1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Bývalí kolegové, nereagujte na provokatéry, mají z toho radost, normální člověk je soudný, každá práce má smysl, když se dělá poctivě, někomu nevysvětlíš, že práce policisty, hasiče, bachaře a dalších je potřeba, není to práce jenom pro nás, ale pro všechny ve společnosti. Takových ubohých narážek, nesmyslů jsem slyšel, když jsem sloužil, kdo závidí uvedenou práci, tak si to může zkusit, znám dosti těchto chytrých, ale tuto práci, hasičů, bachařů, by nešli dělat, jejich názor jim nikdo nebere, ale slušný člověk nikdy nikoho neuráží, nereagujte na urážky, ten na druhé straně se baví , na reakce bude ještě jízlivěji reagovat, držme při sobě, na Prahu , je důležitá demonstrace, jak ji připravit, ne odpovídat hulvátům, zdraví bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy, !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To, že jim kolego odpovím se vší slušností, ze mě špatného poldu neudělá. Zamyslet by se měli oni....

Já tu vysokou mám, mám taky spokojenou rodinu, dvě děti na střední škole, které studují na výbornou, manželku, která se perfektně stará o domácnost a do práce chodí pro zábavu, všichni se máme rádi, mám dobrou práci, která mne baví, hezké bydlení, peněz tolik, kolik mi stačí k normálnímu životu, starosti s tím, kam dát zbytek, aby se trochu zhodnotily, čas na to číst diskusi u Langera. To vše proto, že pracuji a ne proto, že brečím, že MÁM MÁLO. Kdybych měl málo, tak se budu snažit, abych měl dost. To je celá věda. A jestli to u policie neumíš, tak to zkus právě u těch popelářů, tam ti příplatky zaplatí.

Vážený spokojený pane, běžte ke své spokojené rodině a nechodte na stránky, kde se řeší průlomový zákon určený výhradně pro policisty.

Asi jsi šel štěstí trošku naproti, to uznávám, ale asi jsi pše své VŚ nepochopil o co tu jde. Tady nebrečí lidi, který svou práci, jak jsi řekl, neumění, ale naopak, tahle lidi ji se ji naučili, ale nikdo jako tebe je za to teď neohodnotí. V tom je ten rozdíl.

To jsou stránky pana Langera a ne policejních breček. Nejedná se o uzavřenou diskusi. Ale to je váš problém, když někdo uhodí hřebíček na hlavičku, tak je třeba ho umlčet, prohlásit ho za debila a provokatéra. Každý má svůj život ve své moci. Nikdo vás ke službě u policie neodsoudil, jen vaše neschopnost se jinde uživit lépe.

K tomu nás nkdo neodsoudil. Tomáš pravdu. Ale co znáš z oboru (elktronika), který neděláš 16 let??

pane, jestli vám přijde, že zde brečím, tak prosím. Své vzdělání jsem si zvýšil a zvyšuji právě pro to, abych měl větší rozhled, více znalostí a získal tak větší zkušenosti současně s tím, že budu dál dělat tu nevděčnou práci, práci poldy. Bohužel nový zákon mi za tu mou snahu dal pěkně přes rypák a na rozdíl od Vás, mě nutí právě k té změně zaměstnání, o které máte potřebu se zde vyjadřovat. Svou práci mám rád a snažím se ji dělat poctivě, dal jsem jí přes 11 let života a rozhodnutí o změně zaměstnání není nic jednoduchého, a proto to nepřeji ani vám, pokud někdy budete v takové situaci, zavzpomínejte prosím na svá slova.....sbohem

Jednoduchá odpověď: 17 let u PČR na OOP, elektro vzdělání, dva roky v civilu. Je to jen o lidech.

V oboru?

jako z americkýho filmu, máš taky aspoň jednoho retrívra?

Tak táhněte sloužit na Slovensko, když se vám tak líbí. Bez vás skuhravejch tu bude líp. Je spousta ostatních policajtů, kteří nebrečeji, slouží a hlavně neberou úplatky, jako vy co máte pořát málo a brečíte tu.

Tak tomu říkám názor do diskuze. Kdybys nebyl trubka, tak víš, že příslušník bezpečnostního sboru ČR nemá (např.jako polský příslušník) ze zákona možnost jít pracovat mimo svou zem, pokud neukončí služební poměr v naší zemi. Pokud kdokoliv z nich pak chce změnu v systému, tak ne pro sebe, ale pro všechny, tudíž i pro tebe, ale to s tvým mozkem nedokážeš pochopit, to ti dá facku za pár let a neboj se, že se toho nedočkáš......

pro a
Ty mozku, dneska se můžeš vystěhovat kam chceš, důležitý je, jestli tě tam budou chtít, pochybuju... Tak jdi k popelářům, jestli máš vzdělání.

U popelářů je třeba vysokoškolského vzdělání? A když už jsi narazil na popeláře, proti kterým já nic nemám - denně uklízí humus po všech, tak u nich bych měl stejné peníze. takže nemel nesmysly a jdi chrápat, děláš tu ze sebe idiota

Tak jsi si jednu zase šleh, že tak blbě blábolíš, Cajte?

