný plat tvoria zložky služobného príjmu
uvedené v odseku 1 písm. a) až m) a o) až r).
(3) Policajtovi za podmienok a v rozsahu ustanovených týmto zákonom patrí okrem služobného príjmu
peňažná náhrada za služobnú pohotovosť v štátnej
službe.

Link na slovenské provedení - na žádost kolegy :

1. Zákon o štátnej službe príslušníkov Policajného zboru, Slovenskej informačnej služby, Zboru väzenskej a justičnej stráže Slovenskej republiky a Železničnej polície zákon č. 73/1998

2. ZÁKON č. 328/2002 Z.z. z 29. mája 2002
o sociálnom zabezpečení policajtov a vojakov a o zmene a doplnení niektorých zákonov Platnosť od: 28.6.2002
Účinnosť od: 1.1.2005

http://www.zbierka.sk/tab-vc.asp?hs=98
-----------------------------------------------

Chtěl bych upřesnist, když jsem odcházel k 30,11,2005 do civilu, ten rok ccc 3000 zkušených policistů, tak s námi v Ústí nad Labem dělal pohovor při odchodu psycholog, důvody odchodu do civilu. Řekl jsem mu jasně, že neúcta státu k policejnímu řemeslu, zbytečná a nesmyslná buzerace a dále na obzoru hnus, paskvil. Pochopitelně i doma problém, též syn je jiný. Zeptal jsem se jej na důvody, psycholog mně řekl, že se jedná o tyto tři důvody, odchodů. Celkem cc 8 let dozadu odešlo strašně moc poctivých, zkušených policistů, jejich výstroj, výzbroj, studie, hlavně duševno, zkušenosti, strašná ztráta, škoda též materiální do miliard, kolegové nad 10 let, mohli sloužit 10,15 ,20 let, nebyl by to problém, stačilo, slušné jednání, bez arogance, na wwebovkách , jak je vidět současně se to ještě stupňuje, mnoho rentiéru, by po roce, dva, tři se vrátili do práce, ale ne za tohoho paskvilu a jelo by se dále. Viděl jsem mladé kolegy ohledávat místo činu v Praze, budou se muset učit, nejméně 10 let, pak jej z něj profesionál, ale mám obavy, že je asi nebude kdo učit. Nechtěl jsem odcházet, ale negativa jsem řekl plukovníkům, řediteli, ale , jak se říká, vyhořel jsem. Dneska jsem šel kolem OOP Česká Lípa, potkal tři kolegy, no, co mne řekli, prostě katastrofa. Mne to pořád hlava nebere, proč chtějí zákonodárci policii, hasičský sbor paralizovat, nepřeháním. Asi jsme bohatý stát. Co se týče demonstrace, jsem pro, dobře ji zorganizovat, protože toto je jediná možnost za naše práva, sociální jistoty, nám rentiérům poslali panflet, obyčejně do schránky, aby si jej mohl kdokoliv z nehodných lidí přečíst, přece se jedná o citlivou věc, výměr, ale byl to hnus, jenom poloviční valorizace, za co, proč máme trpět i v civilu tímto paskvilem.Pak čtu na stránkýách wwww. výsluhy.cz výpočet dovolené, průměr platu, samé hnusy, novinky. Také chci upozornit kolegy, kteří jdou do civilu, že úřad práce vyplácí jenom do 2,5 x násobku životního minima, takže,kdo má větší rentu, tak má smůlu, byla novelizace zákona, je to diskirminace určité skupiny lidí, platili jsme velké daně, prostě legálně státem okradeni. Já jsem musel, rodiče byli vážně nemocní, tak jsem byl půl roku doma, to samé s nemocenskou v ochranné lhůtě při odchodu do civilu, jenom renta, souběh, hnus,v současné době jsem spokojen, aspoň mne říkají pane Marek, v civilu se dá uživit, slušně vydělat. Je jasné, kdo má nárok na rentu, je mladý, tak půjde do civilu dělat řemeslo, nebo se živit jinak, bez ponižování, stresu. Nerad mluvím proti bývalému zaměstnavateli, ničeho nelituji, je mne líto kolegů, co musí sloužit, defakto i za ty, co odešli zaslouženě do civilu a dále, za těchto špatných podmínek, bez příplatků a ještě zadarmo, jak jsem uvedl. Je nutno masově na demonstraci, za naše živobytí, kdo toto z kolegů čtetě, též kolegové hasiči, bachaři, věřte jiná cesta není, seberou nám i renty, a další, na co máme nárok. Veřím , ve spravedlnost, tedy, že současní a budoucí policisté a další, co pracují poctivě se budou mít slušně, k tomuje třeba ta demonstrace a křičet, křičet, křičet, protože ten človíček p. Kalousek nás ožebračil, sami mají málo, nikdo jim platy nezávidí, ale ať nešahají na sociální jistoty a platy druhým, také jsem prožil i dobré chvíle, držím place, též jsem měl u sebe bývalé kolegy, v počítači dle vzoru Karla dáno další odvolačky, též jsem mluvil s kádrovým v Č.Lípě, též se odvolal, držme při sobě, nehádejte se, kdo má o stovku více,kdo jakou třídy ,/ řadoví/, jste přece středoškoláci a vysokoškoláci, v jednotě je síla, věřím v úspěch, napsal jsem dosti poznatku na wwwpolicista.cz, zdraví bývalý kolega z PČR OOP Česká Lípa por Marek Ladislav.

