4 Ads 20/2007-59



ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Č., zast. Mgr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, jímž byl žalobci od 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že zákon České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Zákon je normou vyšší právní síly, která může v sobě zahrnovat zákonné zmocnění pro orgány státní správy vydávat k provedení zákona normy nižší právní síly, které v žádném případě nesmí být v rozporu se zákonem samotným (čl. 78 a 79 Ústavy České republiky). Na základě § 121 zákona o služebním poměru, který zmocňuje Ministerstvo vnitra k vydání právního předpisu, jenž by v podrobnostech charakterizoval nároky související se skončením služebního poměru, byla vydána vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., která v § 76 definuje poslední měsíční hrubý služební příjem policisty způsobem, jenž zužuje finanční částku stanovenou jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru. Vyhláška se tak podle žalobce dostává do rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě žalobce poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok žalobce na příspěvek za službu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí tak podle žalobce spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru žádným způsobem nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem, ale definice tohoto pojmu je upravena až v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Podle tohoto ustanovení jsou součástí posledního hrubého měsíčního služebního příjmu složky služebního příjmu stanovené pevnou měsíční výměrou a průměr měsíčního úhrnu dalších služebních příjmů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení služebního poměru. Zákon o služebním poměru ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden správně v souladu s právními předpisy. Městský soud v Praze proto žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že zákon o služebním poměru v § 114 garantuje, aby bylo policistovi vyplaceno odchodné podle výše posledního hrubého měsíčního příjmu. Jestliže § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. definuje poslední hrubý měsíční služební příjem způsobem, který zužuje finanční částku stanovenou zákonem jako hrubý měsíční služební příjem policisty v měsíci předcházejícím ukončení služebního poměru, pak je toto ustanovení v rozporu se zákonem, proto není možno podle vyhlášky postupovat a je nutno vycházet pouze ze zákona. V případě stěžovatele poslední služební hrubý měsíční příjem podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. činil 28 455 Kč, avšak poslední služební hrubý měsíční příjem podle výplatní pásky, tedy v souladu s § 114 zákona o služebním poměru, činil 31 740 Kč. Pokud by byla vyhláška v souladu se zákonem, výpočet posledního hrubého měsíčního služebního příjmu by musel být stejný a nemohl by krátit nárok stěžovatele na příspěvek za službu. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného tak podle stěžovatele spočívá v tom, že bylo postupováno podle vyhlášky, která je v rozporu se zákonem, a byl mu přiznán nárok menší, než mu podle zákona náležel (příspěvek měl činit 9522 Kč měsíčně). Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční příjem a samotná definice je upravena v § 76 vyhlášky. Stěžovatel citoval předmětné ustanovení § 117 a konstatoval, že je jednoznačné a není třeba dále definovat zcela zřejmý výklad posledního hrubého měsíčního příjmu. K argumentu soudu, že zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru, stěžovatel namítl, že jiný výklad by byl z gramatického hlediska nepřijatelný. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodnutí Městského soudu v Praze považuje za správné, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V kasační stížnosti se stěžovatel dovolává důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující informace podstatné pro rozhodnutí o kasační stížnosti.

