1
Ztracené a nelezené děti

Tomáš Rajsigl, nebo Jan Nejedlý. To jsou dvě jména z celé řady dětí, které beze stopy zmizely a nikdo je už nikdy neviděl. Policie po ztracených dětech chvilku pátrá, nebo alespoň pátrání předstírá a potom je odepíše. Jednoduše dítě převede do mrtvé statistiky záhadně zmizelých. A takové záhadně zmizelé dítě může být velice prospěšná věc. Pedofilnímu deviantovi dokáže náležitě zpestřit jeho sexuální život, otrokáři vydělat peníze, nebo nemocnému poskytnout zdravý orgán pro transplantaci. Zmizelé dítě může přinést i jiný užitek. Farmaceutické koncerny ho mohou využít pro výzkum tolik potřebných léků, nebo teroristé vycvičit pro boj za jejich svatou věc. Beze stopy se ztrácejí děti z normálních rodin, které by se za normálních okolností vrátily domů. Z toho plyne, že kdosi, kdo má zájem na zmizení takového děcka, ho musí věznit a nějakým způsobem manipulovat s jeho vědomím. Pokud únosce nezavraždí dítě hned, musí ho zbavit původní identity a samozřejmě osobních dokladů. Děti se občas ztrácejí a po některých není podle vyšetřovatelů stopa už dlouhá léta.
Je tomu skutečně tak? Děti se totiž beze stopy ztrácejí, ale na druhou stranu se nacházejí. Tuto skutečnost se úřady pokoušejí tajit a nalezeným dětem znepříjemňují život, jak to jen jde. Jednou je úředníci přece odepsaly, prohlásily je za ztracené, tak co si tady dovolují otravovat. Pokud se v naší zemi dítě bez jediné stopy ztratí, nebude to mít lehké, ale pokud se nalezne, je ve zcela bezvýchodné situaci.
V březnu roku 2004 se v Moravskoslezském kraji objevil zmatený sedmnáctiletý chlapec. Dnes nechce zveřejnit své jméno, tak mu říkejme třeba David Novotný. Klučík nikdy nevlastnil žádné doklady totožnosti a tvrdil, že od nepaměti vyrůstal v hermeticky uzavřeném dětském domově v Bělorusku, kde děti neznaly ani svá jména a měly pouze přezdívky podle populárních ruských umělců. David neznal jediné slovo bělorusky a domluvil se česky a rusky. Jako své místo narození označoval Olomouc. Zařízení, ze kterého utekl, popisoval, jako uniformovanými muži hlídanou výkrmnu dětí bez identity, kde si děti vyráběly hračky z rozžvýkaného chleba, nemohly se vzdělávat, nikdo je nevychovával, nikdo nenavštěvoval a nikdy v životě se nedostaly za přísně střežené oplocení ústavu. Soudnému člověku bylo hned jasné, že takový dětský domov by neprošel ani tomu nejtotalitnějšímu režimu a že se musí jednat o zařízení sloužící organizovanému zločinu. Pár dní žil dezorientovaný David mezi bezdomovci, ale protože chtěl konečně studovat a normálně žít, rozhodl se požádat o pomoc Policii České republiky.
Do osmnácti let je každý člověk dítětem a i u nás teoreticky platí Mezinárodní úmluva o právech dítěte, nebo Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Podle těchto předpisů je každý orgán, který objeví dítě neznámé totožnosti, informovat odbor ochrany dětí. Ten dá podnět soudu, který dítěti okamžitě ustanoví opatrovníka, určí mu jméno a umístí ho do dětského domova, kde je mu poskytnuta normální péče. Teprve potom se řeší, odkud dítě je. Tyto zákony však existují jenom na papíře a úředníci je nehodlají dodržovat. David se dostal do rukou četnými korupčními aférami proslavené cizinecké policie, která nerespektovala ani jeho žádost o azyl a za to, že nebyl schopen předložit doklady totožnosti ho bez soudu potrestali půlročním vězením v Záchytném zařízení pro cizince ve Velkých Přílepech. Po půl roce ho chtěli vyhostit zpět do náručí zločinu. Nikoho ani nenapadlo se zabývat otázkou, zdali David nepatří mezi kdysi ztracené a nikomu nepřišla divná ani jeho čeština. Automaticky byl zařazen do seznamu nežádoucích osob a všichni dělali všechno pro to, aby se ho zbavili.
Ve Velkých Přílepech provozovalo Ministerstvo vnitra jeden z nejdrsnějších kriminálů v zemi. Lidé, kteří jsou zde zavření mají cejch nežádoucích a podle toho s nimi policisté zacházejí. Přes to, že mnozí z nich jsou ještě děti. Odmítají jim poskytnout zdravotní péči, hrubě jim nadávají, znemožňují jim kontakt s právníky a omezují jim osobní hygienu. Mlátí je a cvičí si na nich po nocích své služební psy.
