Ekononomické teorie 18. a 19. století
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Historické souvislosti

Během 18. a 19. století udělala ekonomie značný pokrok. Do 18. století se jednalo o ekonomiku tzv. premoderní, která se později rozvinula v ekonomiku tzv. brzy moderní, do které patří například merkantilismus a kameralismus. V 18. století Adam Smith položil základy moderní ekonomiky, když sepsal dílo zvané „Bohatství národů“. Jednalo sice o soupis již dříve známých poznatků, ovšem i přes to je Adam Smith nazýván zakladatelem moderní ekonomiky.

Ekonomické teorie 18. a 19. století jsou většinou reakcí na ekonomickou teorii merkantilismu, první buržoazně ekonomickou teorii datující se od 16. století. Merkantilismus vychází z předpokladu, že prosperita národa závisí především na jeho kapitálových zdrojích, (množství drahých kovů) a na mezinárodním obchodu (převaha exportu nad importem), za tím účelem jsou zvyšována dovozní cla.

Merkantilismus je na počátku 18. století postupně vystřídán jinými teoriemi (například fyziokratismem) a ty jsou na přelomu 18. a 19. století nahrazeny klasickou politickou ekonomií. V 19. století přichází Karl Marx se svou teorií komunistické společnosti, která je beztřídní, kde si všichni mají být rovni, a všechno má být všech. Ovšem později ve 20. století je socialistická společnost (která má být cestou ke společnosti komunistické) ve většině případů znovu změněna ve společnost třídní.

Obsah [skrýt]
1 Kameralismus
2 Fyziokratismus („vláda přírody“)
3 Klasická politická ekonomie
3.1 Adam Smith (1723-1790)
3.2 Thomas Robert Malthus (1766-1834)
3.3 David Ricardo (1772-1823)
3.4 John Stuart Mill (1806-1873)
4 Francouzský socialismus
5 Německá historická škola
5.1 Starší historická škola
5.2 Mladší historická škola
5.3 Nejmladší historická škola
6 Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
7 Seznam použité literatury
8 Externí odkazy



[editovat] Kameralismus
Kameralismus ovlivnil ekonomické myšlení v Německu a v Rakousku na přelomu 18. a 19. století. Je jakousi středoevropskou odrůdou merkantilismu. S merkantilismem sdílí ideu silného státu a princip pozitivní obchodní bilance. Stejně jako merkantilisté se i kameralisté soustředili na praktické otázky hospodářské politiky a ne příliš na teoretické otázky.

Od merkantilismu se mimo jiné liší větším důrazem na populační růst. A to ze tří důvodů: mocenských (více poddaných, větší armáda), fiskálních (více lidí odvádějících daně) a poptávkových (větší poptávka → větší trh a výroba). Důraz na populační růst byl znatelný i v merkantilismu, ale v kameralismu byl daleko zřetelnější a to kvůli tomu, že v Rakousku (i v Českých zemích) byl velice znatelný úbytek obyvatelstva. Rozdílný byl také pohled na obchodní bilanci, pro merkantilisty to byla bilance peněz, pro kameralisty spíše bilance práce (zaměstnanosti). Kameralisté nekladli tak velký důraz na příliv zlata. Za zdroj národního bohatství považovali spíše zemědělství. Zemědělství považovali za nejdůležitější, protože se domnívali, že veškerý průmysl, řemesla a obchod může vzkvétat pouze tam, kde je kvalitní zemědělství. Dalším důvodem byla snaha zajištění zemědělství, které by bylo soběstačné a tudíž nezávislé na dovozu z okolních států. Kvůli tomu byli velmi znepokojeni hospodářskou nerovnováhou mezi městem a venkovem. Kameralisté navrhovali reformu zemědělství, která spočívala v parcelaci velkostatkářské půdy. To by podle nich zvýšilo počet zemědělského obyvatelstva a tím i zemědělskou výrobu. Také motivace rolníků by tím byla posílena, jelikož by pracovali na své vlastní půdě. Kameralisté také rozdělovali práci na produktivní a neproduktivní. Do neproduktivní řadili například práci služebnictva, atp.

Kameralismus byl dokonce učen i na univerzitách. První katedra kamerálních věd byla založena na Vídeňské univerzitě roku 1752 Johanem von Justi na přání Marie Terezie. Později vznikaly další katedry kamerálních věd jak na rakouských, tak na německých univerzitách.


[editovat] Fyziokratismus („vláda přírody“)
Fyziokratismus vznikl v polovině 18. století ve Francii, nejpopulárnějším se stal později na konci 18. století. Podstatou fyziokratismu je teorie, že bohatství národů pochází ze zemědělství. Fyziokratismus je považován za první propracovanou ekonomickou teorii a učinil první kroky k osamostatnění ekonomie jako samostatné vědecké disciplíny. Na fyziokratismus navazuje Adam Smith a jeho Bohatství národů, které je považováno za počátek moderní ekonomie.