Dne 17. 3. 2005 podal stěžovatel žádost o příspěvek za službu od 1. 4. 2005 s tím, že jeho služební poměr skončil dne 31. 3. 2005. Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2005, č. j. OSZ-126170/VO-Bu-2005, byl stěžovateli ode dne 1. 4. 2005 přiznán příspěvek za službu ve výši 8537 Kč měsíčně. V odůvodnění se uvádí, že důvod skončení služebního poměru založil nárok na příspěvek za službu. Poslední hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 činí 28 455 Kč, průměrný hrubý měsíční služební příjem za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru činí 26 008 Kč. Celková doba služba činí 20 roků. Příspěvek za službu podle právní úpravy ke dni skončení služebního poměru činí 30% posledního hrubého měsíčního služebního příjmu ve výši 28 455 Kč, tj. 8537 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 8. 2005, č. j. OSZ-19-88/SE-Dv-2005, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že zákon o služebním poměru nedefinuje poslední hrubý měsíční služební příjem, definice je upravena v § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. Zákon ani vyhláška nestanoví, že by poslední hrubý měsíční služební příjem byl příjmem uvedeným na výplatní pásce za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru. V takovém případě by policista, kterému v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný služební příjem, neměl nárok na příspěvek za službu. Problém by nastal rovněž v případě výplaty poměrné části služebního příjmu za necelý kalendářní měsíc. Žalovaný konstatoval, že na výplatním lístku jsou uvedeny i náležitosti a plnění, které nejsou součástí služebního příjmu, například nemocenské, náhrady, kázeňské odměny, odměny za služební pohotovost nebo odměny z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, a proto částka uvedená na výplatním lístku policisty za poslední kalendářní měsíc trvání služebního poměru nemůže být vyměřovacím základem pro příspěvek za službu. Ke stanovení podrobností o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru je Ministerstvo vnitra zmocněno § 121 zákona o služebním poměru, proto byla vydána vyhláška č. 287/2002 Sb., která z uvedených důvodů není se zákonem v rozporu. Žalovaný uzavřel, že nedošlo k pochybení a výpočet příspěvku za službu byl proveden ve správné výši.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud jednotlivé kasační námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel uplatnil nárok na příspěvek za službu podle § 116 a násl. zákona o služebním poměru, proto není na místě jeho argumentace ustanovením § 114 téhož zákona a nárokem na odchodné.

Podle § 116 odst. 1 zákona o služebním poměru příspěvek za službu (dále jen „příspěvek“) náleží za podmínek dále uvedených policistovi, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 106 odst. 1 písm. a), b), c) a odst. 2.

Podle § 117 odst. 1 téhož zákona příspěvek činí 20 % služebního příjmu, jestliže policista konal službu alespoň po dobu deseti roků. Za každý další ukončený rok této služby se příspěvek zvyšuje o 1 % služebního příjmu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Podle § 121 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra, pozn. soudu) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o nárocích souvisejících se skončením služebního poměru.

Podle § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, posledním hrubým měsíčním služebním příjmem policisty je služební příjem, který mu náležel před skončením služebního poměru v rozsahu složek služebního příjmu stanovených pevnou měsíční výměrou. Do posledního hrubého měsíčního služebního příjmu se započítává průměrný měsíční úhrn jeho proměnlivých složek a odměn, které náležely policistovi v kalendářním roce, jenž předcházel dni skončení jeho služebního poměru. Skončí-li služební poměr policisty posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že stěžovateli vznikl nárok na příspěvek za službu, který v jeho případě činí 30% služebního příjmu. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak zůstává pouze otázka, zda v případě stěžovatele při určování výše příspěvku za službu aplikovat vyhlášku č. 287/2002 Sb., či nikoliv. Stěžovatel k tomu poukazoval na Ústavu České republiky, podle jejíhož čl. 95 odst. 1 je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 269/05, ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko o jeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy ve spojení s čl. 1 Ústavy tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 Ústavy, věty za středníkem, znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.

V nálezu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. I. ÚS 276/01, Ústavní soud vyslovil, že v řadě svých rozhodnutí Ústavní soud zformuloval hlediska posuzování ústavnosti zmocňovacích zákonných ustanovení, a od nich se odvíjejících hledisek posuzování souladu „jiných právních předpisů“ se zákony. Dle nálezů sp. zn. Pl. ÚS 17/95 a Pl. ÚS 43/97 „jiný právní předpis“ nemůže vybočit ze zákonných mezí - nemůže tedy být praeter legem, jinak řečeno, musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona. Dle nálezu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 ústavní vymezení odvozené normotvorby exekutivy spočívá na následujících zásadách: „Jiný právní předpis“ musí být vydán oprávněným subjektem, nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu (nemůže tedy stanovit primární práva a povinnosti), musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard (musí být tedy otevřen prostor pro sféru „jiného právního předpisu“).

Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Nejvyšší správní soud ve shodě se závěry vyslovenými v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2004, č. j. 6 A 100/2002 - 74, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 449/2005, podotýká, že vyhláška jsouc podzákonným právním předpisem musí být - jak ukládá Ústava České republiky - vydána „na základě a v mezích“ zákona (secundum et intra legem). Tyto principy vyvěrající z podstaty dělby moci znamenají, že exekutiva nejenže nesmí bez výslovného dovolení zákonodárce stanovit nic dalšího či nového o právních vztazích nebo jiné materii upravené zákonem, ať již shledaná mezera v zákoně se stala nedopatřením nebo záměrně (zákaz úpravy praeter legem), ale i tam, kde je výslovně dovoleno výkonné moci vydat k provedení zákona podzákonný právní předpis, může být provedeno jenom to, co zákonodárce výslovně označil (zpravidla výčtem jednotlivých zákonných ustanovení shrnutých v ustanoveních zmocňovacích, anebo přímo v jednotlivých ustanoveních zákona, někdy oběma způsoby současně), a nic jiného; konečně podzákonný právní předpis zejména nesmí zákonu odporovat, nesmí jít contra legem.

Právní život však nezřídka přináší situace, kdy dojde k vydání podzákonného právního předpisu, který (nebo častěji některá jeho ustanovení) se neopírá o výslovné zákonné zmocnění, nebo takové zmocnění překračuje, anebo úprava jde „nad zákon“ (vyhláškou je upraveno něco, co by vyžadovalo zákonnou úpravu, která však chybí) nebo proti němu (vyhláška např. upraví podrobnosti při plnění povinnosti, o které zákon vůbec nemluví a nelze ji z něj dovodit, případně takovou povinnost vyhláška sama stanoví, resp. vyhláška odpírá, oslabuje či podmiňuje subjektivní oprávnění, aniž by to zákon umožňoval).

V situacích právě naznačených, tedy tam, kde se dostává do rozporu zákon s podzákonným právním předpisem, je postavení soudce výjimečné v tom, že soudce (na rozdíl od orgánu exekutivy) je vázán pouze zákonem. Jen on je oprávněn podzákonný právní předpis v takovém případě nerespektovat (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky) a použít pouze zákon. Nejde o abstraktní přezkoumání zákonnosti podzákonného předpisu a jeho zrušení, o čemž se zatím vedou úvahy jen de lege ferenda (provedení čl. 87 odst. 3 Ústavy České republiky), ale posouzení jeho aplikovatelnosti se závazností pro projednávanou věc.

Důsledek zjištěného rozporu zákona a podzákonného právního předpisu vydaného k jeho provedení je tu jasný: soud nejenže nemusí takový předpis (nebo jeho jednotlivé ustanovení) použít, ale použít je ani nesmí; aplikuje pouze zákon a v důvodech svého rozhodnutí vyloží, proč považoval podzákonný právní předpis za jsoucí v rozporu se zákonem.

Nejvyšší správní soud proto nejprve posoudil ustanovení § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru a shledal, že obsahuje poměrně jednoznačnou definici výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu. Jedná se o poslední hrubý měsíční služební příjem policisty před skončením služebního poměru, nebo o průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, je-li to pro žadatele výhodnější.

Gramatický i logický výklad citovaného ustanovení vede podle názoru Nejvyššího správního soudu k jednoznačnému závěru, poslední měsíční příjem policisty není součtem průměrů určitých složek příjmů, jak stanoví zmíněná vyhláška, ale skutečným příjmem žadatele o příspěvek za službu v měsíci předcházejícím skončení služebního poměru. Pokud zákon na jedné straně počítá s průměrným příjmem za určité období a na druhé straně s příjmem posledním, je zcela evidentní, že poslední příjem nemůže být průměrem dřívějších příjmů, neboť tím by se stíraly rozdíly mezi oběma výpočtovými základy a volba pro žadatele výhodnější varianty by ztratila smysl. Stejně tak se jeví nelogickým, aby zákonné označení „poslední příjem“ v sobě skrývalo průměr některých složek příjmu za uplynulé měsíce, když poslední měsíční příjem nade vší pochybnost znamená příjem za poslední měsíc před skončením služebního poměru.