2
To vše za absolutní nečinnosti Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu Černošice. Tak že žádný zákonem stanovený opatrovník, žádný dětský domov, ale samotka v kriminále. Úředníci černošického úřadu nemusí zvedat zadky ze svých pohodlných židlí a navíc takové nalezené dítě dostává jasný signál, že v naší zemi na nějaké zákony všichni kašlou a jsou přístupnější k jednání s obchodníky s lidmi. Státní úředníci tak napomáhají tomu, že nalezené děti snáze skončí, jako otroci, nedobrovolní dárci orgánů, nebo teroristé.
Nešťastného Davida jsem shodou okolností na samotce přílepské věznice objevil, nabídl mu svoji pomoc a začal suplovat opatrovníka, kterého mu měl zajistit stát. V džungli zákonů, které státní úředníci porušují, kdy se jim zamane, to není snadná záležitost. Navíc potřeboval David psychologickou péči. Kdosi mu ukradl celé dětství, které strávil ve vězení. A české úřady nevymyslely nic lepšího, než chlapce znovu uvěznit. Samozřejmě bylo nutné dostat Davida ven z cely. V Přílepech oslavil osmnácté narozeniny a tak ho již nebylo možno považovat za dítě neznámé totožnosti. Byl dospělý. Asi po měsíci slovních přestřelek s policisty se konečně podařilo pro Davida vybojovat rozhodnutí o propuštění na svobodu. Poprvé v životě měl stanout mimo střežený prostor.
Jel jsem si Davida do Velkých Přílep vyzvednout, ale místní cizinecká policie rozhodnutí o propuštění nehodlala respektovat. Chlapce prý nepropustí, dokud za něho někdo nezaplatí částku asi dvacet pět tisíc. Drží ho další dva týdny za katrem, dokud neseženu peníze a nezaplatím. Tak jsem nalezeného klučinu od Ministerstva vnitra vlastně koupil. Protože se na nalezence neznámé totožnosti příslušné úřady vykašlaly a chtěly se zbavit problému, neměl česky hovořící David kam jít. Jedinou možnost, kterou nabídly úřady byl tábor pro uprchlíky, ale David chtěl normálně žít a studovat. Když už jsem si ho od policistů koupil, rozhodl jsem se ho vzít k sobě domů. Zatím co se kluk učil nakupovat v obchodě, jezdit hromadnou dopravou a poznával hodnotu peněz, pátralo se po místě, kde chlapec vyrůstal. Samozřejmě adresa v Bělorusku, kterou udával, byla falešná a v této zemi nikdy nikdo podobný nežil. Psycholog jednoznačně potvrdil, že vyrůstal v kolektivním dětském zařízení, ale žádný legální dětský domov, nebo pasťák v okolních zemích podobné dítě nepostrádal a podle celníků ani nepřekročil žádné státní hranice. I Davidova slušná čeština nasvědčovala tomu, že vyrůstal v České republice. Podle všeho v nějakém zařízení, které chová nikde neevidované děti pro farmaceutický výzkum, nebo na orgány. Rozhodně byl obětí dobře organizovaného zločinu a bylo by logické, aby se orgány státní správy pokusily tento stav napravit a ulehčit mu jeho osud nalezence. Také zákony o tom hovoří jasnou řečí. Hned na začátku měl mít opatrovníka a měl skončit v dětském domově. Jako dítě nezjištěné totožnosti měl od soudu dostat jméno a měl být zapsán do matriky. Městský úřad Černošice ale zákony nedodržuje a tato práva Davidovi upřel. A samozřejmě mu tím způsobil obrovské komplikace
Čtyřicet pět dní po té, co byl chlapec odprodán, nastoupil na střední školu. Nalezenci, který nikdy nepoznal péči vlastních rodičů je zamítnuta žádost o azyl a úředníci mu dávají jasně najevo, že je v České republice nežádoucí a má se vrátit do neznámého a nelegálního dětského vězení, odkud se mu podařilo utéct. Za trest, že si troufá chodit do školy, mu odmítají přiznat jakoukoliv sociální podporu. Pokud chce žrát, má odejít ze školy a nechat se zavřít do sběrného tábora ukrytého před veřejností v hlubokých lesích. Není státním občanem České republiky a tak je pro české úředníky cizinec, což je pro ně naprosto totéž, co zločinec. Ani jeho jméno a příjmení nechtějí matrikáři řešit. To si má vyřešit tam, odkud přivandroval. David ale s největší pravděpodobností odnikud nepřivandroval, narodil se v Olomouci a celou dobu byl obětí zločinu, kterému dokázal utéct.