Fyziokratismus předznamenal příchod klasické ekonomie. Jejich přínosem bylo kladení důrazu na produktivní práci, idea přirozeného řádu a požadavek volného trhu (laissez faire). Jejich slogan, který se snažili prosadit, zněl: „Laissez faire, laissez passer“ – „nechte být, nechte plynout“. Ale i přes všechny tyto jejich přínosy nelze fyziokraty přiřadit ke klasické ekonomii. Hlavním důvodem je, že za produktivní práci považovali jen zemědělství, jejich víra, že bohatství je možno tvořit pouze ve spojení s přírodou (tedy půdou), a že zpracování výrobků považovali jen za nakládání se zemědělskými přebytky. Také se nikdy nepokusili o vysvětlení a popsání směnných poměrů, a čistý produkt chápali jen jako rozdíl hodnoty zemědělské produkce a jejích nákladů.

Specifickým přínosem fyziokratimu byla Ekonomická tabulka Francoise Quesnaye. Byla významným metodickým přínosem, protože poprvé ukázala ekonomiku jako neustále se opakující (kruhový) tok zboží a peněz. Dalo by se říci, že byla prvním, jednoduchým ekonomickým modelem. Quesnay v Ekonomické tabulce popisoval vazby mezi hlavními společensko - ekonomickými třídami lidí. Fyziokraté rozdělili společnost do 3 tříd:


1) Produktivní třída – zemědělci
2) Sterilní třída - lidé v průmyslu a v obchodě
3) Nečinná třída – vlastníci půdy


Mezi fyziokraty řadíme kromě Francoise Quesnaye například: Duponta de Nemour, Victora Riquetii a další…


[editovat] Klasická politická ekonomie

[editovat] Adam Smith (1723-1790)
Skotský ekonom a filosof Adam Smith se narodil 5. června 1723 ve městě Kirkcaldy ve Skotsku. V letech 1737-1740 studoval matematiku, geometrii a fyziku na Glasgowské univerzitě. Od roku 1740 studoval sedm let na Oxfordské univerzitě. Od roku 1751 učil logiku jako profesor na Glasgowské univerzitě. V roce 1759 vydal „Teorie mravních citů“. V roce 1764 ukončil svou dráhu profesora, a stal se učitelem syna významného politika Charlese Townshelda. V letech 1764- 1766 cestoval po Evropě (Paříž, Toulouse a Ženeva). V roce 1767 byl poradcem Ch. Townshelda při vypracování návrhu zdanění. 9. března roku 1776 vydal své stěžejní dílo „Bohatství národů“ (celým názvem „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“). Roku 1778 byl jmenován celním zplnomocněncem pro Skotsko a pro daň ze soli. 17. července roku 1790 umírá v rodném Skotsku.

Bohatství národů
Bohatství národů je významným dílem nikoli díky tomu, že by přineslo nějaké nové poznatky, ale díky tomu, že se Smithovi podařilo shrnout tehdejší ekonomické vědění do jednoho celistvého díla. Smithovo Bohatství národů bylo značně ovlivněno dobou, v níž Smith žil, tedy osvícenstvím. V období osvícenství filosofové razili cestu myšlenkám svobody, ale státníci stále uplatňovali politiku merkantilismu. Tenko konflikt mezi ideologií liberalismu a přetrvávající politikou merkantilismu je i tématem Bohatství národů, kde Smith kritizuje stávající obchodní systém. Smith věnoval stávajícímu systému osm kapitol čtvrté knihy, a poslední kapitolu věnoval fyziokratismu, který považoval za velký pokrok. V Bohatství národů Smith zmiňuje a popisuje čtyři ústřední témata, která se stala stěžejními pro klasickou politickou ekonomii. Těmito tématy jsou:

Neviditelná ruka trhu
Růst národního bohatství
Měření národního bohatství
Teorie hodnoty a rozdělování
Smith zdůrazňoval, že ekonomika nemůže být řízena jako jedna velká firma. Osobně prosazoval ideu přirozeného řádu. Tu odvodil od D. Huma a F. Quesnaye, ale dovedl jí do hloubky, a to hlavně svou představou neviditelné ruky trhu, která ho proslavila nejvíce. Podstatou teorie neviditelné ruky trhu je myšlenka spontánní harmonie individuálního a společenského zájmu. Smith si byl vědom konfliktů mezi třídami a mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti, neviditelná ruka trhu tedy ztělesňuje určitý soulad mezi zájmy jednotlivce a zájmy společnosti. Zároveň tvrdí, že tento soulad je přirozený a neměl by být docilován zasahováním státu do politiky. Smith zdůrazňuje, že národní bohatství není ničím jiným než souhrnem individuálních bohatství. Z toho vyplývá, že jedinec sledující své zájmy a zvětšující své bohatství, zvětšuje i bohatství celého svého národa. Ovšem Smith nevysvětloval harmonii mezi individuálními a společenskými zájmy pouhým sčítáním bohatství. Pro Smithe byla velice důležitá i dělba práce, konkurence a akumulace. Smith sám ve své knize píše:„Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za to, že máme svůj oběd, nýbrž jejich zřetel na vlastní zájem. Nespoléháme na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku, a nezdůrazňujeme jim naše potřeby, ale výhody, které jim plynou.“ (Smith, A, 1910, dle Holman, R. a kol., nakladatelství C. H. Beck, Praha 1999, Dějiny ekonomického myšlení, s.47)