Stanovil-li zákon o služebním poměru jednoznačný základ, od něhož se odvíjí výše příspěvku za službu, garantuje tím všem svým adresátům určitý minimální standard. Nejvyšší správní soud má za to, že tento garantovaný standard může být formou podzákonného předpisu navýšen, nikoliv však snížen. Podzákonný právní předpis totiž může podrobněji upravit určitou problematiku, nesmí ovšem vybočit z mezí daných zákonem, případně jeho smyslem a účelem. V tomto kontextu je nutné vykládat i zmocňovací ustanovení § 121 zákona o služebním poměru, které opravňovalo Ministerstvo vnitra k vydání zpřesňující vyhlášky, nikoliv k omezení zákonem určených nároků žadatelů o příspěvek za službu.

Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že smyslem ustanovení § 76 zmíněné vyhlášky bylo omezení nahodilých výkyvů v příjmech policisty a zohlednění stavu a podmínek, za nichž policista pracoval v delším předcházejícím období, což ovšem v některých případech přináší nepřípustné omezování nároků policistů oproti situaci, kdy by tato vyhláška nebyla vydána. Ostatně nahodilé výkyvy příjmů vyrovnává a dlouhodobý pohled na výkonnost policisty přináší druhá zákonem stanovená varianta základu pro vyměření příspěvku za službu, a to průměrný hrubý měsíční služební příjem policisty za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru.

Za dané procesní situace, přináší-li výpočet příspěvku za službu podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. žadateli o tuto dávku horší výsledek, než by mu přinesl výpočet příspěvku provedený pouze v intencích zákona, považuje Nejvyšší správní soud toto ustanovení zmíněné vyhlášky za rozporné se zákonem. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy ustanovení § 76 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nelze použít, pokud by jeho aplikace vedla ke zhoršení postavení žadatele o příspěvek za službu.

S ohledem na tyto skutečnosti musí žalovaný v řízení o žádosti o příspěvek za službu nejprve zjistit a porovnat, zda je pro žadatele nejvýhodnější vyměření příspěvku z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru, z průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru, nebo z výpočtového základu určeného podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb.

Bude-li nejvýhodnější první varianta, žalovaný nesmí pro rozpor se zákonem ustanovení § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. aplikovat a musí rozhodnout toliko na základě zákona.

Argumentaci žalovaného v odůvodnění jeho rozhodnutí, jejíž část převzal i Městský soud v Praze, považuje Nejvyšší správní soud za absurdní. Pokud totiž policistovi v posledním měsíci trvání služebního poměru nebyl vyplacen žádný příjem, bude mu příspěvek za službu vyměřen z příjmu průměrného, jak předpokládá zákon, a nelze proto namítat, že by v takovém případě neměl policista na tento příspěvek nárok.

Pokud žalovaný dále tvrdí, že na výplatní pásce (výplatním lístku) jsou kromě služebního příjmu i jiné náležitosti, které součástí služebního příjmu nejsou, Nejvyšší správní soud podotýká, že v takové situaci by poslední hrubý měsíční služební příjem policisty neodpovídal výsledné částce uvedené na výplatní pásce. To ovšem zřejmě není případ stěžovatele, který konstantně tvrdí, že jeho poslední hrubý měsíční služební příjem podle výplatní pásky činil 31 740 Kč a tato částka byla uvedena i v potvrzení o jeho příjmech.

V projednávané věci potvrdila Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje stěžovateli hrubý měsíční služební příjem za měsíc březen 2005 ve výši 31 740 Kč, což je více, než jeho průměrný hrubý měsíční příjem za posledních 12 měsíců (26 008 Kč) i než výpočtový základ určený podle § 76 vyhlášky č. 287/2002 Sb. (28 455 Kč). Uvedená čísla jednoznačně potvrzují názor stěžovatele o tom, že v jeho případě se zmíněná vyhláška dostává do rozporu se zákonem, neboť její aplikace stěžovatele poškozuje. V souladu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a citovanou judikaturou Ústavního soudu proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci nelze tuto vyhlášku aplikovat.