David se nechce ničím lišit od svých spolužáků a začíná užívat české jméno a příjmení. Zcela nesmyslně se každé dva měsíce musí hlásit úředníkům Ministerstva vnitra v kanceláři vzdálené přes dvě stě kilometrů od bydliště, kam musí deset kilometrů ještě pěšky. Následující den pak stát šílené fronty na cizinecké policii.
3
Byť nemá jedinou korunu příjmu, dopravu si musí hradit sám. Jeho absence ve škole úředníky samozřejmě nezajímají. Nemá co chodit do školy. Před vnitrem na něho čekávají rusky, nebo arabsky hovořící obchodníci s bílým masem, kteří mu nabízejí falešné doklady. Jen když je bude následovat. David moc dobře ví, že ty, co překupníky následovali, už nikdo nikdy nespatřil.
Z toho, jak české úřady s nalezeným Davidem jednají a nakládají začíná být zřejmé, že je pro ně nepohodlným svědkem čehosi nekalého a chtěly by se ho za každou cenu zbavit. Vědí snad naši nejvyšší političtí představitelé, kde se skrývá záhadný dětský domov, vychovávající děti bez identity, které později bez sebemenší stopy mizí? Jsou snad úředníci spojeni s překupníky?
Zákon na skutečnost, že je někdo nalezen pamatuje a jasně říká, že fyzická osoba nalezení na území České republiky je státním občanem České republiky, pokud se neprokáže, že narozením nabyla občanství jiného státu. To je přesně Davidův případ, k jehož občanství, ani narození se žádný stát nehlásí. Proto se chlapec obrátil na příslušnou matriku Praha 1 a žádal osvědčení o českém státním občanství podle tohoto předpisu. Narazil tam na matrikářku Talmanovou, neobyčejně sprostou a neurvalou tchýni ministerského předsedy, která nejprve existenci zákona popírala, jen zuřivě bránila zločin a odmítala ve věci jednat. Po roce i mnoha stížnostech vydala nesmyslné rozhodnutí, že žádost zamítá, protože David uvádí nevěrohodné informace o svém pobytu v Bělorusku, tedy o zemi, ve které nikdy nepobýval. Po otřesných zkušenostech s úřednickým chlévem na matrice putovalo odvoláni na pražský magistrát. Tady jednali o poznání slušněji, ale se stejným výsledkem. Po ročním nic nedělání Davidovu žádost zamítli. Pro platný zákon i pro závazné mezinárodní úmluvy má prý Ministerstvo vnitra vlastní výklad, který je obrací naruby. Státní občanství se u nás zkrátka neřídí zákonem, nýbrž mírou úplatnosti jednotlivých úředníků.
Státní úředníci využívají všech možných lží, výmyslů i vědeckých metod jenom proto, aby Davidovi co nejvíce znepříjemnili život. Zjištěná fakta schválně překrucují a provedení jakéhokoliv důkazu v chlapcův prospěch se zuřivě brání. Na to prý nejsou peníze. Vnitro hlídá, aby nalezenému dítěti nikdo nepomohl a aby mu všichni házeli klacky pod nohy. Systematické perzekuce řídí nejvyšší představitelé ministerstva vnitra. Svědčí o tom telefonát, kterým jsem žádal tehdejšího náměstka ministra o zákonné řešení celé situace. Ten rozčileně řval do telefonu, že vnitro není povinné nic řešit a jestli budeme dále otravovat, nechá nás vyhladovět. Jako mávnutím kouzelného proutku pro mě přestala být práce. Nebyla nikde a přátelé, kteří mi ji byli ochotni dát si stěžovali, že jim kdosi vyhrožuje jménem ministerstva vnitra. Pokud mi práci dají, sešle na ně podle výhrůžek stát nejpřísnější kontroly. Za trest, že jsem se ujal nalezeného dítěte a od Českého státu ho koupil, jsem neměl nárok ani na sociální dávky. Bydlel jsem totiž ve společné domácnosti s Davidem, tedy s osobou, která neměla v ČR trvalý pobyt. A to se u nás přísně trestá. A následovaly další, zcela zjevné politické perzekuce. Policie jezdí kluka kontrolovat do školy a odmítá vyšetřovat vandalské útoky na můj majetek. Nezabývá se ani vloupáním, u kterého jsem si sám zjistil jméno a bydliště pachatele. Nejspíš nás vykradl policejní konfident. Se svým vysokoškolským vzděláním si nesmím vydělávat ani jako pomocný dělník ve skladu. Přes to, že jsme členy EU nesmíme s Davidem ani na Slovensko. Nemá totiž občanský průkaz, ani pas. Nemůže si založit účet v bance, paušál na telefon a nemá nárok na zdravotní pojištění a péči. Ze strany státních orgánů chodí výhrůžky, že perzekuce budou pokračovat, dokud Davida neodhlásím ze školy a neodevzdám ho do sběrného tábora v hlubokých lesích. Tam by k němu měli snazší přístup překupníci a chlapec by na dobro zmizel.