[editovat] Thomas Robert Malthus (1766-1834)
Tomas Robert Malthus se zapsal do dějin ekonomického myšlení svou populační teorií. Tato teorie sice nebyla moderní ekonomií přijata, ale nebyla zcela zavržena. Ekonomové tvrdí, že spíše patří do jiného vědeckého oboru něž je ekonomie. Jeho teorie vycházela z toho, že přirozená tendence k rozmnožování je tak silná, že vyvolává rychlejší růst populace, než jak rychle mohou růst zdroje obživy. Zatímco populace má tendenci se zvětšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128,…), zdroje obživy se mohou zvětšovat nanejvýš řadou aritmetickou (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8,…). Z toho na první pohled plyne nesoulad, který Malthus nazval populační teorií. Jeho teorie naznačovala, že hospodářský růst není schopen odstranit chudobu mas. Jediným způsobem by podle Malthuse byla morální sebekontrola. Podle Malthuse k hromadné smrti hladem nedochází jen díky jevům zvyšujícím úmrtnost, nebo snižujícím porodnost. Malthus vidí tyto jevy v jistém smyslu jako pozitivní. Pro tyto názory si ekonomie vysloužila přízvisko „ponurá věda“.


[editovat] David Ricardo (1772-1823)
David Ricardo přišel s novým pojetím existenčního minima. Do té doby bylo za existenční minimum považováno fyzické minimum (minimum pro přežití dělníka). Podle Ricarda bylo existenční minimum ovlivněno vyspělostí dané země, historickým vývojem dělnické třídy, jejími zvyky a životním stylem. Díky tomu mohlo být existenční minimum různé v různých zemích a výše existenčního minima anglického dělníka tak byla několikrát vyšší než výše existenčního minima indického dělníka. Ricardo také vysvětlil, proč se mzda dlouhodobě udržuje okolo existenčního minima. Ricardo rozlišoval tržní mzdu a přirozenou mzdu, přirozená mzda podle něj byla peněžním vyjádřením existenčního minima. Když akumulace kapitálu sílí, roste poptávka po práci a s ní i tržní mzda, dělnické rodiny pociťují zlepšení oproti normálnímu stavu v dané zemi a přirozenou reakcí je zvyšování populace. Růst populace po určité době zvýší nabídku práce na trhu a tím stlačí tržní mzdu zpět na úroveň přirozené mzdy. Opačnou situací je ochabnutí akumulace kapitálu a s ní i poptávka po práci. To vyvolá pokles tržní mzdy pod přirozenou mzdu a tím sníží populaci. To se po delší době projeví poklesem nabídky a zvýšením tržní mzdy zpět na úroveň přirozené mzdy. Tato teorie je nazvána Ricardův mzdový zákon.


[editovat] John Stuart Mill (1806-1873)
Mill navazoval na Smithe, Malthuse i Ricarda. Byl v zásadě posledním velkým představitelem klasické politické ekonomie (i když v zásadě i Karl Marx vycházel z Ricarda). Jeho dílo „Zásady politické ekonomie“ mělo velký úspěch u Anglické ekonomické veřejnosti. Po dvě generace se v Anglii učila politická ekonomie právě podle jeho díla. Až v roce 1890 se v Anglii začalo učit podle Marshallových „Zásad ekonomie“

Dalšími klasickými politickými ekonomy byli Jean B. Say a Nassau W. Senior.


[editovat] Francouzský socialismus
Na počátku 19. století se začínají objevovat myšlenkové směry, které odmítají kapitalismus. I když jsou jednotlivé proudy od sebe odlišné, mají několik společných znaků. Nový systém, který chtěly nastolit, by nebyl založen na soukromém vlastnictví, ale na určité formě kolektivního vlastnictví. Socialisté přisuzovali bídu dělníků, hospodářské krize a morální úpadek společnosti, podle nich negativním jevům jako soukromé vlastnictví, konkurence a honba za penězi.

Socialismus se dá rozdělit do tří proudů:

1) Asociacionismus

Základní ideou asociacionismu bylo vytvoření hospodářských komunit (asociací), v rámci kterých by bylo kolektivní vlastnictví. Asociacionisté byli přesvědčeni, že není zapotřebí svrhnout kapitalismus násilnou cestou, protože asociace se v hospodářské soutěži prosadí samy. To odvozovali z toho, že pro dělníky bude přitažlivější pracovat pro určitou komunitu a že dělníci budou v rámci komunity více motivováni. Známými představiteli jsou Charles Fourier a Louis Blanc.

2) Anarchismus

Tento proud byl více radikální než asociacionismus. Anarchisté chtěli, na rozdíl od asociacionistů, svrhnout stát a dát asociacím větší pravomoci.