Z výše uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze pochybil, když vycházeje z chybné argumentace žalovaného nesprávně posoudil stěžejní právní otázku a shledal, že předmětnou vyhlášku lze v daném případě aplikovat, což Nejvyšší správní soud nesdílí.

Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. byl prokázán, napadený rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 118/2005 - 35, ze dne 14. 9. 2006, je nezákonný, a proto jej Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze tedy nyní bude, aby napadené správní rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu, aby postupoval a rozhodl v souladu s výše uvedenými závěry.

V novém rozhodnutí ve věci Městský soud v Praze rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle § 110 odst. 2 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2008

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu

Bývalí kolegové, nereagujte na provokatéry, mají z toho radost, normální člověk je soudný, každá práce má smysl, když se dělá poctivě, někomu nevysvětlíš, že práce policisty, hasiče, bachaře a dalších je potřeba, není to práce jenom pro nás, ale pro všechny ve společnosti. Takových ubohých narážek, nesmyslů jsem slyšel, když jsem sloužil, kdo závidí uvedenou práci, tak si to může zkusit, znám dosti těchto chytrých, ale tuto práci, hasičů, bachařů, by nešli dělat, jejich názor jim nikdo nebere, ale slušný člověk nikdy nikoho neuráží, nereagujte na urážky, ten na druhé straně se baví , na reakce bude ještě jízlivěji reagovat, držme při sobě, na Prahu , je důležitá demonstrace, jak ji připravit, ne odpovídat hulvátům, zdraví bývalý kolega por Marek Ladislav z České Lípy, !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To, že jim kolego odpovím se vší slušností, ze mě špatného poldu neudělá. Zamyslet by se měli oni....

Já tu vysokou mám, mám taky spokojenou rodinu, dvě děti na střední škole, které studují na výbornou, manželku, která se perfektně stará o domácnost a do práce chodí pro zábavu, všichni se máme rádi, mám dobrou práci, která mne baví, hezké bydlení, peněz tolik, kolik mi stačí k normálnímu životu, starosti s tím, kam dát zbytek, aby se trochu zhodnotily, čas na to číst diskusi u Langera. To vše proto, že pracuji a ne proto, že brečím, že MÁM MÁLO. Kdybych měl málo, tak se budu snažit, abych měl dost. To je celá věda. A jestli to u policie neumíš, tak to zkus právě u těch popelářů, tam ti příplatky zaplatí.

Vážený spokojený pane, běžte ke své spokojené rodině a nechodte na stránky, kde se řeší průlomový zákon určený výhradně pro policisty.

Asi jsi šel štěstí trošku naproti, to uznávám, ale asi jsi pše své VŚ nepochopil o co tu jde. Tady nebrečí lidi, který svou práci, jak jsi řekl, neumění, ale naopak, tahle lidi ji se ji naučili, ale nikdo jako tebe je za to teď neohodnotí. V tom je ten rozdíl.

To jsou stránky pana Langera a ne policejních breček. Nejedná se o uzavřenou diskusi. Ale to je váš problém, když někdo uhodí hřebíček na hlavičku, tak je třeba ho umlčet, prohlásit ho za debila a provokatéra. Každý má svůj život ve své moci. Nikdo vás ke službě u policie neodsoudil, jen vaše neschopnost se jinde uživit lépe.