4
Samozřejmě, že se David se svými problémy obrátil na soud. Případ dostal na stůl skvělý soudce Vojtěch Cepl, který byl ochoten rozhodnout podle zákona a přiznat chlapci občanství, ale bohužel musel konstatovat, že není kompetentní rozhodnout. Kompetentní je prý pouze matrika a jí nadřízené Ministerstvo vnitra.
David mi vyprávěl podrobnosti, jak ho policisté v Přílepech zavírali na samotce, jak mu hrubě nadávali, sprchovali ho ledovou vodou, tloukli obuškem a cvičili na něm po nocích odporně páchnoucí služební psy. Jeho bolestivý úraz odmítali léčit, aby co nejvíce trpěl. Protože nepovažuji za slušné, aby se takto jednalo s dítětem jenom proto, že mu nikdo nikdy nevystavil žádné doklady totožnosti, dospěl jsem k názoru, že se jedná o týrání svěřené osoby a podal jsem trestní oznámení. Za neoznámení takového podezření by mi podle zákona hrozily dva roky vězení. K otřesným závěrům dospěla v Přílepech i kontrola Mezinárodního výboru proti mučení. Vyšetřováním takových drobností, jako je týrání dětí se samozřejmě nikdo nezabýval. Pomstychtivá policie mne zažalovala za to, že jsem splnil svoji zákonnou povinnost a zinscenovala politický proces, v němž jsem byl odsouzen k podmíněnému trestu. Za dodržování zákona. Cvičit psy na dětech a trestat je bolestí patří podle soudu ke standardním výchovným metodám a kdo si myslí opak, dopouští se útoku na státní orgán. K tomuto názoru se přiklonil i prezident Václav Klaus. Pan prezident vehementně podporuje mučení a vraždění dětí na Kavkaze tak po něm zřejmě touží i doma.
Další soud rozhodl, že nalezený David nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale bylo mu povoleno podat žádost znovu. Novou žádost už chlapec podal pod svým českým jménem a příjmením. Udělení azylu česky hovořícímu studentovi české střední školy Davidovi Novotnému se jeví, jako ta nejkrkolomnější cesta, ale chlapec v naprosto beznadějné situaci chtěl zkusit využít i ji.
Evropská úmluva o občanství, kterou Česká republika ratifikovala, jasně říká, že každý má právo na státní občanství. Langerovo ministerstvo si toto ustanovení vykládá tak, že na státní občanství není právní nárok. Proto je David stále trestán pravidelným policejním dohledem, povinností se hlásit na Cizinecké policii za víc, než nedůstojných podmínek a hlavně tím, že jako studující sirotek nemá od státu nárok na jedinou korunu podpory. Bez zdravotního pojištění a možnosti cestovat. A obrovská úřednická mašinérie pracuje na plné obrátky, aby chlapci ublížila, co nejvíce mu znepříjemnila život a poštvala ho do rukou hory doly slibujících obchodníků z lidmi. Obvodní úřady, pražský magistrát, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo práce a sociálních věcí, soudy i Veřejný ochránce práv hledají cesty, jak prodloužit Davidovo trápení a vyhnout se dodržování zákonů a mezinárodních smluv. Samozřejmě jsme hledali pomoc i u ministrů vnitra. Tehdejší ministr Bublan při osobním setkání ochotně sliboval pomoc, ale potom mu zřejmě kdosi vysvětlil důležitost chovu dětí bez identity a ministr šalamounsky obrátil. Prý se nejprve se musí vypátrat, kdo jsou Davidovi rodiče a jaké mají státní občanství. Teprve potom bude možno chlapce považovat za nalezence. Nějakým pátráním se ale úřady zatěžovat nehodlají a David si má rodiče, o kterých nic neví,vypátrat sám. Ministra Bublana hluboce pobouřilo, že David užívá české jméno. Taková drzost, někdo, kdo nemá žádné doklady bude mluvit naším nadjazykem a chtěl by žít stejně, jako náš nadnárod. Jméno by přece mělo jasně signalizovat, že takový člověk je cizinec, tedy vlastně zločinec. Signalizoval nenávistně sociálně demokratický ministr.
Jistou naději jsme před parlamentními volbami vkládali do kandidátů z ODS, proto jsme se obrátili na pana Topolánka a na pana Langera. Oba svorně slibovali, že pokud ve volbách zvítězí, budou Davidovu situaci promptně řešit. V naivní víře jsem házel do urny lístek s modrým ptákem. Zvítězil. Volební vítězství přineslo konec mých politických perzekucí a je mi povoleno normálně pracovat. Davidovi je po třech letech čekání v nejistotě a po přímluvě pana senátora Tőpfera udělen azyl. Azyl i průkaz azylanta samozřejmě dostal na své české jméno a příjmení s tím, že je osobou bez státního občanství.