Ovšem anarchisté, ani nechtěli zrušit soukromé vlastnictví. Významným představitelem anarchismu ve Francii byl Pierre J. Proudhon, jehož hlavní ideou bylo vytvoření jakýchsi volných úvěrů. Díky těmto úvěrům by se každý mohl stát soukromým vlastníkem a vyrábět.

3) Saint-Simonismus

Saint-Simonismus je nejvýznamnějším proudem Francouzského socialismu. Jeho zakladatelem byl Henri de Saint-Simon. Jeho představy byly značně odlišné od předchozích dvou proudů. On se naopak domníval, že celá společnost může být řízena inteligencí osvícené elity. Věřil v rozvoj vědy a průmyslu. Jeho ideálem bylo vytvoření nové elity vědců a inženýrů, kteří by celou hospodářskou společnost řídili jako jeden celek. Díky organizaci zmizí chaos konkurence a společnost získá nový řád. Jeho cílem bylo přetvoření politiky ve vědu, místo stávající vlády chtěl dosadit vládu matematiků, fyziků, biologů, podnikatelů, inženýrů a umělců. Saint-Simon dokázal svou teorií nadchnout mnoho významných osobností 19. století. Například Napoleon III., Honoré_de_Balzac, Victor Hugo, bratři Pereirové, ti všichni byli jeho myšlenkami ovlivněni.

Přes veškerou rozmanitost a promyšlené systémy, byl přínos Francouzského socialismu nulový. To je způsobeno tím, že se všechny tři proudy zaměřovaly na projektování nového řádu, místo toho aby se zabývaly skutečnými jevy.


[editovat] Německá historická škola
V 19. století, kdy ve Francii a Anglii převládly teorie klasické politické ekonomie, v Německu převažovala historická škola. Historické školy byly i v jiných zemích (například i v Anglii), ale jejich vliv byl potlačen klasickou ekonomikou. Důvodem proč v Německu převažovala historická škola, bylo, že v Německu byla historie jako věda velice uznávaná a na vysoké úrovni.

Historická škola se od klasické politické ekonomie značně lišila. Klasičtí ekonomové hledali univerzální zákony, které by platily pro každý stát v každé době. Historická škola nepokládala ekonomické jevy za konzistentní. Naopak tvrdila, že ekonomie má evoluční charakter a mění se s dobou.

Německá škola se dělí do tří etap:

Starší historická škola
Mladší historická škola
Nejmladší historická škola (občas neuváděna)
Ve všech těchto směrech můžeme najít prvky metody zvané historismus, ten byl metodou, kterou se německá historická škola odlišovala od ostatních ekonomických směrů. Myšlenku, že historie je zdrojem pro ekonomické poznatky sice používali i jiní ekonomové (například Adam Smith). Ale pro německou historickou školu to zároveň znamenalo, že programově odmítali možnost univerzálních ekonomických teorií, které by bylo možno aplikovat na různé situace. Od klasické politické ekonomiky se německá historická škola výrazně lišila i v tom, že roli státu považovala, na rozdíl od klasických ekonomů, za velmi důležitou v rámci národní ekonomiky.

Historická metoda (historismus) spočívá v tom, že se ekonomové ohlíželi zpět do minulosti. Neznamená to ovšem, že by hledali nějaké obecné pravdy, ba naopak. Ekonomové německé historické školy 19. století tvrdili, že historické jevy jsou neopakovatelné, neboť závisí na podmínkách v daném státě (mentalita, zvyky, atp.) Tudíž nemá smysl snažit se najít jakékoli univerzální zákony.


[editovat] Starší historická škola
Ve starší historické škole byl historismus v daleko slabší podobě než později v mladší historické škole. Do Starší historické školy radíme tři významnější autory: Bruno Hildebranda, Karla Kniese a Wilhelma Roschera.

Nejznámějším a zároveň nejrespektovanějším z těchto tří byl Wilhelm Roscher. Vydal pětisvazkové dílo zvané „Systém národního hospodářství“. Toto dílo shledalo v Německu velký úspěch. Roscher byl ochotný uznat, že existují určité obecné ekonomické zákony, ale je možné je objevit pouze zkoumáním historie. Roscher používal metodu historickou a sám se nazýval historizujícím ekonomem. Nezajímal se o popis ekonomického chování jednotlivce, ale pouze větších ekonomických celků.


[editovat] Mladší historická škola
Nejvýznamnějším historizujícím ekonomem Mladší historické školy byl Gustav von Schmoller. Schmoller na rozdíl od Rochera odmítal uznat existenci obecných ekonomických zákonů. Nejvíce kritizoval anglické klasiky, o kterých tvrdil, že jejich metody jsou nevědecké. Schmoller se od Rocherra lišil také tím, že nestudoval národní ekonomiky, ale ekonomiky institucí, jako součásti národních ekonomik. Z těchto studií se snažil formulovat různá politická doporučení.


[editovat] Nejmladší historická škola
Známými představiteli nejmladší historické školy byli Max Weber a Werner Sombart. Oba byli historizujícími ekonomy, avšak historismus v pojetí Schmollera pro ně již nebyl typický.