Ty Cajte přihlaš se u pana Langera do nového protikorupčního oddílu, máš totiž vzácný a v pravdě senzibilský dar, když dokážeš takhlen rozpoznávat ty přijímače úplatků. Zlatem by tě měli platiti.

Milý bezejmenný, povím ti jenu pohádku, tak se posaď a hezky poslouchej:
Jeden pán chodil do práce, kterou vykonával poctivě, s láskou, s přesvědčením a vykonával ji dobře několik let. Začalo se proslýchat, že přijdou nějaké změny a bude to velké. Pak tyto zvěsti ale utichly a několik let se nic nedělo, jen občas někdo vypustil fámu, že ty změny již přijdou, ale byl to vřdy jen planý poplach. Přesto se tento pán, který svou práci miloval a věnoval jí i více času, než mu bylo zaplaceno, zajímal o tyto změny. Stále se u vedoucích ptal, co to má být za změny a jaký budou mít dopad. Vedoucí ale jen krčili rameny a říkali, že ty změny přijdou až za dlouho. Od nikoho se tedy nic nedozvěděl, jen samé mlhavé informace a sliby, že bude líp (kterým ale po předchozích zkušenostech stejně nevěřil). Přesto svou práci vykonával stále dál, stále tak, jak nejlépe uměl, i když v něm hlodaly pochybnosti, co asi budou ty změny znamenat a kdy přijdou. A najednou, jednoho dne to přišlo. Změny se dostavili, když měl zrovna volno a tak celý netrpělivý a zvědavý přišel první pracovní den do práce a nestačil se divit. Z řadového pracovníka byl najednou podřadným pracovníkem, plat mu byl bez jakýchkoli příčin snížen a vedoucí mu sdělil, že bude pracovat 150 hodin zadarmo. navíc za práci v noci, o svátcích a o sobotách a nedělích, kdy mu nepřítomnost v jeho rodině byla alespoň trochu kompemzována příplatky, již nedostane ani haléř. Tak se zkusil ozvat, že se mu to nelíbí. Reakcí vedoucího bylo, že se na něj rozeřval, co si to vůbec dovoluje a ať je rád, že je rád. Prý by taky mohl ihned vypanout. Tak nebohému pánovi nezbylo nic jiného, pokud nechtěl jen v koutku tiše naříkat a nechat na sebe "kálet" své vedoucí, než aby se spojil se svými stejně nebo obdobně postiženými kolegy a poradl se s nimi o těchto problémech, které dopadly se změnami na jeho firmu, které obětoval v životě tak mnoho. A kolegů, kteří byli stiženi stejnou nepřízní dopadů oné změny, byli tisice. Tak o tom debatovali, radili se , občas se hádali a hledali cestu ke změně a zlepšení, aby mohli zase důstojně pokračovat ve své práci. A při těchto debatách se jim do toho mísil člověk, který byl toho problému neznalý, nevěděl nic o systémech, hodnotách, smyslu a obtížích jejich práce a pouze je urážel svými stupidnostmi, které se jich však nemohli dotknout. Vždyť to byl jen ubohý imbecil jako TY!!!!

Udržujem hovorovou a písemnou kázeň, neléčíme si mindráky a neurážíme osoby, které mají přednostní právo na těchto stránkách vyjadřovat své názory.

tak tomu bych říkal pohádka, jen kdyby měla spravedlivý konec, tady vidím konec úplně někde jinde, leží přede mnou na stole a jmenuje se žádost o propuštění ze služebního poměru....:-(

Pan Langer a management, který má na svědomí zákon 361 se slavným kariérním řádem spadl u řadových policistů na úplné dno, kam sami poslali své lidi-do 3 tříd, se 150 h gratis, s bičem za zády a bez nejmenší motivace a lepších zítřků.

To myslíš, že ho obyčejní lidi z ulice zajímají. Ono je to nezajímá ani na úrovních krajů. Zatím se všichni chvástaj, jak všem platy dorovnaj, ale jsem zvědav na konci roku, až budou lidi vědět výplatu za rok. Otázkou je. kolik těch lidí to roční vyúčtování bude mít

otázkou spíš bude, kolik lidí hodlá čekat na nějaké roční zúčtování.....

KDO VYDRŽÍ?????

Pan Langer nemohl v žádném případě spadnout na úplné dno, neboť se na tom dně nachází již velmi dlouhou dobu. Spíš se na tom dně zavrtal do bahna. Stále nemohu pochopit, co se to v "naší" policii děje. To nikdo n tzv. managementu nevidí, kam nás ten ubožák Langer a jeho trapný přikyvující oslík Husák dostali?????
Ze situace, která panuje po účinnosti 361, je mi skutečně jen na "blití".
Prosím všechny kolegy, abychom se spojili, pokud možno ještě vydrželi a pokusili se společně zlepšit a uzdravit naši nemocnou a možná i umírající, ale milovanou policii. Stejně tak bych rád požádal kolegy hasiče, "justičáky" i "bachaře". Pojďmě těm omezeným, arogantním a egoistickým panákům společně 27.2. ukázat, že ten, kdo může provést nějaké změny k lepšímu a nějaké smysluplné a opravdu funkční reformy systému,jsme MY!!!