5
Zdálo by se, že je všechno vyřešeno. Odbor státního občanství sliboval, že pokud David dostane azyl, může mu automaticky přiznat české občanství. Zřejmě v to nedoufal a tak když se o azylu rozhodlo, pohotově otočil. Kluk nikdy žádné občanství neměl a podle zákona má na ně nárok. I novému panu ministrovi však zřejmě někdo vysvětlil potřebnost chovu bezejmenných dětí a důležitost jeho utajení. Tak Ministerstvo vnitra a pan ministr Langer jenom změnili taktiku ubližování a perzekucí. Ačkoliv průkaz azylanta je veřejnou listinou, kterou azylant prokazuje své jméno, příjmení a další fakta o své osobě, vyrukovala vedoucí Odboru státního občanství a matrik Ministerstva vnitra, paní Goluškinová s teorií, že David neoprávněně používá své jméno a příjmení. To znamená, že ministerstvo ve své cílevědomé snaze Davida systematicky deptat odmítá uznávat doklady, které samo vystavilo.Vnitro tak bezostyšně dává najevo, že pohrdá nejen Ústavou této země, která zaručuje, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno, ale hlavně samotným Davidem, tím, že ho tituluje hanlivou přezdívkou, kterou mu dali jeho věznitelé a která ho uráží. Tomuto psychickému týrání David na čas podléhá. Deprese způsobené šlendriánským rozhodnutím vnitra řeší přerušením školy a půlročním flákáním. Převládl v něm pocit, že letitý boj se zlomocnými úředníky je marný a že nikdy nebude normálním člověkem. Ministerstvu vnitra se na čas podařili to, oč celá léta usilovalo. Jeho úředníkům vadí, že se chlapec snaží normálně žít a že netrpí žádnou vážnou duševní poruchou. Naštěstí se David postupně uklidnil a jenom si musel zopakovat poslední ročník. Dnes už je vyučen a pokračuje na maturitní nástavbě.
Desítky dětí se bez sebemenší stopy ztratí a občas se nějaké dítě nalezne. Ztracené děti státní úředníky nechávají v klidu, ale nalezené dítě je provokuje , jako málo co. Snaží se ho zdeptat, zbavit se ho a dostat ho zpátky do náruče zločinu. Prorůstání zločinu se státní správou není nová věc. Někteří lidé opilí mocí si přisvojují práva na všechno. Vedle laciných dovolených a tramvají zdarma by zákonodárci mohli mít právo i na nadstandardní zdravotní péči. Vždyť na recepcích jejich játra a ledviny tolik trpí. Ústav, kde by vyrůstaly ztracené děti ve zdravé, ale právně neexistující jedince by beze sporu k nadstandardní zdravotní péči našich zákonodárců přispěl. Bez něho není orgánů pro transplantaci nazbyt. A jsou tolik potřebné. Byť by to stálo nějaké ztracené děti.Zákon, nezákon. Mocní vládnou a cítí se nadřazení
Svoji nadřazenost i skutečnost, že rozhodně se svým úřadem nehodlá nikomu pomáhat, ani nikoho chránit, projevil osobně i pan ministr Langer. Ze svého ministerského postu přece nebude dodržovat nějaké zákony, nebo dokonce práva. Ve svém úředním rozhodnutí pan ministr Davida neurvale uráží přezdívkou z vězení a navíc podle hesla zraňovat a zatloukat, naprosto popírá jeho identitu. Podle úředního dopisu pana ministra nemůže být s Davidem vedeno žádné správní řízení, dokud neprokáže, že se jmenuje tak, jak se jmenuje a nejmenuje se tak, jak se nejmenuje. Jinými slovy, pokud nepředloží rodný list, který mu nikdo nikdy nevydal, nemůže mu být vystaven rodný list, ani přiznáno, nebo uděleno státní občanství. Pan ministr tak neuznává platné rozhodnutí, které vlastnoručně podepsal a neuznává doklady vydané jeho ministerstvem. Moc šalamounské rozhodnutí, které by nevymyslel ani předchůdce pana ministra Gottwald. Nalezenému klukovi neznámé totožnosti byl udělen azyl, který ministr Langer podepsal, ale neuznává. Podle jeho ministerstva s ním nemůže být nakládáno, jako z nalezencem, protože si úředníci slovo fyzická osoba překládají, jako debil. Vládnou, cítí se výš, než ostatní, výš než zákon, osobují se možná i nemožná práva a pokud zrovna nejsou volby, považují prosté lidi za debily. David podle pana ministra vlastně opět právně neexistuje. Nemá právo vést správní řízení, tedy se třeba oženit. Neexistujícího člověka nemusí podle ministrova rozhodnutí všemocní vládci řešit a zbývá jim dostatek času přemýšlet, jak zbohatnout. Navíc se člověk, který neexistuje může klidně ztratit a nikdo po něm nikdy nebude pátrat.