Max Weber se proslavil dílem zvaným „Protestantská etika a duch kapitalismu“, ve které přišel s teorií o vzniku kapitalismu. Zjistil, že kapitalismus vznikal mezi protestanty (kalvinisty) odkud se dál šířil. Podle jeho hypotézy vede kalvinistická víra k odříkání a touze po úspěchu. Kalvinisté věří, že úspěch je projevem boží milosti a spasení. Tato víra je podle Maxe Webera duchovní silou, z níž se zrodil evropský kapitalismus.

Werner Sombart podobně jako Weber hledal historický původ kapitalistického ducha. Ovšem nikoli v kalvinismu ale v židovství. Ve svém díle „Židé a moderní svět“ uveřejnil teorii, podle které rozptýlení židů po Evropě, kteří měli smysl pro obchodování, umožnilo vznik obchodních vztahů mezi nimi po celé Evropě. Společně s sebou přinášeli podle Sombarta i duch kapitalismu.

Významnou chybou historizujících ekonomů bylo, že nedokázali (na rozdíl od klasických politických ekonomů) spojit historii s teorií. Věřili, že obecná znalost se sama ukáže důkladnými studiemi historie. Ovšem nebrali v úvahu to, že k získání obecných znalostí je zapotřebí spojit historické poznatky s teoretickou praxí. Velká vazba na historii způsobila také to, že se ekonomie historické školy nebyla schopna osamostatnit jako samostatná vědní disciplína. Díky detailnímu popisování různých historických realit, totiž měla německá historická škola velmi nezřetelné hranice a dalo by se říci, že se jednalo spíše o vědu historicko-ekonomickou.


[editovat] Karl Marx (1818-1883) a Marxismus
Karl Marx studoval filosofii a práva na univerzitách v Bonnu a Berlíně. Po ukončení studia, začal kariéru radikalistického žurnalisty. V roce 1843 odešel kvůli problémům s pruskými úřady do Paříže. Spolu s přítelem, se kterým se zde seznámil Friedrichem Engelsem napsal „komunistický manifest“, který v budoucnu silně ovlivnil komunistické hnutí ve světě. Motto tohoto manifestu „Proletáři všech zemí, spojte se!“se stalo jakousi výzvou ke spojení dělnických spolků v mezinárodní dělnické hnutí. Marx byl také spoluzakladatelem mezinárodní Ligy komunistů. Opět měl potíže s úřady a tak odchází do Belgie, ale odtud znovu odešel roku 1849 do Londýna, kde se usadil. Zde díky Engelsově finanční podpoře vydal své životní dílo „Kapitál“. Druhý a třetí díly vydává Engels až po Marxově smrti.

Z pohledu Marxe spočíval problém společnosti v rozdělení do dvou tříd, vykořisťovatelé a vykořisťovaní, a v antagonismech mezi nimi. Marx viděl klíč k tomuto problému ve zrušení soukromého vlastnictví. Třída vlastníků výrobních prostředků (půdy, strojů, atp.), donutí třídu dělníků, aby pracovala, a tím je vykořisťuje. Podle Marxe tento systém vždy vrcholí revolucí a nastolením nové třídy vlastníků a nové třídy nevlastníků. Takto rozdělil společnost do 5 etap:

Kolektivistická společnost - V této etapě jsou si všichni rovni, společnost je prvobytně pospolná
Otrokářská společnost - V důsledku neolitické revoluce se společnost rozdělila na otrokáře (vykořisťovatelé) a otroky (vykořisťovaní), kteří jsou majetkem otrokáře.
Feudální společnost - Třída feudálů vykořisťuje třídu poddaných (nevolníků), kteří jsou připoutáni k půdě.
Kapitalistická společnost - Kapitalisté vykořisťují dělníky, i když ti nejsou jeho majetkem, ale námezdní silou.
Komunistická společnost
Komunistická společnost je pátou a podle Marxe poslední etapou. Komunistická společnost měla být ideální v tom, že zde budou zrušeny jednotlivé třídy, každý bude pracovat podle svých sil a nebude chudých ani bohatých, protože všechno bude všech.

Komunismus se v jistém slova smyslu podobal francouzskému socialismu. Karl Marx ovšem nazval francouzský socialismus utopickým a nevědeckým a dalo by se říci, že měl pravdu. Sám sice nedospěl ke správným závěrům, ale jeho metoda byla vědecká. K tomu přispělo hlavně to, že se pokusil o provedení důkladné anatomie kapitalismu a formuloval teorii jeho zániku. Od francouzských socialistů se Marx lišil ještě v jednom ohledu. Francouzští socialisté se nezabírali studiem a rozborem kapitalismu, a místo toho popisovali a promýšleli do posledních detailů své vize budoucnosti. Marx na rozdíl od nich popsal kapitalismus, ale v popisu budoucího komunistického řádu byl opatrný a omezil se pouze na tvrzení, že v něm nebude existovat soukromé vlastnictví a třída kapitalistů. Marx pro svůj program zvolil raději přívlastek „komunistický“, jelikož se domníval, že slovo „socialistický“ bylo francouzskými socialisty dokonale zdiskreditováno.