K tomu nás nkdo neodsoudil. Tomáš pravdu. Ale co znáš z oboru (elktronika), který neděláš 16 let??

pane, jestli vám přijde, že zde brečím, tak prosím. Své vzdělání jsem si zvýšil a zvyšuji právě pro to, abych měl větší rozhled, více znalostí a získal tak větší zkušenosti současně s tím, že budu dál dělat tu nevděčnou práci, práci poldy. Bohužel nový zákon mi za tu mou snahu dal pěkně přes rypák a na rozdíl od Vás, mě nutí právě k té změně zaměstnání, o které máte potřebu se zde vyjadřovat. Svou práci mám rád a snažím se ji dělat poctivě, dal jsem jí přes 11 let života a rozhodnutí o změně zaměstnání není nic jednoduchého, a proto to nepřeji ani vám, pokud někdy budete v takové situaci, zavzpomínejte prosím na svá slova.....sbohem

Jednoduchá odpověď: 17 let u PČR na OOP, elektro vzdělání, dva roky v civilu. Je to jen o lidech.

V oboru?

jako z americkýho filmu, máš taky aspoň jednoho retrívra?

Tak táhněte sloužit na Slovensko, když se vám tak líbí. Bez vás skuhravejch tu bude líp. Je spousta ostatních policajtů, kteří nebrečeji, slouží a hlavně neberou úplatky, jako vy co máte pořát málo a brečíte tu.

Tak tomu říkám názor do diskuze. Kdybys nebyl trubka, tak víš, že příslušník bezpečnostního sboru ČR nemá (např.jako polský příslušník) ze zákona možnost jít pracovat mimo svou zem, pokud neukončí služební poměr v naší zemi. Pokud kdokoliv z nich pak chce změnu v systému, tak ne pro sebe, ale pro všechny, tudíž i pro tebe, ale to s tvým mozkem nedokážeš pochopit, to ti dá facku za pár let a neboj se, že se toho nedočkáš......

pro a
Ty mozku, dneska se můžeš vystěhovat kam chceš, důležitý je, jestli tě tam budou chtít, pochybuju... Tak jdi k popelářům, jestli máš vzdělání.

U popelářů je třeba vysokoškolského vzdělání? A když už jsi narazil na popeláře, proti kterým já nic nemám - denně uklízí humus po všech, tak u nich bych měl stejné peníze. takže nemel nesmysly a jdi chrápat, děláš tu ze sebe idiota

Tak jsi si jednu zase šleh, že tak blbě blábolíš, Cajte?

Ty Cajte přihlaš se u pana Langera do nového protikorupčního oddílu, máš totiž vzácný a v pravdě senzibilský dar, když dokážeš takhlen rozpoznávat ty přijímače úplatků. Zlatem by tě měli platiti.

Milý bezejmenný, povím ti jenu pohádku, tak se posaď a hezky poslouchej:
Jeden pán chodil do práce, kterou vykonával poctivě, s láskou, s přesvědčením a vykonával ji dobře několik let. Začalo se proslýchat, že přijdou nějaké změny a bude to velké. Pak tyto zvěsti ale utichly a několik let se nic nedělo, jen občas někdo vypustil fámu, že ty změny již přijdou, ale byl to vřdy jen planý poplach. Přesto se tento pán, který svou práci miloval a věnoval jí i více času, než mu bylo zaplaceno, zajímal o tyto změny. Stále se u vedoucích ptal, co to má být za změny a jaký budou mít dopad. Vedoucí ale jen krčili rameny a říkali, že ty změny přijdou až za dlouho. Od nikoho se tedy nic nedozvěděl, jen samé mlhavé informace a sliby, že bude líp (kterým ale po předchozích zkušenostech stejně nevěřil). Přesto svou práci vykonával stále dál, stále tak, jak nejlépe uměl, i když v něm hlodaly pochybnosti, co asi budou ty změny znamenat a kdy přijdou. A najednou, jednoho dne to přišlo. Změny se dostavili, když měl zrovna volno a tak celý netrpělivý a zvědavý přišel první pracovní den do práce a nestačil se divit. Z řadového pracovníka byl najednou podřadným pracovníkem, plat mu byl bez jakýchkoli příčin snížen a vedoucí mu sdělil, že bude pracovat 150 hodin zadarmo. navíc za práci v noci, o svátcích a o sobotách a nedělích, kdy mu nepřítomnost v jeho rodině byla alespoň trochu kompemzována příplatky, již nedostane ani haléř. Tak se zkusil ozvat, že se mu to nelíbí. Reakcí vedoucího bylo, že se na něj rozeřval, co si to vůbec dovoluje a ať je rád, že je rád. Prý by taky mohl ihned vypanout. Tak nebohému pánovi nezbylo nic jiného, pokud nechtěl jen v koutku tiše naříkat a nechat na sebe "kálet" své vedoucí, než aby se spojil se svými stejně nebo obdobně postiženými kolegy a poradl se s nimi o těchto problémech, které dopadly se změnami na jeho firmu, které obětoval v životě tak mnoho. A kolegů, kteří byli stiženi stejnou nepřízní dopadů oné změny, byli tisice. Tak o tom debatovali, radili se , občas se hádali a hledali cestu ke změně a zlepšení, aby mohli zase důstojně pokračovat ve své práci. A při těchto debatách se jim do toho mísil člověk, který byl toho problému neznalý, nevěděl nic o systémech, hodnotách, smyslu a obtížích jejich práce a pouze je urážel svými stupidnostmi, které se jich však nemohli dotknout. Vždyť to byl jen ubohý imbecil jako TY!!!!