6
Možná pana ministra Langera zlobí ledviny, uvažuje o transplantaci a ty Davidovy v nějakém utajeném ústavu tolik scházejí. Co když Tomáš Rajsigl a Jan Nejedlý mají jinou krevní skupinu.



Vladislav Kvasnička

Zvu občany, kteří si ještě zachovali zdraví rozum či jeho zbytky a chtějí si ho i nadále zachovat, na druhou pražskou DEFENESTRACI, konanou dne 26.2.2007, z II.patra, č.219, v 9.00 hodin. Jsem k tomuto kroku nucen, protože veškeré zákonné možnosti byly z mé strany již použity a vyčerpány. Tento záslužný čin bude plně v souladu s Ústavou ČR a jejím duchem. Místo činu: Městská část Praha1, Vodičkova 18. Oč se jedná? Policie hl. m. Prahy si opakovaně stěžuje, že jsem jí nepředložil patřičné povolení na umístění zvukové a obrazové aparatury na demonstraci za odstoupení Jiřího Paroubka, na Václavském náměstí v Praze, dne 13.6.2006. Opakovaně jsem zván a na mé vysvětlení není brán vůbec ohled. Úřednicí mi zakazují pořizování zvukového záznamu, odmítli zajistit větší místnost pro veřejnost a nyní dokonce zakázali i přístup veřejnosti. Úředníci porušují platné zákony a předpisy jako na běžícím pásu, bez osobní odpovědnosti – a beztrestně. Kdo jiný je tedy může potrestat než ti, kteří si je platí! Patřičné přílohy k pobavení i poučení najdete v přílohách. Věřím, že tuto záslužnou činnost v zájmu peněz daňových poplatníků nebudu muset vykonávat sám a že i II. patro nám poskytne dostatečnou jistotu, aby už nikdy tito „úředníci“ neměli možnost provádět svoji diverzní a nepřátelskou činnost proti demokratickému zřízení naší milované vlasti a jejímu pracujícímu lidu. Těším se na vaši účast. Přijďte v hojném počtu! Smrt záškodníkům a západním diverzantům! Ať žije soudruh Paroubek – a jeho GRIPPENY!!!

Olomoučáci v úterý 27.2. se jedeme podívat ke Křižíkově fontáně do Prahy. Hrajou tam " Manifest 361 ". Chtělo by to koordinovaný odjezd. Kdo má zájem pište na e-mail.

Zákazy odvolání, vyhrožování a nakonec pouhé dorovnání propadu-tak to je opravdová rarita evropského formátu.

22.02.2007 13:35 clusoue 4 Karel
Seš dobrej, tys to uhádl. A podle čeho tak soudíš? Že by podle sebe?

Na türlilich, ty trotle !!! Jenže já už mám za sebou na rozdíl od tebe úspěšně absolvovanou ochranou léčbu a jako takový jsem dnes odborník na úchyly tvého ražení.

Moc si nefandi, Ty odborníku.

TAK ONI CHTĚJÍ PLATY POUZE DOROVNAT, TAK VIDÍM ŽE BUDE OPRAVDU NEJLEPŠÍ ODEJÍT NEŽ SE TO TADY SESYPE. INU NĚKOMU CUKR V PODOBĚ ZVÝŠENÍ PLATU O TICÍCE A NĚKUMU SNÍŽENÍ MAX. DOROVNÁNÍ A RÁNY BIČEM OD RÁNA DO VEČERA. DĚKUJI VŠEM SRÁČŮM, KTeŘÍ VYMYSLELI TENTO ZÁKON PRO VRCHNÍ PATRA POLICEJNÍ STRATIFIKAČNÍ ŠKÁLY.

Koukám, že podle vás si skorumpovaný politiky a policajty vymyslela média, aby měli o čem psát a točit. Jsem rád že to všechno jsou jenom výmysli a keci médií. Tak vlastně je zde maximální bezpečno. To vše je vlastně bujná fantazie sdělovacích prostředků. Hned se mě bude v noci lépe spinkat, když jste mě to tak pěkně vysvětlili. Dík.

Ne, není to bujná fantazie sdělovacích prostředků, jen sdělovací prostředky zdůrazňují právě nejvíce korupci u policie. Ale co takový soudce Berka a věř, že to je také jen špička ledovce, tzv. "lobisté", politici i na regionální úrovni, doktoři v nemocnicích. Korupce u policie je statisticky stejná jako ve všech výše jmenovaných složkách a oborech lidské činnosti, jen se o ní tak moc nemluví. Proč asi. Korupce je naprosto všude, jen u policie se o ní mluví mnohem víc. A kdo toto nechápe, tak nemá smysl s ním jakkoliv na toto téma debatovat.