Bývalí kolegové nereagujte na tyto provokace. Když jsem byl 2 x na povodních, viděl jsem hodně neštěstí, beznaděje. Veřte, že občané, postižení povodněmi vítali obyčejné poldy, aby jim střežili, to co zůstalo, před nehodnými lidmi., aby se nerabovalo, byla morální povinnost ze strany policistů, hasičů, vojáků pomoc potřebným, každý slušný člověk toto pochopil. Pochopitelně většina plukovníků ani nevěděla, co se děje mezi obyčejnými lidmi. Kdyby byly povodně, stát se to může, mám obavy, že stejní lidé by pomohli, ale již by byli civilové. Policie, hasiče je třeba, občanům nevadí řadový policista, jsem v civilu, tak vidím, že by nebyli proti tomu,aby se policistům přidalo, tedy na ulici, slova pana Langra, ale skutek, utek. Občanům vadí nesmyslný aparát, OŘP, KŘP, MV , PP, toto zreduovat, za ušetřené peníze vybavit polici technikou, počítači, internetem, a věřím, že by dost zbylo i na platy řadových policistů. Je pravdou, že velitel by měl mít více peněz, než jeho podřízený, ale je zde strašný propastný rozdíl v platech.V současné době, myšleno ironicky, 10 plukovníků a jeden poručík s elévem jsou na ulici, je nutno obrátit poměr, jak zde dole citováno, trenér a hráči. Jsem v civilu, mám se dobře, kdo chce pracovat,pracovat bude, ale i u soukromníka by nikdo nedělal zadarmo. Snaha zákonodárce okrást legálně policisty na ulici, sundat renty, toto je kompenzace za ztrátu zaměstnání a praxe v oboru, nejlepší leta pro společnost, všude v Evropě jsou renty daleko vyšší a za kratší dobu . Ničeho nelituji, bylo třeba sloužit, šel jsem dobrovolně, hafo hodin, ale direktivně dělat za dáčo a ještě slyšet výhrůžky, jak je po celou dobu citováno na wwLanger, policista.cz, je nutno omladit sbor odborníky, zaplatit, kdo pracuje, též ,aby policista měl jistotu , sociální jistoty, slušné peníze pro obživu, též rodiny, učitelé a lékaři stávkují, řvou, nikdo z nich zadarmo nedělá, to by byl řev. Páni, mocipáni, bozi/ poslanci/ si musí uvědomit, že je nutná policie, hasiči, bachaři a další, jinak to špatně skončí, civilové se mne ptají, kdo bude sloužit na ulici, odpověděl jsem jim, že nevím, jestli to půjde dále a paskvil se neshodí, také by zadarmo nedělaji, proto je nutná demonstrace, za jistotu, pro rentiéry, současné a budoucí policisty, hasiče, bachaře, justičku,držím palce bývl. kolega por Marek Ladislav.

Láďo, je vidět, že jsi tále duší policista. Kéž by bylo více těch, co u policie kdysi sloužili a zachovali jí svoji přízeň. Škoda že už nesloužíš. Opatruj se.

19.02.2007 19:07 Jihočech
doufám, že pod tímto jménem přijmeš můj názor lépe, než pod Rambem. Jako malé kuřátko mám určitě jiné práva, než Rambo. Tomu se říká rovnoprávnost!