Udržujem hovorovou a písemnou kázeň, neléčíme si mindráky a neurážíme osoby, které mají přednostní právo na těchto stránkách vyjadřovat své názory.

tak tomu bych říkal pohádka, jen kdyby měla spravedlivý konec, tady vidím konec úplně někde jinde, leží přede mnou na stole a jmenuje se žádost o propuštění ze služebního poměru....:-(

Pan Langer a management, který má na svědomí zákon 361 se slavným kariérním řádem spadl u řadových policistů na úplné dno, kam sami poslali své lidi-do 3 tříd, se 150 h gratis, s bičem za zády a bez nejmenší motivace a lepších zítřků.

To myslíš, že ho obyčejní lidi z ulice zajímají. Ono je to nezajímá ani na úrovních krajů. Zatím se všichni chvástaj, jak všem platy dorovnaj, ale jsem zvědav na konci roku, až budou lidi vědět výplatu za rok. Otázkou je. kolik těch lidí to roční vyúčtování bude mít

otázkou spíš bude, kolik lidí hodlá čekat na nějaké roční zúčtování.....

KDO VYDRŽÍ?????

Pan Langer nemohl v žádném případě spadnout na úplné dno, neboť se na tom dně nachází již velmi dlouhou dobu. Spíš se na tom dně zavrtal do bahna. Stále nemohu pochopit, co se to v "naší" policii děje. To nikdo n tzv. managementu nevidí, kam nás ten ubožák Langer a jeho trapný přikyvující oslík Husák dostali?????
Ze situace, která panuje po účinnosti 361, je mi skutečně jen na "blití".
Prosím všechny kolegy, abychom se spojili, pokud možno ještě vydrželi a pokusili se společně zlepšit a uzdravit naši nemocnou a možná i umírající, ale milovanou policii. Stejně tak bych rád požádal kolegy hasiče, "justičáky" i "bachaře". Pojďmě těm omezeným, arogantním a egoistickým panákům společně 27.2. ukázat, že ten, kdo může provést nějaké změny k lepšímu a nějaké smysluplné a opravdu funkční reformy systému,jsme MY!!!

Pro D
To mně skočilo jinam

My Češi jsme s panem Langerem totálně v pr....., ale nejen my policisté, ale celý národ tunelářů a podvodníků. Jediné kdo má v této republice vytvořené podmínky( mimo posrance a senátory) je Armáda ČR, kam se peníze jen hrnou a přepracovaní vojáci berou takové peníze o jakých se lidem, kteří nedávají na PČR ani nezdá. Hlavně že ji tak strašně potřebujem.

Jak to, že jsme v všichni pr... S tím nesouhlasím. A co ti, co zachránilo zrušení finanční policie zásahem promyšleného tahu ODS, aby zakryla zvěrstva, co za své první vlády napachala

Zdeno, tak to se ti musím omluvit na tyto lidi jsem zapomněl. Ale myslím, že ODS nechce jen zakrýt zvěrstva, které napáchala za své první vlády, ale v těchto zvěrstvech chce i nadále pokračovat a nepotřebuje nikoho, kdo by jí viděl pod prsty.