Policie je k ničemu. Pokud policie zjistí při vyšetřování zkutečnosti, které se někomu z vlivných nehodí do krámu, tak policie vyšetřování zastaví, nebo odloží na příkaz státního zastupitelství. Většinu bordelu v tomto státě má na svědomí právě st. zastupitelství, které má neomezené pravomoci. Pokud vám st. zastupitelství nařídí případ zastavit, tak končíte a nikdo z poldů si dál na případu neškrtne.

Se ti člověče divím. Ten blb nechce slyšet tvoje všeobecně známá fakta. On chce poze prudit. Čím více se s hovnem patláš, tím více ti od něj smrdí ruce. Už z volby jeho nicky je zřejmé, že se jedná o úchyla typu Jura z Brna a jim podobným. Vsadím se o co budeš chtít, že se šátkem uvázaným kolem hlavy teď netrpělivě čeká u kompu na další naše reakce a přitom si leští draka. Připosranej, zaprděnej, malej úchyláček, co chodí na dětský hřiště ukazovat malým holčičkám jakej je chlapák.

4 clusoue
I když bych to asi neřekl Tvými slovy, máš pravdu. Já to psal ale hlavně pro ty, kteří v tom třeba nemají ještě tak jasno - i když, co ti by dělali na tomto webu. Rambo a podobní jsou lidi, kteří si nevidí na špičku nosu. Pro ně je policejní brutalitou i to, když je vyhmátne policie s jointem a půl kilovkou marijánky v kapse a nejsou sto pochopit, že se prostě dopustili trestného činu. Bohužel ale i takoví jsou a nezbývá, než jim zas a znovu vysvětlovat, že nemají pravdu. I když to nepochopí, tak alespoň se o to člověk snaží.
Já jsem od policie odešel před dvěma roky a i když tam v poslední době mého účinkování byla už docela hustá atmosféra a člověk si pořádně nemohl ani upšouknout, aby jej za to šéf neprudil, tak jsem byl a stále jsem hrdý na to, že jsem byl polda. A takoví Jurové z Brna a Rambové si o tom můžou myslet, co chtějí a nic na tom nezmění. A ať si tito človíčkové myslí a mluví, co chtějí, stále považuji práci a poslání policisty za nejprestižnější ve společnosti. To, že se i tam najdou krysy je logické a statisticky ani není možný opak. To, že naše politická reprezentace smýšlí jinak je už druhá věc, ale kdou jednou poldou byl, ať se mu to líbí nebo ne, poldou zůstane až do smrti.

Ať žije váš POLICEJNÍ STÁT! Vy se bez stupidních zákonů a rozkazů sami ani nevy.....

kec bez kecu - hrad bez hradu, hrady - kecy.

nabízím 3-4 volné místa, odjezd z děčína 27.2.2007 cca v 11,30 hodin, zájemci zanechte zde e-mail,nebo Skype, ozvu se

Poslouchej dobře. Nikdy v životě jsem nevzal úplatek, ačkoliv mi tento byl nesčetněkrát nabízen. Takže pro všechny zaprděné pisálky, píšící v podobném stylu jako ty. Je mi naprosto jasné, že se i mezi námi sem tam najdou kousci, kteří jsou schopni kvůli pár mizerným šupům nadělat na image naší firmy nedozírné škody. Ty ovšem panstvo nehledejte, až na vyjímky potvrzující pravidlo, mezi " dělníky " této profese. Opravdovou korupci, ve velkém, je třeba hledat někde trochu jinde. Takže neházejte všechny do jednoho pověstného pytle, paušlizování bzlo již dost.
A pokud máš ty sám nějaké osobní zkušenosti s jevem, který zde naznačuješ, je tvojí nejen morální, ale zároveň i občanskou povinností na tento nešvar upozornit.
Ono to totiž v praxi funguje tak, že ke korumpování musí být vždy dbvě strany. Jedna co bere, a hlavně ta druhá, co nabízí. V každém případě se dopouští opovrženíhodného jednání obě strany. A jenom na závěr, vše o čem je zde řeč, není nic jiného než zrcadlový obraz celé společnosti. Pokud totiž " mudlové " budou různým nenažraným, rádoby úředníkům nabízet bakšiš, a tito budou vědět, že neexistuje společenská objednávka na jejich potrestání, pak se tento jev jen tak vymítit nepodaří.

Vyzkoušej podat někdy trestní oznámení na někoho z řad policie, st. zastupitzelství, soudu atd a hlavně sleduj pořádně jak se vše vyšetřuje! Potom budeš velice překvapenej jakým bravůrním způsobem bude vše smeteno ze stolu. Potom se zkus odvolat a trvat na řádném prošetření a nebudeš se stačit divit. Potom už nikdy nebudeš psát to co jsi právě napsal.