Kdo je Rambo, dlouho jsem tu nebyl. Podle těch příspěvků spíš nějaký nepovedený polotovar s averzí na policii.

koukám, že jseš další vstahovačnej polda.

RAMBO = je to jen přejmenovaný provokatér - CIVIL , NOVÁK, JURA BRNO, používá shodných slov nebo spojení slov " policisté byli zalezlí do roku 1997 " , spz končících 0001 - tyto jeho slovní spojení se zde již objevily dříve

19.02.2007 20:34 F1
Nejseš tak dobrej jak si myslíš! Neuhádnuls! Rambo je Rambo a s civilem, Novákem, Jura Brno nemám nic společného. Je vidět, že hážete do jednoho pytle včechny civilisty, kteří s váma nesouhlasí, stejně jako já hážu do jednoho pytle všechny policajty!

10.02.2007 11:35
Filcka

taky občan
Ono nasazování botiček je určitě velice nebezpečné. Ono pokud mladej blbej policajt nasadí botičku starýmu ostřílenýmu mazáku na jeho např. sedmičkové BMV s SPZ 1B1 0000 tak je to v případě kontaktu tohoto řidiče s blbím policajtem pro tohoto nebezpečné. Pokud je policajt ještě drzej, tak ho to většinou stojí místo. Minimálně z policejního vozu skončí zase u šlapání chodníku.


Jura Brno

09.02.2007 13:43

No hlavně že ty máš rozedněno. Tak jako různí ., xxx a jim podobní. Jejich slovník je opravdu na ůrovni hlavně hoden policisty. Nedivím se ministerstvu vnitra, že Vám nedají peníze a výsluhy. Nechcete hold chápat, že různí lidi mají různé názory. Tak si dál myslete, že se bez vás lidi neobejdou. Kde ste byli od roku 1989 do roku 1998? Zalezlí na služebnách jako potkani a nevěděli ste co bude dál. Za vlády KSČSSD Vás vytáhli ven, dostali ste moc, peníze a začali ste vyskakovat.

V dnešní době bych řadového policistu přirovnal ke kopacímu míči a trenéra jako člena managementu, který chce za každou cenu kvalitní výsledky. Pěkně směřujete policii do kouta, ale nechci vidět co bude za rok, když policista na ulici je brán jako onuce a zařazení do 3TT s hodností nadstážmistra je víc než ponižující a demotivující. Bude pokračovat apatie a neustálé odchody lidí přičemž pochybuji, že ke sboru budou nastupovat kvalitní lidi a vydrží to tady velice krátkou dobu-výsledek bude katastrofální a neprofesionální policie bude kralovat.

"Já jsem sledoval média a byl jsem na spoustě protestních akcích, " věř mi, vystudoval jsem psychologii, ještě není pozdě, dá se to léčit.. to posednutí davem, nadšení z křiku a násilí, útoky a prchání... taky zvedáš dva prsty když se ti podaří trefit poldu dlažkou? neboj, z toho se dá dostat :op

19.02.2007 18:51 jeden
ty seš pako, že? To je výsada poldů překrucovat skutečnasti. Opakuji, že na demonstrace nechodím, techno neposlouchám a nebejt tebe a tobě podobnejch, tak by nikdo nikoho nemlátil a média by neměli co vysílat v TV. Kolik je ti vůbec roků, že tak vyskakuješ?

Rambo jsi zamindrákovanej blb.TEČKA!

H
Zajisté máš pravdu. Zamindrákovanej blb je podle vás každej, kdo má výhrady proti poldům, že?

NE NECHÁPEŠ NIC

"a byl jsem na spoustě protestních akcích" to jsou tady tvoje slova. nic nepřekrucuji, jen analyzuji tvoje myšlenkové pochody. jinak jestli tě to uklidní, je mi 48 a opravdu mám za sebou univerzitu. Ne policejní. Je každý, kdo tu píše je "zapšklý polda" jak je nazýváš. Co se týče prudkých vertikálních pohybů zkontoluj si prosím občas svoji polohu vůči nálevnímu pultu kde asi zrvna sedíš... :op

RAMBO = je to jen přejmenovaný provokatér - CIVIL , NOVÁK, JURA BRNO, používá shodných slov nebo spojení slov " policisté byli zalezlí do roku 1997 " , spz končících 0001 - tyto jeho slovní spojení se zde již objevily dříve