Marx se ovšem zmýlil, když předpovídal vývoj kapitalistické společnosti. Marx se domníval, že způsob kapitalistické výroby bude vyžadovat stále méně kvalifikovanou pracovní sílu. Na rozdíl od toho kapitalistická výroba žádá stále více kvalifikovanou práci. Marx si myslel, že k proletářské revoluci dojde v zemi, která je průmyslově nejvyspělejší a dělnická třída je proto nejvíce uvědomělá (tedy v Anglii). Ve skutečnosti však došlo k proletářské revoluci v zemi, kde byl kapitalismus teprve v počátcích, a dělnická třída tvořila minimum obyvatel, v Rusku. Marx se také mýlil, když tvrdil, že rozdíly mezi třídami se budou zvětšovat. Dnes stěží rozeznáme, kde začíná a kde končí ta, či ona třída.


[editovat] Seznam použité literatury
Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. Praha, C. H. Beck, 1999
Sojka, M. a kol.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Karolinum, 2000

[editovat] Externí odkazy

Zvu občany, kteří si ještě zachovali zdraví rozum či jeho zbytky a chtějí si ho i nadále zachovat, na druhou pražskou DEFENESTRACI, konanou dne 26.2.2007, z II.patra, č.219, v 9.00 hodin. Jsem k tomuto kroku nucen, protože veškeré zákonné možnosti byly z mé strany již použity a vyčerpány. Tento záslužný čin bude plně v souladu s Ústavou ČR a jejím duchem. Místo činu: Městská část Praha1, Vodičkova 18. Oč se jedná? Policie hl. m. Prahy si opakovaně stěžuje, že jsem jí nepředložil patřičné povolení na umístění zvukové a obrazové aparatury na demonstraci za odstoupení Jiřího Paroubka, na Václavském náměstí v Praze, dne 13.6.2006. Opakovaně jsem zván a na mé vysvětlení není brán vůbec ohled. Úřednicí mi zakazují pořizování zvukového záznamu, odmítli zajistit větší místnost pro veřejnost a nyní dokonce zakázali i přístup veřejnosti. Úředníci porušují platné zákony a předpisy jako na běžícím pásu, bez osobní odpovědnosti – a beztrestně. Kdo jiný je tedy může potrestat než ti, kteří si je platí! Patřičné přílohy k pobavení i poučení najdete v přílohách. Věřím, že tuto záslužnou činnost v zájmu peněz daňových poplatníků nebudu muset vykonávat sám a že i II. patro nám poskytne dostatečnou jistotu, aby už nikdy tito „úředníci“ neměli možnost provádět svoji diverzní a nepřátelskou činnost proti demokratickému zřízení naší milované vlasti a jejímu pracujícímu lidu. Těším se na vaši účast. Přijďte v hojném počtu! Smrt záškodníkům a západním diverzantům! Ať žije soudruh Paroubek – a jeho GRIPPENY!!!

Olomoučáci v úterý 27.2. se jedeme podívat ke Křižíkově fontáně do Prahy. Hrajou tam " Manifest 361 ". Chtělo by to koordinovaný odjezd. Kdo má zájem pište na e-mail.

Zákazy odvolání, vyhrožování a nakonec pouhé dorovnání propadu-tak to je opravdová rarita evropského formátu.

22.02.2007 13:35 clusoue 4 Karel
Seš dobrej, tys to uhádl. A podle čeho tak soudíš? Že by podle sebe?

Na türlilich, ty trotle !!! Jenže já už mám za sebou na rozdíl od tebe úspěšně absolvovanou ochranou léčbu a jako takový jsem dnes odborník na úchyly tvého ražení.

Moc si nefandi, Ty odborníku.

TAK ONI CHTĚJÍ PLATY POUZE DOROVNAT, TAK VIDÍM ŽE BUDE OPRAVDU NEJLEPŠÍ ODEJÍT NEŽ SE TO TADY SESYPE. INU NĚKOMU CUKR V PODOBĚ ZVÝŠENÍ PLATU O TICÍCE A NĚKUMU SNÍŽENÍ MAX. DOROVNÁNÍ A RÁNY BIČEM OD RÁNA DO VEČERA. DĚKUJI VŠEM SRÁČŮM, KTeŘÍ VYMYSLELI TENTO ZÁKON PRO VRCHNÍ PATRA POLICEJNÍ STRATIFIKAČNÍ ŠKÁLY.

Koukám, že podle vás si skorumpovaný politiky a policajty vymyslela média, aby měli o čem psát a točit. Jsem rád že to všechno jsou jenom výmysli a keci médií. Tak vlastně je zde maximální bezpečno. To vše je vlastně bujná fantazie sdělovacích prostředků. Hned se mě bude v noci lépe spinkat, když jste mě to tak pěkně vysvětlili. Dík.