Milý příteli. Až přestaneš úplatky nabízet, nebude je nikdo brát. A jestli si myslíš, že nikdo nevyšetřuje korupci u řadových policistů, v tom případě si rač udělat vysokou školu, začni pracovat na inspekci ministra vnitra (za dnes jistě vynikající sociální jistoty) a můžeš se do boje s korupcí pustit. Možná pak nebudeš jen psát nesmysly, ale i něco dělat a zjišťovat, jak se skutečně věci mají.........Nekaž o morálce, když o ní nic nevíš a nic pro ní neděláš. Protože takových keců, že něco nemá smysl, protože..... je tady v tý republice víc než dost. Ono je totiž lepší sedět doma na řiti a křičet do zdi, než si pálit prstíky viď?? Takže až si nějakej policajt řekne o úplatek, tak jdi pěkně do toho a vyřeš to tak, jak se má a jestli úplatek někde nabízíš, nebo jsi nabízel, tak už aby jsi se oblékal a šupajdil se pěkně nahlásit a žádat o potrestání, protože jsi na tom stejně (morálně i trestně odpovědný), jako ten, kdo bere.
Můžeš si vybrat a neblafat nesmysly..............hezký den "americký bojovníku" u televize.....:-)

Ivan má pravdu, dneska jednal Kalousek na hradě o veřejných financích(snížení) a víme co umí pan Kalousek s platy příslušníků za kouzla,takže Praha je nezbytná.

Na jedné straně si dupete na nesmyslnejch zákonech, který mohl prosadit jenom magor, například svícení i ve dne, nebo používání bezpečnostních pásů, špatné parkování atd. Za to řidiče drezůrujete i když vnitřně sami nejste přešvědčeni, že je to normální, ale přesto ZÁKON JE ZÁKON toď vaše slova, ale když někdo schválí stupidní zákon, kterej se dotkne razantně přímo vás poldů, tak to je oheň na střeše!

svícení a bezpečnostní pásy jsou dobrá věc!Je vidět,že jsi neznalej civil co jen provokuje.

Možná je to dobrá věc, ale je to problém každýho foféra, když si rotbije ciferník! Ohrožuje pouze sám sebe!

je vidět, že na silnici nepatříš a ještě to přiznáš. Když někdo svítí ve dne, určitě je vidět mnohem dříve než ten co nesvítí. Např. v lese, kde ti prosvítá slunce přes stromy. Druhý příklad, když nesvítíš a jede kolona. Paměťový efekt očí ti říká, že nic nejede, můžeš předjíždět, ale najednou se proti tobě zjeví neosvícený vozidlo, který ty jsi nemohl vidět. Třeba Petr Moos stínový ministr dopravy říká, že když zapomeneš svítit, neměly by být strhávány body. Jednou nedejpánbu třeba poznáš, jak je nebezpečný nesvítit. Hlavně neschudnout, žere to cca 0,001 l benzínu/100 ))

další pásy. Není to jen věc tvoje, jestli se zabiješ, ale i ostatních. Protože až budou operovat tvůj rozšvihanej ksich o sklo nebo sloupek, věř, že tvý zdravotní pojištění na to stačit nebude a budem to platit i my.

Máš pravdu, magore ! Řveme tu jako střelení, protože se zákon č. 361 bytostně týká nás. Na to máme svaté právo.
Zákon o kterém píšeš ty, mě nezajímá, ačkoliv na něj mám také svůj názor. O to ale nejde. Jestli se ti nelíbí zákon, o kterém ty píšeš, máš také svaté právo se proti tomuto ohradit formou stížnosti u poslance případně senátora ve vašem volebním obvodě. Osobně silně pochybuji, zda máš vůbec ponětí o tom, kdo tyto funkce u vás vykonává.
Naše firma ovšem zákony neutváří a její zaměstnanci jsou jako první povinni se těmito zákony řídit. Takže zde pláčeš sice hezky, ale na špatném hrobě.

Jo a pak řvete jako nezjednaný že vás bolí tohle a tuto a navíc to léčení taky něco stojí!Najednou z frajerů je uplný hovno ubrčený pochcaný posraný.A děkujete že ty hasičí nebo záchranka přijela

Moc hezký projev hysterie. Ani jsem nevěděl, že chovanci Jedličkova ústavu mají volný a nekontrolovavý přístup k netu. Fakt, paráda.

Fajn, když jde o bezpečtnost, zak zakážeme veškeré sporty, protože třeba na lyžích se člověk může zmrzačit více než v autě bez pásů. Motorky preventivně zakážeme taky, protože taky nemají pásy. Zrušíme většinu řemesel, protože jsou také velice nebezpečná, No a policii zrušíme také, neboť uvádíte, že tam jde také o život!

Jo a tobě zrušíme internet, aby si nebrečel na očním :)