Pro D
To mně skočilo jinam

My Češi jsme s panem Langerem totálně v pr....., ale nejen my policisté, ale celý národ tunelářů a podvodníků. Jediné kdo má v této republice vytvořené podmínky( mimo posrance a senátory) je Armáda ČR, kam se peníze jen hrnou a přepracovaní vojáci berou takové peníze o jakých se lidem, kteří nedávají na PČR ani nezdá. Hlavně že ji tak strašně potřebujem.

Jak to, že jsme v všichni pr... S tím nesouhlasím. A co ti, co zachránilo zrušení finanční policie zásahem promyšleného tahu ODS, aby zakryla zvěrstva, co za své první vlády napachala

Zdeno, tak to se ti musím omluvit na tyto lidi jsem zapomněl. Ale myslím, že ODS nechce jen zakrýt zvěrstva, které napáchala za své první vlády, ale v těchto zvěrstvech chce i nadále pokračovat a nepotřebuje nikoho, kdo by jí viděl pod prsty.

OK

Tak toto je z části slovenský zákon u služobnom pomeru, rehabilitace ve 35 letech, žádné hodiny zadarmo. Již jsem opakovaně pana Langera upozorňoval na tento zákon, tak neskutečně odlišný od našeho a jaký má názor na chybějících 150 hodin - samozřejmě bez reakce. Když nejsme srovnatelní ekonomikou a možnostmi v SRN, což chápu, tak snad jsme srovnatelní se sousedem Slovákem - To HDP na osobu a možnosti státu snad není tak rozdílné.

Ďalší služobný plat

(1) Policajtovi patrí ďalší služobný plat v každom
polroku kalendárneho roku za predpokladu, že služobný pomer trval v príslušnom polroku aspoň štyri
mesiace, ak nie je ďalej ustanovené inak.
(2) Na účely poskytnutia ďalšieho služobného platu
sa za trvanie služobného pomeru nepovažuje čas
a) rodičovskej dovolenky,
b) služobného voľna bez nároku na služobný plat,
c) dočasného pozbavenia výkonu štátnej služby, ak
policajtovi nebol doplatený rozdiel, o ktorý bol jeho
služobný plat skrátený,
d) neospravedlnenej neprítomnosti vo výkone štátnej
služby.

(3) Nárok na ďalší služobný plat v prvom polroku
nevznikne policajtovi, ktorého služobný pomer sa
skončí do 31. mája príslušného roku. Nárok na ďalší
služobný plat v druhom polroku nevznikne policajtovi,
ktorého služobný pomer sa skončí do 30. novembra
príslušného roku.
(4) Nárok na ďalší služobný plat v danom polroku
nevznikne policajtovi,
a) ktorému bolo právoplatne uložené disciplinárne
opatrenie uvedené v § 53 písm. c) až e),

b) ktorému plynie lehota pre skončenie služobného
pomeru prepustením podľa § 192 ods.1 písm. d), e)
a f),

c) ktorý bol prevedený na inú funkciu z dôvodu uvedeného v § 35 ods. 1 písm. c).

(5) Ďalší služobný plat zodpovedá sume rovnajúcej
sa poslednému služobnému platu priznanému policajtovi.

§ 100

Príplatok za štátnu službu v sobotu a v nedeľu

Za hodinu štátnej služby v sobotu a v nedeľu patrí
policajtovi príplatok vo výške 30 % zo sumy, ktorá
predstavuje 1/165 služobného platu.

§ 101

Príplatok za štátnu službu vo sviatok

Za hodinu štátnej služby vo sviatok patrí policajtovi
príplatok vo výške 1/165 služobného platu.

Príplatok za štátnu službu v noci

Za hodinu štátnej služby v noci patrí policajtovi
príplatok vo výške 25 % zo sumy, ktorá predstavuje
1/165 služobného platu.

§ 98

Príplatok za výkon štátnej služby

nad základný čas služby v týždni

(1) Ak policajt vykonáva štátnu službu nad základný
čas služby v týždni, patrí mu za každú hodinu takejto
služby príplatok vo výške 1/165 služobného platu
zvýšený o 20 %, a ak ide o deň služobného pokoja,
zvýšený o 50 %.
(2) Príplatok za výkon štátnej služby nad základný
čas služby v týždni podľa odseku 1 nepatrí v prípade,
ak sa policajt s nadriadeným dohodli na poskytnutí
náhradného voľna. Náhradné voľno je nadriadený povinný poskytnúť najneskôr do 60 dní od skončenia
tejto služby.
(3) Ak sa štátna služba nad základný čas služby
v týždni vykonáva v noci, v sobotu, v nedeľu alebo vo
sviatok, patria policajtovi aj príplatky podľa § 99 až
101. Tieto príplatky mu patria aj vtedy, ak sa mu za
výkon štátnej služby nad základný čas služby v týždni
poskytlo náhradné voľno.