Ne, není to bujná fantazie sdělovacích prostředků, jen sdělovací prostředky zdůrazňují právě nejvíce korupci u policie. Ale co takový soudce Berka a věř, že to je také jen špička ledovce, tzv. "lobisté", politici i na regionální úrovni, doktoři v nemocnicích. Korupce u policie je statisticky stejná jako ve všech výše jmenovaných složkách a oborech lidské činnosti, jen se o ní tak moc nemluví. Proč asi. Korupce je naprosto všude, jen u policie se o ní mluví mnohem víc. A kdo toto nechápe, tak nemá smysl s ním jakkoliv na toto téma debatovat.

Policie je k ničemu. Pokud policie zjistí při vyšetřování zkutečnosti, které se někomu z vlivných nehodí do krámu, tak policie vyšetřování zastaví, nebo odloží na příkaz státního zastupitelství. Většinu bordelu v tomto státě má na svědomí právě st. zastupitelství, které má neomezené pravomoci. Pokud vám st. zastupitelství nařídí případ zastavit, tak končíte a nikdo z poldů si dál na případu neškrtne.

Se ti člověče divím. Ten blb nechce slyšet tvoje všeobecně známá fakta. On chce poze prudit. Čím více se s hovnem patláš, tím více ti od něj smrdí ruce. Už z volby jeho nicky je zřejmé, že se jedná o úchyla typu Jura z Brna a jim podobným. Vsadím se o co budeš chtít, že se šátkem uvázaným kolem hlavy teď netrpělivě čeká u kompu na další naše reakce a přitom si leští draka. Připosranej, zaprděnej, malej úchyláček, co chodí na dětský hřiště ukazovat malým holčičkám jakej je chlapák.

4 clusoue
I když bych to asi neřekl Tvými slovy, máš pravdu. Já to psal ale hlavně pro ty, kteří v tom třeba nemají ještě tak jasno - i když, co ti by dělali na tomto webu. Rambo a podobní jsou lidi, kteří si nevidí na špičku nosu. Pro ně je policejní brutalitou i to, když je vyhmátne policie s jointem a půl kilovkou marijánky v kapse a nejsou sto pochopit, že se prostě dopustili trestného činu. Bohužel ale i takoví jsou a nezbývá, než jim zas a znovu vysvětlovat, že nemají pravdu. I když to nepochopí, tak alespoň se o to člověk snaží.
Já jsem od policie odešel před dvěma roky a i když tam v poslední době mého účinkování byla už docela hustá atmosféra a člověk si pořádně nemohl ani upšouknout, aby jej za to šéf neprudil, tak jsem byl a stále jsem hrdý na to, že jsem byl polda. A takoví Jurové z Brna a Rambové si o tom můžou myslet, co chtějí a nic na tom nezmění. A ať si tito človíčkové myslí a mluví, co chtějí, stále považuji práci a poslání policisty za nejprestižnější ve společnosti. To, že se i tam najdou krysy je logické a statisticky ani není možný opak. To, že naše politická reprezentace smýšlí jinak je už druhá věc, ale kdou jednou poldou byl, ať se mu to líbí nebo ne, poldou zůstane až do smrti.

Ať žije váš POLICEJNÍ STÁT! Vy se bez stupidních zákonů a rozkazů sami ani nevy.....

kec bez kecu - hrad bez hradu, hrady - kecy.

nabízím 3-4 volné místa, odjezd z děčína 27.2.2007 cca v 11,30 hodin, zájemci zanechte zde e-mail,nebo Skype, ozvu se

Poslouchej dobře. Nikdy v životě jsem nevzal úplatek, ačkoliv mi tento byl nesčetněkrát nabízen. Takže pro všechny zaprděné pisálky, píšící v podobném stylu jako ty. Je mi naprosto jasné, že se i mezi námi sem tam najdou kousci, kteří jsou schopni kvůli pár mizerným šupům nadělat na image naší firmy nedozírné škody. Ty ovšem panstvo nehledejte, až na vyjímky potvrzující pravidlo, mezi " dělníky " této profese. Opravdovou korupci, ve velkém, je třeba hledat někde trochu jinde. Takže neházejte všechny do jednoho pověstného pytle, paušlizování bzlo již dost.
A pokud máš ty sám nějaké osobní zkušenosti s jevem, který zde naznačuješ, je tvojí nejen morální, ale zároveň i občanskou povinností na tento nešvar upozornit.
Ono to totiž v praxi funguje tak, že ke korumpování musí být vždy dbvě strany. Jedna co bere, a hlavně ta druhá, co nabízí. V každém případě se dopouští opovrženíhodného jednání obě strany. A jenom na závěr, vše o čem je zde řeč, není nic jiného než zrcadlový obraz celé společnosti. Pokud totiž " mudlové " budou různým nenažraným, rádoby úředníkům nabízet bakšiš, a tito budou vědět, že neexistuje společenská objednávka na jejich potrestání, pak se tento jev jen tak vymítit nepodaří.