OK

Tak toto je z části slovenský zákon u služobnom pomeru, rehabilitace ve 35 letech, žádné hodiny zadarmo. Již jsem opakovaně pana Langera upozorňoval na tento zákon, tak neskutečně odlišný od našeho a jaký má názor na chybějících 150 hodin - samozřejmě bez reakce. Když nejsme srovnatelní ekonomikou a možnostmi v SRN, což chápu, tak snad jsme srovnatelní se sousedem Slovákem - To HDP na osobu a možnosti státu snad není tak rozdílné.

Ďalší služobný plat

(1) Policajtovi patrí ďalší služobný plat v každom
polroku kalendárneho roku za predpokladu, že služobný pomer trval v príslušnom polroku aspoň štyri
mesiace, ak nie je ďalej ustanovené inak.
(2) Na účely poskytnutia ďalšieho služobného platu
sa za trvanie služobného pomeru nepovažuje čas
a) rodičovskej dovolenky,
b) služobného voľna bez nároku na služobný plat,
c) dočasného pozbavenia výkonu štátnej služby, ak
policajtovi nebol doplatený rozdiel, o ktorý bol jeho
služobný plat skrátený,
d) neospravedlnenej neprítomnosti vo výkone štátnej
služby.

(3) Nárok na ďalší služobný plat v prvom polroku
nevznikne policajtovi, ktorého služobný pomer sa
skončí do 31. mája príslušného roku. Nárok na ďalší
služobný plat v druhom polroku nevznikne policajtovi,
ktorého služobný pomer sa skončí do 30. novembra
príslušného roku.
(4) Nárok na ďalší služobný plat v danom polroku
nevznikne policajtovi,
a) ktorému bolo právoplatne uložené disciplinárne
opatrenie uvedené v § 53 písm. c) až e),

b) ktorému plynie lehota pre skončenie služobného
pomeru prepustením podľa § 192 ods.1 písm. d), e)
a f),

c) ktorý bol prevedený na inú funkciu z dôvodu uvedeného v § 35 ods. 1 písm. c).

(5) Ďalší služobný plat zodpovedá sume rovnajúcej
sa poslednému služobnému platu priznanému policajtovi.

§ 100

Príplatok za štátnu službu v sobotu a v nedeľu

Za hodinu štátnej služby v sobotu a v nedeľu patrí
policajtovi príplatok vo výške 30 % zo sumy, ktorá
predstavuje 1/165 služobného platu.

§ 101

Príplatok za štátnu službu vo sviatok

Za hodinu štátnej služby vo sviatok patrí policajtovi
príplatok vo výške 1/165 služobného platu.

Príplatok za štátnu službu v noci

Za hodinu štátnej služby v noci patrí policajtovi
príplatok vo výške 25 % zo sumy, ktorá predstavuje
1/165 služobného platu.

§ 98

Príplatok za výkon štátnej služby

nad základný čas služby v týždni

(1) Ak policajt vykonáva štátnu službu nad základný
čas služby v týždni, patrí mu za každú hodinu takejto
služby príplatok vo výške 1/165 služobného platu
zvýšený o 20 %, a ak ide o deň služobného pokoja,
zvýšený o 50 %.
(2) Príplatok za výkon štátnej služby nad základný
čas služby v týždni podľa odseku 1 nepatrí v prípade,
ak sa policajt s nadriadeným dohodli na poskytnutí
náhradného voľna. Náhradné voľno je nadriadený povinný poskytnúť najneskôr do 60 dní od skončenia
tejto služby.
(3) Ak sa štátna služba nad základný čas služby
v týždni vykonáva v noci, v sobotu, v nedeľu alebo vo
sviatok, patria policajtovi aj príplatky podľa § 99 až
101. Tieto príplatky mu patria aj vtedy, ak sa mu za
výkon štátnej služby nad základný čas služby v týždni
poskytlo náhradné voľno.