Vyzkoušej podat někdy trestní oznámení na někoho z řad policie, st. zastupitzelství, soudu atd a hlavně sleduj pořádně jak se vše vyšetřuje! Potom budeš velice překvapenej jakým bravůrním způsobem bude vše smeteno ze stolu. Potom se zkus odvolat a trvat na řádném prošetření a nebudeš se stačit divit. Potom už nikdy nebudeš psát to co jsi právě napsal.

Milý příteli. Až přestaneš úplatky nabízet, nebude je nikdo brát. A jestli si myslíš, že nikdo nevyšetřuje korupci u řadových policistů, v tom případě si rač udělat vysokou školu, začni pracovat na inspekci ministra vnitra (za dnes jistě vynikající sociální jistoty) a můžeš se do boje s korupcí pustit. Možná pak nebudeš jen psát nesmysly, ale i něco dělat a zjišťovat, jak se skutečně věci mají.........Nekaž o morálce, když o ní nic nevíš a nic pro ní neděláš. Protože takových keců, že něco nemá smysl, protože..... je tady v tý republice víc než dost. Ono je totiž lepší sedět doma na řiti a křičet do zdi, než si pálit prstíky viď?? Takže až si nějakej policajt řekne o úplatek, tak jdi pěkně do toho a vyřeš to tak, jak se má a jestli úplatek někde nabízíš, nebo jsi nabízel, tak už aby jsi se oblékal a šupajdil se pěkně nahlásit a žádat o potrestání, protože jsi na tom stejně (morálně i trestně odpovědný), jako ten, kdo bere.
Můžeš si vybrat a neblafat nesmysly..............hezký den "americký bojovníku" u televize.....:-)

Ivan má pravdu, dneska jednal Kalousek na hradě o veřejných financích(snížení) a víme co umí pan Kalousek s platy příslušníků za kouzla,takže Praha je nezbytná.

Na jedné straně si dupete na nesmyslnejch zákonech, který mohl prosadit jenom magor, například svícení i ve dne, nebo používání bezpečnostních pásů, špatné parkování atd. Za to řidiče drezůrujete i když vnitřně sami nejste přešvědčeni, že je to normální, ale přesto ZÁKON JE ZÁKON toď vaše slova, ale když někdo schválí stupidní zákon, kterej se dotkne razantně přímo vás poldů, tak to je oheň na střeše!

svícení a bezpečnostní pásy jsou dobrá věc!Je vidět,že jsi neznalej civil co jen provokuje.

Možná je to dobrá věc, ale je to problém každýho foféra, když si rotbije ciferník! Ohrožuje pouze sám sebe!

je vidět, že na silnici nepatříš a ještě to přiznáš. Když někdo svítí ve dne, určitě je vidět mnohem dříve než ten co nesvítí. Např. v lese, kde ti prosvítá slunce přes stromy. Druhý příklad, když nesvítíš a jede kolona. Paměťový efekt očí ti říká, že nic nejede, můžeš předjíždět, ale najednou se proti tobě zjeví neosvícený vozidlo, který ty jsi nemohl vidět. Třeba Petr Moos stínový ministr dopravy říká, že když zapomeneš svítit, neměly by být strhávány body. Jednou nedejpánbu třeba poznáš, jak je nebezpečný nesvítit. Hlavně neschudnout, žere to cca 0,001 l benzínu/100 ))

další pásy. Není to jen věc tvoje, jestli se zabiješ, ale i ostatních. Protože až budou operovat tvůj rozšvihanej ksich o sklo nebo sloupek, věř, že tvý zdravotní pojištění na to stačit nebude a budem to platit i my.

Máš pravdu, magore ! Řveme tu jako střelení, protože se zákon č. 361 bytostně týká nás. Na to máme svaté právo.
Zákon o kterém píšeš ty, mě nezajímá, ačkoliv na něj mám také svůj názor. O to ale nejde. Jestli se ti nelíbí zákon, o kterém ty píšeš, máš také svaté právo se proti tomuto ohradit formou stížnosti u poslance případně senátora ve vašem volebním obvodě. Osobně silně pochybuji, zda máš vůbec ponětí o tom, kdo tyto funkce u vás vykonává.
Naše firma ovšem zákony neutváří a její zaměstnanci jsou jako první povinni se těmito zákony řídit. Takže zde pláčeš sice hezky, ale na špatném hrobě.

Jo a pak řvete jako nezjednaný že vás bolí tohle a tuto a navíc to léčení taky něco stojí!Najednou z frajerů je uplný hovno ubrčený pochcaný posraný.A děkujete že ty hasičí nebo záchranka přijela

Moc hezký projev hysterie. Ani jsem nevěděl, že chovanci Jedličkova ústavu mají volný a nekontrolovavý přístup k netu. Fakt, paráda.

Fajn, když jde o bezpečtnost, zak zakážeme veškeré sporty, protože třeba na lyžích se člověk může zmrzačit více než v autě bez pásů. Motorky preventivně zakážeme taky, protože taky nemají pásy. Zrušíme většinu řemesel, protože jsou také velice nebezpečná, No a policii zrušíme také, neboť uvádíte, že tam jde také o život!

Jo a tobě zrušíme internet, aby si nebrečel na očním :)